Únor 2020

Už máte roušku

28. února 2020 v 8:10 Únor 2020
nebo respirátor ? Máte ? . Na tohle téma už jsem tady psala, zhruba v době, kdy to vypuklo . Tenkrát jsem předpovídala,že to u nás bude do pár dnů a stále nic, takže cajk . Vyjádřila jsem se tak , že začít zkupovat roušky , když to u nás ještě není je nesmysl . Stojím si za tim stále . V rodině to tak máme všichni , nikdo nepanikaří . Brácha měl chřipku , tak už si se srandy říkáme , že měl koronavirus , že to není nic k smíchu ? tak ať ! podle mě lepší než se někde střást v koutě ze strachu , co bude . Musim se přiznat , že mi přeběhnul po tváři úsměv , když se zjistilo,že obyčejná rouška nestačí. Hned jsem si vzpomněla na ty panikáře , který pro ní hned běželi , jen co se to objevilo v Číně . Co asi udělali ? vyhodili roušky a zaútočili na obchod s respirátorama ? Vtipný bude, až se zjistí, že ani respirátor nebude to pravý ořechový . U nás doma už respirátory dávno máme, ale máme zámečnictví , tak "kluci " je používají při práci . Dělali jsme si srandu , jestli by nám to teď neodhánělo zákazníky , kdyby někoho viděli u nás v roušce :D .

Obchody prej berou zákazníci útokem , co na to říct ? u mě opět úsměv . Lidi kupujou nadbytečně i tak, takže tohle bude jen taková typická středa v Kauflandu . Kaufland má každou středu novej leták s akčním zbožím , to, abysme si rozumněli . Lidi jsou fakt ovce a v takových chvílích se chovají opravdu jako zvířata . Hlavně, když se řekne "žádnou paniku " , tak o to víc se rozšíří . Neříkam,že to k nám nedorazí , teď už asi ano , ale čim si pomůžeme, že budeme hysterčit ? v ničem . Napadlo mě, jakej by byl asi prodej na fotbale s něčim na ksichtě , teda pokud by se zápasy ještě hrály .Což by mě naštvalo, když jsem se po tak dlouhý době zase odhodlala na ně chodit . Myslim,že by nám žádnou ochanu nedali , když i pití si třeba 30 stupňovým vedru , musíme nosit sami .

Jsem pyšná na to, že nikdo z naší rodiny nepanikaří . Bylo to myslim ve filmu Melancholia , konec světa a tak. Někdo hysterčil a někdo v pohodě , bylo to vykresleno na dvou sestrách . Ta, ktera si v životě prošla největšíma "sračkama " byla v úplným klidu , zatímco za druhá " zdravě " uvažující byla na zhroucení . Něco na tom bude . Jakože , kdo je zvyklej si vyžrat to nejhorší , už se ničeho nebojí , ani konce , protože peklo už zažil a níž už se stejně dostat nemůže . Asi to mám podobně - sice oproti jiným jsem asi v pohodě, ale i tak , jsem zažila chvíle , který si málokdo dovede představit - mě to možný " všichni umřeme " nechává naprosto v klidu , koneckonců musíme tam všichni . Jasně, že by mi vadilo vidět umírat někoho blízkýho , na druhou stranu můžu pak odejít taky a to třeba vlastní rukou . Sice mě u tohodle koronaviru štve, že nějakej kretén se nakazil od jinýho kreténa ( teda ne,že by to ten kretén č.1 chtěl) a jak k tomu přijde ten "můj " člověk , ale tak to prostě je .

Takže zdravím všechny, kdo si stále drží čistou mysl , neovlivněnou panikou a těm, co hysterčí bych vlastně přála to samý , ačkoliv u vás to bude složitější . Tak a teď do mě, že to všechno beru na lehkou váhu a že se panikářům vysmívám . PS: prosim ty , kdo jezdí třeba právě do Kauflandu pro "zásoby " aby mi tam nechali nějakou tu čokoládu a nevykoupili mi jí , protože jestli nebude , přísaham , že se radši úmyslně nakazim koronavirem , bez čokolády prostě nežiju .

Prokletí 25.2.

26. února 2020 v 8:30 Únor 2020
Včerejší den stál fakt za to . Začneme ránem . Bolest v krku a náběh na kašel . Rozřízla jsem si palec u nohy, zřejmě o dlaždičku v koupelně , vypadá to,že vevnitř je tříska či co ,ale nejde ven. Na nohu jsem nemohla došlápnout . Ono se řekne, že stejně sedim a je mi hej , ale někdy na to šlapnout musim . Já navíc jak mi dělá problém stát, tak tu váhu dávam dopředu a tudíž i na palec , takže to je fakt utrpení . Lehce mám v plánu cvičit , protáhnout se , cvičim na zemi a máma mi říká ať se šoupnu jinam , převrátim se a hrozná bolest , tentokrát palec druhý nohy . A krev , narazila jsem nějak na mámu a převrátil se mi nehet , i přes tu bolest jsem se musela už smát , to není možný . Takže nejen,že kulhám s jednou nohou , ale i s druhou a jakejkoliv dotek pod nehtem je cejtit . Mít zanáplastovaný oba palce , ještě když i tak máte problémy se udržet na nohou je fakt super . Takže se tu pohybuju ještě jako větší mrzák než sem .

