Červenec 2018

Byl jednou jeden Šimon

30. července 2018 v 7:27 Téma týdne

Komu dát místo v srdci ? no, řekla bych všem, kdo nám prolítnul životem , měl nás rád i my jeho . Mám takových lidí několik ,ale psala bych o jednom člověku . Je to už 10 let . Jmenuje se Šimon , Šimon pracoval v Jedličkárně jako asistent pedagoga , což je něco jako asistent klasickej - pomáhá s jídlem , na wc atd , akorát,že to nedělá u někoho doma,ale ve škole . Myslím,že taky může zaskočit za učitele ve výuce ,ale nejsem si jistá , každopádně Šimon ,takhle zaskočil jen jednou u nás a byla z toho hodina ve stylu - koukáme se na sebe . Nutno říct,že mu v tý době bylo pouze 24 a neměl žádný pedagogický vzdělání , takže nic zavratnýho jsme ani nečekali a spíš jsme si ho dobírali ,že sedí za katedrou .

Aby bylo jasno, tak tam to bylo tak,že asistent pedagoga = kamarád a spolužák . Schválně se vybírali lidi našeho věku , abychom neměli pocit ,že je to jen nějakej dohlížitel na chod ve třídě . Takže v podstatě všichni asistenti, hlavně mužskýho pohlaví, dostávali od svých "spolužáků " pořádnou sodu ,ale v dobrým samozřejmě , někdy i oni se chovali pubertálně , takže bylo těžký rozlišit ,kdo je kdo. A jak se k nám vůbec tenhle kluk o 3 roky starší než já dostal ? Naše třída byla navzdory svým handicapům a vozíkům dost samostatná , ale jeden spolužák se sám nenajedl , nepsal , nemluvil a nic , takže musel mít někoho k ruce . V prváku měl slečnu ,ale ve druháku , mu dali Šimona , hlavně kvůli wc atd. Nutno říct ,že asistentů mužů bylo na celý škole zhruba pro 200 žáků asi 5, takže fakt nedostatkový zboží . Když měla nějaká třída asistenta chlapa , tak to už bylo něco , najednou vaší třídu znala celá škola . Bylo tam málo kluků,takže si ho půjčovali i jiných tříd ,hlavně na tělocviky ,na tahání ,ale byl náš . U nás teda Šimona předcházela ne moc dobrá pověst , takže nevím, jestli jsme se nějak vyhoupli " nahoru ". Pravda je , že pan asistent si občas schrupnul a do školy chodil docela sporadicky , na všechno házel bobek . I jednou úplně odešel a zas se vrátil,protože zoufale potřebovali chlapy . Ale u nás se docela schopil a nikdy jsme s ním problém neměli . Mezi nás zapadnul okamžitě a jestli jsme ho za něco milovali , tak pro tu schopnost na to házet bobek . Nejvíc jsem se s ním skamarádila já a on se mnou , byli jsme si věkově nejblíž ze všech a taky se mi líbil . Nicméně se nikdy nic nestalo , kromě držení za ruce a ještě tak "natajnačku ", radši, protože tam se na to dávalo extra pozor a heslo " nepošukáš asistenta svého ," i když váš asistent vůbec nebyl , tam bylo všudypřítomný . Stačilo málo a už na vás koukali divně a to včetně učitelů . A nikoho nezajímalo,že jste oba dospělí a svéprávný . Kdo porušil a vyšlo to najevo - bez milosti vyhazov ,buď vy nebo on a nemluvili jen tak do větru, mimochodem . Znám případ , kdy se asistent zamiloval do studentky, ona musela odejít, on zůstal , vzali se a mají spolu 2 děti . To neříkám ,že si myslim,že vztah asistent - student je jedinej správnej , jen je vidět ,že to někdy jde a vyjde .



