Srpen 2019

Oslavy a odjezd

31. srpna 2019 v 15:00 Srpen 2019

Dnes jsme byli pozvaný na oslavu ségřiných 40 a zároveň na oslavu mýho dnešního svátku . Coby dítku školou povinný mě vždycky vadilo , že mám svátek poslední den prázdnin a nikdy jsem nevěděla, jestli se mám těšit nebo ne , protože pak už bude zase škola . Dostala jsem novou knížku s názvem Andělé smrti a dle recencí bude fakt napínavá a asi i dobrá , tak se teším, až se začtu . Kasičku na drobný ve tvaru míče , protože často nechávam povalovat všude drobný a pěknou kytičku, ta potěší vždycky . Oslava byla fajn venku na zahtradě , bylo hezky a hlavně jsme vezli s sebou i naší Báru , s psíkem od ségry jsou kámoši a dokážou se neuvěřitelně vyřádit . Takže většinu času jsme drželi stoly , aby nepadly a okřikovali je jako děti . Ale co se týče mě , tak mě tohle nevadí a ráda je pozoruju . Jen oba byli hodně unavený pak už .

Bylo to fajn odpoledne , jen jsme končili o něco dřív než normálně ,ale chtěli jsme to tak . Přece jen už zítra brzy ráno vyrážíme na Slovensko do Vysokých Tater , konkrétně budeme bydlet ve měště Nový Smokovec v Hotelu Greenwood . Cesta od nás je nejmíň 700 kilometrů , takže fakt porce a chtělo to před cestou nabrat síly a taky si sbalit na cestu . Dlouhý cesty zvládám docela blbě , hlavně když má být vedro a hlavně trpím kinetózou , takže se musim "zapráškovat ", aby nedošlo k nehodě . A taky jedem přes tu slavnou dálnici D1 , tak snad projedeme bez újmy . Přiznám se , že se tam ani netěším , ale tak třeba mě to překvapí a budu ráda,že jem nakonec jela. Příroda tam bude určitě hezká . Je to jen do středy , tak to snad zvládnu . Beru si sebou malej notebook , přece jen večer za něj budu asi vděčná , takže asi přidám i nějakej článek přímo z místa , uvidíme . Tak se tu zatím mějte fajn.




Co se změnilo po 2 letech ?

28. srpna 2019 v 18:51 Srpen 2019
Už to bude 2 roky , co jsem dostala pořádnej kopanec a jak to vnímám dneska ? Už je to lepší , ale ne úplně dobrý . Víte , tohle si v sobě ponesu na celej život , ať už si najdu parnera nebo ne , tak tohle zůstane . Co , to se stalo jsem tu zmiňovala už několikrát , tak už asi není třeba a moji dlouholetí čtenáři jistě vědí . Někdo jste stál při mě a někdo jste mě zase odzuzoval za moje jednání a rozhodnutí . Věřte nebo ne, ale ani za ty 2 roky bych nic nezměnila - bohužel nebo bohudík . Postupovala bych úplně stejně . Ze začátku jsem si myslela , že to rozdýchám , ale velmi brzy jsem přišla na to , že ne . Neumim se přetvařovat a tvářit se,že je všechno ok a že jsem šťastná i za něj , fakt nešlo .Nehledě na to , že u všech "mých " chlapů to dopadlo tak nějak stejně - jen to nikdy nedotáhli tak daleko a vždycky jsem byla ta přací kamarádka , takže už jsem měla fakt " nárok" tady udělat vyjímku a ukázat mu , že mi fakt ublížil a že jsem vážně nasraná . Že mám taky svou cenu a hrdost . Vždycky jsem byla jen kamarádka na pokec, pánové dobře věděli ,že k nim něco cítím a často to bolelo . Kámoška na pokec ,ale na "šukec" nikdy .

Ale vraťme se k onomu pánovi . Už se dokážu podívat na malý děti . O narození jeho dítěte jsem se dozvěděla až z smsky , vůbec jsem netušila , že ho čeká a s tou paní , o který předemnou běžně říkal , že je to kráva . Co dodat ? Celý 2 roky o nich nevim vůbec nic a to je další bod, kterej se mi povedl . Pokud možno ihned smazat všechen kontakt , i když se vám to ze začátku zdá třeba nemyslitelný , udělejte to , co nejdřív . Opravdu se ten člověk hned druhej den nerozvede a dítě se nevrátí zpátky do dělohy . Co nejdřív to půjde všechny kontakty musí pryč - odpadne vám pak to trapný šmírování na sociálních sítích ,a já věřim , že tohle hodně žen bohužel i dělá , co asi ta šťastná rodinka právě teď dělá . Tohle je úplně zbytečný a akorát se týráte . Já jsem ho smazala okamžitě a nelituju . Dítě jsem neviděla nikdy ani na fotce a jsem za tohle vděčná . Nepotřebuju vědět jak vypadá a spojovat si ho s nějakým obličejem . Úplně mi stačí,že vim, jak se jmenuje a kdy se narodilo a že tohle jsem ani vědět nepotřebovala . A rozhodně si nechci hrát na nějakou cizí tetu a lajkovat mu fotky s dítětem .

