O autíčku

Pondělí v 10:11 |  Téma týdne
Představuju si to jako kdybych jela autem. Ze začátku je autíčko malý , stejně jako já na začátku svýho života - svojí cesty . Časem se autíčko zvětšuje a to proto, že v různých etapách cesty přistupujou nový lidi , lidi, se kterýma mu je fajn a proto autíčko jede rovně , ale časem mu dojde , že jsou k cestě životem nutný i lidi , co nejsou zase tak fajn a že ani autíčko už nechce jet jen rovně, ta cesta bez zatáček ho nudí . Pak přistoupí někdo, kdo svou přítomností autíčko přiměje zastavit na přejezdu , aby ho nesrazil vlak , přiměje ho natankovat benzín, i když nikdy předtím tankovat nepotřebovalo a za čas autíčko chřadne , i když bývalo v pohodě . Už toho někoho nechce poslouchat a ví, že ho jen stahuje dolů , už tak má autíčko celoživotní mindrák , že není zrovna Porsche . A tak to autíčko toho někoho chce vyhodit ze svýho života a jde do toho se vším všudy . Ten někdo poslechne a ukončí s ním věškerý kontakt a i ten poslední písemnej, emailovej . Autíčko je rádo, že se ho zbavilo a vesele svítí světlama a radostí troubí . Zase veze jen ty svoje fajn lidi , jede po silnici bez hrbolů a zatáček . Toho někoho neuvidí půl roku , nechybí mu ,ale kdyby ho někde na cestě potkalo vrátilo by se pro něj ? možná ano možná ne . A cesta zase začíná...



Autíčko k tomu někomu přišlo jako slepý k houslím . Přišlo o velkýma kamaráda , jakoby to už samo o sobě nebylo dost hrozný . Autíčko přišlo o velmi blízkýho člověka a zůstalo tam samo . Ten někdo přišel autíčku do života na jeho místo ,aniž by se zeptal, jestli vůbec smí , autíčko to muselo akceptovat , protože se nikdo autíčka neptal, jak se cití . I když autíčko hrozně chtělo slyšet větu typu spolu to zvládneme nebo bude to dobrý, nikdy se tak nestalo . Autíčko celoživotně nemá rádo změny a dost dlouhou dobu trpělo . Čas plynul a autíčko se rozhodlo ,že se pokusí ten vztah zlepšit, začalo se s ním víc bavit a hlavně se ho snažilo rozesmát , protože ten někdo vždycky na autíčko působil hrozně prkenně, napjatě a chladně . Nikdy se mu ho nepodařilo rozesmát .I rozhodlo se pozvat toho někoho na kafe , aby se vzájemně líp poznali , několikrát .. ten někdo,ale nikdy neměl čas a pokaždé to vyšumělo . Ačkoliv ten někdo měl vždycky prokazatelně o autíčko zájem . Autíčko se rozhodlo , že si to otestuje a dá mu pusu na tvář , jako poděkování . Učinilo tak i navzdory nachlazení a zvýšený teplotě , prostě muselo přijít jinak by ztratilo odvahu . Dalo mu pusu , nic nečekalo a taky se nic nestalo , trochu ho to zklamalo . Ten někdo ,ale autíčko ujistil ,že bude rád když ho uvidí znovu , autíčko naivně přijelo . Jenže ten někdo se vůbec neukázal a ještě měl hloupou výmluvu .


Autíčko si dalo pauzu, zase se nachytalo . Časem se ten někdo začal autíčku svěřovat, jen tak z ničeho nic , i když z pohledu autíčka nikdy přátelé nebyli . Začal si na autíčku vylívat svoje nálady , jakej je chudák a negativní emoce , jestli tohle bere jako začátek přátelství ,že přijde a autíčko bude do sebe nasávat jeho světabol , tak to se mýlí , autíčko takový lidi zná , pár už jich potkalo , vše jen jen o nich a autíčko má být jen v roli posluchače . Tohle autíčko nechce . Autíčko chce na zápas, o kterým vždycky snilo , ten někdo je ale nekompromisní , arogantní a ze zápasu sejde, nejde na něj , autíčko se naštve a volá mu , zařve na něj,že ho po celou dobu, co ho zná nenávidí , začne se úlevou třást a položí mu telefon uprostřed věty . Autíčko je šťastný,že po 2 letech to konečně vyslovilo nahlas , ulevilo se mu bez ohledu na to , co mu to přinese .Hlavní je že je to konečně venku. Autíčko ho vidělo naposledy koncem srpna , už se nestýkají a ještě nějakou dobu to tak zůstane .

Autíčko díky němu přišlo o zápas , na kterej vždycky chtělo , autíčko přišlo o spřízněnou duši , autíčko se často cejtilo zmanipulovaný , autíčku se lhalo , autíčko se může rozkrájet ,aby se všechno zlepšilo , ale když nechce ta druhá strana autíčko nezmůže nic . Autíčko přitom jen na začátek potřebovalo slova útěchy , kdyby je mělo , možná by všechno bylo jinak .Autíčko očekávalo , že ten někdo bude jinej než je .Autíčko potřebuje mít vedle sebe úplně někoho odlišnýho než je ono samo , potřebuje někoho optimistickýho , upovídanýho , akčního , ukazujícího emoce a hlavně někoho , s kým se dá mluvit a ne někoho, kdo vede monolog a autíčko se nechytá , chce parťáka .Než přišel ten někdo , tak to šlo a autíčko našlo někoho s kým mu bylo neskutečně fajn . Ale i autíčko má na tom celým podíl viny a rozhodně toho někoho nešetřilo a dalo mu najevo ,že ho nemá rádo , jenže ač bylo autíčko sebedrzejší , tak stejně to toho někoho nechalo chladným , autíčko si prostě přálo , aby ten někdo se začal chovat jako člověk a pořádně ho od plic seřvalo , protože si to autíčko zaslouží a deptá ho , že ten někdo to bere s klidem . Ten někdo taky autíčku nedovolí ,aby se setkávalo s jinýma lidma a zřejmě ho chce mít pro sebe . Než se objevil , nikomu to nevadilo . Autíčko neví jak dál , protože nechce opustit to, co miluje , autíčko tam přece bylo mnohem dřív než ten někdo , ale ten někdo se tam roztahuje a podle autíčka tam nikdy nebude patřit . Autíčko vždycky věřilo ,že každej, kdo se mu dostane do života , tam má bejt a má to určitej smysl ,ale už si to nemyslí . Nechápe , proč ten někdo mu byl seslán a nechápe význam , když ten někdo autíčku nikdy nic dobrýho nepřinesl . Autíčku se chce brečet a vrátit se o 3 roky nazpět , kdy ještě vůbec nemělo páru, že ten někdo vůbec existuje .




 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ježurka | Web | Pondělí v 13:31 | Reagovat

Myslím, že ti rozumím. Příběh jako autíčka je vlastně tak trochu tvůj život.

2 padesatka | E-mail | Web | Pondělí v 18:44 | Reagovat

Sice smutný, ale každopádně jsi zase první... ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama