Duben 2020

Najdi Rebeccu

29. dubna 2020 v 8:00 Duben 2020

Přiznám se,že neumim psát recenze , ale i tak bych chtěla napsat o knížce , kterou jsem právě dočetla . Jmenuje se Najdi Rebeccu od autora Eiona Dempseyho . Je to jeho už druhá knížka,ale autor se mi dostal Rebeccou do ruky poprvé .
Anotace :
Christophera a Rebeccu nemohlo nic rozdělit - ani její tyraští rodiče, ani snoubenec, kterého si našla po útěku do Anglie. Ale když vypukne druhá světová válka a nacisté obsadí ostrov Jersey, je Rebecca transportována do Evropy v rámci "konečného řešení". Christopher mezitím vstoupí dobrovolně do SS - jen tak má šanci najít ženu, kterou miluje. Ženu, jejíž poslední stopy vedou do nechvalně známého tábora Osvětim. Najdi Rebeccu je strhující příběh obětavé lásky v nejtragičtější době lidských dějin z toho nejstrašlivějšího místa…

Jak vidíte z anotace, tak se jedná o milostnej příběh . Přiznám se ,že na slaďárny moc nejsem , na druhou stranu se mi líbí příběhy ze 2. světový války a celkově se o tu dobu zajímam , i když mě zajímá spíš to válčení . Takže tady máme 2 lidi , klasika - 2 lidi , který se do sebe zamilujou ,ale nemůžou bejt spolu , jak tohle asi dopadne ? Přiznam se ,že jsem čekala víc vášně a snesla bych i nějaký to popsání milostnýho aktu , protože k takovýmu příběhu tohle patří , ale nedočkala jsem se. Ani se pomalu nedozvíme , jestli dva hlavní aktéři mají spolu intimní chvíle . Vyjma jediný věty , kde je napsáno ,že spolu strávili noc . Na to , jak se celou knížkou vine ty klišé jakože láska až do smrti , blablabla , tak překvapivě jsou spolu v týhle oblasti fakt málo a jsou to spíš slova než "činy " . Přijde mi jejich vztah celkem chladnej . Na druhou stranu autor je muž, takže zřejmě nemá potřebu se o tomhle rozepisovat , ženská by tohle pitvala asi víc , včetně detailů .

Knížka se celkem dobře čte, až na pro mě slabší pasáže o jejich dětství , to mě moc nebavilo a taky mi přišlo ,že celej příběh je dost naivní . Jak za jejich dětství, tak v dospělosti . Je tam taky dost hnusných míst popisujících věci v Osvětimi , nicméně , osobně jsem četla daleko horší popis těch zrůdností než je tady , takže , kdo tuhle literaturu koncentráků vyhledává , rozhodně tady z toho nedostane šok . Co říci o hlavním hrdinovi , pro mě sympaťák , 25 let , uniforma , určitě dobře stavěnej černovlasej - blonďáky já neberu :D . Takže podle mě pěknej chlap . A navíc se kvůli ženský sám dostane do koncentráku . Teda jako "zaměstnanec ",ale i tak . Všechno jen, aby jí našel. Je to takovej ten typ SSáka, kterej je jinej než ostatní a vnitřně nesouhlasí s chováním k zajatcům . Je zakázáno k nim chovat lítost atd . Pokud ji projeví , tak ho vyhodí, což on nechce , protože tam chce najít Rebeccu . Trochu mě tohle štvalo , sice ke konci pomoh hodně lidem nebo se o to snažil , i když to často neskončilo dobře . Ale aspoň ze začátku nedělal vůbec nic . O to divnější pak byla jeho proměna na Supermana , kterej chce najednou ochránit všechny a už mu nevadí, že tim ohrozí šanci vidět Rebeccu . A já mu najít Rebeccu přála do poslední chvíle .

Na konci se dostáváme o několik let dál - 10 po válce a přijde rozuzlení . Rozuzlení , jaký se dalo čekat - rychlý jako kdyby autor to chtěl dopsat co nejrychleji a hořkosladký . Ani dobrý ani špatný , prostě něco mezi tím . A jo , zase k ničemu nedojde - jsou to fakt tragédi :D . A chybí tam nějakej zvrat . Teda jeden tam je, ale ten se dal vytušit už od začátku . Každopádně já jsem po dočtení o tom příběhu přemýšlela a zůstal mi v hlavě, což se mi často nestává , aby mi nějaká knížka zůstala v mysli . Takže tohle je asi to největší ocenění . A rozhodně si jí určitě přečtu zase .