Zažili jsme spolu spoustu srandy , oba dva dohromady silná dvojka a prakticky nerozlučná , humor stejnej i podobný názory , neustálý kamarádský popichování ,prostě dokonalost a dokonce byl i od fotbalu ,takže pověstná třešnička na dortu . Ke konci druháku odešel , já tam ještě zůstala jakože na samostatným bytě na jeden školní rok ,ale už jsme se nikdy neviděli, teda kromě jednou, kdy tam prolítnul a stačili jsme si říct jen jak se máš . S tím,že se ještě určitě potkáme . Tenkrát ještě sociální sítě nebyly tak in,že by jsme se někde našli a zůstali v kontaktu a ani on na žádný není dodnes . Mrzelo mě to ,že je pryč ,ale tohle bylo tak nějak přirozený - věděla jsem,kdy to skončí, tak jsem měla možnost si to ještě užít . Neublížil mi , takže se to snáší líp . Jediný , co mě trochu mrzí,že jsme se ani nerozloučili , ke konci se totiž na fotbale zranil a musel na operaci , takže konec byl bez něj ,ale možná je to i tak dobře . Ono totiž rozloučení je takový až moc definitivní . Hodně let jsem o něm nic nevěděla , až jednou jsem jeho jméno dala do Googlu, jen tak pro zajímavost a vyskočilo mi,že už pár let dělá v družině vychovatele v jedný pražský škole , takže přece jen se stal zodpovědnějším a pořád dělá ve školství . Krom toho taky dělá trenéra malým dětem ve Slavii , takže ani fotbal tak úplně nepověsil na hřebík .

A já ? nemám potřebu ho nějak kontaktovat , je to už 10 let a stejně bysme si asi neměli co říct , je to dlouho . Možná už má i rodinu, nevím , každopádně stejně bysme byli každej asi jinde. Občas pomocí webových stránek kontroluju , jestli v tý družině ještě je , někdy se tam objeví jeho fotka ,takže mám i přehled, jak po těch letech vypadá - vím, že žije a kde je . Stačí mi to . Ono je někdy lepší to nechat, tak, jak je , nechat si ty krásný vzpomínky .

Zatmění a podivná pouť

29. července 2018 v 15:47 Červenec 2018
Asi jste si jako mnoho jiných lidí nenechali ujít páteční zatmění měsíce . Přiznám se, že jsem to zjistila až ve čtvrtek ,že něco vůbec bude :D . A rozhodla jsem se,že teda když už to nikdy nebude,že se taky mrknu , i když můj vrozenej pesimismus mi říkal , že stejně bude zataženo a nebude nic vidět a ani vyfotit se to nebude dát.. no prostě nic od toho nečekat . Když to nastalo byla jsem sama doma , rodiče odešli pryč ,ale kromě "divný " oblohy a křečka , kterýho nám dal synonec na hlídání, protože je na dovolený se nic nedělo . Teda možná ten křeček přece jen něco cítil , protože začal bejt divokej a to mi věřte ,že tak línýho křečka jste v životě nezažili . Koukala jsem se ze všech oken a měsíc nikde , začalo být zataženo . Rodiče přišli, i jali jsme měsíc hledat spolu :D . Nakonec jsme ho našli na zahradě , v místě, kam se sama nedostanu , takže mě museli pomoc se tam dostat . Začátek nic moc a až zhruba po hodině se začalo něco dít . Nejen,že měsíc začal být vidět a dostával tu načervenalou barvu , ale taky začalo v dálce blýskat, což ve spojení s dunícím popem z pouti znamenalo pro mě coby metalistku fakt jako zrození pekla :D . Neustále jsme fotili , bohužel na oko to bylo vidět a ve foťáku ne , takže ta "nejlepší " fotka byla asi rozmazaná červená tečka na černým :D a taky občas se přihnal mrak a zmizelo to . Ale zase co jsem pak četla někde v jiných částích republiky ho neviděli třeba vůbec, takže jsme měli štěstí . Asi to chtělo nějakej profi foťák, nicméně jsme vydrželi do 23. hodin a spát , neb nás čekala návštěva na druhej den .

