Květen 2019

Honza - ten, co je tady pořád

29. května 2019 v 9:50 Květen 2019
Honza , většině z vás to jméno asi nic neřekne, ale už jsem se o něm zmíňovala tady víc krát . Je to řidič autobusu tady v Plzni . Jelikož nemám řidičák a tudíž ani auto , tak musím jezdit MHD . Honza je jinej než ostatní řidiči . Nikdy jsem ho neslyšela na nikoho křičet ani bejt nervozní .Ten kluk mě hned napoprvé hodně upoutal , tím, jak se choval jinak než ostatní . Pamatuju si,že když jsem se sem téměř před 9 lety přistěhovala byli ty řidiči hrozně protivný na mě . Dávali najevo , že jim vadí,že chci jet a oni tudíž chudinky musí vylézt ven a sundat mi plošinu . Honza nikdy takovej nebyl - vždycky milej a s úsměvěm . Co ho znám , tak nikdy nikoho z busu nevyhnal nebo nikomu neujel před nosem .Díky němu jsem v začátcích tady i uvěřila,že jsou i fajn řidiči .

Nevždycky jsem věděla , jak se jmenuje , poměrně dlouhou dobu to byl jen kluk, co se mi líbí beze jména , ale typovala jsem mu Radek , nevím proč . Jednoho dne jsem využila příležitosti a když jsem s ním dojela na konečnou ( plnej autobus jsem k tomu zrovna mít nechtěla , tak proto konečná ) , tak jsem se osmělila a zeptala se ho jestli si můžeme tykat a on souhlasil , řekl mi,že se jmenuje Honza . Trochu jsem se bála , co bude dál, protože jakmile se chci s někým sbížit , tak ten člověk zmizí a kor u řidiče autobusu . To není taky povolání na věky .Jenže , věřte nebo ne - za těch 9 let se stýkáme pravidelně , což je naprosto neuvěřitelný . Samozřejmě taky jezdí i jiný linky ve městě , tak se třeba vidíme jen 2 x za rok , ale vždycky se sem vrátí . Jezdí tu hodně řidičů a když třeba jedu venku a vidí mě ( přiznám se , že já taky podvědomě koukám, jestli náhodou ) , tak si i zamáváme a je hrozně fajn , že o sobě víme .

Neskutečně mě přitahuje a to nejen vizáží ,ale hlavně duší . Je zvláštní,že to není vůbec můj typ - je to takovej tmavej blonďák do zrzava , žádnej učebnicovej krasavec , ale strašně se mi líbí . Takovej obyčejnej kluk . Je takovej hodně tichej , milej a takovej až tajemnej , jak se moc neprojevuje . Vlastně kromě jeho křestního jména o něm nevím vůbec nic , ani to jestli někoho má nebo věk , ale řekla bych,že je mu tak kolem 30 možná lehce přes. Těžko říct, protože nikdy jsem nebyla v odhadování věku moc dobrá .

Tolikrát jsem si říkala , že ho někdy oslovim , jenže nikdy jsem se k tomu neodhodlala , z tohodle jsem nikdy nevyrostu a štve mě to . Zase mě válcujou ty obavy . Říkam si,že když už mě sundavá plošinu a jako jediná jsem s ním z cestujících v kontaktu měla bych to využít . Jenže jako vždy stáhnu ocas a on je taky nesmělej . A pak přijdou na mysl takový ti zabíjáci typu " určitě někoho má , možná i děti " budeš akorát trapná " a "co když odmítne když ho někam pozvu" atd . S tímhle asi budu bojovat až do smrti , i když vím,že jiný holky by to využili hned , ale já čekám a vlastně ani nevím na co . A vždycky to končí tím , že to prostě nejde , protože když vystupuju je to fakt rychle a on už zas zalejzá dovnitř . Nehledě na to ,že lidi už taky nervně podupávají ať už jede a on taky musí jezdit na čas , takže na vybavování není čas .

