Červen 2020

Všem hvězdám nejen s ALS klidné nebe

30. června 2020 v 6:55 Téma týdne


Asi uz víte , že v neděli zemřel Marián Čišovský na ALS . Hrál za nás v době, kdy jsem tam nastoupila i já , takže tam byl už od mých začátků . Vždycky jsem si říkala,že až zemře , že tam budu muset jít , už jen proto,že s ALS mam osobní skušenost - zemřel na ní švagrový táta a malej přišel o dědu už ve 4 letech .V neděli byl byl zápas ,ale jak víte my tam nemůžeme a taky jsem na to chtěla víc klidu , takže jsem vyrazila včera ráno . "Ideální" čas na tohle, zataženo, déšť . Chtěla jsem mu koupit kytku- jednu růži , obrovskej problém , za prvé většinou otevírají až v 9, což se mi čekat nechtělo , za druhé často je to se schodama a za třetí - v krámech s jídlem mají většinou kytek povícero ,ale růže žádný . Jen spíš takový luční kvítí , který se mi nezdálo vhodný . Je obrovskej problém sehnat kytku po jednom . Nakonec jsem si našla jednom v obchoďáku ve městě a světe div se - otevíralo se už v 8 .

Tak jsem tam přijela, přede mnou nějakej starší pár , prodavačka na ně dost nepříjemně , co tam stojí, nakonec šli pryč a já se nedivim . Mě se tam taky nechtělo,ale tu kytku jsem nutně potřebovala , začalo to tim, že jsem měla problém tam vjet- všechno malý , tak prodavačka dostala hysterák , když jsem řekla,že chci růži , tak ona mě odbila,že teď nemá čas , pořád jsem ještě byla v klidu . Tak mi jí dala a upozornila mě ,že není čerstvá , já,že je mi to jedno . Tak stejně bude ležet na zemi a na dešti , pořád se snažila vyzvědět na co jí chci . Co je jí do toho ,že jo ? nebudu říkat každýmu,že je to na uctění zemřelýho člověka . Pak začala ,že si není jistá jestli ta kytka nestojí jinak než se tam píše a pořád si jela,že není čerstvá a nechápala , že mi je to fuk , tak já si myslela ,že mi jí dá třeba za míň, když to sama nakousla . No, prd 80,- Pak odjedu a zase mam potíže se tam vejít a ona na mě začala , že jsem málem srazila vázu za 5 tisíc . A co jako , tak jsem na ní už zvedla hlas , že je to tam malý jak se tam mam asi vejít a ona,že to nestavěla . Dámy a pánové , já měla sto chutí jí tu růži narvat někam , takhle se k zákazníkům nechová . A to,že se tam nevejdu nedělam naschvál , ať si to zkusí řídit v takových prostorech. Už byla protivná na ty předchozí a na mě si schladila žáhu . Tam už nejdu , ani kdybych kvůli jedný kytce měla projet celý město a mrzí mě,že jsem aspoň neřekla , že už tam víckrát nepůjdu . Hrůza . Když jsem jinde kupovala tenkrát kytku Rajtoralovi, tak tam sice byli příjemný ,ale zase schody, takže jsem dovnitř nemohla.

Tam nikdo nebyl , což bylo fajn, je to na zemi, tak jsem tu růži hodila na zem , nakonec byla ta moje růže i v regionální televizi - zvedli jí a dali jí do detailu na kameru, vim,že to byla ta moje, protože moc kytek tam nebylo a byly jiný , takže asi tak hnusná nebyla jak tvrdila ta prodavačka . Trochu mě zamrzelo, kolik tam toho bylo nebo spíš nebylo. Když spáchal sebevraždu Rajtoral bylo toho mnohem víc a celkově -pochod fanoušků a tak . Ale tady zatim nic . Nevim , možná svoje udělalo i to,že na fotbal může jen někdo a kdyby to bylo normálně, že lidi by tam rovnou zašli před zápasem . Upřímně Čišovský si to zaslouží víc než nějakej sebevrah , Marián chtěl žít ,ale Rajtoral a Bystroň si to vybrali sami .Je to asi blbý tahle psát, ale jo .Možná to byl i větší šok s těma ostatníma,protože s Čižovským se to vědělo, že se to stane , tahle nemoc jinak skončit nemůže .Je hezký,že klub vždycky udělá pietní místo a fanoušky to semkne , na druhou stranu pro ty, který trpěli stejnou nemocí těm se tahle vzpomínka nikdy ve velkým neudělá ,protože je nikdo nezná , což mě docela vadí ,ale tak to prostě je .


Takže Mariáne a všichni ostatní s ALS tam nahoře , přeji vám klidné nebe plné hvěžd , protože vy jste ty hvězdy.


Na intru -vojenskej režim versus volno

27. června 2020 v 21:11 Červen 2020
Jak už jsem několikrát psala , tak moje intry byly jiný než většina . První byl doslova pasťák , kde s náma nic nepodnikali a jediný povyražení bylo každou středu mít vycházky na 2 hodiny do místní ospalý obce . Za to , jsme se museli hlásit každej den v 15 OO a taky jsme měli podle pokojů služby v úklidu v kuchyňce a každej čtvrtek byla takzvá generálka , kde jsme si museli uklidit pokoj . Žádnný plusový body jsme za to nedostávali a neznámkovali nás za to . Jeden záchod pro asi 5 vozíčkářů ovšem s tim, že pokud bylo na normálních obsazeno , tak nám tam lezli i nevozíčkáři . Bonus bylo to , že naše wc bylo přes koupelnu a nedalo se zamknout , takže vylučovat, když je v koupelně narváno s pocitem, že tam může kdokoliv vlítnout, byla fakt slast a mimochodem , byla vana a jedna jediná sprcha pro asi 15 holek , nepochopim . Taky jsme měli každej den hodinu studijní dobu , já byla premiantka a učení mě šlo a bylo až trapně lehký , takže já fakt hodinu denně na učení nepotřebovala ,ale vysvětlujte to vychovatelům a vadilo mě , že jsme se museli učit, i když jsme měli zrovna tejden praxi a do školy nechodili . Pokoje pro 3 lidi takt malý a když jste byli na vozíku 2, tak 2 vozíky se do pokoje už nevešly, takže jsem ho musela mít na chodbě . Všechno v areálu na konci vsi, jak se tenkrát takový organizace stavěli . Nuda, buda, šeď,šeď . Nemocniční režim .