Přijela ségra s rodinou na pouť , měl přijet ještě brácha ,ale jak už jsem se zmínila, jsou na dovolený . Takže jen půlka osazenstva . Přijel i pejsek neteře - 4 měsíční kříženec . Už u nás několikrát byl , takže pohoda . Jen je trochu nezvyk ,že zatím je to domácí pes, takže byl uvnitř , jinak všichni naši psi byli venkovní . "Chlapeček " už trochu víc zlobí než naposledy , takže hlavní priorita byla uklidit křečka do bezpečí . Ale je to fajn mít zase psíka a pomazlit se , náš nežije už od prosince , už by to nějakýho chtělo ,ale nějak se k tomu moc nemáme - ale já už nám vymyšlený jméno, takže bude muset už nějakej bejt :D .

Pejsek takový dítě ještě a opět se nám počůral vevnitř ,ale to už je standart . Zároveň jsme slavili i tátovo narozeniny a svátek mámy , takže vše v jednom . Táta se švagrem se trochu připili a byli hrozně chytrý , takže to nás holky přimělo k tomu jít na pouť , i když když tam nebyl malej nebylo to v plánu . Museli jsme pryč :D . Nakonec šel s náma i psík, aby si zvyknul na lidi . Ukázalo se, že to nebyl dobrej nápad - ten hluk a lidi mu moc dobře nedělali a měl toho plný brejle . Projevil zájem o takovýho malinkýho pejska na baterky , tak jsme mu ho koupili :D a fakt s ním dovádí a nebojí se , má kámoše . Pouť samotná otřesná - rok od roku horší . Vždycky tam aspoň byly stánky ,ale letos jen asi 3 , celá ulice jen perníky , nějaký langoše a párky , kde obsluhovali tak špinavý lidi ,že si tam koupí jen blázen . Vůbec všichni ti prodejci vypadali hrozně divně a nepříjemně . Já si nakonec koupila aspoň ovocnej pedrek u slečny , která vypadala aspoň čistě a domů . Ani k atrakcím jsme nešli , neteř ani nechtěla a my byli rádi . Fakt , hrůza už i na pohled . Horko , špína, odpadky všude a do toho tihle divnolidi . Upadá to šíleně tyhle poutě . Takže jsme si svoje tak nějak splnili , shodli jsme se , že hrůza a korunoval to psík ,že si cestou zpátky mocně vyprázdnil střeva , takže tím taky ukázal svůj názor na věc - pos... se z toho :D . Ale jinak to bylo fajn, byli tam vlastně až skoro do 8 večer ,ale ani nám to nevadilo , zase lepší než sedět a nevědět , co s časem . Takže pouť za náma , zase za rok a doufejme , že bude víc na úrovni , i když pochybuju . Je to škoda .

Předfotbalově

26. července 2018 v 9:30 Červenec 2018
A je to tady - kolotoč fotbalů se opět roztáčí . Můžu říct, že ty 2 měsíce utekly neskutečně rychle a to jsem ještě já skončila dřív , protože jak víte ten konec byl hodně podivnej a vyčerpávající . Ale už jsem se nějak sebrala a hlavně vypnula, což jsem potřebovala . Celý volno jsem pana divnýho neviděla ani neslyšela , myslim,že ani jeden neměl chuť se ve volnu nějak kontaktovat , taky proč .

V úterý pan divnej napsal,že jsou k dispozici lístky na první domácí zápas a že se máme hlásit . Ví se to poměrně dlouho v jakej den a kdy se to bude hrát , takže jsem souhlasila, že dorazím . Bude to v pondělí v 18:00 . Kdyby to bylo jindy , tak nejdu, protože o víkendu máme u našich pouť a čekáme návštěvu ,ale byla jsem ujištěna ,že budu do Plzně dovezena včas, tak snad ano . A ta rozkopaná ulice už zase tak rozkopaná není, hurá . Pan divnej teda napsal , vtipný bylo ,že ani nevěděl s kým se hraje a napsal úplně jinýho soupeře , takže se u něj nic nezměnilo :D . Taky psal,že má pro nás vozíčkáře poukázky na 10% slevu ve fan shopu . Vždycky nám dává dárky, ať je to plakát nebo ročenka . Ani nevím proč , možná ,že sám o sobě ví,že není 100% , takže tím si to u nás žehlí a chce si nás získat takhle . Upřímně, nemám ráda, když mi něco dává ,ale zase mi přijde blbý si to nevzít , mám pocit,že zrovna u mě by to špatně snášel a bral by si to osobně , když mě má rád . Mnohem radši bych teda měla člověka,kterej aspoň ví , s kým se hraje a na koho vlastně zve. Někoho ne tak pořád mimo a roztržitýho než nějaký úplatky . Takže jsem mu slavnostně oznámila,že na zápas chci i na prodej , i když teda moje poslední smska jemu byla tenkrát v tomhle váhavá ,ale byla jsem tenkrát hodně unavená .Teď jsem ho nechala pořádně vycukat a oznámila mu to až celkem pozdě . Odepsal,že to je " super zpráva " a k tomu 350 vykřičníků , takže je asi fakt rád . Jak by taky ne , dobře ví,že kdybych s prodejem sekla , tak mě tam nikdy už neuvidí a to zřejmě nechce .

