Říjen 2018

100 let = 100 úsměvů

29. října 2018 v 13:35 Téma týdne
O víkendu jsem byla na oslavách 100 let republiky a zároveň 28. října , což v Plzni znamená vstup za 28 ,- a nebo zdarma . Několik let už takhle jezdíme , letos jen ve dvou . Mělo pršet a tak nám trochu zamrznul úsměv na rtech , úsměv se nám rozjasnil poté, co jsme si odskočili na wc do divadla . Nikoliv snad od úlevy, ale od toho, co bylo uskladněno vedle mísy - několik krabic s vínem , ale vážně . Jsem zvyklá , že na wc pro vozíčkáře je uskladněno kde co , ale tohle jsem ještě neviděla .Sklep na záchodě či co , kterej zřejmě používala místní restaurace . Několik krabic bylo i otevřených, ale jako hodná holka jsem si nic nevzala .


Dále jsem se usmála nad zelnou plackou a souborem , kterej zpíval chodský písničky . Jako děvče z Domažlicka musim říct , že tyhle od nás Chodsky zpívaný nebyly a že ač Plzeňácí , tak to znělo fakt divně až k pousmání . Koukam,že rivajvly už jsou všude. Dál jsme měli namířeno do kočičí kavárny , nikdy jsme tam nebyli , ale bylo beznadějně plno, takže tentokrát můj úsměv pohasnul . Nicméně jsme šli jinam a tam se můj úsměv zase rozjel a sice při pohledu na dort čokoládová vášeň . Jak se mi pak smálo břicho , když do něj padaly ty kousky ani nechtějte vědět - se tetelilo štěstím .


Nakonec jsme šli na radnici , kde měli bejt vystavený originály státní hymny , přišli jsme tam a bylo to v patře , aneb klasika . Už jsme chtěli odejít , ale pan vrátnej nám řekl,že se tam dostanu , že za dveřmi je nájezd . A byl , takže jsem se tam dostala . Všude spousta policajtů , na malou místnost asi 6 a všichni se tvářili hrozně vážně a důležitě - asi jako když přijede na fotbal Baník . Chápu , že jsou tam cenný dokumenty a mimo jiný i ten originál státní hymny , ale tohle mě přišlo hodně přehnaný . Nicméně a teď přišla úplná pecka , která mi ten úsměv ještě rozšířila - na konci dali každýmu pamětní list , jakože se na to přišel podívat . A pamatujete , jak já ráda sbírám všechno na památku , kde jsem byla ? tak po tomhle se mi úplně rozšířili radostí zornice , úsměv tak širokej , že by Američani mohli závidět . A nechám si ten list i zalaminovat .



Všimli jste si, že všechno, co vypadalo blbě se obrátilo v dobrý ? Mělo pršet a ani kapka , soubor diskutabilní, ale ta zelná placka výborná, kavárna s kočkama plná , ale šlo se jinam a kde bylo možná i líp , dostala jsem se tam, kde byly schody a za odměnu,že tam na mě koukalo x policajtů , jak kdybych něco měla ukradnout jsem dostala do sbírky zase něco na památku . Takže 100 let = 100 úsměvů .

Hrachajdice se hlásí na RHC

26. října 2018 v 13:28 Říjen 2018
Dneska jsem svůj vozík osedlala o něco dříve než je zvykem a ještě za tmy jsem vyjela do nemocnice . 3 týdny od doby , kdy jsem se byla objednat na vstupní kontrolu docela uběhly . Po tmě moc ven nejezdím a tak mě z našeho sídliště uhranul pohled na katedrálu ve městě , krásně nasvícená . Byla jsem odjednaná na 8 , nemocnici mám "pod okny " ,ale jak píšu , tak jsem dřív vyjela zcela záměrně, jela jsem pomalu a kochala se aspoň z dálky světýlkama z města .