Viděla jsem ho začátkem května a jela jsem s ním naposledy teď v pondělí . 2 x do měsíce je to slušný , když tu jezdí tolik jiných . Vždycky jsem věřila na náhody je s Honzou už ne . Fakt se tu vídáme celých 9 let a nikdy předem nevím, kdo zrovna pojede a jestli tu vůbec je . V pondělí jsem čekala na zastávce , přijel autobus na konečnou , čekal. Mezitím přijel další a tam Honza . Vždycky je to tak,že ten první jede první , tak už jsem se smiřovala ,že s Honzou nepojedu , jenže k mýmu překvapení vyjel první on . Nikdy se tohle nestává ! jo, tak napadlo mě , že mě tam viděl stát a chtěl mě svézt , ale tomu nevěřim . Takže zase opět zaúřodoval ten někdo nahoře a dopřál mi Honzu , ačkoliv jsem měla jet úplně jiným autobusem . Někdo to prostě chce , abysme se pořád "náhodně " setkávali . Cesta byla fajn - starej dobej Honzík . Byla docela zácpa , tak jsme hodně stáli ,ale mě to tentokrát nevadilo . Má na sobě vepředu nastavený zrcátko , tak jsem se aspoň mohla kochat . Už se mi několikrát stalo , že když si myslel ,že se nedívám , tak se na mě dozadu díval . Cítím vždycky na sobě ten pohled a vždycky úplně rudnu . Zvonila jsem na něj,že chci vystoupit ,ale on nereagoval , tak jsem na něj musela zakřičet ,že chci vystoupit . Nemám tohle ráda ,ale u něj mi to nevadilo a je taky možný ,že to udělal schválně , nevím . Musí bejt poznat,že mě přitahuje . Když mi sundal plošinu , tak jsem musela dávat pozor , abych z ní nespadla a musela se soustředit , takže už jsem se na něj radši nekoukala . Ještě před ním spadnout z plošiny to tak , i když by mi možná pomohl z nesnází .Tak mi popřál hezkej den , já jemu taky , řekli jsme si "ahoj " a já odjela .

Nevím , co se stalo ,ale mám strašnou chuť do toho jít , vím,že po 9 letech je to asi hodně blbý najednou začít a taky vím,že budu opět zklamaná , ale tenhle člověk mě nedá spát . Myslím si,že by byl pro mě ideální a naše duše jsou si podobný . Problém je , že se potkáváme fakt málo , takže jestli by to mělo vůbec cenu a taky nikdy nevím s kým pojedu , takže těžko si před každou cestou budu odříkávat , kdyby náhodou co mu asi řeknu , nebo pokaždý vozit lísteček s kontaktem na mě . Věřim , že ten někdo nahoře mi zase zprostředkuje , abych se svým viděla - koneckonců dělá to už 9 let , což je naprosto neuvěřitelný , ale jestli to bude za pár měsíců , za rok nebo třeba už nikdy nikdy nevím .

Ondro, drž se !

27. května 2019 v 10:38 Téma týdne
Našlapovat opatrně by měli rodiče u svých dětí , zejména co se týče výchovy. Nerada to říkám ,ale týká se to i mýho 7 letýho synovce . Je vymodlený dítě , jedináček , rodičům může skákat po hlavě a jim je to fuk , kolikrát když je u nás , tak se doslova držíme , protože je neskutečný , co dokáže říct a bejt drzej . Tohle by za mýho dětství neprošlo . Ale jeho rodiče na něj nikdy nezvýšili hlas .Facka nebo jedna na holou by ho spravila ,ale to se dneska už nesmí . Za to jdete pomalu do kriminálu .

Ale abych se vrátila k tématu . Děsí mě , jak ho vychovávají k toleranci , nebo spíš netoleranci . Už delší dobu to pozoruju a ne jen já . Třeba v sobotu hrál na náměstí pán na saxofon ,ale fakt nádherně , tak máma na malýho , jestli nechce dát dát pánovi korunku,že by mu dala . Malej tak dospěle , že mu nic nedá ,že je to stejně špinavej bezdomovec . Tak zaprvé špinavej vůbec nebyl a vypadal slušně a zadruhé mě s mámou došla slova . Nebo u nich v baráku bydlí Romové , neustále si na ně stěžujou , jak dělají hluk . Možná je to pravda , ale kdykoliv jsme u nich na návštěvě , tak jsou jako myšky . Koncem měsíce se ta rodina stěhuje a malej furt prohlašuje ,že si na oslavu koupí šampáňo . Ale nejvíc mě dorazilo , jak brácha se švagrovou zakázali malýmu si hrát s jejich synem , protože je Rom a ještě ten Rom od nich . Všichni nejsou stejný a dítě za to nemůže jaký je etnikum nebo jak se chovají jeho rodiče .