Včera jsem taky byla odpoledne na fotbale , áčko hrálo přátelák . Je to v tréninkovým areálu a celkem pravidelně tam chodím i na zápasy mých kolegů v prodeji . Bylo to fajn, není to na stadionu a nejsou tam tak stritní pravidla , užívám si hlavně to,že můžu stát vedle lidí,fanoušků a ne jen ve vozíčkářským sektoru zase jen s těma samýma lidma jako na stadionu . je fajn,že ostatní vozíčkáři na přípravný zápasy nikdy nejezdí ,takže tam nikdo z nich není . Je tam prostě všechno jinak - uvolněnější , takovej vesnickej ráz fotbalu , lidi různě postávají, posedávají, někdy i polehávají po zemi , nejsou tam davy lidí jako při lize a můžete prakticky kamkoliv , i se třeba setkat s hráčema . Lítají tam psi , děti a do toho ráčkovací moderátor oznamující góly . Jeden jedinej pořadatel , většinou v seniorským věku, takže žádný ty mamachrovaný "vyhazovači z diskoték " , který si svou roli pořadatele náležitě vychutnávají a masírujou si tím ego jako na stadionu . Včera mi taky dva mladý fanoušci řekli,že jsem hodná , když jsem se posunula, abych jim udělala místo . Lidi tam mají k sobě tak nějak blíž mi přijde . Klid,že tam slyšíte vlastního slova , jen narušenej potleskem při gólu , žádná pyrotechnika a řvaní fanoušků . Včera jsem teda dala jen poločas , protože tam není stín a bylo to náročný v těch tropech ,ale nelituju . Mám to tam strašně ráda . Není to tak moderní jako stadion ,ale méně je někdy více . Chodím si tam odpočinout .

Tak v pondělí už nastupuju naostro , na prodej se těším a možná i víc než na zápas samotnej . Kluci kolegové , i holky kolegyně jsou fajn . A taky mě zajímá, kdo mě bude k nim doprovázet ,jestli opět pan divnej nebo se třeba seznámím s někým novým, což by bylo fajn . Jen mě mrzí ty tropy a že mají být i příští týden , i včera jsem měla trochu náběh po tom fotbale na úžeh a to jsem měla čepici a dostatek pití . Každopádně už teď vím, že i to pondělí dám jen do poločasu , jestli se tam mám pařit 3 hodiny, tak to mi za to fakt nestojí . Už jen být na tom slunci a něco dělat je úmorný . Odejít snad můžu a taky je to teprve začátek , tak si to nechci hned zprotivit, hezky pozvolna . Vůbec to tentokrát beru tak ,že to bude víc podle mě a žádný , že tam musim přijít . Taky prodávám dobrovolně , takže by mě neměl honit a můžu si taky vybírat podle svýho na jakej zápas chci nebo ne . Už nedopustím, aby to dopadlo jako minule . Navíc teď bude nově jakási nástavba , takže bude ještě víc zápasů než bylo. Nechci skončit jako minule - totálně vysátá ze všeho a ze všech . Takže už jenom poslední věta : kolpoltérka se opět hlásí do služby ! :) .