Trochu jsem měla obavu , aby se neopakoval stejnej blázinec , jakej jsem tu už popisovala , když jsem tam byla před 3 týdny - jezdil jen jeden výtah . Věřte nebo ne - ten výtah nejezdí stále ! Tak se mi hned vybavili ty protivný sanitáři atd . Nevím, čím to bylo ,ale oproti minule klid a to jsem tam opět přijela ve stejnou dobu a v čase snídaně . Úplně v pohodě jsem jela výtahem sama a dostala se až ho nejvyššího patra , aniž by si mě někdo zastavil . Buď si tam na tu situaci už zvykli a nebo jsem fakt tenkrát měla smůlu na špatný lidi . Na chodbě před vyšetřovnou jsem čekala sama a čas jsem si krátila tím,že jsem zprava koukala oknem na moje sídliště - je v tom něco uklidňujícího , že je to tak blízko :D a zleva jsem pozorovala pacienty z oddělení , jak šli na snídani :D . Je zvláštní , ale vždycky tam přijedu v době jídla a i procedury mam pak často během oběda .

Přijímala mě rovnou paní primářka rehabilitace , za což jsem byla ráda , je to Němka , která mluví špatně česky , ale je mnohem lepší než druhá doktorka , což je sice mladá paní , ale vždycky vyzvídá až to není hezký a je mi to nepříjemný . Nejsem typ, kterej by se vybavoval obecně a už vůbec ne,že bych někomu říkala celej můj životopis . Takže paní Němka se chová fakt jak Němci a místo plkání maká , kdežto slečna Češka se chová jako Češka a maká spíš pusou :D . Tak jako taky se mi ptala na různý věci ,ale spíš na ty zdravotní . Sestra je taky v pohodě - sama mi pomůže na lehátko , postaví si mě .. což jinde by neprošlo přijít sama bez doprovodu . Jinde personál nechá dřít můj doprovod . Je fajn vědět,že taky někam můžu takhle i sama a ne furt sebou někoho tahat . Bylo to fajn, takový uvolněný , i jsme se zasmáli , každej rok se diví, že zvládnu uklízet a vařit , říkam jim to každej rok a oni jak kdyby to slyšeli poprvé , taková tradice :D a ptali se mě, jestli jdu teď o víkendu na oslavy 100 let republiky :D . Známe se už pár let a bylo to fakt jak kamarádky u kafe :D . Napsali mě zase co vždycky - utrazvuk na krční páteř a cvičení se sestrou .

Pak mě sestra odvedla na elektroléčbu k jiný sestře, která má ma starosti rozpis procedur . Nějak se už ani neptají , jestli mi ten datum a čas vyhovuje, dřív to dělali , ale je mi to celkem jedno , stejně žádnou akci nemám v plánu . Začínám 6. listopadu a končim 20 . Je tam taková zajímavost, že se tam nechodí od pondělí do pátku , ale i třeba jen jednou týdně , takže se to natáhne ,ale i časy jsou jiný , což mě vždycky mátlo . Letos mi udělali radost a kromě prvního dne , kdy to mám od 12:15 to mám vždycky od 11:45 , takže se to bude pamatovat líp . Jsem i ráda,že to nemám ráno , protože takhle si můžu stačit zajet ráno třeba i do města a zůstat v tom režimu , na jakej jsem zvyklá . Tak mi to moc zasahovat nikam nebude . Akorát 2x to vychází na pátek . Jezdim na víkendy k našim a dostat se v pátek odpoledne z města bude asi dost na dlouho , ale možná, že jeden víkend ve městě zůstanu .

Ale je fajn,že opět tam budu chodit během oběda :D . Na tu elektroléčbu totiž jezdim na lůžkový oddělení a pacienti jaksi nezavírají dveře, když jdou do jídelny a mě baví se jim koukat do pokojů , takže si užiju :D . Jo a taky to tam za dobu , co jsem tam nebyla opravili , takže už to není to starý a tmavý oddělení , který na mě působilo až děsivě , takže se tam zase bude jezdit o něco líp . Ty bláho , já se snad i těšim nebo co :D .