Vůbec tohle nechápu , kde se to v bráchovi vzalo . Máma nás všechny 3 děti vychovávala k toleranci - my se sestrou jí máme , naprosto ke všem barvám a podobně, ale brácha ne, i když jsem si myslela,že jo , teda dokud se mu nenarodil syn a zaráží mě i švagrová , přece jen ženský tohle mají jakože jsou tolerantnější , ale u nich evidentně ani jeden . Ségra vychovala svou dceru k toleranci - ta holka, který už je dneska 17 a půl v životě neřekla jediný špatný slovo o Romech , černoších a jde to, když se chce . A proč to jde ? protože nikdo nic špatnýho před ní neříkal a byla vychovávaná k toleranci . Pamatuju si ,že když jsem chodila ještě do školy pro postižený , ségra vždycky brala malou s sebou , aby byla s těma dětma a že tam zdaleka nebyli jen děti na vozících ,ale i jiný vady. Je totální zhovadilost , když tyhle názory " s tim se nebav , protože je jinej" se říkají a doporučujou dětem . Děti když to slyší, tak si nedokážou udělat svůj názor na věc a opakujou to, co slyší od rodičů a je naprosto fuk ,že je ještě malej, vnímá to . Ať si tyhle názory na ostatní mají, ,ale neříkají to aspoň před ním . Taky nemá vztah vůbec k žádným charitám , doma v životě nikam takhle nedali ani korunu a u nás se pak malej diví , proč to děláme , protože to ty lidi to podle něj nepotřebujou .

Fakt mě tohle nemálo děsí a to je mu teprve 7 .Názory má fakt šílený , protože to slyší doma . Je to strašná škoda a obzvlášť když jsem v rodině i já a taky nejsem zrovna standardní . Přísahám , že kdyby někdy se ksichtil nebo posmíval někomu na vozejku nebo komukoliv s jiným handicapem , tak mu dám takovou , že sebou plácne o zem . Co z něj bude až vyroste ? bude patřit do nějaký extrémistický skupiny ? Je to šílený a přesně takhle to začíná a bude se to nabalovat . Brácha se švagrovou když o tom mluvíme , tak řeknou,že si ho vychovají podle sebe a konec debaty . I malej musí bejt dost rozpolcenej když třeba my se usmíváme na černošku a doma mu řeknou nedívej se na ní . Můžeme se tisíckrát snažit mu vysvětlovat , že to není nic čim by měl opovrhovat . Jenže on vždycky dá na rodiče . Myslim ,že tohle může vyústit v pěknej průser a aby se maminka s tatínkem ještě nedivili .

Strašně bych mu to přála, ať časem sám přijde na to , že když toleruje odlišnosti, tak pomáhá i sám sobě a nedává na rodiče , který před ním řeknou všechno a podněcujou v něm nenávist . Ondro, drž se , čeká tě ještě hodně dlouhá cesta .

Das Fest

26. května 2019 v 9:15 Květen 2019

Včera jsem i se synovcem vyrazila na Das Fest v rámci Evropského dne sousedů . Jak název napovídá jednalo se o česko- německý festival a vůbec jeho první ročník . Akce se konala v centru města v sadovým okruhu , takže v parcích , což jen podtrhlo super akci . Fakt jsem to takový nečekala . Všude spousta jídla , workshopy , divadla pro děti , aktobati , viděli jsme i soutěž ve válení sena . Když jsme tam byli , tak zrovna hrála kapela Slza . Můj styl muziky to zrovna není , ale dalo se to poslouchat . Líbilo se mi , jak to bylo takový na pohodu - lidi posedávali po trávě a relaxovali , jako jeden velkej piknik uprostřed centra města . Samozřejmě tam byly balonky ,ale tentokrát jsem to zvládla . Všechno bylo takový nenásilný a příjemný . A mezi lidmi byl fakt velkej zájem o to.


Malýho jsem vzala k fotbalovýmu stadionu , ještě tam nebyl a přiznám se,že mě to tam stále táhne .Tak se tam podíval a udělali jsme si spolu památeční foto . Je asi dobrý znamení , že už se mi tam zase chce. Ono to půjde - musí :D . Akorát jsem zjistila,že v místě , kde jezdim s panem divným za kolegama na prodej jsou nově ploty, sice s dveřma, ale ploty . Copak o to- dá se to objet po chodníku ,ale jaksi z něj není sjezd a ten obrubník je fakt vysokej , takže zřejmě mě bude muset pomáhat a držet mě , abych nespadla , což je vize , na kterou se zrovna netěšim . Jó, kdyby to byl tak někdo jinej :D . Jednou mě taky právě tam pan divnej pomáhal . Stylem,že mi zezadu doslova narval koleno do zadku :D a dodnes nevim , jestli to byl záměr nebo ne , protože tenkrát ke mě ještě choval jistý city . Takže z tohodle lze usuzovat ,že nás čekají zážitky s velkým Z . Ale byla bych radši , kdybych mohla jezdit i přes ten plot , koneckonců všichni vidí,že mě doprovází někdo z vedení , takže to se otvírá i jinak uzamčený . Jen jestli panu divnýmu nebude spíš vyhovovat právě chodník a nebude využívat toho , že mi musí pomoc. Bude to asi ještě zajímavý .

