Prosinec 2019

Emoce pod stromečkem

30. prosince 2019 v 14:50 Téma týdne
Když o tom tak přemýšlím , tak pod stromečkem jsem nikdy nenašla nic , co by mě vyrazilo dech . Žádnou motorku, prachy, chlapa nebo osobu , která se mi " ztratila " a na Vánoce se objevila . I když bejt na Vánoce v kruhu rodiny je taky hodně cenný . Pokud vezmu dětství, tak fakt nebylo nic , z čeho bych brečela radostí a podobně . Byli jsme 3 děti , takže rozhodně jsme nedostávali ty nejluxusnější dárky a řekla bych , že naše Vánoce probíhaly dost skromně . Trochu závidím těm, kdo si třeba pamatujou jedny Vánoce z dětství a že je to už třeba 50 let , právě proto , že dostali vytouženej dárek . To já takhle říct nemůžu , ne,že bych byla nějaká rozmazlená a nad dárkama ohrnovala nos , protože rodiče se tenkrát snažili mi aspoň jednu věc , co jsem si psala Ježíškovi splnit , ale nic mi nevyčnívá . Že by nějaký Vámoce byli jiný . Jako asi určitě jsem někdy měla radost z dárku ,ale pravděpodobně si toho ostatní ani nevšimli. Odjakživa jsem mistr v ukrývání emocí , což souvisí s mojí velkou mírou introverze , takže když byla radost , tak jsem to neuměla dát najevo a nutno říct,že to neumim dodnes . Kolikrát mě to i štvalo a chtěla jsem dárce ubezpečit , že se mi to fakt líbí a ačkoliv jsem uvnitř zářila štěstím , tak stejně ten můj "venek " ukázal jen mírnej úsměv , protože na plný koule se smát neumím a maximálně ze mě vyšlo "děkuju " . U mě neexsituje se uvolnit a dát za dárek třeba někomu pusu , což třeba vede k mylnýmu dojmu,že se mi dárek nelíbí . Já prostě nikdy nevim, jak adekvátně reagovat. Nicméně se mi nikdy nestalo,že bych s dárkem třeba musela spát v posteli nebo ho mít i přes noc nadohled . Vždycky mi přijdou trhlý ty videa většinou z Ameriky , jak děcko dostane dárek a má z toho hysterickej záchvat radosti . To už mi přijde fakt moc a zdá se mi , že to je až faleš a není to přirozený , ale Američani jsou prostě jiný .

Ať už máte z dárku upřímnou radost a dáváte to najevo , nebo jste jako já spíš rezervovaný a to pravý štěstí se odehrává ve vás , doufám,že jste si to pod stromečkem letos užili .

Jak to pokračovalo

27. prosince 2019 v 15:34 Prosinec 2019

A jak to bylo po Štedrým dnu ? celkem nic zásadního . Přijeli sourozenci s rodinama , sešla se mi stejná knížka , nicméně jsem dostala vzkaz přímo od Ježíška , že si můžu vybrat jinou , což už se stalo . Tak stane se . Jinak dny pořád stejný , což už mě začíná trochu nudit a trochu už mi chybí město , ne ani tak město jako takový ,ale ta dostupnost všude a že si můžu leckams zajet . Tady se nedostanu ani do krámu a nízkopodlažní autobusy tady taky nejsou . Asi už jsem moc zhejčkaná , ale to asi každej, kdo jde z malýho do většího . Hodně se teď věnuju Báře , takže i to ten čas trochu ukrátí . Chodím každej den s ní na větší procházku minimálně na 2 hodiny , takže se neválím jen doma a upřímně bych to ani neuměla . Jen je problém , že jak nejsme moc velký , tak už není chodit v podstatě kam a chodíme na stejný místa . Ráda bych na nějakej výlet , ale nevim . Teď žádný akce nikde stejně nejsou a připravuje se to na Silvestra . Jen teda v pondělí jdeme na oběd do reataurace celá rodina , takže výběh z rutiny bude . Nakonec jsme se dohodli , že letos to bude bez přidružený aktivity . A na Silvestra stále nevíme co jestli to kino v Plzni nebo něco jinýho . Je to teď takový hluchý po Vánocích do Silvestra a už ani pohádky mě nebaví .

Zamrzelo mě,že zemřela Táňa Fisherová , i když zřejmě byla nemocná , ale já to netušila . Kdysi jsem jí volila i za prezidentku , i když samozřejmě šanci neměla , přišla mi z těch kandidátů taková nejlidštější . Vůbec byla taková mírná , hodná, skromná až bych řekla do dnešní společnosti naprosto se nehodící . Byla mi sympatická i proto, že měla postiženýho syna , o němž jsem věděla hodně let , protože sleduju pořady pro handicapovaný a tak nějak se v týhle sféře logicky pohybuju už od dětství a měla jsem o něm povědomí už celkem brzy . Kryštof má tu samou diagnozu jako já - dětskou mozkovou obrnu a k tomu mentální retardaci . A řekla bych,že docela těžkou ,ale to ho nijak nesnižuje, alespoň v mých očích ne . Vím,že žil v ústavu systémem x měsíců tam a x doma , což se mi zdá jako rozumný . Nemusel tam žít celoročně a paní Fisherová pak mohla zase nabrat síly. Je fajn,že měl stále rodinný zázemí . Dneska je mu přes 40 , ale chová se jako dítě, takže její smrt určitě ponese hodně těžko když už nemá ani tátu . Z dokumentů vim, že říkala, že je na ní hodně fixovanej . Každopádně zemřela velmi laskavá bytost .