Je to skoro rok

23. července 2018 v 7:26 Téma týdne
Kde se stala chyba ? Tak tohle jsem se častokrát ptala , když se mi oženil nejlepší kamarád a zapomněl mi to říct a dozvěděla jsem se to až z jeho facebooku . Vy , věrní čtenáři mýho blogu jistě víte , jak to bylo a o co šlo, takže už to rozepisovat nebudu . Stalo se to v září, a abych na to náhodou nezapomněla , tak se tak stalo v den státního svátku , aby ta ironie byla ještě větší i v den svátku pana divnýho. Už je to skoro rok . Rok, kdy jsem si aspoň ze začátku denně pokládala otázku , kde se stala chyba a proč to dopadlo, jak to dopadlo. Ještě dneska se tak sama sebe občas zeptám ,ale vím, že odpověď nikdy nenajdu . Byl to člověk, kterýho jsem milovala . Samozřejmě ,že by mě to vadilo ,že si někoho vzal tak jako tak , ale myslim,že kdyby mi to řekl ,že bych to snášela o trochu líp . Při nejmenším bych to věděla dopředu a ne tak potupně z facebooku, až bylo po všem , takže bych se na to mohla připravit a taky by mě zahrnul do svýho života, což by od něj bylo hezký a já jsem si do tý doby myslela ,že to tak je a bude , já bych mu o svojí svatbě řekla . Je to hrozný , když si uvědomíte ,že celý ty roky přátelství všechno jen předstíral , jaký jsme kámoši a jak mu na mě záleží . Několikrát mi říkal, že vždycky tu pro mě bude , to vidim - kecy , jen blbý kecy. Smazala jsem veškerý jeho kontakty na něj a už jsme nikdy nekomunikovali .

Přiznám se , že stále to na mě občas přijde a zejména tehdy , když někde vidím svatbu a děti . Nikdy jsem svatby nemusela , nejsem na ty holčičí věci, ale co se to stalo, tak se na to dívám až z odporem , nevim proč ,ale vždycky mě napadne , jak asi při obřadu vypadali , teda ne,že bych u něj chtěla bejt , to vůbec, ale chápete . A taky hned mi vytane na mysl , kolika lidem svatba dvou lidí může ublížit. Neměla bych takhle myslet ,ale nejde to, promítá se mi v tom osobní zkušenost .
Pak je tady jeho dítě - to dítě , o kterým jsem taky samozřejmě nevěděla a o kterým mě dal vědět až smskou v noci , smskou psanou všem , takže zase nic,že by to chtěl oznámit jen mě . Dítě jsem vůbec nikdy neviděla , ani na fotce ne a ani ho vidět nechci . K čemu by mě to bylo ? nejhorší věc je spojit si člověka s konkrétním obličejem . Dodnes mi dělá potíže vidět malý děti a opět se mi vybaví , jak asi to dítě vypadá, ačkoliv ho nikdy vidět nechci .


Udělala jsem tu chybu,že jsem poměrně dlouho hrála , že mi to nevadí , dokonce jsem mu hned, jak jsem se to dozvěděla pogratulovala,ale svoje asi hrál i šok . Změnilo se to když mi napsal tu smsku,že má dítě , což mě taky zatajil . Je zajímavý , že tohle jsem přijala ve větším klidu než tu svatbu , asi to bylo tim , že mozek už tohle nechtěl zpracovat , už to bylo prostě moc . Pamatuju,že moje reakce tenkrát v noci už byl pouze smích a neuronila jsem ani slzu , všechno bylo tak absurdní , že to nešlo . Nicméně jsem mu po pár dnech zcela bez emocí napsala , všechno jak to cítím a co mě vlastně vadí , že jsem ho měla za kamaráda a nelíbí se mi ,že mě vyšachoval ze svého života a že ho nikdy nechci vidět . Část mě chtěla , aby na to nějak reagoval , stačilo by mě blbý promiň a nebo klidně i nadávka , prostě něco. Je to už půl roku a nenapsal nic , nestojim mu ani za odpověď . Bolí to, pořád a bude to ve mně do konce života . Navíc jsem celoživotně majitelka nízkýho sebevědomí , takže i tohle mě rozhodně s vyrovnáním nepomáhá .