Bylo to moc příjemný odpoledne, který překvapilo . Jedna z nejlepších akcí za poslední dobu tenhle festival , hodně mě to zlepšilo náladu a ještě teď z toho ve mě doznívá fajn pocit .






Paní s chodítkem

22. května 2019 v 10:07 Květen 2019
U nás na sídlišti bydlí jedna paní , občas jí potkávám . Je jí asi tak 50 bych řekla , chodí o chodítku , zřejmě má taky to samý co já . Hodně špatně a pomalu mluví a taky je mentálně postižená . Vždycky se potkáme , pozdravíme se ,ale na paní je vidět , že by si ráda popovídala , asi žije sama a chodí jen s pejskem . Jenže já fakt nejsem typ , kterej by se jen tak zastavil na ulici a začal se s někým bavit , byť ho zná od vidění . Není o tom , že bych se jí přímo vyhejbala ani o tom , že bych se jí bála , protože má jiný myšlení než většina . Za svůj život jsem potkala spoustu lidí s mentálním handicapem a neberu to jako nic špatnýho , jenže to byly všechno děti . S dospělým s tímto handicapem se fakt bavit neumím . Vždycky mi popřeje hezkou projížďku a tak . Paní je takový věčně usměvavý sluníčko , optimista s dobrou náladou a je určitě i strašně hodná ,ale nejde to . Nevím proč , ale i kdyby byla zdravá , tak by mě taky k ní nic pravděpodobně netáhlo . Jenže paní to vidí asi tak , že jsem taky postižená , tak to dáme dohromady , jenže právě to " svůj ke svýmu " mě vždycky vadilo . To je jako bych když mam hnědý vlasy měla bavit jen s hnědovlasýma .

Dneska jsem jí potkala zas , pozdravili jsme se a popřála mi hezkej den , tak já poděkovala a řekla jsem jí vám taky .Někdy mám výčitky svědomí a říkám si , že bych se někdy měla hecnout a zkusit to se u ní zastavit , ale zároveň mě to vůbec neláká . Taky by to bylo jiný , kdyby sama po obligátním pozdravu třeba nadhodila nějaký téma , ale možná neví jak a možná se i bojí . Jedno je jistý ,že já asi nezačnu . Z toho jak mě furt zdraví , i když jsem neznámá usuzuju ,že ona bude asi víc otevřená lidem nežli já . Docela by mě zajímalo , jestli takhle zdraví všechny co potká nebo jen mě a vůbec třeba jí ani nejde o to se s někým sblížit . Třeba se jen usmívá na svět a žije si v tom vlastním . Těžko říct .

7 miliard lidí a jeden Veselý neveselý

20. května 2019 v 12:24 Téma týdne
7 miliard lidí a určitě slušná řádka je i poskytovatelů internetu . Z těch 7 miliard lidí ke mě přišel " můj " zaměstnanec od internetový firmy . Ono to celý začalo nějak podivně, nejdřív mi volalo cizí šíslo , nebyla jsem v dosahu , tak jsem to nevzala . Celkově mám problém brát telefony a když se to neozvalo znova , nechala jsem to plavat . Minulý úterý telefon, tak jsem to vzala a tam mi nějakej pán huhlavým hlasem , že mu nebylo rozumět řek , že potřebuje upravit anténu , tak jsme se domluvili na dnes na 10 . Žila jsem v přesvědčení , že přijde televizák už kvůli tomu novýmu nařízení ty televize v nějaký tý lepší kvalitě co má teď bejt . Přijel internet :D , čekala jsem u hlavního vchodu a pán mi volá , že na mě zvoní ,ale neotvírám . Náš barák má dva vchody , takže byl u toho druhýho . Zajímalo by mě teda na koho zvonil . Takže to začalo pěkně ,ale našli jsme se.

