Září 2019

Věřit v dosud neuvěřitelné

30. září 2019 v 10:11 Téma týdne
Věřit v něco je u mě ošemetná věc . Vždycky si totiž něco vybájim a realita je pak jinde . Když je něco z čeho mam obavu , tak věřim v ten nejhorší scénář a většinou se to nesplní . Třeba včera na fotbale se Spartou , věřila jsem , že se připletu mezi pochod Sparty , což se nestalo . Je to něco z čeho mam husí kůži , nesnášim petardy a stalo se něco ? nic a ani jsem je nepotkala . Za to jsem potkala mluvčího Sparty , což je pán , kterýho jsem nikdy naživo předtím neviděla , ale u kterýho vim,že má zájmy jako já a taky pěknou fasádu , na rozdíl od našeho . Je to strašně povrchní , já vim , ale celý roky jsem tomu věřila a dělala si z něj toho nejlepšího . Prostě mluvčí Sparty byl pro mě vždycky ideál tiskovýho mluvčího - jde z něj respekt ,ale tak nějak akorát , vypadá důvěryhodně a samý superlativy . Takže jsem byla fakt v šoku, když stál před stadionem a ještě v místě , kde obvykle stojim já a volam panu divnýmu . Stál tam s více lidma a kouřil , což v mojí vizi vůbec nebylo . Ale já se chopila příležitosti a stoupla si vedle něj . Bylo mi to blbý tam jen tak stát, tak jsem si fotila policejní koně . Usmála jsem se na něj a bez odezvy , naopak se tvářil jako kdyby měl zaražený prdy . Pak jsem volala panu divnýmu a on,že přijde za 10 minut , což mě protentokrát vůbec nevadilo a měla jsem čas toho mýho vysněnýho PR fešáka poslouchat . Můžu vám říct, že po pár větách jsem měla jasno - takovýho arogantního blba jsem snad nikdy nepotkala. A moje víra v charismatickýho chlapa se otřásla v základech , totálně . Fasáda pěkná, ale to vevnitř pěknej hnus , brr takovej slizoun . Pak pan divnej přišel ještě se tam s nim bavil , já na něj čekala a jak mluvčí Sparty natahoval krk ,že se znam s panem divným a někam mě vede . Už jsem asi byla zajímavější najednou . Tak nevim, třeba se na mě bude u pana divnýho ptát co jsem zač , ale jistý je ,že mě tenhle pán už nezajímá . Vysnila jsem si úplnej protipól toho, co je a věřila v to . A ono je to jinak . A víte co ? přišla jsem na to , že pan divnej je lepší než tohle . Třebaže když mě ved ke kolegům jsme opět měli rozhovor z kategorie " víc než divných " Je sice takovej zvláštní ,ale aspoň je lidskej . A tak to bejvá , tenhle uhlazenej panák je nechutnej a ještě hůř se chová . A víte co ? po týhle zkušenosti začínat věřit v pana divnýho a přesto všechno jsem ráda ,že tam je . Ono totiž vždycky může být hůř , mnohem hůř . Prozření , jen teda to mohlo přijít o nějakej ten rok dřív ,ale asi to má svůj důvod ,že zrovna teď . Hlavní je,že to vůbec přišlo . A nic není dokonalý, obzvlášť to, co za téměř dokonalý dlouho považujeme .


Hořkosladký výlet na rozhlednu

28. září 2019 v 16:29 Výletníček

Protože dneska je svátek a taky den , kterej mě před 2 lety obrátil život naruby . Bylo žádoucí , abych někam vypadla a neměla čas na myšlenky , který zrovna pozitivní nejsou . Tak mě napadlo jet do Plzně , hlavně proto , abysme zjistili co myš a tak nás napadlo jít na rozhlednu, teda spíš i vysílač , která je kousek ode mě a nikdy jsem na ní nebyla . Myš už to má za sebou , což 3 x hurá a pak už jsme se vydali směr rozhledna . Několika kilometrová procházka , sice foukal dost vítr , ale bylo celkem přijatelně . Bylo to fajn celkem , i když já se spíš dneska viděla v pivovaru, kde se konala tradiční svatováclavská vyjížďka motorek a kde jssme měli zastoupení i my , ale tak příště . Překvapilo mě , že téměř nikdo nebyl venku , ale holt město . Krásná už podzimní krajina . Na rozhlednu se sice jít nedalo, tedy dalo,ale já nemohla . Ale i tak jsem se mohla kochat výhledem na sídliště , kde sama bydlím .