Včera bylo taky výročí smrti mojí milovaný babičky . Včera slavilo 2 narozeniny to dítě , čtenář, kterej mě čte delší dobu jistě ví, jaký dítě mam na mysli . Už mě to tak nedrásá jako před pár lety , ale stejně v tenhle datum si vždycky vzpomenu a díkybohu aspoň za to, že to dítě se nenarodilo ve stejnej den jako já , aspoň v tomhle mi byl Pánbůh milostiv. Vzpomínky, smutek , snažila jsem se tomu vyhnout, ale nešlo to . Stejně je zajímavý, že pro někoho je určitej datum tim nejšťastnějsim a pro druhý dnem nejsmutnějším , kdy navždy ztratil jedny z nejmilovanějších osob, co kdy v životě měl .

Pes nám utek a museli jsme jí nahánět skoro přes celý město . Jedna paní od nás z ulice, odvezla jí rychlá a vypadala na tom dost blbě , hodně stará už , ale hrozně milá , znám jí od mala, vždycky mě zdravila , usmívala se , milá paní , tak snad to bude ok a 25 si nevybere svou daň . Táta byl taky včera na ORL na kontrole s tim nosem, jak má chronickou rýmu . Už musí podruhý na operaci s tim v relativně krátký době a jak je nervní z toho a přenáší to na nás všechny snad nemusim ani psát . Byla jsem v naší nový knihovně , knihovnice naše tam není a všechno je tam rozházeno a chaos . Když jsem si konečně vybrala knížky , tak mě pípátko knihovnice upozornilo , že všechny knížky už jsem kdysi měla - všech 5 ! tak jsem řekla,že to nevadí . Takovou práci mi dalo vůbec něco vybrat , že se mi zpátky už fakt nechtělo . Úplně mimo jsem byla a že si obvykle to, co už jsem měla většinou pamatuju .

Pak jsem se v rámci hesla " už se to dneska víc posrat nemůže " rozhodla zavolat správcový . Už je to 14 dní, co jsem jí nahlásila , že mi praskla ta trubka ve zdi , ale stále nic , tak jako,že se připomínám . Paní to pojala tak , že mi nechala minimum prostoru na nějakou větu . Prostě mě řekla,že o tom ví a že to bude urgovat , chtěla jsem ještě říct , že už to fakt chvátá ,ale zavěsila . Prostě si myslim,že na to zapomněla . Jako já nevim, ale když vim,že někde praskne trubka , tak se snažim co nejdřív . Fakt se to rozšiřuje hodně rychle a už je to u zásuvky , což bude malér . Hlavně,že coby nájemce tam nemůžu dělat nic , ale oni se taky nesnaží . Tak je to snad pro jejich dobro, že ta zeď nebude až tak zničená , ale evidentně je jim to fuk .Sice najdou za mě nějakou firmu ,ale na všechno času dost . Hlavně to odnesu všechno já , protože já v tom budu muset bejt , teda snad budu moct . A jestli mě někdo řekne, že jsem to neřekla včas , pošlu je už někam .

Večer jsem si řekla , že si spravim náladu a budu se koukat na fotbal . Na zápas , kde byl můj oblíbenej rozhodčí a pohled na hezkýho chlapa vždycky všechno zlepší . Musela jsem se na to dívat přes internet , protože jediná sportovní televize, kterou mám tenhle zápas nedávala . Ta televize , kterou přeplatila jiná, takže už dávají ty "zbytky " , druhořadý zápasy , na který se stejně nikdo nedívá . Takže jsem musela někde najít živej stream a zdarma . Kdo to někdy hledal , tak ví , že proklikat se všema těma reklamama a porno stránkama je fakt na dlouho , ale povedlo se . Teda aspoň první 3 minuty tak . Pak se to každej půl minuty sekalo a zastavovalo . Ještě jsem hrdině do poločasu s tim hrdě bojovala , s tim,že jsem ze zápasu nic neměla a pak jsem to vzdala a šla spát . Ani tahle malá radost, aspoň něco pozitivního z celýho dne mi nebylo dopřáno . Prostě 25.2. preventivně vyškrtnout z kalendáře .

Porušení Desatera u zubaře

24. února 2020 v 12:59 Téma týdne
Vždycky jsem věřila v jedno jediný přikázání a totiž " půjdeš k zubaři a nenajdou ti kaz " . Dodržovala jsem to až do dnešního dne. Kaz mi naposledy vrtali v mých 13 letech . O zuby se starám, takže jednou za půl roku to bejvá spíš formalita . Byla jsem objednaná před polednem , tak jsem ani nejedla s tim,že mi stejně nebude vrtat a najim se pak , ale ouha . Začátek ok , vyčistit utrazvukem kámen , kontrola zubu po zubu , dělá to fakt pečlivě . Dokonce mi řek,že jsem si dneska vyčistila dobře zuby , to nevim co tim chtěl naznačit, že jindy snad ne ? :D a pak TO přišlo . našel tam kaz , mě !! nevim, kdo z toho byl víc v šoku , protože co mě má v péči, tak mě ještě nikdy nevrtal . Dokonce i přestal zpívat , což jinak dělá celý vyšetření . Šlo do tuhýho .

Mějte na paměti, že mě naposledy vrtali před 20 lety a fakt si to nepamatuju , ani ten postup . Dokonce se zeptal, jestli to nechci umrtvit , představila jsem si jehlu , tak jsem to odmítla a řekla jsem si,že to snad aby se to umrtvilo to tolik bolet nebude . Vůbec to nebolelo , takže nevim, proč mi to nabízel . Říkal mi co bude dělat , takže to bylo fajn . Jasně pro někoho prkotina a má určitě větší potíže se zubama , ale pro mě nová věc , ale věděla jsem, že to asi bude v pohodě . On totiž pracuje tak, aby to bolelo co nejmíň a snaží se do ordinace přilákat i ty pacienty , který tam třeba ze strachu z zubaře nejdou , ke každýmu přistupuje individuálně , takže jsem věřila , že to žádný jatka nebudou . Ono taky když chodim pravidelně , tak ten kaz ani nemůže bejt nijak velkej .Ale i tak jsem málem vzala Boží jméno nadarmo .