Druhej byl ráj , narozdíl od první školy a intru jsem na tuhle školu chtěla . Vychovatelé jen pár let starší než vy , dready, piersingy , uvolněný ,hravý žádný zákazy a příkazy .A bylo jim kolem 26 tenkrát . Tykání jim bylo samozřejmostí a to i když nebyli přímo vaši . Rozdíly se nedělaly a nikdo se nad nikoho nepovyšoval jakože já jsem vychovatel a ty klient . Mě se třeba hrozně líbilo, že mě každej vychovatel znal jménem , protože jsem hodně introvertní a netoužila jsem bejt v centru dění a je fajn , že i o mě " neviditelný " věděli,že tam jsem . Tam nebyla studijní doba , všechno bylo jen na nás a slovo musíš tam prakticky neexistovalo . Nechceš se učit - tvoje následky . Což si myslim,že je správnej přístup . Nástupy taky neexistovaly , ba ani nějaký služby na úklid atd . Jen v prváku jsme měli při rodinný výchově odchod na intr a každej jsme si uklidili pokoj . Asi pro nás s postižením dobrý ten nácvik , ale mě to nebavilo . A co , když to děláte se spolubydlou a jste za 10 minut hotový , takže když učitelka odešla ke klukům , tak jsme si lehli do postelí a relaxovali :D . Byla jsem ráda, když ve druháku jsme na rodinku měli třídní a ta už nevyžadovala učení praxí , ale teorií .

Co jsem nejvíc oceňovala byla koupelna u každýho pokoje , luxus po tom, co jsem zažila , všechno upravený pro vozíčkáře - jen pro nás 3 na pokoji a nikdo nám tam nelez . Je teda fakt, že ve druháku jsem měla spolubydlu, která potřebovala pomoc na wc, ale jen někdy a pomoc při koupání , takže tam chodila vychovatelka a bylo to rušnější než v prváku , kde jsme ani jedna pomoc nepotřebovala , ale dalo se to . Patra smíšený s klukama a každá výchovná skupina měla vychovatele a vychovatelku , aby každý pohlaví mělo svýho koupače a vysazovače na wc .

Vychovatelé měli taky jinou náplň práce než na jakou jsem byla zvyklá - koupání , pomoc na záchod, oblíkání a pomoc při jídle dělali oni , pro mě příjemnější než kdyby to dělaly sestry, kterých bylo na celej ústav asi tak pouze 6 . Nikdo tam nikdy nenosil zaměstnanecký ústavní hadry a vychovatelé chodili v civilu , což navozovalo pocit neústavního ústavu , nikde ploty a do školy jsme museli chodit poměrně dlouhou cestu venkem , intr v normální zástavbě , v normální ulici , aby na nás mohli lidi "koukat" a my na ně :D .

Vycházky jsme sice mohli mít, ale nikdo je moc nevyužíval , já sama vůbec, protože jsem v tý době neměla električák a sama jsem se nikam nedostala , ale i ostatní tohle nevyužívali . Párkrát jsem byla si sednout s kámoškama , který jsem poznala na internetu a přijeli za mnou nebo jsme si byli sednout s holkama z pokoje odnaproti , ale jinak jsme jezdili na akce společně s vychovatelema . Měli toho pro nás hodně , takže "venku " jsme si to užili i tak dost a neměli jsme někdo chutě chodit ještě někam sami . Ale je fakt,že jednou jsme šli i do rockovýho klubu s vychovatelema a tam jsme mohli pít i před nima . Dokonce mohla pít i moje spolubydla, který bylo tenkrát 16 :D . Ale i tak moje kamarádka chodící a tudíž mohla kamkoliv bez omezení vozíku , chodila do města města jen několikrát za rok . Nějak nás to nelákalo . Ale je fakt, že jsme trochu jiný než jsou " klienti " "normálních " domovů mládeže .

V celý instituci bylo asi 40 vychovatelů , tak se občas stalo,že jsme se do někoho zahleděli . Vtipný bylo když třeba já měla 2 kamarádky ,ale každá jsme měli jinýho vychovatele - takže třeba jedna se přiznala , že má slabost pro vychovatele " Jarky " , Jarka " byla pohoršena , protože je nechutný , když se někomu líbí , zrovna její vychovatel a tak to bylo u nás všech , co je moje - není pro mě . Brali jsme je tak nějak jako starší sourozence , takže jak někdo může takhle myslet na "bráchu " . Tady byly pokoje prostorný a vešli jsme se tam v pohodě i se 2 vozíkama . Mohli jsme si přivézt z domova i svou vlastní tv , což na prvním bejt nemohlo , takže jsme večery strávili u televize . Byla i dobrej způsob seznámení se , různě se tak chodilo k tomu, kdo jí měl na pokoji a zabíjelo to čas mezi večeří a večerkou , teda pokud jsme neměli nějakou večerní akci .Leckdy jsme se vraceli až kolem 23 hodiny a druhej den alou do školy . Mohli jsme si taky říct, kam bysme chtěli a oni se snažili nám vyhovět . Taky jsem třeba byla individuálně s vychoušem na koncertu Linkin Park nebo mě vzal do metalovýho klubu za svym kámošem a já si tam mohla vybrat odznáček, heč :D . Tak se snažili pracovat i individuálně . Asi jediný co bych změnila je větší provázanost s jinýma skupina . Občas , když bylo něco velkýho třeba divadlo nebo hokej, tak s náma jelo i víc skupin a bylo to namíchaný a často nás hodili na krk i "cizím "vychovatelům ,což bylo taky fajn, zažít i jiný lidi , ale jinak si každá skupina hrála na svým písečku a třeba se stávalo , že jiný skupiny chodili na akce často ,ale jiný třeba vůbec . Asi všude měli nějakej plán kolik, toho za ten rok navštívit , ale záleželo na tom, koho vám přidělili , například ty moje kámošky chodili oproti nám někam málo . Na pokojích jsme byly taky namixovaný , co se týče vychovatelů .