"Vánočky " 2019

25. prosince 2019 v 8:13 Prosinec 2019

Jakej byl u nás Štedrej den ? tak nějak jako vždycky - dopoledne zdobení stromku , před obědem klasický bloumání po domě táty zakončený hádkou kvůli tomu,že byl později oběd . Co na tom,že jsme s mámou zdobili stromek a neměl ho kdo připravit , že . Někdy vylítnout za ten den prostě musí .

Ve 14:30 jsme vyšli na hřbitov , což je naše vánoční klasika, kterou nikdy nevynecháme . Letos jsme šli o dost dřív , protože dle předpovědi mělo pršet a autem jsme nechtěli , protože jsme chtěli vzít Báru na procházku . Dopředu jsem nahlásila,že s ní zůstanu venku před hřbitovem , protože tam psi nesmí . Na hřbitov chodim pravidelně i během roku , takže pro mě jeho vánoční návštěva není ničím vyjímečným , narozdíl od táty, protože ten tam chodí jen na Vánoce . Sotva jsme došli na konec naší ulice , začalo samozřejmě pršet , ale i tak jsme srdnatě pokračovali . Hřbitov máme přes celý město . U hřbitova hromada lidí a hlavně aut , čekala jsem se psem venku a začalo lejt fakt hodně . Deštník ani pláštěnku jsem neměla , takže bych se radši viděla někde doma . Aby toho nebylo málo , tak vzít psa na procházku a dojít si na hřbitov volila snad půlka města . Bára by neublížila, ale s každým psem si chce hrát , takže v klidu nebyla ,ale naštěstí mě nikam neodtáhla . Pořád je to ještě štěně . Celou cestu domů lilo jako z konve a domů jsme se dostali zmrzlý a promoklý , ale každoroční úkol splněn . Škoda,že jsme to nestačili "suchou nohou " , ale na druhou stranu vyjít pozdějc , tak bysme se k tomu asi už nedokopali vůbec tam jít , protože pršelo až do noci, takže líp stejně nebylo .

Následovala večeře a dárky . Dostala jsem 2 knížky , z toho jednu od našeho génia Járy Cimrmana , konkrétně jeho posvátná místa - miluju Cimrmana a druhou Jámu, což knižní čtenáři asi vědí, o čem je řeč . Pak menší tašku ,noční košili , ledvinku , tu hlavně na mobil , protože ho pak hledám po kapsách , když chci fotit , meteostanici a na vlastní žádnost anti stresový pastilky - Bachovy esence . Vždycky mě zajímalo , jestli to má nějakej účinek nebo je to spíš placebo , tak až mi bude "ouvej ", tak to zkusim . Pak jsme dovnitř vzali Báru , pro ní to byly úplně první Vánoce , takže jsme chtěli bejt všichni spolu . Dostala novej obojek se jménem a hlavně velkej psí míč , z něho byla úplně nadšená . Jako dítě , taková čistá radost až to bylo takový dojemný . Hráli jsme si s ní a bylo nám spolu moc prima , pěkný chvilky :) . Dnes k nám ještě přijedou sourozenci s rodinama a to je teprve párty - je nás 10 .

A jinak žádnej vánoční zázrak se nestal ,ohledně pana divnýho . Ba dokonce neposlal ani to klubový PFko, který posílá každej rok všem vozíčkářům už o Štedrým dnu . Možná ještě pošle ,ale nevěřim tomu . Jsem ráda ,že mi neposlal nic soukromýho jako loni ,ale tohle mě překvapilo . Jak jsem psala , tak ještě ani jednou nevynechal . Takže možná plošně letos kašle na všechny vozíčkáře a nebo jim to třeba poslal a mě ne, což klidně může bejt . Netoužim po klubovým PFku, ale kdybych se dozvěděla , že ostatním poslal a mě ne ,asi by mě to bylo trochu líto . Ale co svátky si kvůli němu rozhodně zkazit nenechám .


Smutný příběh tety Anežky

22. prosince 2019 v 17:32 Prosinec 2019
Asi každej má v rodině nějakou černou ovci a ta naše není vyjímkou - teta Anežka . Teta je sestra mýho táty , nejstarší . Není to tak,že by si s někým něco udělala , ale prostě její bratři se s ní nechtějí stýkat . Teta je jiná - zvláštní . Duševně trochu někde jinde a myslim,že právě to je důvod, proč si s ní nikdo moc nerozumí . Já jí téměř neznám , jak se naše rodiny nestýkají a vždycky mi přišla taky taková podivná , minimálně jako děcku jo , ale to je tim,že jsem jí nikdy neměla šanci pořádně poznat .