Možná si řeknete , že kamarádům se má přát , ale já mám za to , že když vám tak ublíží , tak to není povinnost a je mi jedno, že takhle se pravá kamarádka nechová . Jsem ráda , že jsem se toho člověka zbavila a že jsem zjistila, jakej vlastně je . Jen lhal . A možná kdyby on sám projevil zájem to nějak zalepit, že by to taky bylo jiný . Evidentně nechce a já se vnucovat nebudu . Až se jednou budete koukat na českou fotbalovou reprezentaci , respektive spíš na nějakou tiskovou konferenci , sledujte jejich tiskovýho mluvčího - je to totiž on, o kom pojednává tenhle článek ...

Bára v autě a patálie se zubařem

27. srpna 2019 v 8:00 Srpen 2019

V neděli dopoledne jsme se vydali na výlet se psíkem . Autem , aby si zvykala , má takovou tu postýlku a přivázená je kšírama . V kufru bohužel nic mít nemůžeme na ní kvůli vozejkům a labrador je celkem velkej pes , takže zatím to řešíme takhle . Nutno dodat ,že je v pohodě a hrozně ráda kouká z okna , třeba Plzeňský tramvaje jí úplně fascinujou, protože ty doma nemáme :D . Je celkem zvláštní sedět vepředu a slyšet ten šramot . Jak kdyby tam seděl člověk a každou chvíli jsem očekávala ,že promluví a ono nic :D . Měli jsme namířeno na koupaliště Babylon u Domažlic . Teda na koupaliště .. psy tam nesmí , tak jsme to obešli okolo přes lesy a přímo přes obec Babylon , strašně fajn procházka , kterou jsme zakončili v lese . Lesy má ráda - zejmena pak louže a bahno , my už pak méně :D . Ale ten Babylon je fakt hezkej , takovej upravenej . Však už je taky za pár kilometrů Německo . Jinak pohraničí je velmi zvláštní a asi bych tam bydlet nechtěla - stále night kluby , prostitutky ,kasína a vietnamský tržnice . Žádná změna ,ale výlet s Bárou byl fajn .

A včera jsem byla u zubaře - jak už jsem několikrát psala , tak se zuby jsem nikdy neměla problémy a zubař je fajn člověk . Pomůže mi na křeslo a tak, což je bohužel takhle docela vyjímka, aspoň tam, kam chodim já - většinou personál kouká , jak se se mnou dře máma a ještě přihodí tu větu " že to určitě máme už nacvičený , tak se nám do toho přece nebudou pléct " . Dobrý co ? Vždycky si u výkonu zpívá s rádiem , tak je to takový na pohodu a odlehčený . Problém je,že pán zpívá hrozně falešně a smějte se , když máte v puse kdo ví co . Zuby jsem měla v pořádku ,ale vždycky mě čistí zubní kámen ultrazvukem , takže ani teď jsem se tomu nevyhla a začal zpívat :D . Já v puse tu odsávačku , šílený :D . Řekl mi abych to brala jako proceduru na Wellness , což teda nevim - krev , občas zajede do dásně , takže nic příjemnýho ,piští to jako vrtačka a do toho ten jeho "zpěv " . Má hodně divnou představu relaxace :D . Ale mám to za sebou a navíc i další termín - už v roce 2020 a to den po mých narozeninách , takže aspoň si to budu dobře pamatovat .