Já nevim , ale přijde mi takový starodávný, když musíme uklízet a mít nějaký služby , o to víc , když za to nic nedostáváme , žádný ohodnocení . O to víc , když máme každej nějaký omezení a logicky nemáme stejný možnosti . A nějaký známkování úklidu pokoje ? nenechte se vysmát, já jsem pro volnost , ne pro vojenskej režim . Jako samozřejmě , pro zdravý lidi může bejt i tohle nepředstavitelný a berou i tohle jako onen pasťák , zejména co se vycházek týče, ale my fakt neměli potřebu se někde ožírat a pařit . Vychovatele jsme brali jako sobě rovný ne jako dozor a ani oni se nechovali jako vychovatelé .Nikdy na nás nekřičeli a bylo vidět,že svou práci dělají rádi . Například ten můj se mě hned po pár dnech na intru ptal, jestli piju a kouřim , že by mě dal cigáro a myslel to úplně vážně , jakej rozdíl od zkostnatělýho intru číslo 1 , byla jsem tenkrát už dospělá, ale stejně . Takže dny s kámošema .A opravdu neústavní ústav , jak to mají v mottu a názvu .


Můj synovec youtuber

26. června 2020 v 16:41 Červen 2020
Z mýho synovce se stal youtuber- je mu 8 . Patří k tý smutný generaci "modrýho světla ". Nesportuje a jeho největší záliba je koukat do mobilu . Je to zvláštní ,že ho nikdy nezaujal počítač , asi už není dostatečně in . Několik let už sleduje tyhlety youtubery a hlavně, když je u nás , takže mam celkem přehled, kdo je kdo . Mam averzi na jednoho asi tak 14 letýho hocha , kterej má zřejmě dobu před mutační a jeho hlas je šílenej . Pokud se na to nedíváte a jen slyšíte , tak se vám může zdát , že dotyčnýho vraždí nebo,že zrovna masturbuje . Hrozný skřeky , jaký umí jen kluci v určitým věku . A do toho přidejte výkřiky od Oh my od až po něco , čemu vůbec nerozumíte . Malej se nejradši dívá na to, jak někdo jinej hraje hry , podivná doba . Nicméně od tohoto týdne je z něj youtuber . Vim,že o tom mluvil už delší dobu , že tam chce udělat svůj kanál , nicméně asi teprve teď rodiče dovolili a založili mu ho .

Včera se mi pochlubil, že ho má, tak jsem tam hned šla . Má tam pár videí , komentuje tam nějaký hry , ale třeba tam má i to , jak dělá parkur . Taky se tam zmiňuje , že dneska u nich začíná pouť a jestli lidi chtějí, aby tam něco natočil . Musim se pochlubit , že to jsem mu poradila já , je jasný,že pokud chce zaujmout , tak by měl měnit prostředí , tak jsem zvědavá , co vyplodí . Jeho videa jsou vtipný , je to tim, jak je malej a mluví prostě vtipně . I když to samozřejmě bere se vší vážností . Nejvíc mě zaujala ta hantýrka, kterou neznam a je fakt ,že z pusy 8 letýho dítěte to zní fakt divně , ty anglický fráze . Například ve videu několikrát nabádá abysme "mrskli subscribe", takže jsem poté, co jsem dostala asi tak 5 minutovej záchvat smíchu a vydedukovala jsem si, co to asi je v češtině jsem mu subcribe mrskla . Už má 2 odběratele :) . Co mě zarazilo ,že někdo mu dal palec dolů za video . No, musí to bejt hodně "velkej borec", když vidí malý děcko , jak se snaží a musí mu dát palec dolů . Nicméně komentáře má celkem moudře vypnutý a to je dobře , aby mu to blbci nezošklivili . No, nemusíme chodit daleko,že . I tady jsem byla nucena uzamknout komentáře , jelikož jsem byla doslova označená , že mám v hlavě nasráno a že by mi dotyčná osoba dala na blogu ban , co dodat ? Snad se takovým blbcům dobře spí . Mam obavu , aby tohle nebylo pod každým mým článkem. Takže to tu bude nějakou dobu bez komentárů , protože docela ráda píšu i kontroverzní věci , takže abych tady měla klid se vyjádřit .

Nicméně synovec už měl taky problémy doma , nejdřív natáčel celej jejich byt , což se rodičům samozřejmě nelíbilo a pak ho přistihli , jak do nějakýho videa mluví sprostě . Je ho taky dost a nevim, jestli brzy jeho kariéra neskončí . Na druhou stranu si myslim , že to taky budou nějak kontrolovat, co tam bude nahrávat a v odběratelích má svou tetu , která snese hodně , ale kdyby to bylo už moc , tak to samozřejmě řeknu . Problém je , že když tam nebude moct "zlobit " asi mu to dlouho nevydrží . Ale aspoň si to vyzkouší a taky se třeba nebude stydět před lidma . Já bych si nedokázala v dětství představit někde mluvit do kamery a dát to na net a už vůbec ne v 8 letech , ale je fakt,že dnešní děti jsou asi celkově průbojnější .