Je to taková tragická postavička . Měla manžela alkoholika , po jeho smrti místo , aby se zvedla a začala žít , začala na tom být ještě hůř. Její život by vydal na román . Dcera - prostitutka , otěhotněla v 16 a utekla do Německa . Bez dítěte , o dítě se starala teta . Pamatuju si,že a to je hodně dávno jsme u tety byli na návštěvě . Šokovalo mě to , ani my nejsme zbohatlíci ,ale jak žila ona byl úděs . Všude tma, špína , neuklizeno , starý oblečení poházený po bytě , nábytek nenábytek .. divim se,že tu malou tam vůbec mohla vychovávat v takových podmínkách. Pamatuju,že jsme tý malý tenkrát přinesli Kinder čokoládu a ona z toho byla úplně šťastná a to jsem už jako dítě vnímala , že ta holčička je chudák , evidentně neměli peněz na zbyt a dobroty asi moc často nedostávala , bylo mě jí líto . A po pravdě i z toho , že ta malá musí žít s tetou , jak jsem psala, tak teta je trochu pomalejší a jestli ta malá žila v prostředím v jakým žila by nebyl lepší už děcák . Holčička rostla a bohužel úspěšně kopírovala svou mámu . Zvláštní škola, útěk z domova v 16 , problémy , několikrát v pasťáku dnes jí snad ještě není ani 20 a už má 2 děti , její máma se o ní vůbec nezajímá . Je zvláštní , že děti z těhle dysharmonických rodin si to přenáší dál , takže dcera dcery na tom bude v budoucnu asi podobně . Asi je to i tim , že obě neměli pevnou mužskou ruku a babička na všechno nestačí . Je to smutný . Zanedlouho pak skončila i na sociální ubytovně .

A ještě smutnější je teta sama - tragická postavička o niž nevíte , jestli jí máte litovat nebo se smát . Pořád si jen stěžuje , jak je všechno špatný , jako jestli jsem já negativní , tak to není nic proti mojí tetě . Zrovna dneska volala mámě a v asi 20 minutovým rozhovoru jí řekla o všem co jí bolí a s čim byla na operaci . Už i máma z toho byla na nervy a vyjádřila se , že s ní žít , tak si hodí mašli . Je fakt jak chodící stroj na depresi a na smrt . Je permanentně nešťastná a hází to na všechny . Jasně , chápu,že jí toho život naložil hrozně moc a má asi právo se tak chovat ,ale na druhou stranu se mi nechce věřit , že by se na ní smůla až tak lepila nebo jestli si ta to trochu nemůže i sama .Ta ženská se rochní v bolesti . Takže je pak "fajn" když najednou zavolá a vyvalí na vás všechny příkoří světa , který se samozřejmě dějou jen jí . Takže třeba se zeptá , jestli jsme zdravý,ale už si pak jede to svoje,že ona ne . Takže je lepší říct ,že zdravý jsme , i když i my jsme prolezlý rakovinou a mozkovou obrnou .

Nechci soudit , ale její bratři by se taky měli chovat trochu jinak . Nikdo s ní nechce nic mít a třeba když volá , tak vždycky to vezme manželka , protože žádnej bratr se s ní nechce bavit , ačkoliv je to jeho sestra . Dneska taky - volala a táta to ze začátku nevěděl, tak hodně hlasitě komentoval televizi a pak mu to došlo , kdo to asi je , tak zmlknul a odešel ,aby ho nechtěla k telefonu , což mi přijde hodně trapný . Myslim si , že aspoň by někdo z nich by moh předstírat zájem o ní . Ale všichni bratři dělají,že není . Těžko říct , jak bych to měla já ,ale oni se jí vyhejbají úplně chorobně . Bydlí v našem okrese - v domě svýho syna , každej tam může zajet ,ale nikdo to neudělá . A kdo se o tom zmíní před tátou , tak tomu běda . Jeden z bratrů bydlí daleko od nás - v severních čechách a ten na féra si oddychnul , že tam nemůže,že to má daleko , tak je z obliga .Přitom když opruzujou u nás, tak by mohli k ní zajet a upřímně bysme byli i rádi a teta by za to byla určitě vděčná ,ale nikdo se k tomu nemá - teta je tabu .

Je to smutný a je fakt zvláštní , že má tolik sourozenců a nikým si není blízká , je moc hodná a to je asi ta potíž mimo jiný . Ona chce , aby za ní někdo přijel a nikdo to nechce . Věřim , že třeba manželky bratrů by se "odvážili",ale pánové to nedovolí . A to se jinak navzájem stýkáme všichni mezi sebou .Takže takhle to je . Teď to vypadá , že se stabilizovala , jak bydlí u syna , má tam prej 4 místnosti , tak snad už má svůj klid . Asi by si ho už zasloužila .

Vánoce u Hrachajdice

18. prosince 2019 v 10:15 Prosinec 2019
Tak už nám tady u sebe poslední den letos , zítra odjíždím a vracim se až 5. ledna . Umytý okna i vypraný záclony s máminou pomocí už mám a zbytek uklizenej taky . Přes Vánoce tady sice nebudu ,ale už pro ten pocit . K našim se těším , jsem ráda ,že mě tam vůbec chtějí a mám ke komu jezdit a vim,že až to nebude možný,že svátky budou asi hodně těžký , tak si to musim užívat dokud to je ,ale na druhou stranu se toho dost děsim .