Všechno bylo fajn , tedy pokud pomineme,že jsem měla hlad ( oběd se dneska nevařil ) ,bolela mě hlava a vůbec celkově jsem byla unavená . Ale to bylo asi i tim,že bych se radši viděla jinde a pak to přišlo . Jedu na přechod , nikde nikdo , tak tam vjedu a najednou se vyřítí nějaký černý luxusní auto a jede jak dobytek přechod nepřechod, nezpomalilo .Já to tak tak stihla , ale mámu málem srazil . Tak jsem na něj zakřičela debile a on zastavil a otevřel dveře , pak si to rozmyslel a se skřípěním gum zase odjel . Takovej mladej frajírek s černýma brejlema . Já byla v šoku , tak sráč si jede jako dobytek , přechod mu nic neříká ani když po něm jdou lidi , málem nás srazí a chce se prát s vozíčkářem ? To jako fakt ? To bude neuvěřitelný hovado s velice nízkým IQ , když si troufá na vozíčkáře . Nikdy se mi tohle nestalo a nebylo to příjemný . A znova se mi připomněl ten paradox - řidičák se dá každýmu nevyrovnanýmu blbci ,ale elektrickej vozík na to musíte mít papíry na hlavu od psychiatra . Absurdistán . Ale kdyby něco , tak bohatej papínek synáčka z maléru vyseká . V tomhle nevěřim na boží mlýny . Viníci takovýho typu si nikdy na hubu sami nedají a naopak ublíží jen jiným . A celý takový to bylo hořkosladký , jestli nakonec nebylo lepší zůstat doma .



Všechno vyjde

27. září 2019 v 16:19 Září 2019
Omlouvám se čtenářům článku " všechno šejdrem " už je všechno jinak , tak jsem nechtěla psát denně x článků . Šlo o to,že 10. října bude u nás ve Staňkově hrát Plzeň v rámci projektu komeme za fotbal . Je to něco, po čem jsem hodně toužila , aby se moje domovina spojila s Viktorkou . Jasně, už tu před lety byla , ale to byl jen trénink bez hráčů , tohle bude zápas , takže by to mělo bejt lepší. Problém byl,že se to koná 10.10 . což je den kdy naši odjíždí do Maďarska a já mám bejt u sebe v Plzni . Kdyby nikam nejeli, tak bych tu byla ten den . Ptala jsem se, jestli by to nešlo nějak zařídit a máma řekla,že ne .Konec debaty. Byl to fakt konec, protože auto nemam a že by mě někdo přivezl a odvezl bylo téměř nereálný . Vim,že za to naši nemůžou ,že to tak vyšlo , ale naštvalo mě to - tohle bude pro Staňkov velká událost a jen tak se to opakovat nebude . Protože naše město hraje prales . Ale nakonec to rozhod člověk , u kterýho jsem to nečekala - táta . Právě on byl vždycky ten , co nic nejde a všechno je problém , máma pravej opak . Proto mě spadla brada , když naprosto vážně řek, že tohle nebude a nesmí bejt problém . Narozdíl od mámy , která rovnou řekne ne a nechce hledat ani alternativy . Takže to vypadá tak, že tu zůstanu aspoň na ten zápas a brácha mě asi odveze do Plzně . Buď na ten zápas pojedu sama, což by problém bejt neměl , když tu budu mít električák a nebo s ním . Počítam, že jako fotbalista se půjde podívat taky . Tak snad to dobře dopadne a do tý doby necouvne , fakt by mě to pak mrzelo , těšim se neskutečně .

Jinak když jsme u toho , tak pan divnej se mi ještě neozval ohledně prodeje , hlavně ,že on sám mi psal , že mu mam dát vědět včas . Napsala jsem v pondělí a dneska už mě došla trpělivost . Tak jsem mu napsala smsku na připomenutí s tim,že jsem mu psala v pondělí . Naprosto chápu , že má plný ruce práce , ale napsat mi aspoň ok by ho taky nezabilo . Měl by mít někoho k ruce , kdo by tyhle míň důležitý věci řešil za něj . Jemu by se ulevilo a mě taky , že bych to nemusela řešit s nim . Tak jsem napsala - odpověď do minuty , že přijít můžu . Omluva žádná , ale co , stejně je ten člověk u mě v hodnocení tak nízko,že už níž bejt ani nemůže . Evidentně ten mail vůbec nečet " pan dej mi vědet co nejdřív " . Tak to nakonec asi tak nehořelo a kdo má vědět 10 dní předem , jestli tam půjdu , navíc když byla v plánu rodinná sešlost .