Z lásky nenávist - násilí na mužích

24. června 2020 v 9:09 Červen 2020
Včera jsem se dívala na dokument z cyklu Z lásky nenávist . Už jsem to kdysi viděla, ale protože jsem se neměla na co dívat, tak jsem se podívala znovu . Má to 3 díly - násilí na ženách, na mužích a na seniorech . Včera bylo na mužích- téma, o kterým se moc nemluví a já jsem ráda , že to někoho napadlo natočit . Málo platný, i my ženský dokážeme bejt velký manipulativní mrchy a tohle psychický týrání je leckdy horší než fyzický a těžko se prokazuje . Překvapilo mě, že většina na to nevypadala , ale to je asi běžný . U nikoho nezpochybňuju , že je manželky týraly ,ale nějak mi nesednul ten pán v bílý košili a co jsem tak četla názory , tak nejsem sama . Ten teda vypadal křehce ,ale vadilo mi,že se pořád opíral o to , že manželka proti němu poštvává děti . Možná to byla pravda,ale kdo ví . Nicméně na konci bylo , že v jednom napadení proti němu svědčili vlastní děti a že je on snad v podmínce . Pak tam byl jeden, jehož manželka byla řeznice a házela po něm nožem , chlap, u kterýho byste řekli , že když už tak bije on jí .Byla řeznice. Ten byl takovej mateřskej a měl rád svoje děti , narozdíl od manželky . Byl asi nejautentičtější , brečel a tak .Další to nevim, kam bych zařadila a ten poslední mi byl sympatickej asi nejvíc - měl 3 děti a manželka chlastala .

Nejsem psycholog,ale nejde mi do hlavy , proč . Nikdo z nich nevypadal jako podpantoflák , pokud vim, tak žádnýmu chlapovi se nelíbí , když má ženská navrh , takže aspoň to je mohlo vybičovat k tomu se vzepřít . Mohli využít,že jsou chlapi - přece každý pohlaví má jiný myšlenky a emoce , tak by to mohli využít . Bít je nechtěli s tim,že by jim to stejně nikdo nevěřil . Uvítala bych tam třeba to , kdyby tam řekli , jak to vidí lidi v jejich okolí , kamarádi atd . Sice říkali ,že se nikomu nesvěřujou , ale na druhou stranu nikdo tam snad neříkal , že by je manželky držely v domácím vězení , takže si myslim,že třeba na pivo mohli , třeba cestou z práce , když tam ten jeden říkal,že se bojí chodit domů . Nevěřim ,že neměli přátele nebo někoho, komu se mohli vypovídat, byť by to byl nějakej náhodnej známej v hospodě či v práci . O tom se nikdo nezmiňuje . To samý nějaká pomáhací organizace , dneska je toho fůra , ale chápu, že svou roli hraje i stud. Na druhou stranu, když už se to nedá vydržet , měl by člověk odložit svou hrdost . Chyběl mě tam pohled z venčí , takhle je to jenom tvzení, že "ona udělala " Dorazilo mě , když pan řeznice na konci pořadu přiznal ,že nakonec chodil spát do nějakýho zahradního domku , co měli na zahradě . Tam měl klid . Nevypadal zrovna nově , takže ho už zřejmě nějakou dobu měli . Takže on měl kam jít , pořád lepší než bejt s ní v jednom, domě ,ale napadlo ho to až po x letech ? Ale no tak . Prý tam nechtěl nechávat s ní děti , opět ale nezaznělo , že by je nějak extra týrala, když u toho nebyl , naopak ještě řek,že je s nima celkem v klidu . Tak proč si je nevzal s sebou do toho domku ? Stejně k dětem prý nikdy neměla žádnou vazbu .

Taky ten, o kterým nemam co říct měl na konci napsáno , že se mezitim opět rozvedl . Nevim ,jestli nebude chyba spíš v něm . Určitě to nebylo tak působivý jako když vyprávěly o násilí ženy , na druhou stranu , my jedeme víc na emoce a dokážeme si spoustu věcí přikrášlit . Určitě jsou takový dokumenty třeba a poučný . Na druhou stranu vidíme jen jednu stranu a to jak u obětí mužů , tak žen .

Bod pro mě a kouzlo nevinnosti

23. června 2020 v 14:03 Červen 2020
Pokračování včerejška . Ozvalo se víc vozíčkářů . Na dotaz jednoho, co tam chodí roky se mnou ta hyena vůbec nereagovala, když tam psal jinou variantu, kde by mohli sedět , ale na nějakou paní s postiženým klukem už ano . Neznám je , asi to bude i tim,že na fotbale už jsem nebyla dlouho . Nicméně jsem zareagovala na hyenu s tim, že si myslim, že kdyby v těch místech měl místo kotel, že by tam asi tym ty místa mohli bejt, ale že my jsme jen vozíčkáři a málo se cukáme . S tim, že si o tom můžeme popovídat i jinde než jen na netu . Nacež pan divnej napsal, že já si furt na něco stěžuju a že klub si váží všech vozíčkářů a doslova, že máme bejt vděčný ,že máme místa přímo u hřistě , zvednul se mi z toho kýbl , jak dokáže všechno otočit a jak je domýšlivej . A že nezavolal nebo tak snad nemusim ani dodávat , srab . Nicméně pan divnej pro mě není žádná překážka k tomu vyjádřit svůj názor , takže jsem napsala,že když už neví coby lezou nám do zadku a přidala jsem,že zapomněl napsat ,že pan Hanzlík je nejlepší . A to byla trefa do černýho . Nejenže , jsem mu tykala , protože on mě po netu vyká , aby si lidi mysleli,že se neznáme ,ale odhalila jsem všem jeho totožnost , kterou si na netu úzkostlivě tají , zřejmě , aby si lidi nestěžovali přímo jemu . Smůla, kámo . Jo! Takže svěsil vocas a beze slova a reakce zalez zpátky do boudy .

