Duben 2019

Šury, nikdy nezapomenu

29. dubna 2019 v 10:36 Téma týdne
Ztracen na cestě svým životem , téma, na který jsem ani nechtěla psát ,ale bohužel se naskytla příležitost . Tragicky zemřel fotbalista Josef Šural, asi to většině nic neřekne ,ale přišel mi do podvědomí už před hodně lety když hrál za Liberec a jak jsem byla mladší, tak taky jsem do něj byla dost platonicky zamilovaná . Byl mladší než já , ročník 1990 a taková chlapecká tvářička . Moc pěknej kluk . Pamatuju si, jak jsem vždycky ráda chodila na fotbal , když u nás hrál Liberec , těšila jsem se tam hlavně kvůli Šurymu . Pamatuju na jeden okamžik, kdy při zápase spadnul a doklouzal se až k nám vozíčkářům, respektive vedle mě . Ostatní na něj tam nadávali , ale protože se chvíli nezvedal , tak jsem se ho zeptala , jestli dobrý a on,že jo . Jasně , byl to soupeř , ale taky je fajn se chovat jako člověk , i když ostatní vozíčkáři se tak nechovali . Byl to pro mě zážitek ,že "můj " Šural , mě vzal v potaz . Pamatuju si , jak jsem vždycky škádlila předchůdce pana Divnýho ,že nevim, komu mam vlastně fandit a on vždycky už věděl ,že jakmile přijede Liberec a Šural , tak určitě budu chtít lístek . Zápasy s Libercem prostě vždycky byly jiný a mrzelo mě když přešel do Sparty , protože na Spartu nechodim . Vždycky jsem si přála, aby přišel k nám . Je škoda,že když se něco takového stane, tak chybí provázanost mezi kluby , ale chápu,že za Plzeň nikdy nehrál a nemá s náma nic společnýho , ale kdyby něco takovýho bylo , hned jedu do města a koupim svíčku a tu největší kytku , protože mě vlastně provázel mým fotbalovým životem a chtěla bych ho uctít i nějak jinak než slovama . A když tohle píšu, tak brečim .


Je to šok , zemřel při autonehodě a ještě ne vlastní vinnou . Nechal po sobě manželku a 2 malý děti . Šury svou cestu životem už ztratil ,ale věřím , že se tam někdy setkáme a třeba si i spolu zahrajeme .

Děkuji za všechno , Šury .

Pohlazení na duši

27. dubna 2019 v 16:21 Duben 2019
Dnes jsem využila volno z prodeje a vyrazila jsem na výlet . Na Svatou Annu u Horšovského Týna , tedy u nás na Domažlicku . Ačkoliv jsem místní , tak jsem tam ještě nebyla a pouze projížděla okolo , takže byl čas se tam konečně mrknout . Cesta sice byla do kopce , ale s vozíkem se to dalo . Někomu sice přijde ošklivý a možná až smutný ,že je to tam zanedbaný a neopravený,ale já byla ve svým živlu . Obecně miluju ruiny , má to takovou lepší a tajemnější atmosféru , takže jsem si to užila . Nikde nikdo, klid a přiroda - balzám . Cestou zpátky jsme se ještě stavěli v cukrárně , kde jsem si dala malej zákusek , přece jen jsem furt v hubnoucím procesu , kterej ale přináší výsledky a jeli jsme zase domů . I takovej krátkej výlet úplně stačí a já si ho maximálně užila .


.

Jedno přes druhý

24. dubna 2019 v 20:50 Duben 2019
Kratší týden už se mi chýlí ke konci a já opět jedu k našim a za psíkem . Chudák mě skoro zná jen jak jí fotim ,ale nemůžu si pomoc :D . Chci mít co nejvíc fotek dokud je štěňátko a než zase vyroste . Naštěstí jsem na facebooku ve skupině fanoušků labradorů , kde je spousta podobně smýšlejících lidí a denně spousta fotek , takže je aspoň mám kde "vyklopit " .