Sdílejte Honzíky

24. října 2018 v 7:42 Říjen 2018
Jedno ráno tenhle týden jsem se podívala na facebook a moje kamarádka měla na profilu tohle sdělení od pana Jana Laty :
Jsme dva ,,osiřelí" - 74 a 32 let . Po mozkové příhodě a smrti manželky pečuji sám již čtyři roky o syna Honzíka, který je zcela bezmocný, nevidomý, zcela odkázaný na moji péči. Honzík má kvadruparézu, skoliózu, trpí neustále spastickými křečemi a bolestmi. Přesto je klidné povahy, vděčný za péči, kterou mu poskytuji.
Čas však nejde zastavit, let přibývá a sil ubývá. Musím začít řešit situaci, co s Honzíkem až onemocním a nebo odejdu na věčnost. Nechci ho opustit, a až do konce svého života ho chci připravovat na dobu, kdy zůstane sám. Proto hledáme kolektiv lidí s podobným osudem, nebo vhodné zařízení pro všechny věkové skupiny, občanské sdružení, domov pro seniory i zdrav. postižené s lékařskou péčí a rehabilitací apod., kde bych mohl v klidu dožít a Honzík i po mé smrti mohl důstojně žít.
Budu tedy vděčný všem za jakoukoliv informaci, radu, adresu organizace nebo i nabídku k návštěvě takového zařízení.
Předem děkujeme všem za sdílení a případné odpovědi.
Honzíci ze Zlína.

To přijmení pána mi něco říkalo a následná fotka se synem mi to potvrdila . S Honzíkem jsem jako malá jezdila do lázní , pamatuju si i jeho maminku ,která se o něj celej život obětavě starala , aby mohl žít doma , ale o její smrti jsem se dozvěděla až teď, zasáhlo mě to . Je hodně krutý , že lidi s tím nejtěžším postižením , o které se stará rodina často brzo o rodiče přijdou a co dál . Vím,že k Honzíkovi se ještě navíc okolí chovalo jako k věci . Když jsem byla na operaci , tak tam byl taky akorát na jiným oddělení a v tý době ho předělávali . Já tam sice nebyla, protože už jsem ležela se sádrama , ale moje máma se na něj tam byla podívat , když jeho maminka si odskočila . Říkala mi , že ho sestry nechali v pokoji, když tam opravovali ! vrtali a tak a on to musel dýchat a ležet v tom . Absolutně je to nezajímalo , až teda moje máma seřvala sestry ,aby ho dali pryč . Kluk nemluví , nevidí a nemůže se hýbat , takže si nikdo nestěžoval , hyenismus . Další zkušenost byla taky v tý samý nemocnici na kontrole . Tam ho zase sestra docela hrubě odstrčila a postavila naproti zdi , s tím,že je to jedno , že stejně nevidí .. tentokrát se udělalo zle zase mě . Nestutečný , co si v tom Motole vytrpěl. Čím je člověk postiženější , tím si člověk víc dovolí a to je hodně špatně .

Tímto bych vás chtěla poprosit , pokud už jste nesdíleli , abyste tak na facebooku učinili . Navíc tohle jako jedno z mála neobsahuje ani prosbu o peníze , jak to u jiných bývá zvykem . Můžu se zaručit , že to není žádnej výmysl , Honzík opravdu reálně existuje a sdílet je to nejmenší , co pro tatínka i jeho můžete udělat . Děkuju vám i za ně .

Sběratelka všeho

22. října 2018 v 9:02 Téma týdne
Přiznám se , že hrozně ráda sbírám vzpomínky snad odevšad, kam se dostanu . Ať je to pohled odněkud , magnetka, pamětní mince a nebo jen fotka z danýho místa. Musím mít nějakou hmatatelnou vzpomínku a to,co mi zůstane v paměti mi nestačí . I kdybych si měla vzít jen list z procházky , tak si ho vezmu . Nemam žádnej sešit, kam si to ukládám nebo tak , prostě si to tak různě vystavím po bytě , i když třeba magnetky patří jednoznačně na lednici - to zas jo . Padá na to akorát prach, ale mám to . Taky dost často sbírám účtenky z restaurací a vstupenky z akcí a vlastně ani nevim proč . K ničemu mi to není, ale vyhodit ? ani náhodou ! Prostě cokoliv , co je nějakej mezník v mým životě - ať už e-mail nebo smsku zásadně nemažu a nechávam si jí .