Pár lidí se do mě začalo navážet , ale vysvětlila jsem ,že ani tak nejde o zápas ,ale o to , že je nějaká osoba , kterou nemusim . Je dobře,že to bylo takhle veřejně a byl to i můj záměr . Je dobře,že i ostatní ví ,že ani u vozíčkářů není všechno ok , byť se nás nikdo nezastane . Je jasný,že panu divnýmu víc vyhovuje to, když si to rozdáme po mailu ,aby to nikdo neviděl . Takže dneska úplně pohořel . Cennej skalp . Paní s dítětem je asi nová, neb je do toho nějaká zažraná . Ze začátku souhlasila s klubem , ale když jsem tam psala já , tak i se mnou . Asi už tam začíná něco hlodat a myslim,že brzy pozná ,že není všechno zlato . Psala tam, jak by šla ráda aspoň na ten poslední zápas a já jí napsala,že jí budu držet palce , že nás pouští při oslavách na hřiště , ale nejsem si jistá jak letos . A že já tam nebudu ani kdybych třeba mohla . Už z principu ne. Je pěkný , když je ještě naivní a myslí si,že klub to se všema myslí dobře , jen , ať si to užívá . A podle profilu taky vypadá jako sympaťanda .My starý kozáci už víme létama svoje , ale každej jsme si prošli tim,že jsme klubu bezmezně věřili , takže je to přirozený .

Cuká mi voko

22. června 2020 v 14:49 Červen 2020
Piju, už asi druhej Cider a to je u mě co říct. Vzala bych to pod krkem a asi tušíte koho. Začalo to nenapádně . Zase dali na další zápas se Spartou " jen někdo ". Ze včerejšího zápasu jsem viděla fotku, kde bylo naše sezení pro vozíčkáře . Vozíčkáři tam nebyli ,ale zato si tam klub udělal z našich míst další střídačku , dokonce i dali i tu práci, že si tam dali vlastní sedačky , protože přece nebudou sedět na tvrdým . Problém je to, že tohle nám nikdo neřek . Takže jsem se zeptala , jestli to znamená , že my vozíčkáři máme do konce ligy smůlu . Odpověď vidíte na fotce . Ani nevim , kak jsem dokázala odpovědět v klidu , protože vim,že to psal pan divnej( ano, ačkoliv si v reálu tykáme , na netu mě vyká ,víc myslim netřeba dodávat k jeho osobě ) , což mě ještě víc rozběsnilo , nicméně je asi nejvíc výstižná - k tomu není co dodat . By mě zajímalo , jak by to řešili, kdyby v těch místech byl kotel , tam by kotelníci určitě mohli , protože jsou to přece kotelníci . My jsme přece jenom vozíčkáři a cukáme se ze všech nejmíň , takže vyhodit nás je to nejlehčí . K jiným fanouškům by si to nedovolili a taky si jejich místa nikdo neuzurpuje . Ale znáte to přísloví,že na každou svini se vaří voda . Všechno se schovává jen za Covid , protože jedině tak ten druhej bude držet hubu a krok a ten další bude moct dělat co se mu zlíbí . Prostě si z toho udělali svoje místo bez našeho vědomí a já jen doufam, že nebudu jediná, kdo se proti tomu postaví .


Ve městě nejen po setmění

22. června 2020 v 11:02 Téma týdne
Nejsem noční tvor ,takže svět po setmění prakticky neznám . Kolikrát usínám teď v létě ještě za světla a nemam ani výčitky . Nikdy jsem netoužila bejt někde venku až do rána , ostatně tady v Plzni to stejně nejde , neb v centru je to samej Voloďa z ubytovny a střelba , rvačky a přepadení jsou tady na denním a i nočním pořádku. Je sice hezký,že Plzeň žije nočním životem , ale ten je jen pro někoho a kdo má trochu rozumu , tak po setmění nikam nejde , tak jsme to dopracovali . Feťáci , bezďáci a Voloďové nám sebrali město . Ale někdy i já jela centrem města po tmě , když byl fotbal , když jsem odjela dřív, tak jsem doslova sprintovala přes park, kterej je bohužel hned u stadionu a jinudy jet nemůžu . Pokřikování , smání se , když projedu kolem je bohužel na denním pořádku . Jsem na tom ještě dobře , protože často pokřikujou i sexuální věci na kolemjdoucí . Policajti tam sice dělají obchůzky a vyhání je , ale vždycky se vrátí zpátky .Ožralí leží na lavičkách a že je kolem nich divná "voda " snad ani nemusim psát . Je to škoda , protože ten park je jinak hezkej - Mlýnská strouha , jestli znáte .Jsem večer vždycky ráda , když už vidim hlavní tah a tam auta a MHD . U nás na sídlišti je taky park ,ale tam bezďaci vůbec nejsou , je to zvláštní , ale asi je to tim , že je takovej "mimo dosah " . Zato si to vynahrazujou v non stopu u knihovny , kde postávají venku nebo sedí na lavičkách , kterej je majetek knihovny . Řvou tam, chlastají , dělají bordel a pokřikujou na lidi - umí taky něco jinýho ? Kdysi jsem podepsala petici v knihovně , aby se to nějak regulovalo . Nic se samozřejmě nezměnilo . Takže jdete do knihovny a musíte se prodrat takovou spodinou , která snad v životě knížku ani nečetla .A fascinuje je mě, jak dokážou stát u non stopu s pivem už od 6 od rána a celej den , ačkoliv si myslim,že domů ani nechodí , pokud nějakej domov vůbec mají . Navíc je to přímo v největším paneláku tady , takže bydlet tam a mít pod okny denně tohle bych nechtěla . Policajti tam můžou chodit , jak chtějí a stejně se nic nezmění .Spousta lidí se tady bojí i venčit po setmění psa a do těch míst venčit prostě nejdou .