Taky jsem byla v knihovně - miluju když si knížky přinesu domů- jak voní a hlavně to,že ještě nevímco v nich je . Chtěla jsem si půjčit knižní předlohu mnou opětovanýho Vodníka ,ale neměli jí . Ještě když to dávali, tak jsem vážně uvažovala,že půjdu do knihovny a přečtu si tam konec, abych věděla, kdo je vrah :D . Stejně knížku neměli,tak by mi to bylo prd platný . Mimochodem vrah mě trochu zklamal , mohl být autor nápaditější a řekla bych,že i lidi v diskuzích měli lepší nápady na vrahy než vymyslel on :D . Hlavně mě přišlo blbý , že vrah byl vlastně hned v první scéně . Ale i tak se to řadí mezi moje top filmy .

Jinak jsem dneska nějaká přešlá , je opět docela velký vedro ,ale hlavně to , co se stalo . Klub pořádá v úterý akci pro fanoušky , nějaký focení selfíček fanoušků s hráčema v nějaký místnosti slávy . Slušně jsem se zeptala , jestli tam budou schody , odpovědí mi bylo ,že v místnosti ne , jenže mě šlo o ten přístup jestli tam budou schody a ne v místnosti . Na to už mi nikdo neodpověděl , zřejmě jsem píchla do vosího hnízda a štve mě,že když dělají akce pro fanoušky , tak zase jen pro někoho a schody jsou tam téměř pořád . Na nás klub prostě nemyslí , ačkoliv nás pořád ujišťujou ,jak jsme pro ně důležitý , což ne, že bych tomu věřila . Ale abych se dostala k tomu , co mě zaskočilo . Ona ta odpověď byla napsaná tak,že mi pisatel za klub vykal . Jasně , nemusel mi odpovídat pan divnej a mohl to bejt třeba Ondra ,ale ten styl psaní a to ,že už neodpověděl ,mlžil a dělá,že tomu nerozumí ukazuje jasně na pana divnýho . Jsem si více než jistá .

Je asi divný,že mě něco takovýho od něj vadí, když jsem na něj taková tvrdá , ale tohle se mě dotklo . Upozorňuju ,že některým lidem klub na fb tyká úplně normálně a i jeho předchůdce mi klidně tam tykal . To,že jsem to já snad pozná podle jména a přijmení a navíc mě měl kdysi sám v přátelích , takže žádná anonymita . Nemám ho ráda ,ale mam svý zásady - sprostě mu nenadávat , nepřecházet jistou hranici ,ale nikdy, ani kdyby mě sebevíc naštval , prostě nikdy bych se nesnížila k tomu , abych někomu komu jinak v reálu tykám , začala vykat. Byť na internetu . Tohle je prostě rána pod pás a nedělá se to .Tykáme si už pár let, takže je vyloučený,že by na to zapoměl . To se před fanouškama stydí ,že si tykáme ? to nemá nikdo vědět ? nejsem jediná, kdo mu tyká . Nebo chtěl bejt před lidma důležitej ? Vim určitě,že klub takový pravidla nemá striktně na webu vykat . Nevim, co si myslet a znova opakuju ,že jinej člověk to bejt nemoh . Takže jsem bez odpovědi , jestli se dostanu na akci a taky už jsme asi zase "vy " . Čeho se s nim ještě nedočkam , je fakt zvláštní a mrzí to .

Zase zpátky

22. dubna 2019 v 14:57 Duben 2019
Tak už jsem po Velikonocích u sebe . Ačkoliv jsem si to nemyslela, tak letos byly nějaký dlouhý , fakt . Jsem zmožená jak nikdy . Asi je to i Bárou, jak se pořád pohybuje, něco krade a kouše . Je to krásný ,ale zároveň unavující . Každej den začne kňučet v 6 ráno ,ale je dobrá,že aspoň nekňučí v noci . Včera jsme byli jen kousek u nás na procházce a půl cesty jsme jí museli nést, protože chudák taky byla unavená .A dneska se mnou jela až do Plzně, což je 30 km a celou cestu spala ,takže opět bez problémů . Taky se mrkla kde bydlim a pokřtila mi koberec :D . Ale nezlobim se , byla i trochu nervozní s cizího prostředí , takže to se stane . Mám jí ráda ,ale přiznám se ,že si od ní zase pár dnů ráda odpočinu .