Hranice blogu

27. dubna 2020 v 20:18 Téma týdne
Všechno už má svoje hranice, admini mě serou velice .
Tvrdí,že TT už nebude , však já na něj píšu , tak jak to bude ?
Neustále píšou, jak to bude lepší , však lži jsou to , nikdo už vám nevěří
a jděte třeba do.. peří .
Levá ruka neví, co dělá pravá , dokazuje to každá jejich další zpráva .
Nikdo vám už nevěří , jen vy ukazujete, jaký jste stále "frajeři".
Vykašlete se tady na to a dejte nám dárek za to .
Ukončite provoz tady , však z toho neumřete hlady .
Je lepší to tu nechat zaniknout , nevěříme vám, že chcete něco podniknout .
Házíte na sebe jak malý děti vinu , však já bez vás rozhodně nezhynu .
Jste horší než vláda naše, každej den jinak - ostuda vaše .
Děláte si z nás prču, však na to já vám peču .
Jděte už s tím do zadnice , s láskou- vaše Hrachajdice .

Pohlazení po duši aneb procházka do centra

27. dubna 2020 v 9:12 Duben 2020
Dneska se mi to konečně splnilo . Vyrazila jsem do města . Vstávala jsem už na 6 , protože jsem to chtěla spojit ještě nákupem v Kauflandu , kde jsem taky nebyla už měsíce .Jela jsem i poprvé po dvou měsících v MHD . Jak už jsem psala, tak jsem měla trochu obavy, jak to bude v buse , aby nějakej řidič neměl kecy , že musí vystoupit . Ale ode dneška už lidi můžou chodit předníma dveřma, což se nemohlo, takže zase něco , co se už může . Na prvním svezení záleželo , aby ten řidic byl dobrej, protože když ne ,tak budu mít obavu jezdit dál . Naštěstí byl ok . Lidí taky málo, takže pohoda . Akorát ten řidič zpáteční byl nějakej dosti nevrlej ,ale to už bylo jedno, šlo hlavně o toho prvního :D .

U Kaufu ještě nikdo ani nebyl, busy jezdí na prázdninovej režim, tak je fakt těžký trefit se, tak jsem čekala opodál . Až kolem tý 7 se začali sjíždět auta . Jela jsem tak brzy, abych do tý 8 vypadla . Lidi se tam začali trousit u vchodu , já zůstala dál, protože za A mě to přišlo trapný se tam cpát a za B tam neexistovali mezi lidma rozestupy , takže jsem se nechtěla toho taky zůčastňovat . Nákup v pohodě jen teda to bylo takový,že všichni honem honem, aby to stačili do toho času . Rukavice jsem měla svoje z domova , takže jsem ušetřila asi tak 15 minut času v mým případě :D .U pokladny měli nálepky na podlaze jako všude jen mi to přišlo ,že to nejsou ty 2 metry . V Albertu mají daleko víc od sebe ty nálepky . Navíc paní přede mnou rozhodně s vozíkem nestála, kde měla a já musela couvat . Nevim . Prodavačka byla moje oblíbená , je taková milá , pomohla mi dát i platební kartu do terminálu, protože byl na mě vysoko , i když měla rukavice , tak nevim, jestli si to neměla odpustit ,ale myslim,že stejně sahá na všechno tam , tak je to jedno .

Pak jsem vyrazila do centra - bájo . Sluníčko, pár lidí .. tohle jsem potřebovala Už dlouho jsem měla v plánu tam jet, ale bála jsem se cestovat MHD . Na druhou stranu někdy jsem ten strach musela prolomit . Udělalo mi to hrozně dobře , tam zase bejt . Byť jsem měla celou dobu na ksichtě roušku , už jen ten pocit , že můžu . Vidět zase něco jinýho , miluju , když všechno kvete a je to všechno takový svěží a dneska bylo . Zajela jsem si do parku , kde jsem si musela vyfotit ty barvičky. Prostě zase náznak normálního pohybu . Fakt mě to dodalo energii.


Virtuální introverti

25. dubna 2020 v 14:32 Duben 2020
Bejt introvertem je v reálným životě celkem těžký, ale ještě těžší je bejt introvertem ve virtuálním světě. Ve světe, kde jsem si myslela , že tam je to naopak lehčí. Přece jen na netu jste svým způsobem v anonymitě a máte víc času si dát dohromady, co vlastně chcete napsat . Takže i já si našla před lety skupinu na facebooku pro introverty - bylo to tam fajn, lidi stejný jako já - psali se tam věci , který by extroverti nikdy nepochopili a bylo to i jakási zpovědnice . Často se tam lidi i chlubili , jak třeba něco dokázali v komunikaci atd . I já jsem tam psala zážitky co se mi staly coby introvertovi . Jenže časem se tam na mě lidi slítli jakože tam píšu kraviny a že moje historky ze života nikoho nezajímají . Vtipný bylo , že historky ze života a že byli dost podobný jako ty moje tam psali i ostatní ,ale na ty se nikdy kritika neznesla . Taky tam začalo osočování druhých ,že vlastně není introvert ,ale už má sociální fobi. Další vtipná věc byla,že tam spoustu lidí bylo a stále je na práškách , protože mají psychický problémy a opět ty nechali . Za mě nechápu , proč tyhle lidi tam bejt mohli , když třeba schíza je úplně neco jinýho než introverze - zvláštní , že to tam nevadilo . Tak jsem teda odešla .

Nebyla jsem tam 2 roky a vůbec mi to tam nescházelo , ono se tam řešilo furt to samý - jak řešíte vztahy , jak řešíte práci, chce/ nechce se mi na akci či , kdo má problém s telefonováním . Tohle omílání pořád dokola už mě taky nebavilo , ale oni se v tom rádi rochnili furt dokola . Dokonce jsem přišla na to , že co tam nejsem,že se až tak jako introvert necejtim , fakt . Asi za to mohlo pořád to jejich kňourání a stále se opakující témata , ale táhlo mě to dolů . Samozřejmě introvert jsem stále , ale pokud o tom s někým nevedu debatu , kdo je sám introvert , tak si to tolik neuvědomuju .

Tenhle týden jsem se tam vrátila , jak jsem sama napsala v prvním příspěvku tam , tak jsem se zase po čase přišla podívat , ale nevim , jestli se vůbec zapojim do diskuze. Cejtila jsem,že tam asi dlouho nevydržim a taky ne . Dneska jsem teda založila téma , který jsem tam nikde ještě nečetla - osvěžení od všeho toho nesnášim volání , jak mu / jí to mam říct a jak se snášíte s kolegy v práci . Zeptala jsem se , jestli introvertům vyhovuje současnej stav - rozestupy 2 metry , zbytečně nekomunikovat s jinýma atd. s tim,že mě celkem jo . Hned první koment byl ten, že pisatel přece není žádnej asociál a že mu chybí hodně akce . Druhej koment ve stejným duchu - opět , že není žádnej asociál . Dobrý ,ale já se neptala na to jestli jim chybí akce a pokec s kamarády. Nicméně z toho jak v každým komentu bylo napsáno " já přece nejsem asociál " tak mi došlo ,že tím asociálem myslí mě . Aha - takže už tam nefrčí, že ten, kdo má jinej názor než většina má sociální fobii,ale je asociál ok. To mě stačilo .

Tak jsem napsala ještě jednou,že jdu o dům, dál , že tohle tam bylo vždycky a je stále . S tim,že většina lidí , který psali jak strašně trpí ,že nejsou akce a najednou ze sebe dělají ohromně společenský jsou hlavně ti , který by jinak napsali jak je jim nejlíp doma nebo jak na tu akci teda šli , i když nechtěli a byla hrozná , tak,že už na ní nikdy nepůjdou . Tohle by napsali , kdyby na ní mohli , teď nemůžou nikam , tak si hrajou na to, jak tim trpí . A dodala jsem, že asociálové jsme tam naprosto všichni, jen je těžký si to uvědomit. Myslim,že i kdybych napsala,že já asociál jsem , tak stejně by to bylo špatně , ale většina lidí tam bude samozřejmě tvrdit,že není , aby byli dostatečně na "výši " s ostatníma . Tohle jsem nikdy nechápala - jsme přece stejný a vždycky se stejně všude najdou skupinky , který jsou jiný a povyšujou se .