Celej život si schovávám dárky od kamarádů a rodiny . Kouknu se na to a hned se mi vybaví konkrétní osoba a nebo příležitost , kdy mi ta věc byla dána . Mám takový ty klasiky - hrnečky , plyšáky , figurky .. ale taky mám jednu netypickou věc a to 2,- Kč. Vážně , pamatuju si přesně , kdy mě byla dána a proč a je úplně jedno, že už je to víc jak 10 let . Dal mi jí na škole náš asistent , kterej se staral o spolužáka a hodně jsme si rozuměli . Nabídla jsem se mu,že spolužáka nakrmím za něj a asistent mi za to dal 2 kačky .Jak jsem psala , tak je stále mám a vždycky si u toho na asistenta vzpomenu . Mimochodem si taky pořád schovávám číslo, který jsem měla u přijímaček na další střední školu , nevzali mě , ale pořád ho mám . Pak mám taky medvídka a ten je z doby , kdy ke mně poprvé přijeli kamarádky z internetu . Pamatuju , že jsme šli na procházku na hřbitov , nebyli ani jedna nervozní,že se vlastně poprvé vidíme a bylo to hrozně fajn . Prostě takových drobnůstek je hodně a všechny mají nějakej ten příběh .


Pak samozřejmě mě asi jako každýho oživí vzpomínky písnička a taky určitý místa . Ale podrobnosti si nechám pro sebe . Tak i vy vzpomínejte , třeba s nostalgií ,ale jen v dobrém .

Optimisticky z Dobřan

20. října 2018 v 13:41 Říjen 2018
Opět tu máme můj výletníček . Tentokrát jsem se vydala do Dobřan , místní asi tuší , ale tam to fakt nebylo , tedy zatím ne . A pro neznalý dodávám ,že v Dobřanech je psychiatrická léčebna . Na náměstí se konal trh Havelskej a Posvícení . Nikdy jsem tam nebyla , jen vždycky projížděla autem a tak mě překvapilo pěkný historický náměstí . Spoustu stánků s takovým tím klasickým zbožím : perníčkama, medovinou , polštářkama atd . Zrovna když jsme tam přišli, tak hráli pro děti pohádku a byl tam i takovej pěknej "středověkej " dětskej kolotoč na kliku . Řeknu vám, já bejt mladší , tak na něj jdu okamžitě :D . Bylo to tam moc fajn a vypadalo to tam tak pěkně i na oko . Dali jsme si menší oběd - bramboráčky a zelnou polívku , neustále jsme opakovali, jak je to tam pěkný :D a prostě super . Koupila jsem si perníček na památku , ale nevím, jestli ho nesním , chápu,že se s tím lidi piplají ,ale nelze odolat :D . Naprosto prima dopoledne bylo dneska .

Jistě jste si všimli,že poslední dobou píšu o dost optimističtěji než dřív a máte pravdu . Nějak si všechno poslední dobou užívám a nevidím jen všechno černě . A je to přesně od doby , kdy jsem se rozešla s panem divným , Je to téměř měsíc , kdy vzájemně mlčíme - tedy kromě toho,že mi stále posílá pozvánky na zápasy , ale ty posílá všem a asi nechce mě vyřadit z adresáře , což je na jednu stranu i hezký docela , ale když napíše , tak na to nereaguju , proč taky když na ten zápas nechci . Je mi opravdu nejlíp, kdy snad za poslední roky bylo . Mám dokonale čistou a lehkou hlavu a nic mi v ní netíží . Odešel z mýho života a vše se zlepšilo . Nečekejte ,že lituju , co jsem mu řekla a nebo,že přicházim o zápasy , nedejbože ,že se mi po něm snad stýská , vůbec . A jako největší plus vnímám to , že jak nemusim na zápas ani na brigádu , tak mám mnohem víc času . Jindy se všechno řídilo jen kdy co je , v kolik přijet prodávat a od kolika je zápas .. teď můžu kamkoliv, aniž bych se musela ohlížet a kolikrát si vybírám akce i právě v době , kdy bych jinak už byla na stadionu . Užívám si svobodu . Jedno z nejlepších rozhodnutí v životě - odstříhout se od člověka , kterej mi jen tahal dolů , víc mi bral než dával ,vždycky mi vadil a manipuloval se mnou . Divím se ,že jsem to vydržela tak dlouho a měla jsem to ukončit už dávno . Ale našla jsem nakonec odvahu i s těma mínusama , co mě za to čekají . Svět je zase krásnej .