Takže máme za sebou s panem doktorem svý poprvé . Já jsem zjistila jak pracuje a že fakt se snaží bejt opatrnej a on je možná i rád,že si u mě po těch letech co mě má v péči konečně aspoň zavrtal . Tipuju , že to se sestrou půjdou oslavit, (nesesmilní ? :D) že mě konečně "dostal " a nachytal , slečnu zuby jako perličky :D Ale jak známe z Desatera " nezabiješ a nevydáš proti svému bližnímu křivé svědectví " .A co se mě týče " nebudu dychtit po domě ( ordinaci )svého bližního . Nějakou dobu určitě ne .

Kristova léta

23. února 2020 v 14:44 Únor 2020
Dnešním dnem je mi 33 , takže Kristova léta . Když si vezmu,že hned po narození jsem měla malou šanci na přežití je každej rok vyloženě zázrak , spousta lidí s podobným postižením se toho ani nedožije a mě se to povedlo . Vůbec se na 33 let necejtim a pořád jsem tak nějak zamrzlá v pubertě malinko , i když posledních pár let rostu . Na druhou stranu nevim , jak by se člověk měl chovat ve 33 . Jistý je,že tohle číslo na dortu nemůžu ani otočit, abych si připadala mladší :D . Doufám,že i nadále mě bude neznalý okolí považovat dejme tomu za 20 , což je občas skutečně děje :D .Dnes jsme měli oslavu s rodinou , slavím společně s mámou , která měla narozeniny o pár dní dřív a dokonce jsme měli každá svůj dort . Ale hlavně má dneska narozeniny naše Bára a to vůbec první , takže dostala taky svůj psí dort a ode mě dárek - svítící fresbee. Chtěli jsme jí vyfotit u dortu ,ale docela jsme měli obavu , protože je labrador a ty žerou naprosto všechno a hned , takže obava,že by jsme nestačili zmáčknout spoušť tu byla, ale překvapila - opatrná a pomalá , takže super . Naše nejdůležitější oslavenkyně . Zítra to jdu ještě "dooslavit" na prohlídku k zubaři , takže zakončení jako víno :D .

Dala jsem si i takovej menší dárek , od včera pracuju na tom dát dohromady moje spolužáky ze základy , sice se máme v přátelích , ale chtěla jsem něco, kde bysme byli po kupě , navíc na 4 spolužáky kontakt vůbec nemám , takže možná se najdou , protože jsem poprosila zdravý jádro , jestli o nich něco neví . Bohužel to vypadá,že ostatní 2 holky ,co se mnou chodili do třídy profil na fb nemají , škoda . Takže jsem dneska udělala skupinu , pojmenovanou na počest naší třídní . Byla to škola pro tělesně postižený , takže nás ve třídě bylo málo , ale už mám ve skupině většinu . Nedělam si iluze , že to tam bude žít a hlavně u těch z ústavu asi ne , přece jen žijou jinak a mají jiný starosti než my doma , což chápu , ale už se tam objevujou fotky a tak . I když se mi zdá, že aktivní budeme jen 2 . Může se tam dávat cokoliv , tak snad se ještě někdo chytí , ale hlavně jde o to mít možnost si tam "popovídat " vzájemně, mít na ty , který ještě nemám kontakt a mít nějaký to "jen naše" . Těžko se jinak sejdem , když každej bydlíme jinde a hlavně máme pohybový postižení . Tak snad to tam brzy nebude mrtvý .Ale založit s nima nějakou takovou skupinu byl vždycky můj sen a jsem ráda , že do toho všichni šli .



Výstava Góól a nový časy

20. února 2020 v 16:35 Únor 2020

Konečně jsme vyrazili do Plzeňskýho Depa 2015 na výstavu Góól . Musela jsem čekat, až bude mít synovec jarní prázdniny , protože jít tam sama by bylo divný , přece jen je to spíš pro děti . Jednalo se o interaktivní výstavu o fotbale a mimo jiný tam zapůjčila svoje věci i Viktorka . Čekala jsem to větší , ale bylo to fajn , jel s náma i táta , takže malej měl k sobě aspoň někoho na fotbal . I já jsem si zaházela s míčema , protože technicky mi nic jinýho ani nezbejvalo . Obula jsem si i takový legrační velký boty a brankářský rukavice a různě s malým si hrála . Oddělení Viktorky bylo taky fajn .Dobrý bylo,že tam bylo málo lidí , protože tam ještě prázdniny nemají , takže v pohodě jsme se na všem bez čekání vyměnili . Poté jsme šli ještě do kavárny . Kdo byl někdy v Depu , tak ví, že je to tam takový intelektuálnější , ekologický , no prostě jiný , i ta kavárna byla jiná , ale bylo tam fajn .