Jinak se tam stala taková věc v čekárně - přišli tam dva Romové , paní a pán a chtěli se nově zaregistrovat . Čekárna je společná pro dva zubaře , tak zkusili zubařku . Sestra jim samozřejmě řekla , že nový pacienty nepřibírají a ptala se kde bydlí . Vyšlo najevo, že v onom, místě bydlí 3 roky a ještě se nikde nezaregistrovali . Takže odmítnuti . Já teda nevim , ale je pravda, že za celou hodinu , co jsem seděla v čekárně u paní zubařky nikdo uvnitř nebyl a ani tam nečekal . Jen uvnitř byly slyšet výchuchy smíchu se sestrou , takže to fakt nevypadalo aspoň pro tu chvíli ,že má fakt natřískáno . Za to u mýho to bylo jeden za druhým . A doba oběda rozhodně ještě nebyla , že by měli pauzu . Možná to bylo i tak , že jsou Romové a nechtěla je . Je pravda ,že nikde se nepřibírají nový psacienty , ale v tom kontextu to vypadalo zvláštně . Ale byli strašně slušný - chtěli se zeptat ještě u mýho jestli nebere a ujišťovali se jestli mě náhodou nepředběhnou , i když se chtěli jen zeptat a trpělivě čekali , až sestra otevře dveře . Myslim , že leckterej "bílej " by nějaký ohledy nebral a prostě by tam šel . Sestra otevřela a že teda taky nepřibírá a oni,že by jim stačila dentální hygiena , což můj doktor dělá . Na dveřích měli napsáno ,že stojí 800,- , což teda nevim jestli oni by na to měli . Dentální hygiena přece není jako klasická prohlídka a musí se navíc na to opakovaně . Sestra pak za nima vylezla s diářem na chodbu , tak nevim , jak to dopadlo .

Je těžší a těžší se takhle někde nově zaregistrovat , na druhou stranu je to i jejich vina , že 3 roky nebyly schopný se u nějakýho zubaře přihlásit. Možná,že kdyby to zkoušeli hned po naštěhování , někde by ho našli . A vůbec celkově u nás ve městě je to taky na vlásku - téměř všichni v jakýchkoliv oborech v důchodovým věku - od dětský doktorky, po praktickou pro dospělý až třeba právě po zubařku a náhrada se shání na malý město vekmi těžko . Takže až odejde ta druhá zubařka , tak všichni se budou snažit dostat k tomu mýmu ,ale ten už roky nepřibírá a budou mít smůlu . Naštěstí je mladej , tak snad tady nějakou dobu ještě vydrží . Ale je to děs .
.


Kapitolky života

26. srpna 2019 v 9:33 Téma týdne
Každej máme při narození knihu života úplně čistou . Jasně, protože jsme miminka, který vlastně do vlastního života vlastně ani nezasáhli . Ale u mě to bylo jiný , u mě zasáhla nemoc , ačkoliv mě jí diagnostikovali až mým roce a půl . Dětská mozková obrna , spastická forma s postižením na všechny 4 končetiny . Když už ať to stojí za to . Těch 2 a půl měsíce , který mě zbejvaly do měsíce 9 mě dopekli v inkubátoru . Dle odhadů jsem neměla žít vůbec .

První kapitola - Zářez . Krvácení do mozku , 2 x oživování a téměř smrt . Jó žádný cukrbliky nad právě narozeným miminem , ale strach a bezmoc, co bude dál . Potvzení diagnozy a doporučení dát dítě do ústavu , protože by kazilo tu naší bezchybnou komunistickou republiku .

Druhá kapitola - Boj sám se sebou . Nechat si dítě s postižením navzdory tomu , v jakým prostředí se tenkrát žilo ? Navíc otec dítěte si vždycky spíš přál ten ústav . Nakonec dítě zůstává u rodičů .

Třetí kapitola - Lékaři . Nekonečnej kolotoč vyšetření a takhle to dítě bude mít celej život . Lázně , neurolog , ortoped ..

Čtvrtá kapitola - Nástup mezi lidi . Školka , mezi zdravý děti , všechno v pohodě , asistenta dítě nepotřebuje , protože vlastně v tý době ani ještě moc nejsou . Škola , taktéž bez asistenta a žádný úlevy . Vyjma tělocviku .

Šestá kapitola - Operace . 6 týdnů jen ležet v sádrách od boků až dolů . Obě nohy zároveň . Dítě si nesmí ani sednout a oslavuje v nich i svoje 11 narozeniny .Bolest , strach a hlavně poprvé proklíná , že nechodí .

Sedmá kapitola - Mezi " svoje " . Šok , totální . Nástup na školu pro handicapované . Dítě, který se dosud výlučně pohybovalo mezi zdravou populací a "svoje " vídávalo jen jednou do roka v lázních . Je těžký bejt mezi nima , dítě si připadá,že tam vlastně nepatří , i když ano . Časem si zvyká .

Šestá kapitola - Střední škola . Stále mezi svýma ,ale ono už to lepší nebude . Přibývá internát a díte opět lituje , že nechodí a nemůže zrhnout . Nejhorší období života .

Osmá kapitola - Další střední . Jiný město , jiný lidi a hlavně jinej intr . To už je o dost lepší . Najde si na něho docela dost přátel a všechno je ok . Fajn roky .