Budu pryč víc než 14 dní v kuse a to je prostě moc , však se znám- stačí mi týden u našich a už šílim a nejradši bych byla zase tady . Je fakt ,že na Silvestra bych tu bejt nechtěla , ani ne proto,že bych byla sama , ale proto ,že pro mě je to ten nejhorší den v roce . Mám fobii z pyrotechniky a dovedu si představit to peklo tady na sídlišti . Vždycky se u nás říkalo, že na sídlištích je víc petard než jinde . Nevim jestli to fakt tak je , ale myslim ,že dneska už to bouchá všude stejně, bohužel . Takže přece jen je to lepší strávit s někým a nemyslet jen na to a taky je fakt,že na Silvestra chodíme do kina, i když letos vůbec nevíme na co jít a taky máme poprvé Báru , tak jestli by nebylo lepší s ní zůstat doma . Ohňostroj už zažila jako štěňátko a dobrý , ale nevíme jak bude reagovat teď . Ideální by bylo bejt já nevim- pár dní u našich přes ty Vánoce , pak tady bejt 2-3 dny na odfrknutí a třeba zase jet zpátky k nim, ale vim,že mě vyvážet sem a tam rozhodně nebudou .

Ale vraťme se k Vánocům . Nevim jak u vás , ale u nás je to docela peklo . Jako ne,že bysme se nějak hádali nebo tak ,ale je spousta věcí jinak . Předně náš táta - má firmu v dílně u nás na zahradě . Je workoholik , takže je tam doslova od rána do večera a nedokáže přestat . Takže logicky , když nastanou Vánoce a má potřebu zvolnit , tak je to peklo . Neví co má dělat , neumí odpočívat tudíž chodí po baráku a zkoumá co všechno by se mělo opravit . Pamatuju si ,že i na Štedrej den jednou přivrtával novou poličku do obýváku . Prostě, když se pro něco rozhodne , musí to bejt hned . Nezřídka 24.12. ještě pracuje do odpoledne . Jak nemá co dělat je hrozně nervozní , protivnej a vylítává kvůli maličkostem . Je to smutný a hrozný , ale já ani máma už nejsme zvyklý , aby tam s náma byl. On je taky zvyklej na dílnu a tak pro nás 3 představujou Vánoce velký napětí . Díky bohu za svůj pokoj . Často se to zmiňuje ,že o Vánocích jsou lidi víc spolu a u těch, kdo na to nejsou během roku zvyklý to může vyvolávat konfklikty a napětí a my jsme zrovna ten případ .

Druhej den k nám přijíždějí sourozenci s rodinama , což je ještě náročnější než Štedrej den . Je nás celkem 10, takže jako v úle . Začíná to už obědem a odjíždí někdy kolem 17 hodiny , jak kdy . Mám ráda klid a takový návštěvy mě hodně vysávají ,ale jsem ráda,že my nemusíme jezdit k nim , to zase nemusím já . Hlavně proto,že všichni bydlí v patře bez výtahu , takže to asi chápete . 2 dny přežijem a co pak ? U nás to je tak,že už 2 svátek vánoční nevíme co dělat . Přecpaný od jídla , pití a sezení . Většinou se někam vydáme se projít - loni to byl třeba zámek a letos nevim. Záleží taky na počasí , protože třeba sníh je pro električák finíto . A letos mam něco s pravým předním kolem . Nafouklo se ,ale už je zase prázdný , píchlý zřejmě není ,ale blbě se s nim jede . Má stejný " příznaky " jako když jsem měla sjetý zadní gumy , tak uvidim , co tomu řekne táta . Taky to není výhra , protože gumy vyměňuje ta firma od vozíku a co si budeme podívat , nechvátají s tim a několik týdnů navzdory, že s tim nemůžete pořádně jezdit to trvá . Ale na paniku a nervy je času dost .

Takže brzy nevíme coby . Vánoční návštevy širšího příbuzenstva a ani oni nás to nevedem . Máme na to jen "naše mladý " , který přijedou najednou a prarodiče už nemam , že bysme zajeli my k nim ,takže se musíme zabavit sami . Všechno máme za sebou hodně brzy . Přiznám se,že už mi to pak leze na nervy, žaludek věčně přecpanej , na wc 99% času , člověk je takovej až utlumenej tim všim . A hlavně už mě ani pak nebaví pohádky . Stačí mi Chobotničky vysílaný na každým programu a někde i na díly a už mam osypky . A nejhorší je,že se ty samý programy opakujou na všech stanicích . Samozřejmě ,že pohádky k Vánocům patří ,ale pak už mam touhu vidět něco nomálního . Všeho moc škodí . A pak tu máme Silvestr , kterej protrpim , čas po něm - hurá. Do toho ještě 4. ledna oslava 18ctin mojí neteře , kde už snad poslední dozvuky Vánoc a šupky dubky zase sem . Někdo si o Vánocích odpočine ,ale já se vždycky cejtim úplně bez energie .Tak vzhůru do toho ..

Sám o Vánocích a šťastný ?