Jinak co se týče Velikonočního pondělí pěkná slaboda . Nikdo k nám nepřišel a to k nám poslední léta chodili aspoň malý cikánečky :D . Asi všude to upadá , pokud nebydlíte někde na Moravě . Pamatuju si,že když jsem byla malá , tak byla plná ulice koledníků, zvonek neustále zvonil . Dneska už spíš chodí jen do svých rodin a taky je pravda co by dělali zrovna u nás. Už jsme jen samý dospělý a chápu, že kde není dítě ,že tam asi nepřijdou . Ani já bych takhle nešla , takže jim to ani nemůžu mít za zlý . Ale dostala jsem pomlázkou od táty . A ten mi při tom vysek velkou poklonu - prý mám menší zadek :D . Bodejď by ne - už měsíc si odříkám a potěšilo mě ,že je to vidět a to táta je z těch, co jen tak nechválí :D . Další koledník byl jako každej rok můj synovec , takže mám pojištěno ,že neuschnu .

Taky jsem v jedný skupině vozíčkářů zachytila novýho člena ze stejnýho města . Ptal se kam tady s vozíkem , tak jsem se ho zeptala jestli nechodí na fotbal a on,že ne a že by rád . Prozradila jsem,že mám kontakty na klub a kdyby chtěl, tak se mi má ozvat . Tak co - na fotbal může snad každej a bylo by fajn přihrát panu divnýmu dalšího člověka , to nebudu zastírat :D . Pan divnej se z tý pozice hnout nechce , i když určitě příležitost předat to někomu jinýmu měl , tak ať se stará . Je tam sice asi plno , což nevim přesně když už tam skoro rok nechodim ,ale při nejhorším ho pan divnej odmítne . Snad ten pán to využije , protože si myslim,že mi to možná nevěří,že mám kontakty a možná se i bojí . Ale žádnou přímluvu nedělam , dám kontakt a zbytek , ať si lidi vyřídí sami . Ono taky s panem divným zrovna vřelej vztah nemam , takže žádná protekce . Mě taky ze začátku na fotbale nikdo nepomáhal a musela jsem si všechno vyřídit sama . Navíc pan divnej nikomu hlavu neutrhne - je hodnej až moc . Což třeba trochu závidim , protože když jsem přišla před lety já , tak zrovna se nechovali moc vstřícně . Uvidíme , jak se pán rozhodne .

První psí výlet

20. dubna 2019 v 14:10 Duben 2019

Co nového ? všechno se samozřejmě točí kolem pejska . Včera tady byla velká Velikonoční návštěva a taky pejsek od ségry. Chtěli jsme, aby se Bára skamarádila s jinýma pejskama . Pejsek trošku divočejší a trvalo než si Baruška zvykla ,ale nakonec si zvykla, i se pusinkovali . Pejsek by neublížil , chtěl si hrát ,ale i tak jsme samozřejmě museli dávat pozor,ale chtěla si hrát i ona . Však až přijede příště už bude zase Bára větší . Myslim,že je dobře , že si takhle hned z kraje zvykne i na ostatní a bude mít kamaráda . Dneska jsme jí v rámci zvykání vzali i na kratší výlet autem , aby si zvykla právě na jízdu autem . Můj předelešlej psík totiž v autě zvracel a moc jsme s ním nikam nemohli , takže by bylo super , aby si Baruška zvykla a my s ní mohli jezdit na výlet . Překvapila nás , byla cestou naprosto v pohodě a dokonce usnula , takže snad bude v pohodě i nadále .

Procházka byla fajn , do parku ,ale snažili jsme se jít po cestě , protože ještě není chráněná proti klíšťatům . Dokonce už solidně chodí i na vodítku , ačkoliv se to učí teprve 2 dny . Talent :D . Bylo to moc fajn - sluníčko, voda , kachničky .. jaro jak vyšitý . Užívejte sluníčka :) .