Devátá kapitola - Střih . Ve 23 letech se dítě osamostatňuje a bydlí samo. Asistenci nepotřebuje jako ostatně celej život a je to tak lepší . Má rádo svůj klid .

Desátá kapitola - Fotbal . Něco , co dítěti taky změní život . Má málo kamarádů jako ostatně celej život , ale když někoho už má , tak vzniká až fixace . A když osoba odejde hodně špatně to nese . Takže fotbal dar i prokletí .

Jedenáctá kapitola ... uvidíme v budoucnu , co se do ní zapíše .

Zámek Luhov

24. srpna 2019 v 16:38 Výletníček
Tak tenhle výlet byla pecka . Našla jsem ho vlastně úplnou náhodou na internetu , když jsem se dívala, kam v okolí bysme se mohli vydat . Mimo jiný mě google vyplivnul i zámek Luhov ve stejnojmenný obci v okrese Plzeň - sever . V životě jsem o tom neslyšela . Na internetu taky nic moc informací jen to,že je tam stálá expozice historických kol . Na facebooku zase bylo ,že se tam koná hodně svateb , prakticky každej tejden dle fotek , nicméně pořád velká neznámá . Až na místě mi došlo ,že je to v soukromým vlastnictví , takže mi bylo jasný , proč to není zas až tak profláklý . Nikdy jsem takhle na zámku nebyla ,že by tam žili lidi a ze začátku to bylo divný takový jít k někomu vlastně domů . Byli jsme tam jen my, takže ještě takovej trochu ostych, jestli můžeme vůbec dál , i když měli otevřeno . U vchodu si nás všimnul celkem mladej pán a bez jakýhokoliv zaváhání začal průvodcovat .

Vedl nás na tu výstavu kol , kterou jsme si mohli po krátkým výkladu sami projít . Kola k výstavě zapůjčil nějaký pán . Neskutečně krásný a hlavně ty historický . Poté nás pán provedl ještě přízemím a pár pokoji . Bylo trošku zvláštní, že jsme tam byli jen 2 osoby , přece jen mám radši když je nás ve skupině víc . Protože na tu historii moc nejsme . Ale pán víceméně "jel " , takže jsme ho jen poslouchali . Nutno dodat ,že on znal taky asi jen ten základ ,ale nám to stačilo . Dozvěděli jsme se,že jeho rodina zámeček koupila v 90. letech a dali ho do pořádku . Ze začátku to tam prý bylo doslova zarostlý a neobyvatelný , takže udělali velkej kus práce . Musí bejt krásný tam takhle bydlet ,ale zároveň hrozně moc práce .

Vstupné dobrovolné , tak jsme dali 100,- a já si koupila - a to neuvěříte - magnetku :D . Pán nám ještě říkal , aby jsme o nich pověděli známým , tak i tady dávám reklamu . Mají ale otevřeno jen od května do září a jen o víkendech . Na jednu stranu chápu , přece jen když tam bydlí , tak asi nechtějí ,aby jim tam lidi chodili kdykoliv . Na druhou stranu asi peníze potřebujou a fakt o nějakým zámku Luhov ví asi málokdo a možná by to chtělo větší propagaci . I já jsem našla,že to existuje pouze náhodou . Jistý je , že tenhle výlet si budu pamatovat dlouho . Kouzelný .

Šok aneb bez komentářů

21. srpna 2019 v 20:19 Srpen 2017
Dneska opět bez komentářů . Vím jsem srab když nesnesu kritiku ,ale dneska na to fakt nemam . Jak už víte , tak jsme měli jet na Slovensko už v červnu, ale furt se čekalo kvůli tý tátovo operaci . Minulej tejden mi ještě máma tvrdila , že to vzdáme a já to teda pustila z hlavy a přiznám se,že ráda , protože čim víc se to odkládalo , tak tim víc se mi nikam nechtělo . mě stačí ta Šumava . Jenže dneska odpoledne mi máma píše smsku, jestli mam čas 1. září , že bysme jeli . WTF ? Tak já,že musim 2. září do knihovny . To je totiž tak, příští týden tady nejsem kvůli zubaři,ale pryč z města jedu už zítra , tak jsem měla naplánováno ,že tam zajedu v pondělí prvního . Máma že do knihovny zajede sem v týdnu sama - už to vidim , dopadlo by to tak ,že sem nakonec nikdo nepojede a já budu platit pokutu , že jsem to nevrátila včas , to tak .