16. prosince 2019 v 11:05 Téma týdne
Blíží se Vánoce , tedy doba , kdy by měl bejt každej šťastnej a spokojenej . Jenže to leckdy tak není . Je spousta osamělých lidí a právem se tohodle času děsí . Vánoce v reklamě - krásná , zdravá rodinka s bílejma zubama tráví radostné chvíle u stromečku s rodinou . Ach. Ani mě se tyhle reklamy nelíbí a to rodinu mám . Ty reklamy jsou takový až nepřirozený . Nemám ráda vánoční sentiment ,ale bohužel nám ho reklamy přináší a nejen ony . Těžko se pak lze divit lidem, který nikoho nemají , že jsou smutný . Kdo vůbec přišel na to , že Vánoce se musí slavit v kruhu rodinném, ? Jasně , třeba ve městech je možnost se někde sejít s podobně osamělýma lidma ,ale na vesnici fakt ne . A ruku na srdce, já si třeba nedovedu představit kdybych byla na Vánoce sama a najednou by tady zazvonil nějakej soused přines cukroví a pobyl by tu se mnou . To se děje jen v reklamách . Jasně, někde jsou si třeba blíž obecně, ale u nás ne . Tady si každej hrabe na vlastním písečku . A nejhorší je, že Vánoční samotě se nedá uniknout - všude to na vás leze, Vánoce se nedají vypustit . Přinejmenším z hlavy ne . Všude výzdoba už od podzimu a dojímací reklamy útočí . Když zapnete televizi, tak jsou tam pohádky , je hrozně blbý pro ty osamělý ,že všude je něco jinak než obvykle . Jedině se tomu dá uniknout tak ,že třeba někam odjedu , na nějakej pobyt do lázní, pustím si film bez vánoční tématiky nebo delší procházka v přírodě . A taky doporučuju nevěřit na vánoční zázraky . nesnažte se s nikým usmiřovat a ani to nečekejte od jiných , mohlo by vám to psychiku nabourat ještě víc . Na druhou stranu jsou i osamělý lidi, kterým tohle právě vyhovuje . Něvěřím,že zrovna všichni prahnou po tom , aby se jich zrovna ta jejich rodina ujala , některým je líp bez ní i o svátkach a jsou takhle i šťastnější .Je to všechno o povaze a o tom, jak k tomu kdo přistupuje . Někdo dokáže si vyzdobit byt a slaví se všim všudy, i když je sám a někdo se utápí v depresích .
Však tohle trvá jen pár dní bude zase všechno ok .Zase bude důvod ke spokojenosti .

Konec aneb nemůžu se naladit

13. prosince 2019 v 15:59 Prosinec 2019
Pátek 13 .den , kdy rehabilitaci dávam sbohem , takže i z toho důvodu tenhle den prostě nemůže bejt špatnej . Nemocnice až přelidněná , je to zajímavý . Jinej den ve stejnej čas třeba ani noha . Dokonce jsem tam vůbec poprvé viděla nějakýho doktora , zní to divně když je to nemocnice,ale je to tak . Na elektru jsem byla poprvé za celou dobu sama a i na oddělení měli komplet vyklizený skoro všechny pokoje , tak už je vidět ,že to připravujou na to malování a lidí už je tam málo . Je to zvláštní,ale navzdory výzdobě tam si ani nějak nepřipouštim , že už budou Vánoce . Ani sestře z elektra jsem při odchodu nepopřála hezký svátky až tak to nevnímam :D . Ani ona mě nic neřekla , takže ok . Na druhou stranu třeba to ani říct nechtěla a věřim,že to leze na nervy když jí to přeje každej pacient . Přiznam se , že ani já na tohle přání hezkých Vánoc moc nejsem a málokdy začnu první , spíš jsem ta " vám taky " :D . Nějak si pořád myslim,že to ty lidi stejně nemyslí upřímně a dělají to jen proto, že se to tak dělá a když to říká každej , tak je to prostě už otravný .

Dneska se mnou poprvé seděla před cvičebnou nějaká starší paní a že jde taky cvičit , pak se ukázalo,že šla jinam na ergo terapii , takže jsem tam nemusela ani čekat . Docela příjemně jsme si popovídali . Překvapilo mě, že pořád přijímají ambulantní pacienty , protože jsem myslela ,že už ne . Sestra Šílená se mi hned ptala na ten krk , jak se mi bloknul ve středu , trochu to ještě cejtim ,ale bolest ramena ustoupila už to odpoledne a během jednoho dne se to dalo zase do cajku, což se divila i ona ,že mi tak málo stačí na regeneraci , takže jsme zase cvičili víc aktivněji . Na konci mě první popřála hezký Vánoce a to jsem byla už odhodlaná říct to já :D , takže zase na mě zbylo to "vám taky " . Mám na rehabku nárok 2 x do roka , což jsem teda nikdy nevyužila , ale možná příští rok jo .. ale to řikam teď :D . Jsem ráda,že už to mam za sebou , protože letos mi to moc nesedlo a hlavně jsem ráda,že za tu dobu nebyla ani vločka . Až když jsem se vrátila domů a to stálo za to. Asi to fakt čekalo na poslední den , abych neměla problém se tam pak dostat .