Takže jsem opět vyléčená, nic se tam nezměnilo , napsat pravdu se nevyplácí , protože i těma divnejma jste označený za ty ještě divnější . Lidma , který si stěžujou na svou introverzi a příkoří s ní. Stěžujou si, jak mají problém oslovit i prodavačku a na druhou stranu ze sebe mají potřebu dělat extroverty , který najednou by vymetli každej kout ,davy lidí jim nevadí a chtějí se s každým bavit . Popírají všechno to, co třeba napsali teprve včera . Tak je lepší nikde nebejt , bejt sama sebou a s nikým se nepoměřovat.

Jak jsem nakupovala

22. dubna 2020 v 10:00 Duben 2020
Tak jsem si vyzkoušela v pondělí nákup a dneska jsem byla zas . Přiznam se ,že je to celkem honička , když chci nakoupit do těch 8 a otevírají v 7 . Musim vstávat dřív než se obleču a tak . Upřímně si nedovedu předtavit jet takhle do Kauflandu, byť mě to tam láká . Když si vezmu,že do toho musim započítat čas , kdy čekam na ten bus a že tady moje linka jezdí v prázdninovým režimu , takže jezdí míň než jindy - nevim nevim. Jasně , můžu tam přijet na 10,ale to už se mi nikam nechce . Ona ta hodina od otevření rychle uteče . V pondělí tam navíc do tý 8 bylo lidí , tak akorát a dokonce i 2 pánové nezávisle na sobě, kterým bylo rozhodně víc než 65, asi se nebojí . Rukavice jsem si z domova nebrala, protože všude avizovali ,že Alberty rukavice mají . No, všude asi ne. U nás měli jen desinfekci , sice hezký , ale měli tam puntík , kde si stoupnout , což pro mě s vozíkem bylo daleko, neteklo nic .Navíc u mě desinfekce stejně nemá smysl, když stejně jednou rukou musim ovládat joystick u vozíku, takže na něj saham . Nějakej pytlík si na něj fakt dávat nebudu - zas takovej úchyl na čistotu nejsem a všeho moc škodí . Stříkat se na joystick desinfekce nesmí vůbec, přece jen je v tom elektronika, drahá elektronika a rozbít si ho fakt nechci .Tak jsem se slečny u zeleniny zeptala, jestli nemají rukavice . Koukala na mě jako kdybych byla z Marsu, proč se na to vůbec ptam , tak jsem to vyřešila tak,že jsem si vzala jedny u rohlíků, teda jedny - dvoje , první jsem roztrhla .

Asi to byl jen můj pocit , ale lidi navzájem po sobě blbě koukali , jako kdyby jim vadilo , že ten druhej chodí sem a tam . Ehm , tohle se snad při nákupu dělá běžně, jeden pán se mě doslova vyhejbal a já ho furt nechtěně pronásledovala :D . Prostě bylo to divný nakupování , lidi paranoidní . Dokonce i já mam furt pocit,že udělám něco špatně a lidi mě nabonzujou ,ale budu si muset zvykat . U pokladny na vyznačenej puník 2 metrů , sice fajn, ale pás mají krátkej , tak se nedá mezitím ,co platí ten před váma dát na pás to vaše . Mam pomalejší ruce, takže to byl záhul to nastrkat do tašky . Platila jsem zodpovědně kartou , ale nešla mi vyndat z toho pouzdra, normálně kartou nikdy neplatim a asi vim proč . Pak sundat rukavice a vyhodit je do koše , nikde nic nebylo speciálně označeno , takže jsem to hodila do prvního. Jenže měl takový to otáčivý víko , který šlo pěkně z těžka , takže jsem na ně stejně musela sáhnout bez rukavic, abych ho otočila . Z krámu jsem se vypotácela úplně grogy . Je to nějaký složitý , pro příště už si vezmu rukavice svoje .

Ráno vylezu a na madle od dveří jsem měla časopis pro seniory :D . Nesnášim , když se hází do jednoho pytle senioři a mladý lidi s handicapem , to je největší zlo pod sluncem a je smutný,že se to stále děje . Za úplnej extrém považuju , když je domov důchodců a tam jeden vozíčkář v mladým věku , to by se mělo zakázat . Ten člověk tam musí hrozně psychicky upadat . Nemít vrstevníka a bejt mezi lidma, který myslí úplně jinak .Já nejsem kvůli tomu ,že jsem na vozíku stejná skupina jako senior .Dnešní nakup stál taky za to - pořád mi to padalo u pokladny na zem , 2x ale pokladní mě vždycky pomohla . Jestli nam špatnou jemnou motoriku , tak s rukavicema sto krát víc . Ale nikdo mě nedonutí , fakt nikdo, abych si objednala nákupy . Bych se díky tomu cejtila jako ještě větší chrobák . To radši , ať jsem na konci úplně zpocená .