A jinak se dopoledne ozval pan divnej . Psal všem maila na sobotní zápas . Ze prý nám vozíčkářům vyjednal pivo zdarma , už se zase snaží . V sobotu nejdu, ale 4.3. je další zápas, tentokrát poháru , tak mě napadlo tam jít. Hlavně teda proto ,že to je středa a to tam jsem tak jako tak . Výkop v 17:30 taky není nic děsivýho . Napsala jsem mu,že teda v sobotu nejdu , ale ,že bych ho chtěla poprosit o lístek na ten pohár s tím,jestli teda není moc brzy, přece jen , je to skoro 14 dní ještě . A že děkuju. Poslala jsem to a on ještě v tu samou minutu odpověděl, což mě docela zaskočilo , že tak brzy a vypadalo to, jak kdyby na ty maily vyloženě číhal . Na to, jak jsme se rozešli ve zlým nepočkal ani pár minut, což bych nějakej odstup čekala a ne jen ten časovej . Z toho asi vyplívá ,že na mě naštvanej už asi není a nebo si vzpomněl , jak jsem mu vyčetla,že mi neodpovídá na zprávy , tak se asi chtěl blejsknout . Čekala jsem větší potíže , přece jen 4 měsíce ticha . Tak napsal , že tam lístek budu mít . Je na čase do toho zase vlítnout , už mám zase chuť a dokonce si tam půjdu koupit i novej kelímek s klubovým obrázkem . Už se mi vrací ta chuť se s nima zase spojit. Takže snad po 9 měsících jdu opět na zápas .


Divnej chlap a Kaufland Card

19. února 2020 v 9:58 Únor 2020
Včera kolem 16:30 zvonek , někdo zvonil na vchod ,já ale byla v tu chvíli na wc . Napadlo mě jestli to nebyl někdo na tu trubku ve zdi ,ale už víckrát na mě nezvonil , ba ani mi nikdo nevolal . Nějakej dobrák ho přesto pustil dovnitř a já slyšela na chodbě šramot , tak jsem otevřela dveře když šel kolem a pozdravila jsem ho , on taky a šel dál . Dokonce do druhýho baráku - je to tady průchozí . Tak nevim , byl v civilu, žádná firma , ale zase si říkam, že když jsem otevřela , že kdyby šel ke mě , tak to řekne nebo se zeptá, jestli nejsem ta a ta. Asi jsem se měla zeptat spíš já , jestli náhodou není instalatér či co , ale přišlo mi to blbý , navíc se na mě koukal , tak nějak vyděšeně co vůbec vylejzám . Vzpomněla jsem si,že vedle ve vchodě bydlí paní stejnýho přijmení ,ale tak jsem si řekla, že kdyby šel k ní, tak mu snad řekne,že to není ona , nicméně pán už se nevrátil a ani mi nikdo nevolal . Bylo to divný . Správcový jsem dala telefoní čísto a ona řekla,že "oni " myšleno asi ta firma se mi ozve . Sama na firmu kontakt nemam . Přece správcová nebude tak blbá a nepošle je k tý druhý , kor když já řekla svoje číslo domu správně a dokonce chtěli i číslo bytu , tak snad by to pána trklo , že na druhý straně žádnej byt číslo 6 není . Je to tady nešťastně udělaný a spousta lidí si to plete , o to víc když se naštěhovala ta paní stejnýho přijmení . Při hlášení jsem teda řekla jen přijmení , zapomněla jsem,že je tu ještě jedna paní ,ale tak snad tam ví , kde je jakej vchod a na schránce mám i křestní jméno pro jistotu . Na druhou stranu nakráčet si sem bez předchozího zavolání je taky divný ,ale bůhví jak to je . Třeba jim správcová to moje číslo ani nedala . nevysvětlila jim pořádně, kde to je , bylo by jim to podobný . Třeba ještě někdo přijde .

Ráno jsem vyrazila do Kauflandu , máma chtěla Ramu , u nás Kaufland není, respektive nikde poblíž , tak jí vždycky kupuju tady másla atd . Už od minulýho tejdne se dalo zaregistrovat na novou kartu Kauflandu , dlouho jsem nad tím přemýšlela , jestli se mi to vyplatí , protože jak žiju sama, tak velký nákupy moc nedělam , ale pak jsem si přečetla podrobnosti . Nikde nebylo , že bych musela nakoupit za určitou částku , tak jsem do toho šla . Je pravda , že tyhle marketingový šarády mi nikdy nic neříkali a jsem v tomhle obezřetná ,ale ještě nemam žádnou věrnostní kartu z žádnýho krámu a do Kauflandu jezdim minimálně jednou týdně . Koukala jsem,že kdo má kartu už může nakupovat se slevou pár korun . Nevim , zatim mi to přijde jako tahák pro škudlivý důchodce , protože třeba ušetřit 6,- mi přijde spíš k smíchu ,ale třeba se to ještě rozjede . Při příjezdu stálo u registrace asi 6 lidí , dneska je první den, kdy ta karta začíná platit a všichni to honí na poslední chvíli , takže jsem se rozhodla , že si nejdřív nakoupím . Zpátky už tam stáli jen 2 lidi , tak jsem se zařadila do fronty , přede mnou nějakej vietnamec ,ale odešel , tak jsem se posunula místo něj .

Mladá slečna u registrace se mě ptala na jméno a na datum narození, řekla jsem jí to , což okomentovala slovy ,že už to mam za pár , čimž myslela moje narozeniny a ne,že by mě přála smrt, teda doufám :D . Od pána přede mnou vim,že se ptala na PSČ jenže já si za boha nemohla vzpomenout jaký tady je , takže jsem nahlásila adresu mýho trvalýho bydliště . Asi by bylo divný říct adresu tady a nevědět PSČ a to už tu žiju fakt dlouho , na druhou stranu tu nemam trvalý bydliště a myslim,že jim je jedno , jestli bydlim třeba v Ugandě . Nadiktovala jsem telefon, kam mi přišla smska s kódem a ten kód jsem jí musela nadiktovat a dostala jsem zaktivovanou kartičku. Už jsem taky škudlivej důchodce , hurá :D . Je možnost si tu aplikaci taky stáhnout do mobilu ,ale já na tohle nejsem , potřebuju to držet v ruce . To samý u knížek ,e- kniha je zlo . Takže mam kartičku s rajčetem , bylo vidět,že lidi o to mají zájem a slečna bude mít dneska co dělat . Tak až přijdu příště , tak kartičku vyzkouším . Je jasný , že to žádnej šlágr asi nebude , vždycky když je něco takovýho , tak to má nějaký ale , ale myslim si,že časem bude mít kartičky většina a možná to nakonec budou chtít po všech , aby na ně přešli . Při nejhorším mi ta kartička může posloužit aspoň na čištění nehtů :D .