Hned šel na střechu, dala jsem mu klíče, aby si tam mohl odemknout . Nevím,jestli je to standartní postup,ale chodil sem a tam a na střeše jsem s ním být ani nemohla , protože je tam schod , tak jsem mu musela věřit . Byl tam opravdu celou hodinu a pak telefon , jestli vim jestli je anténa zapojená nebo vypojená, aby nemusel zbytečně dolů . Mám tu asi 150 kabelů a fakt nevím , tak on nasupeně ,že přijde dolů . Aby mu nohy neupadly taky . Byl to zvláštní pán a přesně podivnej jako v tom telefonu . Hodně mladej kluk, ale takovej frája až arogantní a bylo vidět, že se snaží vystupovat mile ,ale nešlo mu to a nesedím mu . Ostatně to samý bych mohla říct já o něm . Tahle firma vždycky posílá mladý kluky a příjemný , ale tenhle mi nesedl . Nevim co čekal , že mu budu na tý střeše pomáhat ? Paradoxně se jmenuje Veselý , ale takovej nebyl ani trochu . Pak se uklidnil . Věřte nebo ne ,ale strávil tu 2 hodiny . Natáčel anténu a dal mi novej router , na rok zdarma . Že prý mají blíž nově to svoje centrum , tak abych nemusela chytat vlny přes celý město , což je mi celkem jedno ,ale holt chtějí co největší kvalitu . Takže tak , frája na střeše parádně zmoknul , což možná i pomohlo , že byl pak lepší a já byla ráda,že vypadnul . Fakt to bylo divný celý - já ho nečekala a on taky asi čekal něco jinýho , ale co na světě žije 7 miliard lidí, oni mají těch zaměstnanců asi 15 a takovej pech snad nemám , aby přijel zase .

Fresh festival naposledy

19. května 2019 v 16:11 Květen 2019
Nafukovací balonky jsou moje smrt a právě klinickou smrt jsem asi přežila . Dneska jsem byla na Fresh festivalu . Jsem hodně citlivá na rány už od malička a když se leknu jdu do spastických křečí . Neustále mě ta moje nadměrná lekavost otravuje život, ale patří to k DMO . Takže tam byly balonky , hodně balonků - hned na začátku asi 10 letýmu chlapci , kterej šel přede mnou balonek prasknul , já vyjekla a jeho máma se na mě otočila takovým tim pohledem " se neposer " a hnusným tonem na mě, že to neudělal schválně , ne vůbec viděla jsem jak na něj tlačí a 10 letej kluk už dobře ví , co chce udělat , tak jsem na paní křikla ,že mi to vadí,že mam křeče , tak zmkla .

Nepovedla se ani ségra , se kterou jsme měli spicha v poledne , furt nás ujišťovala ,že už jede , ale objevila se až za hodinu a ani neměla pro to vysvětlení , takže celou hodinu jsme na ní s mámou čekali jako trubky . Konečně jsme se mohli jít teda najíst . Seděli jsme ve stanu - za tu dobu prasklo 5 balonků . Děcko si na něj sedne , máma s kočárem ho praskne svým břichem a to nejlepší na konec - jeden balonek spadnul za zem , mě přímo za kola a praskne sám ! mě za zády . mě už se zatmělo před očima . Nemohla jsem ani pít , protože bych to všechno rozlila tím úlekem . Každý dítě 10 balonků . Snažila jsem se držet a fakt celou hodinu co jsme tam seděli , jsem vydržela . Dali jsme si nějaký brambory s nivou a byly dobrý , jen docela mini porce . Cestou zpátky prasklo asi dalších 150 balonků , bohužel to nemam tak, že bych si zvykla , naopak , takže do auta v totálních křečích . A maminka mi řekne,že jsem jim to zkazila ! aha , jasně , tak proto jsem seděla celou hodinu s nima v tom stanu a nenaléhala jsem, abysme šli jinam . Tak díky. Já se snažila co to šlo jim to nepodělat . A odejít jsem sama nemohla, protože jsem neměla električák .


Fakt , příště už ne , chodim na to každej rok , ale nikdy tam balonky v takovým množství nebyly . Nemůžu ta to, jak se to tělo chová , nic jsem si neužila , byla jsem akorát věčně v krečích a ve strachu , kde co zase praskne . Neuroložka mi nedá léky na spazmy , že prý to nemám ještě tak moc a když můžu spát bez křečí ,že na léky v podstatě ani nemám nárok . Vyřešeno , dobrý že jo ? Nemůžu nikam- kde jsou balonky , petardy .. a nemůžu mít nic ani na uvolnění . Všichni dělají jako bych to snad dělala schválně a myslí si,že mě samotný to nevadí ,ale limituje to strasně moc . Takže Fresh festival už fakt ne .