A ta chyba ? jedině ta, že jsem si ho vůbec kdy pustila do života, že jsem věřila , že spolu půjdeme životem, byť ne jako partneři . Nic jsme si neudělali, nepohádali se. Někdy si říkám ,že jsem se s ním nevyspala , kdyby ano, tak bych i chápala ,že mi nechce oznámit , že se žení atd. Říká se ,že i špatná zkušenost vám dá i něco, pozitivního - mě nic . Jen jsem po týhle zkušenosti ještě víc uzavřenější než kdy předtím a zejména , co se týče navazování vztahů s muži , bojím se dalšího zklamání a bolesti .

Ze zoo na Sonografii

19. července 2018 v 14:47 Červenec 2018

Nějak mi poslední dobou nejde psát o hruboký tématech v mojí mysli , což je na jednu stranu asi i dobře . Není dobrý se pořád jen zaobírat sám sebou a pitvat bolístky . Takže opět na téma výlety .

Včera jsem byla se synovcem a mamkou v zoo, odjela jsem od sebe , protože jsem měla na dnešek jet k doktoru na Sono, kterej je v jiným městě a taky máma potřebovala malýho nějak zabavit , protože je u ní už skoro 14 dní . Tenhle výlet se asi řadí k nejkratším , protože zoo mám od bytu nějakých 200metrů a za "sousedy" od naprotu mám vlky. Takže sice žádná exotika ve stylu jéé, jedem někam daleko na výlet , ale bylo to fajn . I to ten fakt , že to mám domů za rohem, což je fajn zejména , když máte svoje wc nadohled , že :D . Viděli jsme toho hodně a překvapilo mě, že i když jsou prázdniny , zas takový davy tam nebyly , což bylo super . Dali jsme si tam i oběd a mám spoustu fotek . Jen by nemuselo být takový vedro, ale déšť by byl taky špatnej . Nakonec jsme tam byly 4 hodiny , uteklo to a nakonec jsem musela, prostě musela se vyšplhat s vozíkem do kopců a tam jsem koukala na ty svoje chlupatý sousedy . Je fajn je vidět i z jiný strany :D .


Dneska teda na Sono do Mamma Centra . Asi tušíte, že tam si lidi často vyslehnou krutej ortel rakoviny , jako koneckonců i moje máma před lety a díky tomu tam chodim i já . Snaží se tam bejt milý , jak sestry , tak lékaři , ale prostě to tam visí ve vzduchu a někdy je na těch lidech i vidět úzkost, slzy a strach . Museli jsme tam i s malým ,ale děti si to nepřipouští , tak snad dobrý. Akorát chtěl jít se mnou dovnitř, což vzhledem k tomu, že tam chodim s ňadrama , asi nebude nejlepší nápad a nemusí zase vidět všechno :D .

Byla tam jedna stařenka se synem , byla o berlích a evidentně nějaká s demencí už, pořád tam chodila , že už tam nevydrží čekat a šla i na sesternu , že už chce jít,jako dítě . Tak ten syn za ní pořád chodil , to taky musí bejt pořádně na psychiku tohle se starat a dávat pozor a paní jen přispívala k tý podivný atmosféře tam . Zjistili jsme , že je tam jen jedna doktorka z důvodu dovolených a čekárna plná ,takže ač to jde jindy rychle a jsem objednaná na čas , tu hodinku a něco jsem si vyseděla . Paní nakonec vzali přednostně , ale myslim, že to nikomu nevadilo, nemůže za to . Zajímavý bylo, že jsme tam byli 2 se stejným přijmením a že není moc rozšířený, takže při oznámení přijmení se nevědelo, která z nás , ale já byla ta první . Vyšetřili mě na vozíku vsedě , takže jsem si nemusela ani přelehávat , což oceňuju , paní doktorka až podivně vysmátá , ale sama řekla , že těch lidí je moc když je tam sama , takže asi byla přepracovaná . Jinak jsem zdravá , zaplatila jsem 400,- , protože ještě nemam potřebnej věk a konečně domů .


Teď mě ještě čeká se objednat ještě jinam , někam , kde je to úplně hrozný, teda aspoň pro mě , ale musíme tam všichni , tedy většina . K smrti nerada telefonuju a obzvlášť nekam, kam se mi nechce , ale musim se k tomu dokopat , ať to mám komplet tyhle věci a klid.