Tak jí volam co to má znamenat , že jsem počítala s tim,že se nikam už nejede a že jsem jí říkala,že se mi tam stejně nechce . Začala na mě křičet , že celej tejden něco hledá a nakonec já,že to kazim , cože ? manipuluje fakt slušně , tak jsem řekla , ať si jedou sami a to se nasrala ještě víc. Jela jsem do knihovny , naštěstí měli dnes otevřeno dlouho . Byla jsem tak mimo , že si toho všimla i knihovnice , vůbec jsem nevěděděla co si půjčit a nakonec jsem tam něco čapla ani nevim pořádně co a pak mi knihovnice řekla,že jsem doma zapomněla jednu knížku ! nikdy se mi to nestalo , ale v těch myšlenkách není divu . Naštěstí jsem pak zjistila , že jí mam v tašce a zapoměla jsem jí vyndat , prostě neskutečný kiksy .

Doma jsem pak napsala panu divnýmu email ,že se omlouvám, ale nepřijdu na prodej ,že jedu na Slovensko ,ale vůbec se mi tam nechce a že bych to dokonce vyměnila i za fotbal , což pro tentokrát nelžu . Taky jsem mu poděkovala za autogramiádu , že byla fajn. Jo, jsem na tom hodně bídně , když už se svěřuju i panu divnýmu ,ale hlava je divná věc . Pak jsem napsala mámě,že knihovna je zařízená a že jsem se odhlásila i z prodeje, potažmo z fotbalu a jediný co mi napsala bylo ok . Cože ? jako já tady kvůli ní sprintuju do knihovny ,aby sem pak nemusela jezdit , přijdu o fotbal a ona jen ok a žádný děkuju ? to si dělá srandu ! proč to bere všechno automaticky ? Myslela jsem si to Slovensko nemyslí vážně a tak jsem se zeptala , kde budeme spát , šokovalo mě když hned napsala název hotelu . Budeme v nějakým apartmánu, takže díky bohu aspoň nebudeme v jednom pokoji . Teda aspoň doufam,že i v tomhle mi nelhala . Zvláštní je,že nikde nepíšou , že by to tam mělo bejt bezbariérový , hlavně,že všude jinde se pokoj hledá a tady nemusíme . Podivný a taky to,že neustále tvrdila ,že nikde volno není a tradá najednou je . Já si totiž myslim , že čekala až vypadnu sem a objednala to s předtihem , takže takový to,že jestli mám čas toho a toho byla jen zástěrka . Dávno už to bylo totiž objednaný . Maminka od začátku tvrdila,že chce do Vysokých Tater , tak se jede . Já chtěla spíš někam poznávat města , hory mě nebaví takhle v cizině . A tušim , že si to tam moc neužiju .Naštěstí to bude jen na 3 dny .

Jak jednoduchý - nikomu nic neříct , prostě postavit před hotovou věc , když odporuju , tak ze mě udělat tu zlou když se druhej tak snaží . Jsem nasraná i na sebe , že se nedokážu bránit na druhou stranu jak když to tak dokonale zatajila . Navíc jsme ten víkend měli slavit můj svátek a hlavně ségřiny 40, to jako nic nebude nebo jak ? Takže dneska mám u sebe poslední večer a nebudu tu minimálně 14 dní když počítám i zubaře . Tohle se prostě nedělá a rozhodně ne takovým způsobem . Na tohle se nedá snad nic říct. Jsem stále v šoku, jak máma všechny vmanévruje do nečeho , co ostatní snad ani nechtějí . Znovu se omlouvám za vyplý komentáře ,ale reagovala bych zbytečně podrážděně . Tak hezký večer alespoň vám .

Sport a rychlá autogramiáda

21. srpna 2019 v 8:00 Srpen 2019
V pondělí odpoledne jsem vyrazila do města na Sportmánii , i když jsem to takhle z kraje týdne v plánu neměla . Totiž to bylo tak - asi tak 2 hodiny předem jsem zjistila, že tam budou mít autogramiádu fotbalisti . Původně jí tam neměli mít vůbec. Ani v programu nebyly zapsaný, jen hokejisti , že se tam budou podepisovat,ale o fotbalistech nikde ani čárka takže evidentně něco splácaný narychlo , což napovídá i to, že to oznámili na poslední chvíli . Takže jsem se rozmýšlela jestli tam jet nebo ne . Přece jenom autogramiádám se vyhýbám , protože vim jak to tam je - davy lidí a hlavně mají "dar " tu autogramiádu udělat někde , kam se s vozíkem nedostanu , třeba podium atd , což už se mi taky stalo . Nikdy předem nevíte , co na vás čeká a jestli se tam vůbec dostanete . Nicméně na Sportmánii jsem stejně někdy chtěla a při nejhorším se tam aspoň podívám . A taky jsem chtěla ukázat , že po tom emailu , jak to teda se mnou má pan divnej ,že nechci se před ním teď schovávat a vyhýbat se mu . Že mam koule se s ním setkat .