Koncert pro Kubíčka

18. května 2019 v 17:30 Květen 2019

Dneska byl den D , akce, na kterou jsem se těšila . Jak už víte , tak jsem jela na benefiční koncert pro postiženýho Kubíčka do Stříbra . Dopoledne sice bylo zataženo a jen kolem 10 stupňů , ale odpoledne se naštěstí vyčasilo . Táta jel na naší nový mororce a my s mámou autem . Přijeli jsme tam asi půl hodiny po začátku . V vstupu jsme dali dobrovolný vstupný - v našem případě 600,- , tak kdo víc může znát život s postiženým než já a moje rodina . U vstupu taky byla 9 letá závodnice na 4kolce , takže jsem taky přispěla a koupila si od ní klíčenku . Viděli jsme i Kubíčka , rodiče ho tam nosili - je na tom fakt dost špatně a nevnímá - má jako já dětskou mozkovou obrnu , silnou epilepsii a je slepej . Jsou mu 2 roky ,ale v podstatě je to velký miminko . Má hodně mladý rodiče , takže to musel bejt velkej šok .

Hrály tam kapely , děti tam měly hry, za který dostávali lízátka atd. a velkou klouzačku jaká bývá na poutích . Stánky s jídlem a pitím . Ale ta atmosféra - za prvé málo lidí, i když se tam pak sjížděli , většinou motorkáři , ale bylo to i pro lidi , jenže ti se nějak nedostavili , těžko říct proč . Jestli si třeba mysleli , že to pořádají jen motorkáři a když oni nejsou , tak tam nemůžou nebo se jim nechtělo . Dlužno říct ,že chybělo i spoustu motorkářů , ale já to čekala když to není klasická ožíračka na motosrazu , tak to neláká a některí z motorkářů vůbec nemají sociální citění , ale to je bohužel asi u všech lidí. Takový rozpačitý mi to přišlo motorkáři se bavili jen mezi s sebou , nemotorkáři jen seděli apaticky koukali . Dokonce i kapela, co hrála si rýpla,že děkujou za potlesk , protože jim nikdo kromě nás a asi 3 lidí nikdo nezatleskal . Ostuda a lidi strašně vlažný . Nevím, čím to bylo . A další mínus bylo sezení , já mám svoje ,ale ostatní ne . Všechno plný a opravdu až po hodině staní jsme vyhmátli prázdnej stůl . Dali jsme si klobásu , poseděli a po necelých 2 hodinách jsme jeli domů a nebyli jsme sami , i ostatní tak nějak odjížděli celkem brzo .

Nebylo to špatný - jsem ráda,že jsem mohla pomoc dobrý věci ,ale něco tomu chybělo , takový až moc poklidný . I když možná to bylo i tim , že tam byla jiná sorta lidí , takový ti klidnější a ne ty největší divočáci . Jednoho motorkáře znám i osobně a slyšela jsem , jak řekl , že na mrzáka dávat nebude a radši,že pojede jinam . Takže to fakt není tak, jak se říká ,že motorkáři drží při sobě a že i ti největší tvrďáci mají zlatý srdce , omyl , ti největší tvrďáci budou vždycky největší kriplové . Jo kdyby to byl klasickej motosraz o ničem , tak je tam natřískáno až po strop ,ale když je to spojený s dobrou věcí, tak to tolik nepřitahuje .

Na fotce s naším novým stojem , mě se teda vůbec nelíbí , ale ostatní z toho byli nadšený , takže asi něco fakt dobrýho :D


Je nedobře

16. května 2019 v 13:16 Květen 2019
Od úterý mám slušnou bouly , jednou se snad zabiju . Přesedala jsem z vozíku na křeslo a přepadla jsem přes křeslo , jak se mi to povedlo ? bůh ví . Samozřejmě jsem dopadla na vozejk , ale byl naštěstí odbržděnej a ujel , takže jsem si aspoň nerozbila hlavu . V nadsázce říkám ,že jak hubnu už jsem jako pírko a jsem víc pohyblivá :D . Ale dobrý , boule snad splaskne .