Četla jsem,že nouzovej stav se prodlužovat snad nebude, super . Už toho bylo moc . Myslela jsem,že je to pro ochranu našeho zdraví ,ale když jsem zjistila,že je to hlavně proto, aby ČR mohla nakupovat ochranný pomůcky , tak jsem změnila názor . Jsme v tom vlastně vězni . Už i ve světě se bouří proti karanténě a to jí měli všude později než my . Je fakt , že když už vláda chce promořovat , tak už by to pustit měli . A zase se bude plošně testovat to znamená zase, když se najde někdo nemocnej, půjde se léčit , tak co vlastně chtějí ? Aby se s virem potkal každej nebo zase chránit ? Stejně jako pozvat si kadeřnici domů a druhej den zase ne . Dlouhou dobu jsem si myslela,že vládá ví, co dělá - teď už ne . Metoda pokus omyl . Jinak co se týče toho plošnýho testování zase o Domažlicku ani zmínka - my už máme tolik lidí,že bysme si testovat "zasloužili " . Jenže kdyby se o tom zmínili , tak přiznají ,že udělali něco špatně a důvody, proč toho máme tolik už jsem psala . Prostě zamořený Domažlicko neexistuje .

Konec Blogu po stotisící ?

21. dubna 2020 v 12:14 Duben 2020
Tak tu máme asi zase konec . Upřímně mě to mlžení docela štve - zatím nic víc než to,že "něco " bude příští tejden . Končí TT i focení . Přijde mi to jako nesmyslný dávkování už nevyhnutelnýho a doufám , že v nás nebudou zažehávat plamínky toho, že se vše v dobré obrátí . Evidentně nám nechtějí nechat moc prostoru na vyjádření . Každopádně jsem stále aktivní na estránkách . Adresu najdete v záhlaví . Nakonec je dobře ,že jsem se tam nastěhovala a dávala jsem tam články i tady z Blogu, takže tam nezačínam s holým zadkem a za těch pár měsíců už mám celkem slušnou čtenářskou základnu . Možná nás nakonec čeká překvapení a zase se to tady zvedne ,ale nevěřim, tomu . To,že se končí se vším o něčem vypovídá .Na druhou stranu ty neustálý výpadky a ještě trapnější neustálý ujišťování Hanky , že všechno už bude ok , to už je lepší to tu zabalit jednou pro vždy .

Tak uvidíme , třeba bude zase všechno jinak a ještě se tady setkáme . Ale myslim, že spousta lidí zase odejde , i ty, který se rozhodli zatím zůstat . Takže napjatě čekám , co bude dál .

Vozíčkář a nádraží

20. dubna 2020 v 9:48 Téma týdne
Na nádraží se děje spousta věcí . Je to místo setkání , rozloučení , prostě místo plný emocí . Taky jsem kdysi jezdila vlakem z Prahy k našim . Jednou týdně na víkendy . Respektive do Plzně a z Plzně jsme jeli dál autem . Protože mojí domovině je dodnes blbý nástupiště a plošina by se nedala použít , teda ne,že by vůbec nějakou měli . Bylo to před 12 lety, takže se toho asi změnilo dost nebo aspoň doufám . A co takovej vozíčkář potřeboval , když chtěl jet vlakem ? Tenkrát tu trasu ještě nejezdili takový ty nový nízkopodlažní vlaky. Takže se muselo jít na web Českých drah a tam byl pro vozíčkáře formulář, kde se vyplnil , kdy chcete jet a jakej den . Už si to moc nepamatuju , ale vim, že to bylo dost s předstihem . Asi je to tak dodnes , že nejde si vzpomenout na poslední chvíli , že pojedete vlakem pokud máte vozík . Takže se vyplnil formulář a nezbývalo než se modlit , aby tam ta plošina byla a aby vám přidali i vagon, kterej měl sezení pro vozíčkáře , protože ani to nebylo vždycky .