Mlčet a trpět ?

16. července 2018 v 9:41 Téma týdne
Před několika kolika lety se do medíí dostala kauza Kociánka . Kociánka je ústav pro tělesně postižený . Jedna ( a postupem času i víc lidí ) si stěžovalo na místní poměry . Napsala se petice ředitelovi , dotyčná pak připustila,že jí vadilo,že propustili její oblíbenou vychovatelku , nakonec se nějak domluvili a vyšumělo to . Nevim , ale zdá se mi to divný . Můžu říct, že jsem nikdy na Kociánce nebyla a tamní poměry neznám , ale mám za to, že klienti nelhali, že se k nim personál chová jinak než by měl a naštvalo mě, že se to uklidnilo . Úplně vidim, jak ředitel si řekne, že ty "dementy " umlčí . Tyhlety subjekty jsou hrozně silný a " poddaný " nikdy nevyhrajou . A troufam si říct , že nakonec vyhrál i strach. Přece jen je to místo, kde žijou celej život a dobře ví , že by si pak na ně zasedli , ačkoliv vám všude tvrdí , že i když si budete stěžovat , tak s váma budou jednat stejně jako před tím než jste se ozvali , nevěřim . V jejich očích budete pořád ten , co " zlobí " .

Taky jsem ve svých 13 nastoupila do takovýho zařízení , tenkrát jsme si ještě stěžovat nemohli a věřte kdyby jo, tak se mě nezbaví . Byl to pro mě šok , jak se k ostatním chovali a totálně mě deptalo, že si to nechali všichni líbit . Třeba se chodilo na rehabku jedna skupina ráno a druhá od 10 , s tím ,že ti od 10 končili v poledne a do školy už se nevraceli , takže se učili jen 2 hodiny denně . Já chodila 3 x v týdnu . Byla jsem tam kvůli škole, bavilo mě se učit a tohle nepřicházelo v úvahu , zůstávat většinu dne na cvičení , byla jsem tam hlavně kvůli vzdělání . Nejdřív jsem na to poukazovala sama , vysmáli se mi , pak nastoupili rodiče a najednou to šlo a sami mě odváželi přes silnici do školy, protože sami jsme nemohli , zřejmě jsme neměli dostatečný IQ přejet silnici , kde jede jedno auto do hodiny .

Pak taky fyzio sestry nás odmítali odvézt do školy , dokud si sami nezavážeme boty, což jsem dlouho neuměla . I proto,že mám postiženou jemnou motoriku . A fakt nám nepomohli a klidně nás nechali i hodinu se s tím mořit , takže opět se dala dohromady parta rodičů, protože jsem nebyla sama, koho tahle pérovali a šla sestřičky "navštívit" , takže najednou nám s botama pomáhali a všechno šlo , samozřejmě . Nebo zapomněli někoho na chodbě třeba i 2 hodiny a nechali ho třeba počůrat .. A víte proč ? neměli rodiče , takže sestry je nebraly vážně a věděli, že se neozvou , protože tam přece žijou . Mě taky se začátku neměli rádi , protože jsem se nebála se ozvat když se mě nebo jinýmu něco dělo, ale mě to bylo fuk . I zdravotní sestry se některý chovaly no, řekněme diskutabilně k těm lidem . Mě za kritiku nic postihnout nemohlo, takže jsem tvrdě bojovala za všechny . Mohla jsem držet krok a pusu ,ale musela jsem se ozvat i za cenu vlastního nepohodlí .


Naprosto chápu ,že sestry těch klientů mají moc , ale zase na druhou stranu bejt odkázaná na nějakou utahanou ,flustrovanou nánu , která mi pomalu vynadá,že se mi chce na záchod, nutí mě se mořit s botama , když ví,že mi to nejde a ještě vyhrožuje,že něco nebude když si je nezavážu nebo mě někde na hodinu zapomene musí bejt taky "super " . Věřím,že tohle se v těch zařízeních děje dodnes a že jen zlomek vyplave napovrch . Už jen proto,že stěžovatelé se bojí následků nebo ředitelé neberou stěžovatele vážně . Takže ne, že oni se můžou ozvat, oni přímo musí , jenže je to boj s větrnýma mlýnama .