Veselé Velikonoce

18. dubna 2019 v 9:48 Duben 2019

PŘEJU VÁM VŠEM I S BÁROU KRÁSNÝ VELIKONOCE :)


"Veselé " historky vozíčkářky

16. dubna 2019 v 10:15 Duben 2019
Jak jste si všimli, tak tentokrát jsem nepsala na TT . Přišlo mě to jako velmi podivný téma a ještě podivnější ,že vyhrálo s takovým náskokem, no nic snad příště zvítězí něco pisatelnějšího . Jelikož jsem teda nic nenapsala , píšu aspoň teď . Stále jsem u sebe ,ale zítra už jedu k našim na Velikonoce , v pravej čas ,ale nepředbíhejme .

V neděli jsem se vydala do města koupit švagrovi dárek k svátku a máma mě pověřila , abych koupila knížku . Tohle jako "venkovská " beru pořád jako výhodu i po těch letech tady ,že všude mají otevřeno i o víkendech , což u nás vůbec není a beru to jako velkej luxus , že se nemusíte stresovat když někam nestačíte dojet do pátku . Takže jsem se ráno vydala do města . Všude klid a mír . Zima a padající déšt se sněhem - "jaro " :D . Nejdřív jsem si zajela do Albertu ,k vozíčkářský pokladně , jenže byla moc úzká a k jiný se nevejdu . Nevim co to mají za blbej zvyk , tam dávat košíky a různý krámy , navíc k pokladně, která by měla bejt nejširší když už . Tohle mě fakt štve , nicméně jsem se tam vešla , i když za cenu toho , že jsem trochu otočila světla , ale svítí , takže ok . Další zastávka v Albi , kde to naštěstí mají docela široký mezi regálama , takže dobrý .

Pak pro knížku do Knižního Klubu . Měli jí v místě , která slouží jako koutek k odpočinku . Stolky, křesla , pěkná věc , jenže vozíček se tam nedostane a to ani jinou stranou . Jediný lidi, co by mi to podali byl nějakej hodně starej pár v důchodu a oba měli co dělat, aby stáli , tak jsem nechtěla je nějak zneužívat. I jela jsem k pokladně a poprosila asi tak 20 letou slečnu za ní , jestli by mi tu knížku nepřinesla , že tam s vozíkem neprojedu . Koukala na mě dost divně a nevypadala , že by se chtěla hnout, takže jsem nasadila výraz " zvedni ten zadek a neštvi mě " a slečna ho fakt zvedla . Možná se vám to zdá přehnaný , ale vžijte se do mojí situace . Celej život řešim nějaký bariéry. A když už je něco bez nich a ani tak se tam nedostanu , vraždila bych , navíc když už se mi to stalo před pár minutama v Albertu . A vůbec se mi zdá ,že to s tou průjezdností je v krámech horší a horší . I mezi regály už nacpávají kde co a těžko hledám jinou cestu . Ale to jen tak o jaký " hezký " věci přicházíte , když nejste na vozíku . Ale je spousta takových věcí, který znepříjemňujou život ještě víc,ale zdravej člověk si jich nevšimne .

Včera došlo k menšímu úrazu. Dokážu se oblíct sama ,ale jen za zemi . S tim,že jdu dolů přes bok . Šla jsem přes bok jako vždycky, ale neodhadla jsem vzdálenost vozíku a mě . Bouchla jsem se o stupačku těsně vedle spánku . Byla to vteřina ,ale i tak jsem věděla,že bouchnout se do spánku by byl průser , takže jsem natočila hlavu a odneslo to oko . Což nevim, jestli jsem si pomohla, ale seběhlo se to fakt rychle . Oko rudý, bolavý , mlha ,ale noc jsem přežila a vidim na něj . Jen mě trochu tlačí a mam takový trochu "móňo " na spánku ,ale snad dobrý . Doma už to ví , tak možná zítra cestou pojedu na oční , uvidim jaký to bude ,ale myslim,že to doktora potřebovat nebude . Jsem holt šikula :D . Nutno říct,že za život už mam hodně oděrek se střetem s vozíkem , tak mam další do sbírky . Ale stále nemám na kamarádku, která psala na facebook,že při přesunu z vozejku na wc jí zůstala noha v míse :D . Ale moje chyba - měla jsem si ho pošoupnout dál ode mě . Tělo s obrnou prostě spadne , nemá takový ty reflexy co zdravý tělo a že bych se naučila jinej styl oblíkání taky nejde . Léta trvalo než jsem se naučila aspoň tenhle . Co nadělam , patří to k tomu a nejde nějak tomu předejít, i když jsme sebeopatrnější . Ale musim se pochválit ,že za celej život jsem neměla jedinou zlomeninu , což se divim... jen to nezakřiknout :D .