O Jitce

17. února 2020 v 19:18 Téma týdne
Pořád mám nějak v hlavě tu kamarádku přes facebook . Tedy ne,že bych z toho nemohla spát , ale spíš abych měla nějakej materiál na TT , protože článků je nějak málo , tak jsem se rozhodla to trochu podpořit .

V internetovým světě jsme se potkali už když jí bylo 16 , tehdy ještě na lidech , kde byli v různých místnostech komunity a já jse byla ve fóru internát , kde jsem se podělila o to , že mě na intrech moc fajn nikdy nebylo . Všimla si mě tam ona , protože taky se svěřila s tim ,že jí se na intru taky nikdy nelíbilo a protože jsme měli stejnou zkušenost , tak jsme si spolu začali psát . Je teda o 5 let mladší než já ,ale to mi nevadilo . Chodila na střední na obor pečovatelka , kde jak jsem pochopila studovali i lidi s , no jak to říct , s menším IQ . Možná něco měla i ona v menší míře , ale nikdy se to neprojevilo a i kdyby, tak nesoudim . Prostě normální holka . Časem jsem se dozvěděla ,že jí na základce šikanovali - hodně silná , malý sebevědomí, otloukánek a ani se moc dobře neučila . Byla ke mě už od začátku hodně otevřená až jsem si někdy říkala , jestli ta holka vůbec existuje a není nějakej fejk . Přesunuli jsme se na fb , kde měla svůj profil, takže je opravdová, vypadalo to tak .

Pamatuju ,že několik let jsme si psali opravdu denně až kolikrát už mě to ani nebavilo , ale pokaždý to nevydržela a začla mi psát zpátky až jsem nakonec psala taky , prostě si to vynutila , až nakonec jsme na tom byli závislý , tak nějak obě . Po škole se neměla kde uchytit a tak zůstala doma na vesnici, kde dodnes vyloženě žije jen pro zvířata a domácí práce . Pořád mi psala ,že bez ní by u nich domácnost padla , nemá zájem jezdit do města, ačkoliv co mi psala , tak je od nich pouhý 3 kilometry , prý jí tam nic netáhne ani přátelé ne . Nejsem odborník ,ale tohle nemohlo skončit dobře , už jen to si myslet,že beze mě domácnost nebude fungovat a to má fungující rodinu mě přijde paranoidní . Někdy mi přišlo , že si myslí,že je něco víc . Jednou měla období , kdy si plánovala pronajmout s kamarádkou byt . Podporovala jsem jí ,ale tušila jsem,že na to nebude mít odvahu a taky neměla . Už měla něco vyhlídnutýho ,ale začala se bát , prý,že nemůže opustit svoje zvířata a coby bez ní dělali doma , když by jim tam neuklidila , co dodat . Takže i ve svých 27 letech je pořád na vesnici , kde se stará o dům a zvířátka . Nikam nejde, i když tu možnost má . Její mladší sestra už je dávno od rodiny pryč . Jako mě to přijde škoda , chápu,že ne každej je na město , ale tohle je na budku . Mladá holka a žije takhle jako služka , která se ale sama služkou i udělala .

Přítele nemá , ve svý podstatě je smolař jako já a žije v minulosti a "kdyby náhodou" . Ze začátku byla ukřivděná,že jí nikdo nemá rád ,ale časem otočila a začala se chovat , jakože má na každýho a bude mít všechny na koho jen ukáže prstem , neskutečný sebevědomí a obě víme,že tohle chování je jen přetvářka a stejně si nikoho nenajde , brání se . Pak práce . Začala v důchoďáku jako nějaká pomocná sestra , opět to brala tak,že tam všechno dělá jen ona a bez ní oddělení spadne . Brzy se jí tam nelíbily vztahy a odešla . Zakotvila v Kauflandu jako pokladní, což jí ještě dohodila její máma , taky špatně . Následoval Kik, neustálý si stěžování , jak je tam celý dny a psychicky to nezvládá . Tak odešla a časem se rozhodla jezdit v domácí péči , jenže tam nevydřžela ani týden,že se prý bojí ve městě jezdit autem , takže se zas vrátila do Kiku , kam už prej nikdy nechtěla . Do toho zdravotní problémy , kdy neustále byla měsíc co měsíc na neschopence a ještě se divila , že to její nadřízený vadí . Nikde nevydržela a všude měla s něčím problém .