Dostala jsem v Praze na doprovod asistenta . S električákem jsem nikdy nejela , byl moc velkej a byl by to problém. Jízda metrem, pak mě asistent zavezl koupit si lístek, pozdravit pár místních bezdomovců , který už mě zdravili jako první . Čekat u schodů na obsluhu plošiny . Někdy šla, jindy ne . Myslim plošinu. Asistent mě odvezl až k vlaku a počkal až odjedu , kdyby něco . Asistenti byli fajn a ostatní většinou mluvili na něj , jak je tomu zvykem . Bylo mi fuk, jestli je to chlap nebo ženská ,ale často se mnou chodil kluk. Jak už jsem několikrát psala , tak chlap asistent je pro mě lepší alternativa a víc jsem si s nima rozuměla a pokud jde jen o doprovod a jste s nim chvíli, tak je i jedno , "co " jde . Jednou jsem měla asistentku a nefungovaly výtahy, takže problém , jak se dostat na nástupiště včas . Nikde nikdo nebyl .Nečekala , vzala vozejk nahoru po eskalátorech , mě nechala klečet na zemi a pak se pro mě vrátila . Vzala mě před sebe a vyjela jsem nahoru po svých . Doteď to mam v paměti. Holčina drobná ,ale páru měla neuvěřitelnou . Zvládli jsme to včas . Pak si pamatuju , že jednou plošinu zapomněli , vagon taky , takže mě nahoru tahali ručně . Asistent a průvodčí . Hroznej zážitek - málem jsem vypadla z vozíku do kolejí . Takže jak vidno , nenudili jsme se .Jinak musim říct, že v Praze byly často problémy pořád s něčím, i když jsem se řádně předem přihlásila . To v Plzni ani jednou za celou dobu - vždycky tam ta plošina už čekala .

Občas jsem skončila v nakládacím voze , kde to bylo fakt "ech ", připadala jsem si tam fakt jak ten balík a navíc jsem zrovna byla nastydlá a nebylo mi vůbec dobře , takže cesta pekelná . ale víc jsem byla v kupé , kde jsem povětšinou byla sama . Až na jednu cestu - starší pár a paní pusu nezastavila . Jak tušíte , tak pro mě ta cesta byla peklo a byla jsem šťastná , když vystoupili . Jsem radši , když se mi nikdo nevšímá . Měla jsem vždycky připravený písničky na MP3 , který jsem si cestou pouštěla . Cesta myslim na hodinu a půl , někdy i víc a neutíkalo to skoro nikdy . Průvodčí se o mě taky nějak zvlášť nezajímali , což mě ani trochu nevadilo . Tak nemusí ze mě dělat celebritu , i když museli připojit ten "můj " vagon museli jinak a seřadit ty další či co . Další nemilá věc bylo wc , ve vlaku se na ně jít nedalo , takže jsem kdyby něco nosila plenu . S tim, že by muselo bejt fakt ouvej , protože sedět v mokru fakt ne . Znám případ ,kdy vozíčkář nepil před cestou i několik dní, aby se mu ve vlaku nechtělo na wc, což je šílený . Vždycky jsem si myslela,že chlapi na vozíku mají tohle lehčí - nemusí se nikam přesouvat ,ale vybalit to někde v kupé asi taky nebude to pravý ořechový .

Takže tak , upřímně jsem byla ráda, že dojíždění vlakem po roce skončilo . Auto je přece jen auto . Škoda,že tenkrát nejezdili ty moderní , který jsou teď . Ale zase ty zážitky - nervy, jestli tam ta plošina fakt bude , prohlídka nákladního vozu , projela jsem se po nohou na eskalátorech , což pro mě bylo poprvé v životě a hlavně jsem potkala díky tomu spoustu milých asistentů, který bojovali se mnou .Byla by nuda , kdyby všechno pokaždý fungovalo .