Neříkam,že všichni jsou stejný , ale opravdu i ty chytrý se nakonec stanou těma blbýma ? Jde to vůbec ? Nebo, i když se člověk ze začátku snaží , tak se stejně dostane na jejich úroveň ? Myslim si , že není úniku . Řekla bych , že je to jako ve škole , pokud se chcete někomu přiblížit a aby vás bral , tak se musíte chovat jako on . Prostě vás ta parta semele a myslim si, že vybočovat se nevyplácí ani v týhle skupině lidí . Prostě buď jako my a bude ti líp . Na co se chovat slušně . Mě nevadí , ale ty pokřiky a opilecký kecy hrozně . Mě se teda nikdy nestalo , že by po mě někdo chtěl peníze, cigáro nebo tak , asi jak vidí , že jsem taky "jiná " , tak mě nechávají bejt . Jsou taky , že třeba se na mě dívají s účastí a něco jim hlavou asi proběhne , ale je jich málo . Prostě to berou , že i já jsem "ty druhý " .Nevim, jak k nim přistupovat , na jednu stranu chápu, že se třeba nedostali do tý situace vlastní vinou a jsou třeba slušný ,ale na druhou stranu, když ožralí na někoho pokřikujou , tak mě ty sympatie rychle přejdou . Obdivuju ty, co bezdomovcům pomáhají , že je vidí v tom lepším světle , já to nedokážu , když sama vidim, jak se chovají . Jak se považuju za tolerantní k "jiným" skupinám , tak u lidí bez domova mě to stále moc nejde .

Rozdělení dříve nerozdělitelných a čtení

18. června 2020 v 13:25 Červen 2020
Tak nám povolili víc lidí na fotbale , mysleli to jistě dobře , ale to, co se stane v jednotlivých klubech asi ne . Náš klub napsal, že fanoušci už v neděli na zápas můžou, ale pouze ti, který si před lety zakoupili takzvanou permanentku extra . Permanentku, kterou má asi tak třetina normálních fanoušků , protože cenově byla velmi drahá a navíc limitovaná . Takže tam půjdou většinou jen papaláši jo, fotbal pro fanoušky . Nicméně to vzbudilo vlnu nevole . Já jako jediná jsem tam napsala ,že mě to nepřekvapuje a čekala jsem to už dávno ,že půjde jen někdo . Spíš mě vadí to ,že tam může i kotel a ten může všude, i když tu permantku nemá . Jako vždycky jsou klubem zvýhodněni ve všem . V komenářích jsem četla otázku jedný vozíčkářky , jestli bysme nemohli na zápas i my . Vzhledem k tomu , že pan divnej mlčí nebude nic . A zrovna u vozíčkářů by se to vyřešit dalo - jsme nejmenší skupina na stadionu a evidentně hledali skupiny, kde je málo lidí . Nakonec se rozhodli asi nejhůř jak mohli, když tenhle druh permentek mají ve většině jen papaláši . Na druhou stranu zase by ostaní jeli do nás,že my tam můžeme a oni ne . Tohle nemá konce a pořád bude někdo na někoho naštvanej a ukřivděnej .A lidi jsou naštvaný , začali tam vytahovat , kdo fandí dýl a víc . Přesně to, co jsem očekávala . Už je nástavba , takže rychle upustili od toho ,že " když nepůjdem všichni , tak nepůjde nikdo " . Jde o titul , což chce vidět každej a najednou se na fanouškovskou solidaritu nehraje , komedie . A kotelníci tam bejt musí, protože ty si klub nesmí přece znepřátelit . Prostě tohle, že jen někdo neměli vůbec dělat a nadělá to spoustu zlýho . Ale jak řek klasik Jára Cimrman : Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit , ale to je asi tak jediné , co s tím můžeme dělat .

Taky jsem si koupila novou knížku, na kterou jsem se hodně těšila a sice Milé dítě . Je to fakt pecka a těměř na každý straně zvrat , plus u mě má i to , že se to odehrává na pomezí Česka a Bavorska , takže moje domovina . Ve městě Cham, kde to taky znam a je zajímavý číst o místě , kde vlastně žijete . Jinak rozhodně doporučuju přečíst , mě se teda hodně líbila .A o čem je ? Čtrnáct let ji drží zamčenou v chatě bez oken v lese. V tomto vězení mu porodila dvě děti. Všední den rodiny probíhá podle přesného plánu: jídlo, chození na záchod - všechno je přísně řízeno. Večer zpívá svým dětem písničky na dobrou noc, ve dne je vyučuje. Otec se stará o svou rodinu, chrání ji před světem tam venku. A nikdo mu nemůže jeho ženu a děti vzít, protože nikdo netuší, kde jsou... Tento thriller vymezuje hranice pochopitelného: krutý, tragický, hluboce dojemný.