Na Sportmánii si hlavně děti můžou vyzkoušet různý sporty v parku za obchoďákem a získávají za to medaile . Je to zároveň i takovej nábor . Dřív to měli jakože v jeden víkend všechny sporty ,ale teď to celý trvá týden a mění se stanoviště po několika dnech , takže třeba judo je tam 3 dny a pak se všechno obnění . Dokonce tam bejvá i to , že si můžete vyzkoušet sporty pro handicapovaný - už kdysi jsem si vyzkoušela handbike ,Letos je tam zas , tandemový kolo pro slepý , na kterým jet nemůžu a vlastně mě tedy ani nic neoslovilo letos z toho , co můžu . Jsou tam od úterý ,ale už tam nejdu . Perlička je, že je to ta organizace , za kterou jsem sportovala roky na základce , takže se známe . Nevím , je to takový zvláštní a podivně poloprázdný tím,že jsou tam určitý dny jen určitý sporty . Možná to tak chtěli sami návštěvníci nebo chtěli, aby tam lidi chodili denně ( akce je zdarma ) . Mě víc vyhovovalo když tam bylo všechno najednou a taky pro lidi , který nebydlí přímo v městě konání je tohle řešení dost nepraktický .

Měla jsem čas po projetí všeho tam, tak jsem se ještě koukala na hlavním pódiu na ukázky Aikida . Bylo to zajímavý ,ale stejně jsem jako všichni ostatní pošilvávala , kde ta autogramiáda asi bude . A pak jsem uviděla takovej malej stan se stolem 3 židlema , což by mohlo bejt ono ,ale žádnej ukazatel co se tam má dít . Ale přece jen ve mě svitla naděje,že to bude dole , hurá . Po čase tam nějaká slečna dávala na ten stan reklamu na Sportmánii , tak jsem se jí ptala, jestli se budou podepisovat tam a ona,že ano . Všechno takový natajňačku mi přišlo . Akce měla začít v 15 hodin a už kolem třičtvrtě se tam začali lidi scházet , tak jsem taky vyrazila . Protože na netu psali,že tam budou maximálně hodinu . Přišli 3 fotbalisti , z toho jeden můj oblíbenec , už bejvalej hráč, takže od něj si ráda necham podepsat . Přišli včas copak o to, ale ještě je pozvali na hlavní podium , takže než se vůbec dostali k podpisům tak 15 minut z tý hodiny už bylo ukrojeno . Taky dobrý , ale myslim,že běžná praxe . Měla jsem docela slušnou pozici asi tak 20 od vvchodu , jenže jsem si všimla,že lidi stojí ve dvou řadách , tak jsem si řekla , že to asi nebude dobrý a jela jsem na konec první fronty . Tim jsem se dost propadla , ale na druhou stranu stejně by mě tam asi zahnali , aby fronta byla jen jedna a za mnou už se štosovali další lidi , takže čím dřív tím líp .

Pan divnej tam chodil a pil nějakou limonádu , ve frontě mě evidentně neviděl .Bylo zajímavý ho vidět v civilním oblečení a ne pořád v obleku a v kravatě, jak ho na stadionu vídam já . Vypadal tak nějak i normálně . Řada postupovala celkem rychle , takže jsem začala věřit ,že se na mě dostane . Z domova jsem si vezla vlastní klubovej polštář na podpis . Polštářek mám stejně jako dekoraci opřenej o zeď , takže takhle aspoň dostane vyšší hodnotu . Podepisovali se tam i na jejich plakáty , ale tohle mě přišlo takový osobnější a plakát si stejně nikam věšet nechci . Přišla jsem na řadu a první byl ten můj oblíbenec , řek mi čau , tak já jemu taky , i když jsem byla připravená mu vykat ( nemám totiž ráda , když fanoušci tykají jako kdyby byli jejich kamarádi , v reálu by mu taky nezačali automaticky tykat , ale jen proto,že je sportovec..),ale začal s tím první , tak proč ne . Podala jsem mu polštář a ptal se , jestli na něj může psát , tak jsem odvětila ,že právě proto mu ho dávám :D . Podepsal a šlo se k dalšímu .