Aby toho nebylo málo , tak včera mi asi praskla cysta . Už dlouho mě nebylo tak zle , ani jsem se nemohla postavit na nohy a hrozně mě bolelo břicho . Všude píšou , že máte jít k doktoru , na druhou stranu jsou cysty, který ani nevíte , že máte a i když jí máte , tak se stejně čeká jestli sama nepraskne , což jsem takovej postup zažila , tak nevim, co je správně . Na jednu stranu honem hned k doktoru a tam na mě stejně vybalí, že se počká . Příjemná věc to ale fakt není . Ale teď už bude jen dobře- myš bude určitě mrtvá , na prodeji sice nevim, co se může stát dobrýho ,ale možná potkam těžkooděnce , což jsou ty nejvíc sexy chlapy na světě , nebo možná pan divnej ani nepřijde , což by bylo fajn . A hlavně - toho 10.10 . to vyjde ! na takovej krásnej datum určitě . Musí se věřit .

Hon na myš

25. září 2019 v 15:34 Září 2019
Jestli je na mě něco typicky ženskýho , tak to,že je bojim myší . Tak si dneska dopoledne hovim v křesle bez bot a najednou koukam zpoza skříně na ně kouká myš . Krve by se ve mě nedořezal . Takže co nejrychlej na vozejk a pryč . Gratuluju si aspoň za kousek předvídavosti , protože mi hned došlo , že musim minimalizovat prostor útěku . Dveře na balkon zůstali otevřený a já rychle zavřela ty do kuchyně . Kde jsem i zůstala . Bylo to hrozný , mrcha vždycky strašnou rychlostí vylítla , odporná a velká . A teď co pokud nepočítam to,že se to štitim , tak jak na vozejku budu chytat myš ? Mobil jsem nechala v zavřený části a dovnitř se mi vůbec nechtělo .

Tak mě napadlo říct jednomu sousedovi , je to starší pán , ale furt lepší volba než říct druhýmu sousedovi , protože je taky na vozíku a sousedka nevim , jak to má s myšma ,ale řekla bych,že asi něco jak já . Tak jsem zazvonila a řekla jsem manželce od pána o problému . Paní rovnou,že teda ona a myši nejdou dohromady ,ale,že pán zkusí pomoc . Přišli jsme tam a myš nikde , pán dělal rámus a nikde se neobjevila , taky bylo furt otevřeno i na balkon , tak asi mezitim utekla . Tak jsem pánovi hodně poděkovala a volam mámě, že tam mam myš a že tam byl soused a nic nenašel . Zrovna jsem řekla větu ,že už tam asi teda nebude a pak jsem to zpozorovala . Vylítla někde od počítače ! já myslela , že mě omejou , takže zase hned se zavřít, aby mi neběhala po bytě . Nacež jsem řekla , že tam teda nebudu a že si nedovedu představit tam spát , já bych prostě neusla vědět,že tam je ! Čimž teda máma souhlasila, že by nespala ani ona a že pro mě přijede . K našim jsem měla jet až zítra ,ale ve výsledku to zas není takovej rozdíl . Maminka zláta příjela - moje záchrana , vyzbrojená pastičkama .

Přiznala se,že se sama bojí,ale ne tak jako já . Nastražila pastičky a už jsme odjížděli a objevila se , což je na jednu stranu fajn , že jí viděla i ona ,že nelžu a fakt tam je . Ani jedna nemáme nějak zájem vidět, jak se chytá do pastičky , tak mámu napadlo ,že použije vysavavač , aby se vyděsila . Myš naprosto v pohodě , vlezla mi pod polštář a následně za postel . Postel je tunová a odsunout v jednom člověku nelze . Tak tam máma dala pastičku . Jsem zvědavá a jestli tam v neděli nebude ležet bude to velkej problém . Nechci přijít večer z prodeje a zjistit ,že se tam někde schovala , záchrana daleko a probdělá noc nebude moc lákavá představa . Neodjedou , dokud se nechytí .

Takže to je story s myší . Nutno říct,že za celých 9 let mi domů nevlezla ani jednou ! takže jsem fakt neměla potřebu si kupovat pastičky , nehledě na to, že sama bych jí stejně nenatáhla . Kouknu se jestli neexistuje nějakej odpuzovač na ně . A jak se tam dostala ? zřejmě když jsem na balkoně věšela prádlo . Peru každej tejden , vždycky to dělám stejně a nikdy se mi dovnitř nedostala žádná , tak nechápu, proč dneska jo . Ale poučení pro příště , otevírat minimálně . Vždycky jsem si myslela,že se tam dostat nemá kudy a soused má kočky , takže jako i kvůli tomu tam myši asi nebudou , ale evidentně to tak nefunguje . Takže doufam , že se to nedejbože ještě nerozmnoží , protože já s tim fakt nedokážu bejt v jedný místnosti . Ach jo .