Pěkně vás tu vítáme

17. června 2020 v 6:30 Červen 2020
Vždycky takhle v červnu si vzpomenu na všechny, který čeká nástup na novou školu nebo dokonce intr . Je to vždycky zálul , ale troufám si říct ,že my , který jsme byly na intru jsme to měli těžší . Přece jen jsme nemohli vypadnout domů a líp ty novoty vstřebat u svých nejbližších . Dodnes si pamatuju, jak to bylo před tim než jsem nastoupila do Jedličkárny . Nejdřív jsem si s našima udělala výlet do Prahy , kde mi školu ukázala dociální pracovnice , bylo to mimo den otevřených dveřích, takže byl klid . Nevim, jak bych to popsala - spousta lidí a neznámý prostředí . Pamatuju se, jak se hned zeptala , jestli budu potřebovat ve škole asistentku , že by mi jí přidělili , fíha . Byla jsem samostatná, takže jsem jí nechtěla . Podruhý jsem tam byla na přijímačkách , takže jsem poznala svou třídní učitelku. V průběhu prázdnin jsem byla s rodičema pozvána ta takovej adaptační víkend , kterej se konal pro nově nastupující . Bylo to fajn , vzali nás do bazénu , rodiče měli různý schůzky ,ale celkově ten režim byl volnej , poznávací . Šlo hlavně o to , abysme se navzájem poznali , jak studenti , tak vychovatelé, koho budou mít . Každej jsme bydleli na intru , kde jsme měli bydlet i během školy a hlavně jsme poznali vychovatele , kdo koho budeme mít . Celej ten pobyt měl mít informační charakter , ale já si jen pamatuju, že nam řekli , že tam funguje pomoc pouze , když si o ní řekneme , což teda nebyla tak úplně pravda , ale pro nás prváky a ustrašence to byl docela šok a nejspíš si každej představoval , jak žadoní vychovatele , aby mu pomoh na wc nebo někam dovez , divná představa .Navíc jsme je neznali a nevěděli jsme , jestli vůbec budou ochotný nám pomoc . Na konci pobytu jsem se i dozvěděla , v jakým pokoji budu bydlet, dali mě do jednoho s novou spolužačkou , která tam taky byla, takže bylo celkem fajn se už s někým znát a vědět co bude .

Nastal den D . Nevim, jak je to jinde , ale na celým baráku byl asi jen jeden vychovatel a nikdo se o nás nezajímal . Drsný , takhle nás hodit do vody . Pamatuju si, jak nás jedna holčina, která taky byla na tý adaptační věci všechny sezvala na pokoj a my tam zaraženě seděli , každej ponořenej do svých obav , bylo to divný . Já měla tu výhodu,že jsem na intru už byla ,ale stejně - ten nezájem vychovatelů mě zarazil . Psychická podpora od nich nepřišla , nicméně my jsme si tam slíbili , že to dáme a neposereme se . Nikdo nechtěl bejt sám, tak jsme se podrželi navzájem sami . Jestli se myslíte , že tohle bylo to nejhorší, tak se mýlíte .

Druhej den ráno - učitelka , naše spása . Konečně někdo, koho jsme znali . Šli jsme na uvítání , nacpali nás dopředu a narvaná tělocvična přivítala každýho nováčka zvlášť . Pro mě jako introverta to bylo peklo . Po skončení si nás odchytil nějakej kluk s metalovým stylem a řekl nám,že je náš vychovatel , všude spousta lidí a křik , tak jsme se taky představili . Já to nečekala , protože nám bylo řečeno , že budeme mít jen 2 vychovatele , ženu a muže a ne 3. Nicméně učitelka už nás zase táhla do třídy . V ten rok byla třídní ve 2 třídach - měla nás a zahradníky, který tam už seděli . Řekla jedný z nich - Monice , aby se nás jakoby ujala . Monika tam byla dávno před náma a byla na stejným intru jako my . Tenkrát jsem to ještě nerušila , jak tahle slečna nám bude nápomocná . Tak vida , už se s pár lidma známe . Oběd a tam se nám přišla představit vychovatelka , a to už snad bylo všechno . Všem prý můžeme tykat , i když to nejsou naši vychovatelé nebo asistenti. Neskutečnej guláš ze všech těch lidí .Často jsem si pomáhala tim,že mě ten někdo tyká , takže to bude si někdo z těch , komu můžu tykat taky :D .

Byl to mazec , na první den toho bylo fakt moc a hlavně nám nikdo nic nevysvětlil . Měli jsme ve třídě asistentku pedagoga pro spolužáka - pro nás úplně nová věc . Opět nám nikdo nevysvětlil, jak to funguje , zůstávala s náma i o přestávce . Nikdo nevěděl co má dělat. Až teda ona sama řekla , že si jí defakto nemáme všímat a že rozhodně není nějakej náš dozor a nedonáší učitelům . Docela dlouho nám trvalo si tam na ní zvyknout , ale nakonec jsem se s ní brzy spřátelila a všichni jí vzali mezi sebe . Na všechno jsme museli přijít sami , což se táhlo celou dobu . Jim to asi přišlo normální , ale mě to vadilo . Všichni chodili v civilním oblečení , takže nebylo poznat, kdo kam patří. Je sice hezký mít možnost tykat kromě učitelů všem , ale nikdo vám neřek , kdo je ten učitel a kdo ne , že . Uvítala bych aspoň za začátku , kdyby ty lidi nosili jmenovky . Normálně se stávalo ,že jsme třeba šli s vychovatelema a někoho potkali , pozdravili se , ale nám nikdo nikdy neřek, kdo to je , natož, aby se nám třeba představil . Nemyslim si , že jsem nějaká zhejčkaná ,ale tohle mi hodně vadilo . Proč prostě nikdy neudělali pro nás nový nějaký sezení s tim, že dotyčnej je ten a ten a patří do toho nebo toho úseku ? I spolužáci si na to stěžovali . Ale zaměstnancům to přišlo úplně normální . Chaos. Jediný, co nás uklidňovalo byl fakt, že i na ostatní prváky v tomhle jejich vychovatelé prděli stejně jako na nás .