Večer s Halinou Pawlowskou

18. října 2018 v 10:33 Říjen 2018
Včera jsem přijela k našim a to , protože večer měla vystoupit v našem Staňkovským kulturáku Halina Pawlowská . Mám jí hrozně ráda už hodně let , četla jsem od ni několik knížek , Banánový rybičky bývaly v televizi poviností. Miluju ten její humor . A tak když jsem se dozvěděla ,že přijede , tak jsem neváhala , protože jsem jí naživo ještě neviděla . Koupili jsme si lístky s mamkou hned, jak se začaly prodávat v předprodeji a udělali jsme dobře,že jsme nečekali až na místě , ale nebudu předbíhat .

Přijela s pořadem s názvem Chuť do života . Staňkov je v tomhle takovej zvláštní a když někdo přijede , tak to moc neláká a sál je poloprázdnej , několikrát jsem to zažila , před 2 lety jsem byla na Ivo Šmoldasovi a tenkrát bylo zaplněno asi jen ze třetiny . Jasně, ne každej ho může a je takovej specifickej ,ale stejně.Je to blbý i vůči těm lidem, co přijedou . Navíc , když třeba v okolí mají plno a u nás ne a upřímně jsem i očekávala ,že Halina nepřijede třeba vůbec , tady se to stát může . Ale nejenže přijela,ale bylo úplně vyprodáno,což je tady něco nevídanýho a fakt jsem to nečekala . Napočítala jsem 20 řad po 14 židlích , takže lidi měli zájem a přece to s náma není tak špatný . Spoustu lidi bylo i cizích z okolních vesnic a potkala jsem tam i svou učitelku na základce , kterou jsem naposledy viděla v 5 třídě . Nevim, jak to dělam ,ale vždycky potkávám jen učitele, co jsem měla :D .Bylo tam i pár dětí a taky dost mužů, což mě překvapilo, protože přece jenom jí mají rádi hlavně ženy .

Seděli jsme v 5 řadě , na kraji a já seděla na vozíku . Začátek byl na 19 hodinu , Halina začala včas, takže další bod pro ní . Bylo to hrozně super , je úžasný , jak si dokáže udělat srandu se svojí váhy i rodiny . Vážně mě od smíchu až bolela bránice . Po přestávce odpovídala na dotazy diváku, který jsme jí mohli položit o přestávce , mě nic nenapadlo, tak jsem to nevyužila . Některý otázky byly hodně vtipný - například jaký nosí plavky a jestli umí plavat a hlavně mě dostala ta, kde se někdo ptal kolik váží vepředu a kolik vzadu :D . Celý to trvalo 2 hodiny ,ale uteklo to jak nic a zasloužila si právem velký ovace . Na konci ještě jsme si mohli koupit knížku a ona nám tam mohla napsat věnování . Jednu jsme koupili . Podepisovala se na podiu , kam vedly schody a kam jsem nemohla ,tak jsem se s ní osobně nesetkala, ale mamka tam zaběhla za ní a nechala mi tam do knížky napsat věnování pro mě , což jsem nečekala a bylo to překvápko . Fakt nádhernej večer a budu na něj dlouho vzpomínat.