Těšení na Velikonoce

12. dubna 2019 v 11:30 Duben 2019
Co je u mě novýho ? . Psala jsem,že hubnu a jestli čekáte,že někde po nocích slupnu tabulku čokolády , tak se mýlíte . Samotnou mě to překvapuje . Jím málo, pravidelně a když mě chytne chuť na sladký , tak si vezmu banám a bílej jogurt . Nikdy jsem nevěřila,že šťáva z ovoce může nahradit cukr ,ale ono to fakt tomu tělu stačí . Vůbec nemam chuť na sladký ! já , která snědla i tabulku čokolády denně , nevěřim . Taky mě překvapilo ,jak si žaludek rychle zvyknul , čekala jsem,že budu lézt hlady po stěně ,ale během snad 2 dnů si zvyknul a já už neměla pocit hladu . Dokonce se díky tomu upravilo i to, co mě poslední měsíce tak zlobilo - žádný bolesti a úplně v pohodě . Denně cvičím , nálože zeleniny , naučila jsem se i snídat a ono to přináší výsledky . Fakt jsem takhle hladkej průběh nečekala a jsem na sebe hrdá :D .

Jinak už jsem zase u sebe , naši odjeli na wellnes pobyt do Maďarska , vrací se v neděli . Velká novinka je,že až přijedu k našim na svátky , už tam bude Bára , jedou pro ní v úterý . Už se nemůžu dočkat . Taky jsem jí dneska koupila hračku na uvítanou - chrochtací prasátko . Je fajn po těch skoro 2 letech zase kupovat něco pro pejska . A ještě víc fajn je,že u nás bude až budou Velikonoce . Jaro , mláďátko , tak se to hodí a navíc na velkej pátek přijedou sourozenci s rodinama , takže o to to bude hezčí, že jí hned uvidí . Ségra přiveze jejich psa ,aby si Bára zvykla . Bude muset , protože ségra když k nám jedou ho vždycky vozí s sebou a běhá si po zahradě a Bára si taky musí zvyknout na ostatní pejsky .

Včera už u nás začal Velikonoční trh , na to,že jsem tam dorazila 10 minut po otevření tam byly doslova davy , ale bylo to moc příjemný ta atmosféra a tak . Máma chtěla nějakou menší pomlázku a já si koupila taky mini s vajíčkama , kterou jsem si dala do květináče za okno ke kuřátku z minulýho roku . Je zvláštní , že nemam ráda Vánoční výzdobu a nic za okno si nedávam ,ale na Velikonoce mi to vůbec nevadí . Každopádně to bylo moc fajn se projet mezi stánkama a možná,že se tam stavim ještě jednou .