Dva dny ve městě

24. září 2019 v 11:02 Září 2019
Mám město ráda, ale jsou chvíle, kdy jsem ráda,že ruch velkoměsta nechávam za sebou. Včera jsem se vydala se stříhat , kam jsem se předem objednala . Měla jsem v plánu, že si ještě předtim zajdu nakoupit . Jenže autobus nejel pro poruchu . Nejdřív jsme nevěděli co se děje až pak se řidič omluvil ,že se nikam nejede . V tu chvíli jsem byla i za to objednání předem ráda . Ještě se mi to takhle nikdy nestalo , byla už jsem v buse, kterej se rozbil za jízdy a já musela dojet pěšky , což se naštěstí stalo už tady na sídlišti ,ale aby vůbec nevyjel ještě nikdy . Chápu to , je to stroj , ale protože tady se jiným MHD než autobusem dostat jinak nelze , je to asi problém , nehledě na to ,že to bylo v době , kdy lidi dojíždí do práce na 9 . Takže jsme čekali dalších 20 minut . Divný bylo ,že rozbitej autobus jel před našim a normálně sbíral lidi ze zastávky , což jsem teda vůbec nepochopila , ale aspoň ten náš autobus zůstal prázdnej .

V rychlosti jsem nakoupila a za 5 minut můj čas jsem se dostavila na stříhání . Jenže tam už byl nějakej pán . Tak já , že jsem objednaná a paní mi s klidem sdělila ,že pán chvátá do práce - sice hezký ,ale k čemu to objednání vůbec pak je ? a taky mohla počkat až na ten čas, jestli přijdu nebo ne . Já přišla včas . Navíc nechápu, proč pán místo chvátání do práce se jde ještě stříhat . Radost jsem z toho neměla ,ale nechtěla jsem si je tam nějak znepřátelit , protože jinam chodit fakt nemůžu , tak jsem pána pustila . A příště až na mě tam někdo vybafne,že se mam objednat , tak jim řeknu,že je to zbytečný , protože na to stejně neberou zřetel . Kašlu na to . Stříhání taky stálo za to - tahalo to, kadeřnice si nedokáže ani za 2 měsíce nabrousit nůžky , se kterýma mě naposledy i fikla . A já už nůžky v hlavě nebo v uchu čekala - když už to od rána nefungovalo . Naštěstí ok .

A dnes jsem vyrazila do města znovu , máma mě poprosila jestli bych jí nezašla koupit věci pro synovce do knižního klubu . Autobus tentokrát jel , musim pochválit řidiče , jak hezky umí s autobusem udělat uličku pro sanitku , zřejmě mi čet myšlenky a asi jsem ho přechválila , protože i na moje několikáté zazvonění,že chci ven na mě zapomněl a vesele si jel dál . Takže jsem ho upozornila a on,že se zamyslel , což je typická hláška a všichni se jen zamýšlí . Tohle se mi pravidelně stává každej týden , ne- li víckrát v týdnu , tak jsem zvyklá ,ale příjemný to fakt není . Ví kam jedete , zvoníte a stejně nic . Já aspoň umim mluvit ,ale jak to dělá někdo , kdo jede sám a vlivem postižení třeba mluvit neumí je mi fakt záhadou . Zřejmě pomůžou spolucestující .

Tak jsem vylezla , zařídila si oběd v Albertu a vyrazila jsem do knižního klubu , což je pod jednou střechou . Měla jsem za úkol koupit knížku jako puzzle a nějakou hru. Hru neměli , takže jsem koupila puzzle a první Vánoční dárek - mamce kalendář, kterej vždycky chce . Synovec bude mít v listopadu svátek , takže jsem sjela ještě do Albi . Tam tu hru měli , tak jsem volala mámě , jestli jí to mam koupit a ona,že už ne . Zapřemýšlela jsem a napadlo mi ,že mu jí koupim teda já k svátku . Pro mě je absolutně nejhorší vymyslet co , to je krize , takže jsem sáhla po příležitosti a ještě líp - dam mu to k Vánocům , k svátku seženu něco jinýho . Přece jen to nebylo zrovna levný a já taky nejsem milionář , tak k svátku dostane něco menšího . Takže nakonec , aniž bych to plánovala ,mam už dva dárky k Vánocům . Super :D .A jinak bylo docela smutný sledovat místní mládež, co seděla na lavičkách v obchoďáku - všichni úplně stejně skloněnou hlavu u mobilů , synchronizace neskutečná , ať jste vyjeli do kterýhokoliv patra . Vůbec mě pobyt v obchoďákach docela vyčerpává . Vedro , divnej vzduch . Nedokážu tam jezdit celý dopoledne a dívat se do krámů . Nic pro mě. Rychle nakoupit a vždycky chvátam ven .