Přede mnou se zasekly nějaký děti a pan divnej přímo naproti mě a mobil ve výšce očí jakoby mě fotil . Asi se ještě uvidim někde na webu , nebo si mě fotil pro svoje noční potěšení ,ale vypadalo to divně . Jistý je,že si každýho fanouška tam nefotil . Zjistil,že se na něj dívám , tak hned dal mobil dolů , poodešel po očku se na mě díval a začal někomu volat , což dělá vždycky když je nesvůj v mojí přítomnosti . Já byla tak překvapená , proč mě fotí, že jsem tomu druhýmu hráči mrskla ten polštář na stůl takovou silou až se leknul :D . A poslední hráč - to už se na mě pan divnej díval jakoby tu limonádu měl zase vyvrhnout. Směs děsu co tam dělam a asi i překvapení . Přece jen za ty roky co je tam jsem nikdy nebyla na autogramiádě , takže něco nevídanýho . Furt na mě koukal jako na zjevení, žádnej pozdrav za celou tu dobu , až jsem mu první řekla čau a on mě pak taky . Pak jsem odjela . Byl takovej nervozní ze mě mi přišlo . Paradoxně to vypadalo ,že se stydí daleko víc než já a možná mu vytanul na mysli i ten email a třeba si myslel,že si to tam s ním jdu vyřídit nebo tak něco . Ale viděl mě,že jsem tam byla a mam zase snahu celkově bejt víc s klubem než dosud,takže dobrý . Jinak mě ty "kopačky " jestli se to dá tak nazvat od něj vůbec netrápí a to ,že jdu najednou na autogramiádu , kde jsem nebyla x let a vim,že tam bude je toho jasným důkazem. Líp se mi teď dejchá ,je to takový uvolněnější a mám zase víc chuť do všeho , co se týče fotbalu .

Ale všechno takový rychlý strasně , podepsat pic pic a zase ven . Člověk se na to připravuje , nakonec ani nemrkne ,sotva jim stačí poděkovat za podpis a je konec. Jeden člověk za druhým a hlavně nezdržovat . Nechápu ,když hráči říkají,že je fajn se potkat s fanoušky . Vždyť ani neví, kdo tam byl ! Fanoušci jen prolítnou , protože už se tam tlačí další . To už je větší vzrůšo stát v tý frontě . Mimochodem, mohlo nás tam bejt tak 200 dle mýho odhadu, což je dobrý vzhledem k tomu , že jsme se to dozvěděli na poslední chvíli I ty lidi byli ukázněný a nikam se netlačili ani nepředbíhali , pohodička . No, podepsanej polštářek mám a to je hlavní .

Hrachajdice a její KáPéZet

19. srpna 2019 v 9:47 Téma týdne
Co bych si s sebou vzala na pustej ostrov ? čili jaká je moje KPZ ?

Knížky ? teda za předpokladu , že většinou je pustej ostrov přístupnej pouze z vody a knížky by se mi rozmočily , tak asi ne .

Chlapa ? Šikovný holky si přece poradí sami a ve všem a tím myslim opravdu ve všem . Nechtějte, abych byla konkrétní .

Vlastní hlavu ? Vzhledem k tomu , jak hrozně jsem celoživotně přemýšlivej tvor, což je většinou až na obtíž , tak tu asi taky ne . Ale můžu použít hlavu někoho , kdo tam byl přede mnou . Ano, mrtvolnou .

Hudbu ? Stačilo by mi vřeštění opic . Což mimochodem dost lidí můj žánr metal k vřeštění opic fakt přirovnává .

Mobil ,PC ? Ale no tak , takovej maniak fakt nejsem , ale lajky za fotky by pak za to stály . Nepopírám .

Nůžky na stříhání vlasů ? Patřim k lidem , kterým jakmile přeroste účes o pár centimetrů už šílí, že je má moc dlouhý . Na druhou stranu by se mi mohly konečně udělat dready , o kterých jsem vždycky snila a to nejen v pubertě . Pryč s nůžkama .

Černý hadry ? Jako metalista v podstatě nic jinýho ani nenosim a není nic "krásnějšího " když se vám do černý opírá slunce a vy se tváříte ,že včechno je v naprostým cajku . Jako správnej metalák musíte mít i černou duši , takže na co černý hadry, že .

Takže co z toho vyplývá ? Jedině to , že žádnou KPZ vlastně ani nepotřebuju . Už jen proto , že na pustej ostov se nikdy nedostanu , protože tam ani nedoplavu ha !

Prášily

18. srpna 2019 v 8:00 Výletníček


Včera jsem vyrazila na Šumavu a to konkrétně do Prášil . Byl to výjet neplánovanej . Měli už jsme vybranej zámek , kam jsme se chtěli podívat a volala ségra, která je momentálně se švagrem na dovolený právě v Prášilech , jestli se nechceme stavit , že bysme šli do cukrárny . Tak jsme souhlasili , i když to nemáme zrovna blízko. I když teda Prášily ještě pořád spadají pod náš Plzeňskej kraj a většinu času jsme stávili jízdou v autě .Taky už bylo odpoledne , tak to chtělo vyjet co nejdřív ,abysme ještě něco stihli . Šumava prostě stojí za to . Ségra byla s manželem ještě někde na tůře když jsme tam přijeli , takže jsme čas využili k návštěvě místních bizonů a botanický zahrady , i když ta botanická zahrada byla trochu nadnesená , protože to čítalo asi tak jednu skalku , ale bizony jsme viděli i s malým bizoňátkem . Kdysi bejval v Prášilech i keltskej skanzen , ale tušim , že jim snad vyhořel či co a už tam snad ani není . Jistá si ale nejsem .