A dneska jsem se rozhodla se ostříhat , jezdim do toho vše za 100,- ,protože je to v obchoďáku , konktrétně v Kauflandu a nejsou tam schody . Ještě předtím jsem si tam zajela nakoupit . O rozruch se postaral vyloženě ječící pán. Neviděla jsem ho ,ale podle přízvuku jsem ho typovala spíš na Roma . Pokladní mu řekla, ať jde na jinou pokladnu , že má nějak víc krabic na váhu než má mít nebo co . Řekla mu to hodně slušně ,ale pán tam začal hystericky ječet a ukázalo se ,že je to vietnamec ! což jsem zírala , protože ti jsou většinou v klidu . Tak volali ochranku , nesutečně tam řval a vztekal se . Ochranka byla zřejmě paní, taková silnější a evidentně od rány ,ale tak proč ne , jestli má vyřídilku a nebojí se .Takže si s vietnamcem popovídala a zklapnul . V zápětí naštvaně odešel . Až takhle , že by museli volat ochranku jsem ještě nezažila. Mají to taky těžký ty pokladní s těma lidma . Nevim, co mu bylo tak zatěžko jít na jinou pokladnu . Stříhání naštěstí proběhlo hladce , neobjednávám se , takže to je vždycky trochu loterie , jestli nebude někdo předemnou a já budu muset čekat ,ale většinou to vyjde . Snažim se přijet ještě před otevřením , abych byla první a vyšlo to . Paní je tam víceméně ta samá co vždycky , takže už ví, jak to chci a neprotahuje to . Takže jsem ostříhaná a spokojená , že mě paní vzala hned .

A teď už se jen těšít na Báru a Velikonoce . Velikonoce mám hodně ráda celkově , snad i víc než Vánoce , přijdou mi takový poetičtější . Příroda se probouzí , trává se zelená , zvířecí miminka , takový očekávání nečeho a snad i to sluníčko nakonec bude , byla by to paráda .

Vodník

9. dubna 2019 v 8:45 Duben 2019
Přiznám se,že nemám ráda horory , detektivni ani thrillery ,teda mám ,ale ne ty naše , protože si myslím, že my nic pořádnýho takovýho žánru natačit neumíme a hlavně teda horory . Takže jsem o poslední neděli v březnu usedala večer k Vodníkovi s určitou skepsí , i když upoutávka mě zaujala . Jedná se o miniserii případů nějakých detektivů Nejsvětější Trojice . Nikdy jsem žádnej jinej jejich případ neviděla, takže nemám možnost porovnávat . V podstatě jde o příběh vraždy kojence na cirkulárce ,která se odehrála v roce 1987 , což je i rok mýho narození . Matku zatkli bez výslechu a následně spáchala sebevraždu .

Obsah : Marie Výrová ve svém volném čase a na vlastní pěst vyšetřuje policií dávno uzavřený případ nepochopitelné vraždy malého dítěte na olomoucké periferii, která se odehrála před více než pětadvaceti lety. Znepokojující svědectví aktérky dávného neštěstí přiměje Marii Výrovou, aby se beznadějným, případem znovu zabývala a pokusila se očistit nespravedlivě odsouzeného viníka. Příběh Vodníka se odehrává ve dvou časových rovinách: v časech těsně před revolucí na sklonku komunistické éry na konci osmdesátých let a v současnosti. V první rovině se případem zabývá kriminálka komunistického Československa pod velením majora Voženila. V současnosti Marie odhaluje povážlivé nedostatky ve vyšetřování tehdejší policie a odhaluje důvody, které k nim vedly. Vodník vychází jednak z klasické britské detektivní školy, kdy osamělý detektiv konfrontuje svědky a aktéry zločinu, skládá si postupně obraz událostí na základě více či méně spolehlivých svědectví zaujatých aktérů. Žánrově přesahuje jednak do hororu a jednak do psychologického rodinného dramatu. Ukazuje destrukci vztahů jedné rodiny poznamenané dávným, nepochopitelně krutým zločinem. Vodník se tak stává i zamyšlením nad spravedlností a smyslem jejího naplnění i po mnoha letech.

Nečekala jsem to,protože jsem dosti v tomhle náročná , ale úplně mě to uchvátilo . "Bláznivá" matka , mrtvý mimino , 3 dospívající holky na prázdninách v jejich domě , každá má svoje tajemství . Tajemství, který se teď po víc jak 30 letech derou na povrh . Pak je tu rodina , ve který se to stalo a přijde mi ,že každej v ní by to mohl udělat a má svýho kostlivce . Naprosto skvělá kamera navozující stísněnost . i když ty záběry a rozmazanost jsou často terčem kritiky , pro mě naopak je to podtržení ještě strašidelnější atmosféry a sedí to tam . Jediný , co mě tam vadí je ta herečka Klára Melíšková , ta na mě působí hodně nesympaticky , ne tou rolí ,ale ona sama . Nicméně i tak je to skvělý .