Jinak na fotbale bude v neděli vánoční setkání , i když nás pan divnej pozval ,ale nejdu. Vlastně jsem tam na vánočním nebyla od doby co je v klubu pan divnej . Před nim to bylo úplně mimo , zatímco teď je to spojený přímo se zápasem . Nevim , ze začátku to byl fakt poctivej víc než hodinovej program , mohli se dát dárky dětem do nemocnice a do zoo . Letos je to sice taky s dárkama , ale jak je to se zápasem přijde mi to jakový osekaný a splácaný narychlo ,aby už to měli za sebou . Bylo fajn když si dřív všichni udělali čas v den kdy se nic nehrálo , jakože jsme pro ně byli důležitý , takhle je to divný . Letos tam prý budou vypouštět balonky se vzkazama a přání ohledně klubu . Nejdu tam,ale mám naprostou představu, co bych asi napsala ,ale stejně to, co si nejvíc ohledně klubu přeju se nesplní Celkově nemam ráda spojení fotbalu a klubu . Mam prostě s tim spojený určitý příjemný vzpomínky , ještě z dob , kdy tam pan divnej ani nebyl a jeho předchůdce mě pořád chybí , i když udělal to, co udělal .

Teď už mě asi nic vánočního nečeká - naši jedou zítra do Norimberka na trhy ,ale já nemůžu , je to zájezd autobusem a já bych se tam těžko dostávala na palubu , schody a tak . Nicméně v pondělí máme v plánu my holky z rodiny na trh do Plzně , ony pak jdou na koncert Gospelu , takže jsme domluvený, že tam sama přijedu a pak zase odjedu . Letos mě ta vánoční atmosféra nějak míjí . Pamatuju doby, kdy jsem na trhu v Plzni byla aspoň jednou týdně a teď mě to tak vůbec neláká . Je fakt , že nemocnice mi žrala spoustu času,ale stejně . No, třeba to ještě přijde .

PS : dočasně uzavírám komentáře , nějak se mi tu rozlezly spamy a nevim, jak z toho ven . Tak se omlouvám .

Nej ohňostroj a melu z posledního

11. prosince 2019 v 14:29 Prosinec 2019

Včera jsem byla u nás na sídlišti na rozsvícení stromečku . Bylo to úplně poprvé, protože minulý roky jsme svůj vlastni neměli a lidi si to vyžádali . Součástí měl být i takzvanej tichej ohňostroj , což je něco , na čem jsem ještě nikdy nebyla a i lidi si ho vyžádali . Začátek byl na 17 , bylo tam několik stánků na louce a tma . Tma je důležitá v tom co nastalo později . Spousta lidu , takže jsem si ani nic nekoupila ,ale nevadí - ceny lidový fakt nebyly. Na ohňostroj jsem se uklidila co nejdál , nikdy jsem tichej neslyšela a hlavně kdyby tichej nebyl , ať nejsem přímo u toho , protože rány snášim fakt špatně . Tak jsem se přidala k asi 6 lidem stojícím na chodníku , zatímco ostatní se cpali přímo před to. Vše začalo o 20 minut později , byla celkem zima a já byla ráda , že už to začalo . Musím říct, že to bylo úžasný, nic nebouchalo jen prskalo , byly tam i pejskové a úplně v pohodě . Je to daleko lepší než rány o ničem , který jenom děsí zvířata , efektnější ,ale je fakt,že tichej ohňostroj asi hodně poleze do peněz a bude jen vyjímečně . Nicméně moje věčně lekavý srdce na rány se teletilo blahem . Lidí bylo kolem tisícovky bych tipla a ještě se to konalo před největším panelákem tady , takže lidi koukali přímo z bytů a jinak by nás tam bylo asi ještě víc . Musim říct, že stát co nejdál byl dobrej nápad , protože jsem viděla naprosto všechno , zatímco jak jsem slyšela , ty přímo před tím nic . I se u toho živě zpívaly koledy a nakonec rozsvítili strom, což bylo taky překvapení . Jak jsem psala, tak svůj strom jsme nikdy neměli a cca. před měsícem vysadili novej pro tenhle účel . Pořád mi to vrtalo hlavou , jestli to myslí vážně , protože měří nanejvýš půl metru . Nakonec to vyřešili tak,že ozdobili už narostlej strom na pozemku vedle sousedící základní školy . Což je fajn , protože rozvěcovat ten malej by vypadalo fakt divně . I když fakt prezentovali ,že to bude on . Takže malej asi až za rok .

A proč zmiňuju tu tmu ? inu , domů jsem si na kole navezla pěknej bordel , bahno atd. už jsem pak nikam nejela a tak jsem to nechala ,že dnes pojedu nakoupit a ojedu to . Fajn nápad jenže než jsem vyjela ven , tak se to odrolilo na společný chodbě a hodně . Tak když jsem přijela , tak jsem to chtěla uklidit . Služby na vytírání nemáme , každej vytře někdy a snažíme se mít chodbu čistou ,ale byl to můj bordel , tak musela jsem nést "následky " . U mě na patře bydlí starší pár , o něm jsem se zmiňovala souvislosti s myší , pomohli mi dá se říct a nemam s nima problém . Dokonce paní se mi nabídla, že kdyby něco, že jsou mi kdykoliv k dispozici . Tak jsem popadla lopatku a smetáček , dělam na v kleku, protože z vozíku to neumim . Tak metu , už jsem metla u sebe a najednou bolest na krku . Nic jsem nezvedala nic , prostě najednou , moje blbá pravá strana . Hlava mi vůbec nešla otočit doleva a šlo to do ramene . Za chvíli dveře od seniorů a pán tam mluvil . Slyšela jsem jak říká , že tam dělam na chodbě bordel a prostě si to šel zkontrolovat . Já byla tak vytočená z toho , pomalu jsem se nemohla ani pohnout a dědek má kecy ? hned se ty svaly stáhly ještě víc . Jako je fakt,že u nich před dveřma ani smítko , jenže taky nejsou na vozíku, že jo . Je fakt , že pan bude asi pedant na čistotu a vůbec mi přijde takovej , že všechno tiše pozoruje a kouká jestli to lidi dělají správně . Což mi přivádí na myšlenku , že už asi vim , kdo napsal ten anonym ohledně těch ukradnutých zámků . Pán se sice prezentuje tak na úrovni ,ale oči to bude mít všude . Takže na jednu stranu se prezentujou jako dobrosrdečný ,ale pravda bude asi někde jinde , oba v důchodu a je nuda . Takže tady za to tahají nejspíš oni a už mi tak sympatický fakt nejsou .