Nakonec jsme se všichni čtyři sešli v cukrárně Pampeliška a dali si mňamky . Bylo to tam uvnitř strašně hezký - takový útulný a měli tam pořád plno . A ty dorty byly taky strašně dobrý . Pak už se čas nachýlil a hlavně teda čas na parkovacím lístku a byl čas vyrazit domů . Cestou mě napadlo se stavit ještě v tamnějším infocentru pro magnetku a pohledy , protože jak už víte na tohle jsem ulítlá - musim mít i něco hmatatelnýho z toho místa, kde jsem byla a ne jenom fotky z mobilu . Přišli jsme tam 5 minut před zavírací dobou, což jsme ani netušili , takže to byo fakt štěstí . Samozřejmě nic by se nestalo , kdybych si nic už koupit nemohla ,ale něco si odnést na památku je vždycky fajn , tak jsem spokojená . Užasná příroda všude kolem , spoustu kolařů a motorkářů . Ať chceme nebo ne , tak Šumava je fakt rájem turistů .Ale ty městečka a vesnice, kde se ubytovávají turistí , i když tam samozřejmě bydlí i lidi s trvalým bydlištěm , mě vždycky fascinovaly - takový ty malý prodejny COOP a třeba obecní úřad a v něm ještě pošta , infocentrum atd. To všechno v jednom . Nakonec i tak to jde a je tam vlastně všechno potřebný a to snad i v tý nejmenší vesničce . A taky se mi strašně líbí když třeba někde na těch vesnicích mají i nějaký mini muzeum nebo výstavu . Prostě když se to místo snaží ještě něčím obzvláštnit a kolikrát jsou tyhle expozice daleko lepší než něco obrovskýho a profesionálního . Takový milejší a lidštější mi to přijde . Má to zvláštní kouzlo v tom prostředí .

Taky jsme se stavěli ještě v obci Javorná na Šumavě , kde měli zajímavej kostel a hlavně hřbitov . Jak víte, tak hřbitovy miluju , ale bohužel jak na hřbitov , tak do kostela se jít nedalo - všechno zamčený, tak jsem si to aspoň vyfotila . Domů jsme dorazili až večer příjemně unavený a spokojený .
Takže takhle skončila Šumavská mise a moc příjemnej výlet. Vlastně takovvej předkrm a příště už na Šumavu , až tam budeme na celej víkend .


Toy Story 4

16. srpna 2019 v 15:13 Srpen 2019

Dneska jsem byla v multikině na Toy Story 4 . Šli jsme se synovcem ,ale přiznám se,že jsem na to chtěla hlavně já a malýho jsem vzala , aby to nevypadalo blbě :D . Z nějakýho důvodu mam obecně radši tyhle animáky než český pohádky . Taky ale jak kterou , ale nový český pohádky se mi nelíbí vůbec , tak jsem se fakt těšila . Taky v tom hrála roli i nostalgie - první Toy Story bylo v roce 1995 a pamatuju si na to dodnes , každý devadesátkový dítě by na to mělo jít . Bylo i fajn,že já to měla zdarma a máma taky jako doprovod , což vždycky potěší , platil jen malej . V sále nás bylo asi 10 a pak ještě nějaký lidi přišli , takže spíš komorní . Já seděla na vozíčkářích , kde se sedí fakt blbě, protože jste tak nízko , že vás hned bolí za krkem , jak máte blízko plátno . Naštěstí ta moje řada měla volnej průchod a žádný lidi , tak jsem si tam stoupla . Víc uprostřed to bylo přece jen lepší na koukání .

Líbilo se mi to a moc a je fajn,že mi to nezklamalo , protože na to jsem se fakt těšila . Krásná animace , i hlášky pro dospělý , tak se člověk i zasmál . Zdálo se mi,že z nás 3 se to líbilo nejvíc mě ,ale tak co :D . Na druhou stranu - já vždycky trpim když jdeme na Silvestra na nějakou českou pohádku , protože mě většinou nebaví , tak teď jsem si to užila a Toy Story vřele doporučuju . Na relax jako dělaný .