Co se týče psychiky , tak tam už velký špatný . Chodila na kineziologii , kde mi tvrdila jak strašně jí to pomohlo ,ale opak byl pravdou ,k psychologovi nikdy nešla. Uvažovala i o práškách na nervy . Uvažovala i nad ID ,ale sama psala,že by jí ho asi nedali a že by to chtěla na obezitu , aha . Neustále mi tvrdila ,že je silná jen kvůli štítný žláze , třeba jo ,ale myslim si,že to byla spíš berlička .Takže začala hubnout. Psala mi , co za ten den jí nebo spíš nejí a to bylo v době, kdy jsem se taky snažila zhubnout . Jestli někdo říká,že nejlepší motivace je hubnout ve dvou, tak pěkně lže . Neustále mi předhazovala kolik už zhubla ,ale na druhou stranu mi často psala , že snědla celou čokoládu . Napsat může cokoliv , ale myslim,že lhala a ještě to využívala k tomu, aby poukázala , že ona fakt hubne narozdíl ode mě . Musim se přižnat,že co spolu nejsme v kontaktu , tak jsem zhubla víc než jindy , jen tak na okraj . Vědět ,že hubne taky a nikdy nezapoměla se o to podělit , to pro mě žádná motivace nebyla , spíš na opak . Často se mnou tak nějak "soutěžila " třeba když jsem se zmínila o nějakým chlapovi , tak začla taky , že by se mu měla ozvat a tak. Přitom žádnýho neměla . Není jediná , nevim proč, ale holky se mnou hodně často soutěží , přitom já jsem outsider a nevim , čim jim tak imponuju , nebo mě vidí jako slabou a chtějí bejt lepší než já . Já s holkama nikdy neměla potřebu soutěžit a něco si dokazovat . Ženský pokolení je divný .

Se slečnou se nebavíme asi 2 měsíce , už mě fakt štvalo , že si furt stěžovala na práci a jak nechápe tu její vedoucí , tak jsem napsala ,že stojim za tou vedoucí a už byl oheň na střeše , že to prý nechápu , má pravdu, to její chování fakt nechápu . Žádnýmu zaměstnavateli se přece nelíbí , když někdo často chybí , jen jí každej ubližuje . Vyhodila si mě z přátel někdy asi minulej tejden ,ale na fb stále je . Vnucovat se nebudu . Možná i nějak skrytě volala o pomoc, ale já nejsem odborník a ty stovky kilomertů co nás dělily .. mohla jsem přidat jen svůj úhel pohledu a nic víc . Už jsem měla po krk jak furt jen brečí . Každej může snad zvednout prdel a udělat ten první krok , jen chtít . Místo toho bude i skoro ve 30 žít v nějaký vesnici s asi 50 lidma , s rodiči a se zvířátky . Má ty teď ty nejlepší léta a takhle je promarní . Její volba, ale já bych takhle žít nechtěla , mít radši zvířata než lidi . Úplně si jí představuju , jak ve stáří je podivínka nechodící ani ven . Chápu, že jí lidi asi ubližovali, ale komu ne . Fakt není řešení se jich stranit ,ale ukázat jim,že ona se taky umí bránit . S hlavou to má asi těžký , evidentně , ale ona to řešit nechce , radši se bude tvářit, jak je jí ok a nepřizná,že ne . Věřim,že je spousta takových lidí s podobným příběhem . Odmalička vysmívaných a táhne se to s ní furt . Měla jsem jí a mám pořád ráda ,ale takhle jako ona dopadnout nechci a myslim,že vzhledem k tomu , že už žiju sama a začala jsem v daleko dřívějším věku než je jí teď . Snažim se chodit mezi lidi, i když teda taky to moc nevyhledávam , tak tohle mě nečeká . Mozek nesmí zakrnět a strach z novýho tě nesmí paralyzovat , to vím i já .

Nevim, jak je na tom teď ,ale řekla bych,že stále napracuje nebo zase odešla , něco se jí děje v hlavě určitě, protože smazat si mě až po 2 měsících , kdy jsme si nenapsali ani čárku je divný . Ve svý podstatě je mi jí i líto , ten celej její život . Nebojuje za nic, což mě vždycky vytáčelo a radši pasivně čeká co bude a jestli vůbec . Přeju jí , ať to všechno zvládne ,ale podle mě už je pozdě .

Významné dny aneb 8 let na fotbale

16. února 2020 v 8:45 Únor 2020
Poslední dny jsou pro mě významný . V pátek Valentýn , to by měl svátek můj oblíbenec Valentino Rossi , píšu měl, protože se v Itálii ani obecně v cizině svátky neslaví . Co se týče Valentýna jako Valentýna , tak to mě nechává chladnou . Nikoho nemam a nejsem si jistá , jestli bych to "slavila " i kdybych někoho mohla . Trošku mě zaskočila kamarádka ze školy , naživo už se nevídáme , jen na sociálních sitích a ani tam už moc ne. Prostě mě poslala přes facebook valentýnku , což je něco , co je mi úplně cizí a přijde mi to zvláštní posílat to holka holce , mě by nic takovýho ani nenapadlo . Jasně , Valentýn není jen o milenecký lásce , ale z jejího podání mi to přijde , že šlo o něco jinýho. Ona přítele má a o mě ví,že já ne , tak mě to přišlo , že to poslala , aby mě "chudince " samotný vůbec někdo něco poslal . Přitom mě jsou valentýnky šumák . Trochu mi to tak přišlo , abych dostala od někoho aspoň něco , když už mě nikdo nemá rád ,ale třeba to tak ani nemyslela . A když jsme u kamarádek , tak ta, se kterou si dáváme pauzu si mě vyhodila z přátel , nikde jsem o ní nepsala nic, ale jak jsem psala psychicky to má asi špatný . Je divný si někoho smazat , když už se spolu nebavíme tak dlouho, když tak to měla udělat hned . Chápala bych to, kdyby se něco stalo mezi náma teď a ne po několika týdnech mlčení. Ale její volba .Já sama bych si jí v přátelích nechala i dál . Však jsme se mohli zase k sobě vrátit .Ale nutit jí nebudu . Možná,že odešla z facebooku celkově .