Bohužel jsem musela vyjet znova na rehabilitaci ,ale ať se děda třeba poto.. Nemocnice podivně tichá , nevim jestli za to může třeba to , co se stalo včera v Ostravě ,ale minimum lidí a nikde nic jinýho , ve smyslu větší kontroly . Řekla jsem sestře Šílený , co se mi stalo a taky to , proč jsem to vůbec uklízela a tak. Potvrdila ,že je tam něco špatně a cokoliv udělala , tak sval protestoval , takže dneska spíš na uvolnění . Doporučila mi nic nedělat , na souseda se vykašlat , což jsem ani neměla v plánu ho nějak řešit a lehnout si . Řekla, že by to mělo odeznít, tak snad jo . Je fakt , že když mě někdo naštve , tak se to projeví i na svalech a stuhnou , takže ono to bude i tímhle .

A taky už na sobě počínam pociťovat únavu z rehabky. Jindy mám stejnou dávku na 3 týdny a letos jen na 2 . Vždycky mi to nějak rozbouří , den volna - to se ty svaly vrací do normálu a další den už tam jdu zase . Nehledě na to ,že pokaždý ultrazvuk asi taky nebude to pravý takhle za sebou , přece jen do těch svalů jde taky dost svinstva ,ale snad ví co dělají . Ze začátku jsem byla ráda ,že mě to nahustí , i když já jsem je neprosila, ať mě vezmou ještě do Vánoc , a budu končit brzy . Ale je to makačka a nikdy bych nečekala , že mě to takhle unaví .

Letos to je nějaký divný - i mi to víc bolí . Ale sestra Šílená mi zase tvrdí,že to mam uvolněnější než jsem to měla loni , což se mi nezdá . Vždycky mě to bolelo první 2 návštěvy ,ale letos mě to bolí každou . Říkam to Šílený a ona,že to k tomu patří . Asi to tělo už to nedává a je fakt lepší když to rozdělí na delší dobu . Vůbec mi nepřijde , že je to lepší , naopak jsem ještě bolavější než před nástupem . A už mi to začíná lézt i na psychiku .Jakmile přijdu , tak už začínam myslet na to,že pozítří už tam zase musim . Moc za sebou . Do města jezdim jen když mám druhej den volno , což tenhle týden nemam skoro nikdy . V den rehabky se mi to nevyplatí . Většinou tady ve městě obchody otvírají v 9 a v 11: 30 už musim bejt zase na cestě do nemocnice , takže by to bylo na rychlo a upřímně bych se asi ani nedokázala uvolnit a vypnout , kdybych věděla, že mě ještě něco čeká . A odpoledne už na to nemam náladu někam jet a jsem ráda,že se doplazim domů . Je sice fajn , že mě chtějí ušetřit abych tam už nebyla až tam budou malovat , ale už nemůžu a většinou se u mě to " už nemůžu " projeví nějakým ošklivým nachlazením . Nikdy bych nevěřila ,že nějaký cvičení s krkem pár dní v týdnu mě takhle dostane . Končim v pátek , díkybohu . A to už nejspíš polezu po zdi .


Nebojte se

9. prosince 2019 v 11:14 Téma týdne
Jsem sluníčkář a nestydim se za to . Vždycky jsem byla tolerantní vůči menšinám a je to asi i tim,že já taky nejsem úplně standardní ve smyslu vozíku , takže jsem vlastně taky taková menšina . Když do Evropy začali proudit muslimové , tak se přiznám ,že mě to trochu vyděsilo . Ne oni, ale to, jak to bylo podaný - jedna nejmenovaná tv si na tom fakt zgustla a vylíčili to tak,že právě začíná 3 světová . To se přiznam , že jsem se trochu bála ,ale za pár dní už jsem začala myslet jinak . Vim,že spousta lidí mě za to bude nenávidět, že hájim muslimy a třeba tím přijdu o čtenáře ,ale mě to nevadí . Žádnýho muslima osobně neznám a přesto mi nevadí . Ostatně určitě žádnýho muslima nezná ani ten, kdo je nemá rád ,ale prostě rád je nemá už z principu . Asi je to i tim,že jsem nikdy nebyla taková ta typická češka jakože všechno "jiný " je hned podezřelý . Dokonce jsem od dětství snila,že si vezmu cizince ( i když nemyslím zrovna muslima ) a to jako zcela vážně . Fakt si dokážu představit , žít někde v cizí zemi a myslim,že by loučení s ČR pro mě asi tak bolestný nebylo . Nejsem žádná patriotka a naopak mě vždycky lákalo žít jinde .