Vražda dítěte je děsivá ,ale daleko víc děsivější mě připadají scény s nejstarší , 14 letou holčinou a pedofilníma chlápkama z maringotky . To jak se jich nebojí a ještě je provokuje . V dospělosti je lesbička , tak mě napadlo ,že jí asi znásilní a na muže pak zanevře , uvidíme . Mám asi 150 podezřelých, protože úplně každej to mohl udělat a taky každej mlží , ale napad mě asi nečekanej pachatel - ten bejvalej policista či co nyní v důchodu . Hlavní přestavitelka si k němu chodí pro radu a na tom případu kdysi sám dělal . Až nějak moc obhahuje ,že to byla stoprocentně matka toho mimina , což je divný a taky žije u vody = vodník ? Ale doufám, že to tak nebude , protože to by nás fakt měli na hlupáky a působilo by to až moc naivně a lacině . I když jsem četla ,že podle knižní předlohy bude konec velký zklamání a žádný překvapení . Což mě nakrklo , protože něco takovýho by si zasloužilo něco mimořádnýho ,ale třeba to bude pro televizi pozměněný . Chtěla bych nějakej šokující konec . Možná,že s tou rodinou to nakonec nebude mít vůbec nic společnýho a tvůrci chtěli diváky jen svést ze stopy . Je taky pěkný,že na diskuzích to lidi dost řeší, kdo by to mohl být , takže i lidi to chytlo , což je fajn . První díl naprosto super , druhej slabší , kde v podstratě se rekapitulovalo to z prvního , ale ten třetí a poslední se snad pořádně rozjede . Už se těším .

A co vy ? díváte se na Vodníka ?

Tajemně děsivé "lesní " město

8. dubna 2019 v 9:47 Téma týdne

Přiznám se,že tohle téma mi přijde hodně těžký ,ale jak už jste zvyklý, tak vychytrale to nasadim na úplně něco jinýho .

Někdy mi jako tajemnej les přijdou i města , ačkoliv do přírody to má hodně daleko . Například jsem si včera udělala výlet do Boru u Tachova . Nejdříve na zámek , respektive jen do zámecký zahrady, protože dovnitř se s vozíkem nedostanu . Procházka celkem pěkná, i když bylo zataženo a trochu zima , zámek tedy z venku hezkej ,ale ti lidi kolem . Všichni ukrajinci a romové evidentně směřující někam na ubytovny , koše přeplněný alkoholem. I si někdo udělal v zámeckým parku uprostřed ohniště a nechal tam papírový tácky . Ještě horší pohled byl však na samotný náměstí , kterýmu dominoval starej , doslova špinavej a neopravenej kostel . I ty lidi celkově si nás měřili celkem nepřátelsky nebo mi to tak aspoň přišlo . Opět všude podivné zjevy a co barák to snad vietnamská večerka, spousta křiku , bezdomovec , co táhnul nějakou káru . Asi svoje dělalo i to pošmourný počasí ,ale v Boru bych bydlet nechtěla ani za mák . Vim ,že to Tachovsko a Karlovarsko bylo odjakživa chudší než jiný kraje , ale tohle jsem nečekala . Už jsem čekala, kdy se tam objeví z minulosti nějakej transport do koncentráku . Bylo to hrozně deprimující a trochu jsem se tam i bála. Asi počítají s tím,že lidi půjdou jen do zámku a dál už nepůjdou . Fakt, jak kdybych se ocitla někde v temným lese plným individuí a ráda jsem odtamtud odjela . Pryč z tajemnýho lesa doslova na světlo . Mám ráda tajemno obecně i lesy , ale tady to tajemno bylo hodně negativní .Omlouvám se, jestli někdo z vás z Boru třeba je , ale tohle místo si škrtám - sem už nikdy .