50 odstínů mých vlasů

15. října 2018 v 6:31 Téma týdne
Už od 15 si barvim vlasy , ne,že by moje přírodní vlasy byly nějaký hrozný - mam je tmavě hnědý ,ale když vezmete ,že se dřív než od puberty poslouchám metal , tak v tom věku mě nemůžou nějaký hnědý uspokojit . Takže jsem hned první barvení najela na černou . Už jsem slyšela názory ,že rodiče nemají rádi černou u svých dospívajících dcer , ačkoliv nechápu proč. Černá je snad jako každá jiná a není ničím skandalní . Vlastně když to tak vezmu , tak jsem docela přízemní, co se barev týče . Desetiletí jsem střídala jen černou a červenou - tu více či méně tmavou . Kdysi jsem měla i sytě růžovou , ale to byl spíš takovej pokus - ségra mě celou hlavu napatlala barvou , co se používá jen na melír :D . Jak to brutálně pálilo , nemusím říkat ,ale výsledek byl skvostnej a i okolí říkalo ,že mi světlý barvy prostě sluší . Jenže já furt tíhla k těm tmavším , víc se ke mně hodili a taky když posloucháte metal , tak nemůžete bejt blond , to prostě nešlo :D .

Jednou jsem šla do extrému a koupila si punkový barvy na vlasy , respektive zelenou , na obrázku skvělá ,ale na mě ? Divnej žabinec , jak kdyby žába vrhla , to mě fakt zklamalo . A více lidem chytla takhle . To jsem poprvé v životě litovala, co jsem to koupila a musela nosit čepice . Naštěstí se ta " kvalitní " barva brzo sama vymyla . Fakt nevím, buď jsem měla na to moc tmavý vlasy ,ale spíš jsem se o to měla taky nějak starat . Od známých , který taky jeli do takových barev jsem se dozvěděla ,že to chce speciální péči - od šamponu až po tužidlo a hlavně co nejmíň si mýt hlavu . Takže už kvůli tomu poslednímu jsem to vzdala . Nedovedu si představit si mýt hlavu třeba jen jednou týdně kvůli barvám , protože už tak se mi hodně mastí . A taky jsem měla šampon fialovej ,ale to se samozřejmě brzy spláchlo .

Takže tímhle experimentem tyhle nepřirozený barvy skončily , hodně se vymývají a nějakou tu sprejovou barvu na jedno použití , to jsem nikdy nechtěla . Asi před 3 lety jsem udělala něco, v co jsem nikdy nevěřila - obarvila se na blond . Já , která blondýny nesnášela - barbíny a já metalistka .. no, vůbec Ale fakt jsem zašla do kadeřnictví a ačkoliv jsem odcházela z domu jako černá , tak jsem byla najednou krásně blond a musím říct, že jsem se sama sobě líbila a vypadám i mladší tou světlou barvou . A taky bych neřekla ,že jsem blbější než jindy :D . Po víc jak 2 letech jsem se rozhodla pro změnu a opět červená , zklamala mě a brzy jsem měla na hlavě podivnou směs růžový a černý . Takže jsem se zase nebavila na blond. I když barva to vlastně není - používám ultra zesvětlovač a pokaždý to chytne úplně super . Sice to hodně ničí vlasy ,ale když už se barvim od 15 , tak už jsou stejně zničený . A jestli mám být blond, tak potřebuju něco pořád rebelskýho a hodně svíitícího , něco aspoň trochu extravagantního , obyčejná blond mi nestačí , když už jsem na tu tvrdou muziku . Takovej kompromis .

Nedělní odpoledne v Plzni

14. října 2018 v 14:16 Říjen 2018
Nedělní odpoledne v Plzni , jindy celkem poklidný, ale teď ne. Celej víkend se opravuje most do centra a celej víkend je uzavřenej . Je to jedna z nejvytíženějších tepen ve městě . Už od včera kolabuje doprava . Zřejmě nejsme na takový úrovni jako všude jinde v cizině , kde opravujou v noci ty nejvytíženější tahy .No, nic , takže Plzeň je šílená . Přijížděla jsem od rodičů a tak jsme museli objet celý město a najet si x desítek kilometrů . Věděli jsme,že to bude a tak jsme se rozhodli,že si uděláme výlet než ke mě vůbec dojedem .