Včera měl zase výročí můj oblíbenej seriál Červený trpaslík , už 32 let od prvního dílu . Můj nejzamilovanější seriál, se kterým jsem vyrůstala a stále trvám na tom , že Dave Lister je můj vysněnej manžel . Na facebooku byl den statusů s hláškama ze seriálu , tak jsem se taky přidala . Stačilo napsat společnej hashtak a přidat citát . Ptala jsem se, jestli je nutný psát status v angličtině a odpovědí mi bylo , že ne , že jde hlavně o ten hashtag , takže jsem to napsala v češtině . Bylo by fajn , kdyby se připojilo hodně lidí . Dnes má Valentino Rossi narozeniny , takže zase vzpomínka a určitě dám nějakou gratulaci na stránky o motorkách, kde jsem . A zítra má zase narozeniny moje maminka .

No a hlavně - dneska slavim 8 let od chvíle , co chodim na fotbal . 16.2 .2012 , byl můj první zápas a hned se Schalke 04 , kde hrál můj oblíbenec Raúl a konečně jsem ho viděla naživo . Pamatuju si, jak dostat lístek byla hrozná fuška , tenkrát je nedával tiskovej mluvčí ještě , ale nějaká dylina , která nechtěla komunikovat , takže jsem si někde na netu posteskla a parta fanoušků mi tenkrát doporučila se obrátit na Pavla Pillára s tim,že on je v klubu jedinej schopnej . A tak jsme se potkali, moje nejkrásnější léta tam . Je fakt,že i s nim to byl porod a tenkrát se tam jelo na to,že lístky pro vozíčkáře si musíte zasloužit , což bylo v podstatě jakýsi testování nových . Nervy a neustálý připomínání se , že stále máte o to zájem ,ale nakonec se to povedlo . Myslim si,že jsem i dostala ten poslední lístek , protože tam něco bylo dopsáno i propiskou . Za všechno vděčím jen jemu . Pamatuju si, že jsem mu několikrát volala a měl hrozně sexy hlas , tenkrát jsem ani ještě nevěděla jak vypadá,ale už jsem tušila ,"že to bude vončo " a taky bylo . Nechtěla jsem , aby to skončilo u jednoho telefonátu s někým anonymním . Nesměl mi utéct . Věděla jsem,že u tohodle pána to nemůže skončit jinak , že se spřátelíme a taky se tak stalo .Měla jsem stěští,že si časem vzal nás vozíčkáře pod svoje křídla, i když se přiznám , že jsem se hned snažila bejt tam, kde on - náhodně - nenáhodně , však to znáte .

Byl to nádhernej zápas , hned u hřiště , všechno nový , jiný voňavý . Po čase i láska, jak víte , nemělo to chybu . Pamatuju doby, kdy to tam bylo na ligu volnější i co se sezení pro vozíčkáře týče . Žádný striktní místo jak teď , kde nesmíte ani vybočit kolo . Hezky za bránou , i když pro někoho to možná bylo horší místo než teď , zejména proto, že bylo bez střechy , ale za mě top . Bylo to tam takový free , vedle si pamatuju,že měl stan ČT sport , tam vysílali a překračovali nás , všichni tak posedávali, polehávali , víc místa k žití a hlavně na nás nedohlížel žádnej pořadatel , jakoby jsme vůbec kdy mohli třeba vjet na hřiště , kor když tam je schůdek . Dneska jsme trapně hlídaný i my vozíčkáři Nastrkaný sice pod střechou, ale permanentně je tam málo místa a mačkáme se . Prostě bylo to všechno lepší než teď .Větší svoboda . Kolikrát s náma byli zadobře i ty moderátoři z ČT a úplně v pohodě jsme tam tak spolu existovali a dělili se o to místo . Méně je někdy víc a tady to platilo . První 4 roky super, další 4 roky peklo,ale to už znáte . Takže už jsem s nima spojená 8 let . Ale jo přes všechny ty věci k nim pořád patřim a oni ke mě .


Nová stará stránka a opět oprava

13. února 2020 v 12:16 Únor 2020
Teda to jsem nečekala . Rozhodla jsem se ,že se z estránek přestěhuju , protože si nejsem jistá, jestli se za ně po uplnynutí určitý doby neplatí a taky proto,že mi přijde,že na Blogeru bude asi i víc lidí tady odkud . Přihlásit už jsem se tam nemohla a heslo jsem taky zapomněla , takže jsem si nechala zaslat všechno komplet nový . Jaký bylo moje překvapení , když jsem zjistila ,že už tam stánku mám :D . Dle všeho jsem tam byla ještě dřív než tady , tak stane se . Takže velký překvapení . Adresu opět najdete v záhlaví .

Další překvapení je to , že mi asi praskla něaká trubka ve zdi u mě v bytě "hurá " . Na chodbě od koupelny po kuchyni . Dřív jsem se toho moc nevšímala a měla jsem za to , že jsem třeba něco opřela o zeď nebo,že tam něco vyteklo z pračky, kterou mam hned za tim . Jenže se to zvětšovalo a já i když nesnášim volání , tak jsem se musela hecnout , ono už mi to totiž leze až k zásuvce , kde nabíjim vozejk , takže klidně by mě to mohlo praštit . Vůbec to je byt hrůzy , museli mi měnit popraskaný dlaždičky , když mě tam dávali net, nemohli za boha najít wifi , museli mi dávat nový madla k wc, který už zase nedrží . Nejsou to nový byty , ale proč se to stává zrovna mě ? Abyste rozumněli , nesnášim, když mi tam někdo leze, nesnásim , když musim volat správcový , nesnášim, když mi řekne , že někdo zavolá někdy mě zpátky . Mobil totiž nechávam věčně nějde mrsknutej a nejsem v doslechu .Telefon je ďáblův nástroj , ale teď ho budu muset v doslechu mít . Nesnášim už jen to čekání a bání se , abych ho neprošvihla . Jsem typ, kterej se pomalu bojí vyjet někam dál v takových chvílích , abych byla případně doma , říkam si,že mě to omezovat nebude , ale stejně . Navíc jdu od pondělí za týden k zubaři , sice dobrý, ale opět je to v čase Masopustu , kde můj doktor dělá bůhví co . Masopust u nich trvá 5 dní a už jednou mi kvůli tomu přendal prohlídku , tak čekam, jestli se neozve zase .

Když už tak už a při mým štěstí se jedna nebo druhá strana ozve, až k nim nebudu moct , takže zase přemýšlet, jak to nakombinovat . Vůbec nevim, jestli se nejdřív přijedou jen na to podívat a přijedou jindy . Asi bych se měla zeptat, protože tenkrát, když mě dělali dlaždičky , tak mě ani neřekli, že tam vlastně ani nemůžu a vzhledem k tomu, že to zasychalo a já nemohla ani na wc , tak co bude dál bych vědět měla už z tohodle důvodu . Pamatuju, jak jsem na wc tenkrát jezdila autobusem do Kauflandu! ano, protože jinej byt neměl na wc madla , tohle bude asi podobný , asi tu zeď možná nějak zbourají nebo nevim , takže chodit na wc bude asi obtížný . Máma se nabídla , že by tam za mnou kdyžtak přijela , přece jen když tam máte řemeslníky a jste na vozejku , tak to není nic moc , navíc pokud se pořádně ani nedostanete do koupelny . Nebo ideálně kdyby tam máma byla s nima a já pryč .

Tohle je fakt těžký , mam problémy s pohybem, sama se sebou a ještě tohle . Štve mě ,že všechny ty věci , který musim nahlašovat nejsou moje vina a odnesu to stejně nejvíc já , doplatim na to,že ten barák je starej a často tam něco nefunguje . Nevim, jak to mají ostatní , třeba k nim taky někdo chodí ,ale mě přijde , že nejvíc poruch mám já . A to jak jsem psala takový návštěvy přímo nenávidim a mam z toho velký nervy . Hlavně z toho , že nic se tam nikdy neudělá za den, musí se na to přijít kouknout , přijdou zas a pak možná ještě . Už, aby to bylo za mnou , brr

Už je to tady

12. února 2020 v 10:37 Únor 2020
Už se nám to blíží , po přestávce další fotbal , i když za chvíli bude zase další přestávka , to je ten novej a divnej formát z ciziny . Žádnej zázrak se bohužel nekonal a je tam furt. Od konce října jsme si nenapsali ani čárku, takže tenhle měsíc už jedeme na 4 . Je zajímavý , že když jsem mu já napsala , ať si jdeme z cesty , tak nešel a když o to požádal on mě , tak to respektuju . Dobře jsem už tenkrát věděla, že to nepůjde ,ale on tu byl pořád až to dopadlo, jak to dopadlo . Ten poslední email, kdy se nějak pracovně zasek a já řekla,že takhle ne a následnou odpovědí mi byla jeho hysterická reakce a zákazy mam dodnes schovanej .

Vůbec netušim co se mu děje v hlavě a asi to radši vědět nechci , nevim o něm vůbec nic . Dokonce nevim ani to , jestli stále má v plánu nám všem posílat pozvánky na fotbal nebo vůbec . Už i ty Vánoce mě překvapily , že neposlal přání, když ho posílal vždycky , ne,že bych o to tak stála, ale jasnej důkaz ,že je něco špatně . Příští víkend už je první domácí zápas . Na konec sezony zbejvají pouze 4 domácí zápsy , tak to nebudu hrotit . Na zápas nechci , nemam na to ho prosit na kolenou o lístek a prodej ? zůstanu v režimu jako naposledy - přjidu nebo ne , stejně s nima nemam žádnou smlouvu , ba mi za to nikdy nedali ani korunu a dělam to dobrovolně , tak co . Panu divnýmu jsem se přiznala , že tam chodim bez jeho vědomí, načež se smrtelně nasral a mě to udělalo dobře , takže i nadále tam budu chodit takhle . Myslim,že stejně se pan divnej nezeptá , jak to teda bude a na ten první zápas se to i hodí . Je to 22.2., což je každoročně čas , kdy máme oslavy , takže asi budu s rodinou a je dobře se nezavazovat a rozmyslet se na poslední chvíli . Už rozjeli kampaň , kdy jezdí do vybraných hospod a tam fanoušci strvzujou svým podpisem,že přijdou a že "zima je nezastaví " . Čimž si vypůjčili můj slogan akorát,že zima mě vždycky zastavila , ale to bylo v době, kdy jsem měla potřebu si vymýšlet omluvy . Dneska už to nedělam, pan divnej ví,že tam nechci chodit kvůli němu , že se s nim nechci hádat o lístky a je klid .

Jak jsem psala, zatim to nebudu hrotit , samozřejmě ,že chci chodit na fotbal a nemělo to dojít tak daleko , že pan divnej mě fotbal úplně znechutil , ale ta nenávist k němu je větší . A jak se k sobě budeme chovat nevim . Myslim si,že i on se mě bude vyhejbat a moc spolu komunikovat stejně nebudeme . Nějaký usmíření nemá cenu , protože už to tu bylo několikrát a vždycky to dlouho nevydrželo . Teda hlavně z mojí strany , tohle prostě nedávám , vždycky něco řekne nebo udělá a totálně mě tim naštve , takže než si hrát na kamarády , tak radši realitu .

PS : díky za mých vysněných 23 000 návštěv , to byla moje meta a už to tady můžu pak s klidem zavřít :D .