V úterý mi volalo nějaký číslo a tam pán,že mi přijde pootočit anténu na televizi , bylo to v době když už boule byla , takže jsem moc nechápala co chce ,ale domluvili jsme na pondělí na 10 . Ono všechno je tam takový zvláštní - nikdo vám nic předem neřekne a prostě to na vás vybalí . Leckdy to vypadá , že jsou to nějaký podvodníci , ale zatim dobrý . Chytře jsem totiž neřeka moje přijmení ,ale pán ho znal , takže tím jsem si ověřila , že to bude něco , co mě "zná " Takže to zase bude ta jedna z návštěv , kdy absolutně nechápu důvod , ale město, v jehož bytě žiju to chce , tak asi ví proč . Nemám ráda tyhle návštěvy a nechápu , proč na to nemůže předem upozornit třeba naše "bytná " třeba vzkazem na nástěnku , vždycky koukam jak vyvovaraná myš co vlastně chtějí . Taky ve čtvrtek odpoledne přijde šťára - kontrola bytu , chodí pravidelně a tohle jako jedno z mála píšou aspoň předem. Bude takovej "technickej " týden .

Novinka měla být, že v červnu jsem měla jet s našima do Itálie , jenže než sem se k tomu dostala o tom sem napsat , tak je všechno jinak . Táta přišel s tím , že by mě naši vzali do Itálie autem a že by řídil , už to se mi zdálo zvláštní, protože to se na tátu vůbec nepodobá . Ale já nadšeně přijala . Do autobusu bych nemohla , jezdívala jsem takhle k moři jako dítě ,ale to mě mohli vynést do schodů a tak , teď už to samozřejmě nejde , takže jedině autem a že bysme jeli někdy v červnu už . Takže jsem si už začala představovat sama sebe na pláži , u moře jsem nebyla už víc jak 10 let . Jenže co se stalo ? táta s tou svou chronickou rýmou , skončil na pohotovosti a po několika lelech , kdy ho jeho ORL přemlouval, ať jde na operaci se táta uvolil že půjde . Takže zítra jde k doktoru a ten mu řekne co a jak a kdy . Táta mi klidně řek , že když nabízel ,že pojedem do Itálie autem byl napitej a začal couvat ,že to tak nemyslel , já u toho nebyla , takže nevim kolik toho měl v sobě .

Takže veškerý moje naděje vzali za svý , ale musim říct, že mě to bylo divný, že tak najednou a že to byl jeho nápad . Nevíme co bude s nosem ( táta mi potvrdil mi,že už v tý době před Itálií věděl,že tam půjde, tak nevim co sliboval, že někam pojedeme ) , o prázdninách jet nechceme , takže možná v září ,ale fakt možná . Třeba to zas bude úplně jinak a tátovi se už nebude chtít . Ale jo cca těch 14 dní kdy jsem fakt věřila ,že tam pojedem byly super . Co dodat ? nikdy se na nic netěšit , ale já na to stejně vždycky skočim . Ale tak v sobotu mě čeká fajn akce , na kterou se těš... počkat ! tohle slovo radši psát pro jistotu ani nebudu , nikdy nevíte, jak to dopadne .

Ta, která sní o domově a rodině

14. května 2019 v 16:02 Téma týdne
Všichni smíme o nečem . Mezi nejpotřebnější patří určitě sen o rodině a zdraví , V jedný komunitě na facebooku pro vozíčkáře byla paní . Paní se k nám přidala někdy v březnu . Je to komunita, kde se sdílí radosti i strasti a je pochopilelný ,že občas se tam každej potřebuje vylejt . Tahle paní je ale zvláštní . Co její příspěvek nebo komentář na jinej příspěvek je o sebe litování . Je jí 45 let , po úraze ,ale co se jí stalo nikdy nenapsala . 10 let žije v ústavu v Hrabyni . Něco se zmínila ,že jí opustil partner a děti , důvod neznám . Denně napíše několik příspěvků ,že chce z ústavu domů . Naprosto jí chápu , protože já bych taky nechtěla žít v ústavu . Často vyloženě fňuká ,že jí nikdo nemá rád a všichni jsou na ní zlý . Taky nejsem optimistka ,ale tohle už je moc i na mě . Když se jí snažíme pomoc radou , tak na všechno má odpověď ,že to nejde a nemůže . S vozíkem není srovnaná už vůbec a nejvíc mě vadí,že si myslí,že je tam na tom,že všech nejhůř ,omyl . Prý si taky často sní a představuje si, jak byla doma . Všichni jí doporučujou chráněný bydlení, ale to dle ní samozřejmě taky nejde .Na druhou stranu svým postojem jen ubližuje sama sobě .