Odpočet

17. dubna 2020 v 13:18 Duben 2020
Tak už se to blíží, jupíi , v neděli jedu po 5 týdnech konečně k sobě . Volnost ! i když vlastně vzhledem k situaci ne úplně . Už mam nafasovaný roušky a jednorázový rukavice . Dokonce už přišla i ta nejočekávanější rouška ze všech . Řešili jsme s mámou co a jak ohledně nakupování . Nemam s tim ještě zkušenost za tohodle stavu , buď chodí nakupovat máma nebo čekam před krámem . Prý jsou nepraktický ty zástěny u pokladny - máma je malá a má problém se přes ní natáhnout a co terpve já - sedící. Sice dobrej nápad ,ale zase jen pro někoho - trpaslíky a vozíčkáře na ty se nemyslelo . Tak jsem zvědavá . Nový pro mě bude i to,že od 8 do 10 je to vyhrazený pro starý . ZTP tam sice může, ale nad 50 let , což na to u mě nikdo neskočí . Na druhou stranu i máma říkala , že by mě tam možná nechali , já si myslim taky - vozejk dělá hodně ,ale pokoušet to radši nebudu . Taky se budu muset naučit dávat si jednorázový rukavice - pro mě se špatnou jemnou motorikou to bude sranda se dostat do nějakýho tenkýho pytlíku . Taky jsem s mámou konzultovala MHD , přiznám se,že se do něj stále bojim , sice je pravidelně dezinfikujou ,ale stejně . Ráda bych jela do města, do Kauflandu , kde už jsem nebyla měsíce ,ale strach je větší. Navíc se nemají otevírat přední dveře kvůli ochraně řidiče . Jenže když chci nastoupit , tak řidič musí vyjít a sklopit mi plošinu . Nevim , jak k tomu jakej řidič přistupuje ,ale nic bych za to nedala , že asi ne moc kladně a věřim tomu, že se u někoho může stát,že by mě prostě nevzal , protože se o sebe bojí a vylejzat nebude . Takže i proto je lepší nikam zatim MHD necestovat . Však se to pomalu uvolňuje a každým tejdnem to může bejt lepší a lepší to cestování . Takže budu jen u sebe a nakoupim si v Albertu . Všechno je pro mě nový, ale zvládnu to , však taky se v tom musim orientovat .Fakt se k sobě těším.

Jinak jsem byla označena na sociálních sítích tenhle týden asi tak 6x za mrdku a 4 x za kurvu . Příznivcema strany, kterou jsem volila a kterou už volit nebudu a jednou hysterickou ženskou , která má rodit a oni jí tam nepovolili otce, teda teď už ano ,ale ještě v době, kdy to nešlo . Hlavně,že já komentuju slušně a taky jsem byla vyhozena ze skupiny , protože jsem chtěla mým "francouzským přátelům " dodat naději, jakože někde už přece jen je asi líp a popřát hodně štěstí s koronavirem . Tak jsem napsala, že se to u nás pomalu uvolňuje , výsledek byl ten,že mi příspěvek smazali a odměnou ještě závist a nadávky ,proč to není dobrý už i u nich. Nějaká země musí přece bejt první , ale tolik závisti jsem snad jakživa nečetla . Jo, kdyby to byla jejich země , tak je to všechno ok . Už aby tady bylo všechno pryč , lidem už to řádně leze na mozek . Tak hezký víkend všem .


Klubový barvy na ksichtě a blbinec na lajky

15. dubna 2020 v 8:15 Duben 2020
Tak jsem si udělala radost a objednala si klubovou roušku . Klidně bych si jí nechala ušít doma, ale materiál, kterej by měl klubový barvy fakt doma nemam. Takže jsem uvítala , když se mi na facebooku objevila nabídka z klubovýho fanshopu , že jí začínají prodávat . Tak nějak jsem tušila,že o ní bude obrovskej zájem, protože fanoušci už o to škemrali od doby, co jsou roušky povinný . Prvný klubový roušky věnovali nemocnici , což je chvályhodný ,ale my nic . O to větší překvapení . K netu jsem přišla tak 15 minut po spuštění prodeje a neváhala jsem . Dokonce ani cena dopravy mě nezaskočila , protože klub rejžuje na všem . Jediný mínus pro mě je, že je na zavazování , mam postižený ruce a tohle fakt sama nezvládnu , ale máma říkala, že snad nějak půjde dát tam gumičky , abych si to mohla zastrčit za uši . Udělala jsem fakt dobře , protože za 2 hodiny už bylo komplet vyprodáno !