Užívat maličkosti

23. září 2019 v 7:14 Téma týdne
V každodenní radosti se fakt vyžívám . I když jsem negativní , tak nějakou tu radost si každej den dopřeju a nemusí to bejt něco hmotnýho . Třeba mi stačí si koupit malou čokoládu , dobrej čaj a leckdy třeba i časopis, jehož obsah mě baví . Nejsem vůbec ten typ, co pro něj radost znamená vyrazit na celej den do obchoďáku a tam nakoupit všechny hadry a kabelky . Pro mě je radost se začíst do knížky s dobrým příběhem , hezkej film , třeba . Radost je třeba i to, když se dočtu nějakou pozitivní zprávu . Naposledy třeba včera - na fotbale byla soutěž a pokud vylosovanej splnil limit gólů , dostal možnost si vybrat sektor fanoušků, který dostanou sadu podepsaných dresů . Vybral si dětskej sektor , kde jsou děti . Vždyť tohle je prostě nádhera . A mám radost i za ty děti . Prostě takový ty maličkosti, který jsou nakonec hodně velký .

A když jsem u radosti z jídla , zkuste i vy vychutnávat tu chuť , ne jen bezmyšlenkovitě žvýkat . Uvidíte co vám to dá za nový poznatky . Chutě ,vůně, pocity .. najdite si na to čas aspoň občas . Ono vůbec je největší krása v pomalosti , i když dnešní doba tomu vůbec nepřeje . Zkuste si vyjít ven do přírody a nespěchejte - jen pozorujte . Ptáci, obloha , vzduch, stromy . Jsou věci, který bereme automaticky ,ale neměli bysme . Někdo nemůže ani to . Třeba i vinou nemoci, kdy je v lepším případě doma na nějakým přístroji s kyslíkem a třeba už doživotně . A právě tyhle lidi vědí , jak by si to dokázali vychutnat ,ale nemůžou . Určitě by je to udělalo šťastnějšími . A co se mě týče, tak mám radost ,že začíná podzim, což je moje vůbec nejoblíbenější oddobí z celýho roku . Barevný stromy , prokukující sluníčko mezi nima .. koneckonců i ty podzimní plískanice mají něco do sebe . Takže na následující dny a týdny se fakt těšim .


Pak je tu taky to všudy přítomný porovnávání . Začiná to už ve školce , kdy Jeníček má to a to a Mařenka ne . Obzvlášť dneska je tohle tvrdší a tvrdší . Děti jsou krutý a nejen oni . Myslím,že zrovna přestat se porovnávat s jinýma je na lidským životě to nejtěžší ,ale pokud to zvládneme a odprostíme se od jiných budeme šťastný ,sebevědomější a radostnější . Jak se třeba věnujete pejskovi , chodíte s nim opravdu denně na procházky a nebo nemáte na něj vlivem práce čas ? Pokud ho nemáte napadlo vás třeba někdy vyvenčit pejska z útulku ? Nebo starší lidi - máte čas občas prohodit pár slov se sousedkou? Otevřít jí dveře, když se potkáte ? Pustíte někoho ve frontě před sebe , když toho sami máte míň než on ? Zkuste někdy něco takovýho a uvidíte , jak se vám rozzáří den a nejen třeba ten jeden .

Auto moto show Staňkov

21. září 2019 v 16:03 Výletníček
Dneska jsem se vydala na akci vyloženě za rohem . U nás ve Staňkově se koná auto moto show , už pátej ročník , takže už je to docela profláklý . Prý je to jediná show od Šmuclera v celých západních čechách a taky že tam doslova jezdí tisíce lidí. Nevím proč, že si k tomu vybrali zrovna naší vísku ,ale je to asi tim,že máme velký letiště, kde se to taky koná . Rozhodli jsme přijít pěšky , mám električák, takže to šlo . Cestou mě skoro přejelo asi 50 aut a to jsem jela u strany . Je s podivem komu dají řidičák , opravdu ty lidi jezdí jak blázni , lidi nelidi ,tam stát policajti vyberou jako nikdy . Ukázalo se,že jít pěšky byl dobrej nápad , protože tisíce aut všude , na polích atd . Přišli jsme akorát na nějaký malý roztleskávačky , pak jsme se koukali na triky gumě takzvanej Slackline , šikovný lidi . Ani jsem to nedoukala , protože jsem rychle jela zaujmout pozici na věc, na kterou jsem se těšila nejvíc Stuntriding . Což je kaskadérský vystoupení na motorce . Palí gumu, jezdí po předním atd . Udělala jsem zprávně,že jsem šla včas a chytla místo v první řadě , protože se tam přihnaly davy . Tak tak se vedle mě prosmíkla máma, aby fotila a zpátky už nemohla . Stejně jsem viděla blbě , protože lidi jak stojí se vykloní a když to udělá každej... ale když projel , tak jsem to viděla. Vybral si i paní z pubilika , "tančil" s ní na motorce a pak jí řek, aby si sedla s roztaženýma nohama a těsně před ní s motorkou zastavil , spíš teda před její víte čim . Fakt milimetry . Bylo to fajn a já jsem ráda,že jsem to viděla, protože minulý ročníky se mi to nepoštěstilo . Miluju motorky a řev motorku či spálená guma je pro mě ráj . Pak jsem se ještě jela podívat na pár vystavených motorek a domů . Chápu, že je to hlavně o autech , ale motorky mě baví zkrátka víc :D .Takže spokojenost :) .