Měla jsem spolužáka, bylo mu 16 a byl prvně od rodiny . Špatně to nes a byl hodně fixovanej na svou rodinu , ten to hodně špatně psychicky nes a já se nedivim . Mě by asi šlehlo a to jsem se pokládala už za zkušenou . Nikdo nám nic nevysvětlil a museli jsme na to přijít sami . Psychická podpora od našich nových "rodičů " nebyla a ono taky hned nejdete brečet k cizím lidem , ale myslim si,že i u kluků bylo pár emočních výkyvů .

Pamatuju si, jak jsem třeba jela do jídelny spoustu lodí a vždycky mě vzali nějaký ruce a vezli mě , nikdo neřek , kdo to je a než jsem se vzpamatovala, tak byl pryč . Často jsem se jméno toho či onoho dozvěděla tak, že ten druhej řek jeho jméno . Nebo tim, že mi první řek ahoj a tykal mi . A pokud byl někdo rád mimo dění jako já, tak se k němu tyhle informace skoro vůbec nedonesly . Tohle prej praktikovali na všechny i na nový zaměstnance . Dodnes, když nastoupí někdo novej , tak tápe jako kdysi my . Nevim, proč tohle praktikujou a jakej to má význam ,ale je to hodně nepříjemný a nikde jinde jsem to nezažila . Jako kdyby si ty lidi mysleli, že to ani nepotřebujeme vědět . Co na tom, že jsme nikdo neměli skušenosti s asistentkou a netušili jsme co dělá a co na tom,že tohle je možná náš vychovatel a my to nevíme . Bylo to tvrdý a hodně .





Legenda Vale

16. června 2020 v 9:17 Téma týdne
Moje legenda je Valentino Rossi . Dodnes si pamatuju , kdy jsem ho viděla poprvé . Bylo mi 14 let a v televizi tenkrát ještě na Primě se jel závod silničních motorek a po něm byla tiskovka . Byl tam jeden takovej přičmoudlej ušatec a řek slovo Kurva , to mě fakt zaujalo , mě i všechny okolo . Všichni jsme se začali pohoršovat co to říká a jak je sprostej . Samozřejmě to byl cizinec , ale i tak . Ta kurva mě prostě utkvěla v hlavě :D. Doma jsem si zjistila , že to byl nějakej Valentino Rossi a že je to Ital a ta kurva znamenala v jeho řeči zatáčka , takže to tak nemyslel . No a od tý doby jsem mu začala fandit . Musím přiznat,že se mi taky líbil vizuálně , já na ty tmavý byla vždycky a jsem dodnes . Nutno říct,že čim je starší, tim se mi líbí míń a míň , ale to je asi pochopitelný . Takže jsem se stala fanynkou a nevynechala jsem ani jeden závod .

Dokonce jsem po pár letech jela i do Brna , což bylo až na druhou stranu ČR,ale zážitek to byl parádní . Byla jsem tam 2x . Podruhý jsme seděli mezi nějakýma Brńákama , který když se Valda objevil na velkoplošný obrazovce tvrdili ,že vypadá jako cituji "Miky Móz " , což asi mysleli ty jeho uši . Druhá strana zase byla v obležení jakýsi Italský rodinky s asi 6 dětma , Italská rodinka byla fakt Italská , temperamentní , ale všichni fandili taky jako já Rossimu, takže cajk . Pamatuju si dodnes Alessia , což byl asi tak 15 letej kluk a pořád se na mě smál . Já už byla o dost starší než on , takže nic , ale bylo to milý . Tak jsme tam tak spokojeně existovali na kopci - 2 národy . Vlastně 3 národy - on ten Miky Móz z Moravy je pro mě už taky vlastně cizina :D . Nevim, je to zvláštní , ale bylo to zvláštní . Pokud nejste přímo někde u trati je to celkem nuda . Na trať vidíte maximálně dalekohledem nebo na velkoplošnou obrazovku . Oni přijedou a zase jedou pryč . Jakmile se blíží, tak lidi ve vašem sektoru ožívají , troubí a tak . Pak je zase klid a čeká se , až za pár minut přijedou znova a situace se opakuje . Myslela jsem si,že se tak nějak fandí po celej závod . Když projedou , tak lidi si sednou zpátky do svých židliček a je to jak někde relax u vody . Samozřejmě zaléží, koho vedle sebe máte a myslim,že taková tribuna z Italských fandů musí bejt úplně něco jinýho . Mě se nejvíc líbil Safety car :D . Tenkrát to bylo tušim BMW , nadupaný a burácelo to na celou trať. Jelo to rychle jako při závodě a taky tam byla 2 jezdci na motorkach, který tu trať kontrolovali na motorkách . Přišlo mi to takový úžasný, takový na úrovni a důležitý . A z toho zvuku Safety caru mam husí kuži ještě dneska .

Nicméně Valda se asi chystá na důchod a při svým věku 41 už na to má nárok. Jezdí dodnes, což je fakt rarita a je to legenda . Vim,že každá legenda musí jednou skončit , ale trochu se toho bojim , už to nebude jako kdyby byl na trati a i když bude třeba dál v Paddoku, tak už to nebude ono . Příští sezonu ještě by měl pokračovat, i když se stále žádný nový stáji neupsal , ale už je cejtit , že už to bude to poslední . Bude prostě divný ho už nevídat , když se mnou byl tak dlouho, ale stát se to jednou musí . Nicméně jsem ráda ,že jsem ho mohla zažít v době jeho největší slávy.