Dělá jí dobře se utápět v sebelítosti . Poslala mi žádost , abych si jí dala do přátel , i u ní se to hemží " jak já jsem chudák " . Dneska se ve skupině svěřila,že jí nemá nikdo rád a že chce chlapa . Napsala jsem jí,ať zkusí seznamku a taky to,že snad žije v ústavu a tam lidi kolem sebe má a může se snad seznámit . Napsala mi,že se řídí heslem, " co je v domě, není pro mě " . Něco takovýho jsem i čekala ,ale to je pak těžký . Na všechno má odpověď,že ne . 10 let prý chodí k psychiatrovi a psychoterapeutovi , evidentně jí to nepomáhá . Pořád píše ,že je ošklivá a tak . Tak se rozhodla a bez rozloučení ze skupiny odešla a prý , že jsme mentálně divní a nesedíme jí . Upřímně , je to i úleva . Myslim,že i ostatním se ulevilo , protože někdo takovej je třeba pro někoho , kdo je na vozejku krátce hotová pohroma . Ta zapšklost , rezignace .

Je tam taky pár lidí , který jí znají i ten ústav a potvrdili,že ona se nikdy nezůčastňuje žádných akcí, jen sedí a čeká a vsadím se ,že ani neví na co . Naprosto chápu,že tam není šťastná ,ale na druhou stranu tim,že pasivně čekám se nic nezmění . Nevím, jestli jí mi má bejt líto nebo ne . Ale dovedu si představit , jak sedí v pokoji , čeká a sní o rodině , domově . Jenže , ono se to nezmění .. ne když pro to sama nic neudělá .

Polívky, kam se podíváš

12. května 2019 v 16:58 Květen 2019
Pokračuju ve víkendových akcích . Jen co jsem mámě dala bonboniéru k svátku matek vyrazili jsme do Plzně . Nejen mě odvézt ,ale hlavně na festival polévek , což je v Plzni už tradiční festival . Dá se říct ,že jsme tam téměř každej rok , ono taky je to 2x za rok, takže někdy se tam sejdeme vždycky . Pamatuju ještě začátky , kdy se to odehrávalo na náměstí . Vždycky tam byly takový řady ,že ani nebylo poznat , kam která řada patří . Po pár letech to přesunuli na nádvoří plzeňskýho pivovaru . Pořád tam chodí tisíce lidí , ale je to v zajímavějším prostředí než na náměstí .

Je to fajn akce jen nás odrazujou ty fronty, který se táhnou mnohdy i několik metrů . Je zajímavý ,že největší fronty jsou právě na český polívky . Nevím , ale já bych nešla po něčem, co znám když mám možnost ochutnat něco netradičního . Další mínus jsou ceny - na to,že ty restaurace dávají vzorky a dělají si vlastně reklamu , tak by mohli slevit ,ale je fakt,že aspoň začali dávat větší porce nějak . Od 60,- nahoru všechno . Tak tam všichni chodí s papírovejma miskama a dost často se jim to taky vylije , což je škoda a jistě to zamrzí . .Mám škudlilům nestekla ani kapka, protože na to jsme si dali bacha :D .

Děláme to tak,že si jeden koupí polívku a ochutnáme všichni . Děláme to hlavně kvůli těm frontám . Letos nás jelo celkem 5, takže jsme ochutnali snad 7 polívek - rekord . Ani nevim, jak se všechny jmenovaly - nějaká s červenou čočkou , ta byla výborná , kulajda na jinej způsob , já měla dýňovou a táta francouzskou zelňačku , což vůbec nemělo chuť , svatá ta naše :D . Počasí nám taky přálo a zmokli jsme jen jednou , což je na ty poměry úspěch . Taky jsme měli dost sladkostí a asi i víc než polívek , ale proč si nevyhodit z kopítka :D . Bylo to fajn a vzhledem k tomu,že byla docela zima , tak polívky krásně zahřály . Máme splněno .

Domluvili jsme se na další neděli - to zase bude Fresh festival , což je taky o jídle a chodíme tam pravidelně . Je sice i v sobotu ,ale to nemůžeme , protože jdeme na jednu speciální akci - koncert pro nějakýho hodně postiženýho chlapečka . Pořádají to motorkáři , tak táta jede a my s mámou taky . Někde venku na plovárně či co . Vystupovat budou rockový kapely a to mi taky není cizí , takže by to šlo . Bude fajn mu pomoc a aspoň tohle snad bude mít nějakou úroveň a smysl . Ne jako ty motosrazy , kde se jen ožírají .. to se mi hnusí . Nevím, co od toho čekat ,ale těším se . Takže mě čeká další víkend plnej akcí , je to fajn , že se to všude začíná rozjíždět tím jarem . Už jen, aby vyšlo počasí .