Nicméně klub v zápětí přišel s rouškou číslo 2 , jinej střih a ještě dražší, obchodníci se holt nezapřou . Je vytuněnější než ta první , ale další už si nekoupim - nejsem milionář a vizuálně se mi i víc líbí ta moje . Zbejvá jen věřit,že nedají po vyprodání verze číslo 2 ještě verzi 3 - tu nejkrásnější :D . Poštovný je hrozný , ale neřešim ho , kdo to chce si to koupí . Stejně se roušky budou nosit ještě dlouho, tak se to unosí . Nicméně se našli kritici , že tolik za to nedají a zdali se dá jít koupit to do fanshopu osobně , což nedá a je jasný proč . Vypadá to , že i přes ty výkřiky " je to moc drahý " a jak si to můžete koupit " je o to i tak zájem obrovskej . Jasně, že na tom rejžujou ,ale tak je to u všeho a fanoušek si koupí . Myslim,že se přidají i další kluby a přijde mi to jako fajn nápad . Člověk aspoň hned uvidí ,že je "náš " a nemusí se to nosit jen na zápasy , který už stejně nebudou nebo aspoň ne s lidma . Říkala jsem si, že by bylo i stylový, kdybych si to vzala na prodej , ale smůla . Mrzí mě ,že neuvidim kameramana - jednou a dost, což je jako sex bez orgasmu :D . Taky jsme v lize druhý a slavit to bez fanoušků bude divný.

Jo a taky soutěžim , i když nevim o co , protože to neřekli :D . Jde o to poslat fotku svýho zvířecího mazlíčka a kdo má nejvíc lajků ,takže jsem někde vyštrachala Báru s klubovou šálou . Tyhle soutěže o lajky nesnášim , i proto, že o ně neumim žebrat a sdílet to všude možné mi přijde nefér , i když to takhle dělá většina . Nevim , asi by se mi blbě spalo vědět , že jsem vyhrála díky tomu, že mam hodně přátel na fb , což jsem asi jediná, jak tak koukam na podobný soutěže . Nakonec je asi i dobře, že nevíme o co se hraje :D .

Od 20. 4. zase začínáme žít , což je super a v neděli už bych chtěla jet po 5 týdnech konečně k sobě, juchůůů , tak snad se to zase nepřibrzdí .Jasně,že i tak se nebudu nikde courat ,ale i tak , prostě ten pocit , že jsem ve svým .

Paulusy to mají těžký ?

13. dubna 2020 v 16:19 Téma týdne
Uf, koukám , že TT bylo nějak narychlo a díkybohu,že nevyhrálo třetí ruka , to fakt nevim, co by se na to mělo psát :D . Jsem člověk s odjakživa nízkým sebevědomím , i když se to možná tak při písemným projevu nezdá . Koneckonců, vždycky mi šlo líp psát než mluvit a při psaní se leckdy dokážu daleko líp vyjádřit . Snad nikdy v životě jsem neměla žádný eso v rukávu, žádnou bombu, kdy okolí by padlo úžasem na zadek . Jsem průměr . Pokud si odmyslíme moje tělesný postižení , tak se ode nic ani čekat nedá . Už jen moje jméno - Pavlína , nějak těm výkladům o významu jmen nevěřim a taky je pravda , že v době minulýho režimu jsme o tom neměli ani páru , ale Pavlína, respektive Pavla má nějakou špatnou karmu a všude píšou něco ve stylu - chcete se dívat jak vaše dcera trpí , tak jí dejte tohle jméno . Jsem sice Pavlína ,ale platí to i pro mě . Pavla znamená malá a prostě ,že se můžeme snažit sebevíc a svýho cíle nikdy nedosáhneme . To samý můj den narození 23. Kdysi dávno na škole mi dělala naše třídní numerologickej rozbor a taky říkala , že dvojka a trojka to má hodně těžký .Že se o něco snažim a myslim to dobře ,ale,že to stejně dopadne blbě . No, řekla bych,že to na můj život sedí . Dokážu zabojovat , trpělivě si jdu za svým cílem a když jsem konečně u cíle, tak mě něco skopne zase na začátek , případně já skopnu sama sebe, že se začnu bát nebo, že si nevěřim . Jsem zase " paulus "- malá . Kolikrát si říkam,že mě měli pojmenovat jinak ,ale jak píšu , tak tenkrát se o významu jména nepřemýšlelo jako třeba teď .Na druhou stranu - i nepatrná a malá Pavlína zvládla něco jako je její vlastní těžký postižení , tak nevim, jestli to nebude aspoň v nečem trochu jinak .