Úsilí pro nůžky a Sparta táhne

20. září 2019 v 16:45 Září 2019
Dneska jsem se rozhodla zavolat si do kadeřnictví , to vše za 100, důvody, proč nemůžu jinam už jsem zmiňovala několikrát. Kdo zná mou fobii z telefonování jistě bude tušit,že to byl pro mě víkend . Normálně se jinak telefonicky neobjednávam , protože chodim v době, kdy tam nikdo není, ale naposledy tam byla jiná paní a ta nesla dost nelibě,že nejsem objednaná , takže pro jistotu . Číslo jsem si našla na netu , volám . Ozve se hlas automatu slovem ahoj, což mě trochu vykolejilo , ale asi chtějí působit familiérně . A následovalo takový to " pokud chcete , stiskněte ... . Nikdy jsem tam nevolala a překvapilo mě to . Přiznám se,že jsem to chtěla i položit ,ale tak když už jsem se odhodlala . Štastně jsem se tam proklikala číslama až po mě chtěli číslo linky . Což jsem samozřejmě nevěděla , tak jsem zavěsila . Číslo linky jsem našla a proces začal znovu . Vzala to paní a dle názvu a místa jsem se dovolala správně jupí ! Tak jsem domluvená na pondělí v 9:15 . Chápu ,že jsou radši když se jim lidi objednají , ale mohli by taky říct, že dovolat se tam rovná se celkem krkolomná cesta s nejasným výsledkem . Příště už si tam zajedu osobně a pokud nebude mít čas , sama se tam objednam .

Pan divnej psal už včera ráno, že ti, kdo chtějí na Spartu se mu mají už hlásit . Podotýkám ,že Sparta bude 29 a psal už včera , to jest o 10 dnů dříve , což už docela přehání . Na zápas vim,že nejdu ,ale při tý příležitosti jsem mu tak okrajově napsala pondělní zkušenosti s ostaními vozíčkáři , jakože se mi tam nechce i kvůli nim , což je taky pravda . V závěru jsem mu napsala , že ale možná přijdu na prodej, ale,že to teď ještě nevim a dam mu vědět, jak jsem se rozhodla . Odepsal,že ok ,že mu mam dát včas vědět . Nečekala jsem žádnou podporu , ohledně toho, co se tam děje a taky nepřišla . Ví, jak to s nima mám , ale už od začátku neprojevil zájem . Kde jsou ty časy , kdy jeho předchůdce mi aspoň dělal určitou ochranu a věděla jsem,že je tam někdo , kdo stojí aspoň trochu při mě . Nicméně , nemam strach,že moje místo nikdo nevyužije , protože jak to tak bývá , tak na tohle utkání budou chtít všichni , tedy i ti , co třeba nechodí nikdy a teď chtějí , protože přijede Sparta . A klub je samozřejmě vezme, protože budou mít peníze z lístků . Tohle úplně nenávidim . Opeluje se na fanouškovství ,ale ve výsledku , tam může každej , hlavně když zacáluje . Na vozíčkářích bude našlapáno až po střechu, že tam nebude k hnutí , zatímco na Jablonec jich bylo jen pár vozíčkářů . Ale bohužel to tak funguje a všude . Myslim si , že se teď budou panu divnýmu hlásit lidi , o kterých v životě neslyšel . Je to smutný .