Proč jsme my Češi takový zabržděný tomhle fakt nevim . Místo, abychom byli rádi,že u nás žijou odlišný kultury , tak se jich bojíme . Všude si jiných kultur váží ,ale my ne a neuvědomujeme si, že tohle nás může obohatit . Pokud se vrátim k muslimům , tak co nám na nich vadí ? že ženy nosí šátky ? ale no tak . A každej muslim rovná se terorista ? Typickej obrázek naší "ovčí " společnosti , někdo něco slyší a hned to tak je . Pamatuju si na jednu historku - rozkřiklo se , že v jednom menším městě jsou v Lídlu běženci , samozřejmě to pravda nebyla , jen nějaká" Mařka z Dubový ulice" si to vymyslela . Ale co se stalo ? lidi začali bejt paranoidní . To samý, jak se lidi báli ,že nás zaplaví migranti a budou nás znásilňovat a podobně . Já se ptám - kolik jich tady v ČR je ? fakt je to tak,že se kvůli nim bojíme pohybovat venku ? Není to tak,že ? Ale stále volíme SPD a nějakýho Okamuru a kterej je - a to mi na tom přijde nejvtipnější - Japonec . Strana proti "cizákům " a vede jí poloviční Japonec , to už je fakt k smíchu . Bohužel voliči týhle strany jsou většinou míň vzdělaný a tak si to svoje příznivce najde vždy . A to jsme my - Pepa s nedodělanou základkou , kterej v životě nepřečetl knížku ,ale u piva mu remcat jde . Proč většina lidí jde za všeobecným názorem " tohle tady nechceme " a ani se nepokusí si o tom sám něco zjistit ? Asi moc složitý a ono vůbec dneska vybočit z řady je něco, co se nedělá .

Takže my tady radši budeme dál nenávistný , protože my jsme přece Češi . Dál budeme bojovat proti muslimům , protože oni jsou to zlo - a jen tak mimochodem - kolik bomb už u nás odpálili ? My jsme proti nim , ale 99% vlastně ani neví proč . Pro mě jsou to především lidi, který utíkají před válkou a přece i my bysme se snažili dostat ze země , kdyby tady byla . Nenávist nic neřeší , buďme otevřenější a budou se dít velký věci . Jako další možnost integrace vidim třeba to , že by tady muslimové měli obchody a myslim tim třeba cukrárny , kavárny a podobně , prostě něco, kam chodí každej . Jasně, ze začátku by asi měli lidi ostych a ty nejtvrdší odpůrci by tam stejně nešli ,ale myslim,že časem by si lidi zvykli a chodili by tam . Jedině takhle se dá odbourat ten strach . Jenže my jako země jim žádnej prostor pro integraci dát stejně nechceme .

Děkuji všem, kdo dočetli až sem . Jsem si vědoma , že tímhle přijdu o čtenáře , ale jsem s tím srozuměna . Stejně tak vim ,že zarytý " stop muslimům " tímhle článkem stejně nepřesvědčím a ani jsem to neměla v plánu . No a těm , kdo smýšlí jako já bych vzkázala - nenechte se zastrašit většinou , protože my přece víme svoje .

Furth im Wald

7. prosince 2019 v 17:18 Výletníček
Dnes jsme se vydali na trhy do Bavorska , konkrétně do města Furth im Wald . Vždycky jsem chtěla na Vánoční trhy někam do ciziny . Takže jsme si zjistili , kdy ty trhy budou . Měli být 3 víkendy po sobě . Psali to všude , jak na českých stránkách , tak na německých . U hranic každý auto prohlíželi policajti , asi nějaká namátková kontrola . Trh měl být na náměstí a nikde nic, ani stánky . Takže co . Jeli jsme pryč a rovnou zase k nám, protože nikdo jsme neměli signál na net v Německu , u nás šel . Tak jsme se dozvěděli , že trh dneska být měl , ale,že jsme asi odbočili špatně a má bejt trochu někde jinde a že to zkusíme znovu , když už tam jsme , takže hurá zpátky přes hranice . Ještě,že tam ty policajti už nebyli , protože by nás museli mít za magory , že jezdíme sem a tam :D .

Zázrak se nekonal, nikde nic, ale bylo tam pár skupinek lidí , který to evidentně taky hledali . Na jednom krámu byl plakát na to a fakt,že to bylo minulej víkend , takže jsme najeli přes 40 kilometrů úplně zbytečně . Byla jsem hodně zklamaná , to je tak když se na něco těším . Nechápu ty webovky , koukali jsme se fakt jak na český tak na jejich a všude,že je to i dneska . Holt to někdo napsal špatně a všichni se toho chytli a poslali to dál . Nicméně jsme se aspoň prošli po náměstí a skoukli takzvanej adventní dům , což je nějaká stará radnice , kde otevírají okna s obrázkem podle datumu , pěkný a originální . Takže takhle dopadnul náš výlet , nedá se nikomu věřit . Fakt mě to mrzí a třeba je to znamení ,že mam sedět doma na prdeli a na nic se netěšit , i když tohle naše vina nebyla . Takže takový hořkosladký .