Takže jsme jeli na Košutecký Jezírko , ač je to ode mě celkem kousek , nikdy jsem tam nebyla a byla to chyba . Fakt nádhera. Do toho ještě barvy podzimu a nádherný slunce . Krásná procházka , klid a hrozně příjemý od toho brajglu ve městě , co panuje dneska . Fakt nádherný místo . Nejradši bych tam zůstala , ale byl čas je vrátit domů a máma taky musela odjet , protože tady je to tak na 2 hodiny než se dostane z města . Jenže , jak se dostanu domů ? ono totiž i moje sídliště je dá se říct odříznutý a uzavřený . Fajn, příště už tam můžou rovnou dát závoru " karanténa - nevjíždějte " :( . Najeli jsme si pár kilometrů ,ale dostala jsem se sem . Jako chápu, že to musí udělat ,ale tohle je fakt o nervy . I pod okny mi jezdí tisíc aut ačkoliv jindy tady pomalu nevjede žádný , protože jsem ve slepý ulici . Ale lidi neví, kudy jet , tak to tady zoufale otáčí .jak na magistrále tady je aut .
Zácpy , i MHD jezdí jinak a jinudy , dopravní nehody, sanitky a nervy . Všechny bych poslala na Košutecký Jezírko ,aby načerpali enerii a klid :D . Úplně jinej svět a tenhle výlet se mi opravdu hodně pozitivně vryje do paměti .

PS: jinak na vysvětlenou k tý fotce - mám jinou barvu vlasů než na fotkách ze včera , ale fotka je čerstvá , přebarvila jsem se včera , tak abyste si nemysleli , že jsem dala nějakou neaktuální , či snad photoshop :D .


Motorková sobota

13. října 2018 v 16:30 Říjen 2018
Po dlouhý době jsem dneska vyjela s motorkou byla v opravě a asi letos už naposledy .Přece jen už je říjen . Původně jsme měli jet směr Tachov , ale ozvala se sestra , že kolem poledne přijedou na návštěvu , takže jsme cestu museli poněkud zkrátit . Návšteva byla fajn , ale byla jsem dost nedočkavá , protože jsem se po těch měsících už fakt těšila . Takže jakmile odjeli , mohli jsme jet i my .

Bylo super si zase nasadit přilbu :) . Ani nevím, kam jsme jeli, bylo to jen tak bez cíle , brali jsme to po různých vesničkách a najeli jsme kolem 70 kilometrů , takže nakonec hodně slušnej výlet . Přece jenom motorka není vozejk a sedim na ní, tak nějak všelijak , takže na delší cesty se necítím a prostě to není jen o tom,že sednu a jedu . Všude kolem nádherná podzimní krajina , sluníčko , paráda . Zastavili jsme se i na limču vyloženě v takovým pajzlu v nějaký bejvalý rekreační oblasti , ale tak pro nás motorkáře se to prostředí hodilo :D . Měli tam nádhernýho psa obrovskýho , dogu či co a hrozně hodnou , takže to bylo i se zvířátkem . 2 hodiny v sedle utekly neskutečně rychle a byl to fajn výlet .


Podzim ? to je moje

10. října 2018 v 12:36 Říjen 2018
Miluju podzim. Moje nejoblíbenější roční období . Miluju, když mi listy šustí pod koly a když jsou všude barvy . Vůbec nemám ty podzimní chmury a to ani když je mlhavo , deštivo a zima . Sluníčko a podzim je krásný ,ale i to nevlídno má něco do sebe . Mám hrozně ráda takovej ten pocit , když přijedu z dlouhý procházky a jsem vymrzlá . Rozsvítím světla , uvařím si teplej čaj a zalezu si třeba ke knížce . Dokonalost ! Zrovna dneska jsem se byla projet tady v parku - nádherná záplava barev , kterej foťák v mobilu snad ani pořádně nemůže pojmout - to se musí vidět na vlastní oči . A i dneska bylo to počasí typicky podzimní . Je zvláštní , jak jen i taková úplně obyčejná a vlastně nakonec neobyčejná procházka člověka pozitivně nabije . No nic , jdu si uvařit ten čaj :) .