Telemarketing se bojí vozíčkářů

18. září 2019 v 16:02 Září 2019
Asi nikdo nemá rád Telemarketing . Ani já ne, ačkoliv coby introvert nezvedám cizí čísla už tak nějak ze zásady . Pár jich mám v ignoraci, protože už vím co je to zač . Nicméně jedno cizí jsem dnes zvedla . Nemam problém hovor ukončit, když zjistim o co jde a klidně i uprostřed jejich věty , nezájem . Tak jsem to zvedla a paní,že je z Český spořitelný , jsem klientem , takže docela i se zájmem , nikdy nevíte, jestli zrovna tohle nebude důležitý . Znala moje jméno a přijmení a pro kontrolu se ptala na moje datum narození . Asi jsem blbá, ale ani to mě nepřišlo divný. Pak mě upozornila , že hovor bude nahráván , tak, já,že jo . Nato na mě doslova vyjela , že budu říkat ano , ale takovým hnusným tónem jak na děcko ! Tak to už jsem si připravila odvetu , žádná dylinka na mě takhle mluvit nebude . Plkala tam kraviny a začala něco o návštěvě bankéře ! Tak to už jsem našpicovala uši a ona hned začala,že bysme si měli sjednat návštěvu, že je to důležitý a ,že nevadí,že to bude dopoledne ... mlela , tak rychle jak to umí jen oni , že ani nevíte, jaká bije . Tak jsem jí sladce řekla,že nevim, jestli se k nim dostanu , protože jsem na invalidním vozíku . Ha! zásah. Paní najednou otočila a že ta strašně nutná návštěva už nutná vůbec není a položila mi telefon . Ani se ta chudinka nerozloučila . Zřejmě vytušila ,že ze mě coby invalidy peníze nepotečou a nebo mají nějakej kodex kam už ne nebo ho měla dokonce i ona sama ,ale pohybuju . Takže nejdřív je arogantní hraje si na paní učitelku a říká mi, jak mam odpovídat a pak svěsí vocas a rychle to položí . Je to škoda na druhou stranu , protože bych jí ještě něco ráda řekla - například , proč najednou tak chvátá,že ?

Jen doufam , že mě nebudou strhávat peníze nebo tak něco , i když jsem nic nechtěla a vlastně mě nepustila ani ke slovu . Fígle mají všelijaký . Pak jsem si vyhledala to číslo na netu a opravdu to bylo to, co u mě , akorát u ostatních nutili něco jinýho . A znovu říkám,že mi tohle číslo ještě nikdy nevolalo , takže jsem ani netušila, kdo tam je a taky jsem klientkou Spořitelny . Do blokace si to dávat nebudu , protože si myslim,že minimálně tahle paní už mi nikdy nezavolá . Kdo se bojí vozíčkářů ? Telemarketing .

Papír lze zmuchlat a zahodit

16. září 2019 v 22:21 Téma týdne
Dneska jsem byla poprvé víc jak po roce na fotbale .Už od rána jsem byla hodně nervozní , protože , no ani nevim proč . Zřejmě , že tam jdu po tak dlouhý době . A taky proto,že o víkendu jsme přišli na to , že Bára má nějakou starou tržnou ránu na boku a celkem velkou . Dřív jsme si toho nevšimli a dokonce jí hnila , tak dneska jela na veterinu . Máma mi poslala fotku a ta rána vypadá fakt hrozivě . Dostala injekci a antibiotika , má bejt v pořádku , takže snad .. ale na psychice mě to taky nepřidalo . Zápas začal až v 18 hodin a já ještě jsem se odhlásila z prodeje , abych tam nemusela šaškovat ještě 2 hodiny před zápasem , tenhle tah se ukázal jako špatnej . Byla jsem neskutečně nervozní , čas doma vůbec neutíkal a kdybych vyjela dřív určitě by to ze mě opadlo . Chtělo se mi i zvracet z nervů . Ještě v autobuse cestou tam . Bára, fotbal, Bára ...


Klidně bych tam dřív i mohla , dokonce byl i předzápasovej program s otevření zdí slávy a autogramiádou . Jenže autogramiáda začala v 16 hodin a co bych tam dělala 2 hodiny do výkopu , fakt nevim , když jsem se vzdala prodeje . Nakonec jsem to vzdala a jela po 17 hodině, což je skoro , jako kdybych šla stejně na prodej . Vzala jsem to kolem stadionu podívat se na tu zeď,otvírali jí právě včera, takže jsem byla jedna z prvních , kdo jí měl příležitost vidět , což bylo i fajn . Ještě jsem se trochu provokativně projížděla kolem stadionu jakože dneska neprodávam :D a pak už dovnitř . Zbývala ještě půl hodina , ale co jinýho dělat . Potěšilo mě , že pořadatelé mi už z dálky otvírali dveře, kde jinak parkujou autobusy a normální fanoušek tam nesmí . Chodíme tam vždycky s panem divným , ale tentokrát jsem ho za zády ani neměla , takže už se tam těšim jistý vážnosti a ten koridor mezi autobusama je prostě můj :D .


Na místě byl nějakej novej pořadatel , teda aspoň pro mě , takovej usměvavej sympaťák a dal mi magazín , co dostáváme . Já bych ho mít zadarmo nemusela, ale před lety si vozíčkáři doslova vykřičeli , že to chtějí zdarma , jako kdyby si to nemohli kupovat jako všichni . Což je jedna z tisíce věcí , se kterýma s nima nesouhlasim . Odjakživa spolu nevycházíme , i když jsem nikdy nechápala proč , chtěla jsem se začlenit,ale oni mě nechtěli a časem jsem začlenění vzdala . Takže klasika - já na začátku řady a oni na konci s tím,že je mezi náma několika metrová mezera . Jak kdybych je měla nakazit něčim . Mají to svoje uskupení vozejk fans a jsou sami pro sebe . Navíc tam bylo jen to tvrdý jádro a nikdo "mimo ". Mám takový dva lidi, se kterýma se dá bavit a nedělají , že mě neznají , ale nebyl tam ani jeden z nich . Takže jsem se cejtila fakt divně . Přišla mi tam smska o Báře , takže jsem se trochu uklidnila . Pan divnej se hned na mě zaměřil z dálky a kontroloval, jestli tam jsem . Začal se pak usmívat , což jsem ho viděla se smát za ty roky snad jen jednou ,ale vypadalo to, že je rád , že tam jsem a spokojenej . Ale koule na to přijít teda neměl .


Zápas byl naprosto děsivej , nebo spíš fanoušci . Já teda nevim, nebyla jsem tam dlouho ,ale co jsem odešla , tak rozhodně takový nebyli . Jak nějaká tryzna . Zaprvé mě hrozně vytočila pasivita . Před zápasem - oceňovali malý hráče klubu , nikdo nezatleskal vyjma kotle a mě a dokonce ani poté, co moderátor,řek, ať lidi tleskají . Z vozíčkářů jsem tleskala jen já a za to jsem si vysloužila jen pohrdavý pohledy , proč jim vůbec tleskám . Co je to za hovada , že ani dětem nezatleskají za jejich šikovnost ? Nemám slov . V zápase fandil jen kotel a zbytek dřepěl jak zhypnotizovanej . Neříkam,že já jsem nějaká akční fanynka , že bych nějak povzbuzovala a křičela ,ale tohle bylo hrozně divný . Atmosféra jak někde na pohřbu a myslim,že je to stejný každej zápas . Nevim, co se může změnit za rok a kolik se za tu dobu vymění fanoušků ,ale tohle bylo nechutný a nedůstojný . To samý vozíčkáři , celou dobu se tam bavili mezi sebou a hra je vůbec nezajímala , nejvíc to , jak si objednat klobásu . Podle mě si tam chodí jen pokecat . Chápu , že jsou za ty léta už přesycení ,ale na druhou stranu zase třeba blokujou místa jiným , který by fakt fandili a užívali si to . Chápu, že je to třeba už nebaví, ostatně já bych mohla vyprávět , ale mohli by to udělat jako já - nějakej čas tam nechodit ,ale na to duševně evidentně nemají si dát nějakej čas voraz .


Abych to zkrátila , šla jsem pryč už o přestávce . To se nedalo . Mrtvo , jediný co bylo slyšet - neustále stejný byly chorály kotle furt dokola , že po 45 minutách jsem byla zralá na Bohnice . Navíc v sektoru hostí bylo asi jen 10 lidí jestli vůbec , takže se to fandění ani nijak nestřídalo . Ještě jsem se mrkla na poločasou soutěž , kde už se ani nekope na bránu jako kdysi a výherci dostanou ceny jen tak někde mezi střídačkama . Co to má bejt ? Celkově to byl děs a nudilo mě to , navíc jsem podvědomě furt očekávala petardu a ránu , tak furt v napětí . Bylo mi z toho celýho dost úzko , lidi nedokážou ocenit děti, nedokážou fandit , ale jen tupě sedět a zírat , to jim jde náramně . Fakt už se tam delší dobu zase nechystám, zkusila jsem to a vim,že ne . Mnohem víc mě uspokojuje prodej , mnohem víc . Prodej je takovej akčnější a mám z něj daleko víc zážitků . Ale zápas ? přijdu , každej se mě straní , atmosféra žádná , cejtila jsem se hrozně sama . Při prodeji jsem v partě a kluci mě berou . Dokonce bych i brala pana divnýho a ten jeho "small talk " , jen aby si mě někdo všímal . Tam jsem se zase mezi svejma po dlouhý době cejtila jako lůzr a tim,že kluci jsou zdravý a tyhle vozíčkáři ne to fakt není . S klukama se cejtim rovnoceně , jako partner. Dokonce jsem se přistihla,že mi vadí,že se pan divnej ani třeba smskou nezeptá, jaký to bylo , žádná zpětná vazba . Jak kdybych tam ani nebyla . Jsem z toho zklamaná a asi "jen zápas" mi fakt nesvědčí . Před zápasem prodej , což by mi mohlo vlít energii do žil a pak zápas . To bych asi snášela líp . A to jsem od zápasu radši nečekala zhola nic ,ale byl ještě horší než jsem doufala . Jak kdybych dělala něco špatně nebo je chyba spíš ve mě ? Kéž by se tyhle myšlenky válely jen na papíře, papír lze totiž zmuchlat a vyhodit , mozek ne .