Single

15. července 2018 v 14:41 Červenec 2018
Jak už jsem psala , tak jsem čekala ,že minulý Téma týdne vyhraje něco jinýho . Bohužel se tak nestalo a protože už jsem ho měla připravený a napsaný , co s ním ? Takže vám ho předkládám teď .

Single - nemám tohle slovo ráda , moje generace a nebo tedy já si pod tím spíš představím singl nějaký kapely . Ale já jsem taky nezadaná , nechci říkat sama , protože mám kolem sebe lidi , na kterých mi záleží a snad jim i na mě . Být nezadaná má svoje výhody i nevýhody . Nevýhody vás asi napadnou sami , ale výhod je taky dost - můžete se volně rozvalovat po celý posteli , nikdo vám neblokuje koupelnu , můžete si v podstatě dělat co chcete a nemusíte se na nikoho ohlížet , i když je pravda, že následky si pak nesete jen vy . Je to všechno jen ve vašich rukou .


Vlastně i společnost dává najevo, že by člověk měl být v páru . Stačí přijít do potravin - většina jídel je dělaná pro více lidí , já nevim, jak vy , ale třeba jedno balení vakuovanýho salámu jím 3 dny , protože je mi líto ten zbytek vyhodit - pro šťouraly, ano vím, že si můžu říct o salám a obsluha mě ho naváží , ale říkejte to mě introvertovi . Všechny výrobky jsou pro jednoho zbytečně velký . Ale tady se dostáváme k nesporný výhodě samožití - vaření . Můžete se odbít klidně párkem s chlebem či konzervou , protože nikdo za váma nestojí a neskuhrá , že máte uvařit to a to . A vlastně ani vy, když si vaříte jen pro sebe nemáte potřebu si nějak podstrojovat , není motivace .


Ale jediný v čem vidim opravdu nevýhodu je v penězích , když jste dva, tak se můžete podělit o nájem a poplatky , zatímco sami to táhnete všechno sami a vlastně i to jídlo se vám prodraží víc ,než když kupujete třeba pro rodinu . Každopádně, ať jste single z donucení či z přesvědčení , užívejte , protože je to pořád lepší než být singl třeba vaší oblíbený kapely . I když v Bohnicích vám za tenhle názor stravu a nájem proplatí pojišťovna :D .

Vozíčkářka v pasti

11. července 2018 v 13:22 Červenec 2018
Uf, teda jako málokdy přijdu z města tak vyflusaná jako tenhle týden - to je na frťana . Vypravila jsem se koupit dárek k narozeninám , dost už to spěchalo . Jezdim MHD , nemam řidičák a odvoz taky ne, takže jinak to nešlo .
Cesta absolutní peklo - jak jsou prázdniny , tak bus nejezdí tak často , takže našlápáno až po strop . Naštvanej řidič , že musel zvednout zadek a sundat mi plošinu , za vozejčkářským místem je místo pro kočár , samozřejmě přistoupila máma s dvouma rozeřvanýma dětma . Děti nemusim obecně, natož když řvou a do toho si samozřejmě všichni usmysleli , že začnou někomu volat, takže ze všech stran něco . Ty kráso , já šílela .

Konečně mě bus vyplivnul, ale čekalo mě ještě snad něco horšího - místě kam jsem chtěla bylo rozkopáno a já to nevěděla . Takže jsem přejela na druhou stranu , jenže oni byly zavřený i chodníky i tady , vždycky pár metrů a obrubníky mají asi 30 centimetrů , takže to vozík fakt nedá jen tak sjet a hlavně vyjet :-( . A co teď , samozřejmě,že bylo uzavřeno i u toho " mýho " krámu . Potkala jsem cestou nějakou rodinu a ptali se , jestli něco nepotřebuju v hlavě mi to šrotovalo a vůbec jsem nemohla přijít na to , jestli tu pomoc vůbec chci . Jezdili tam auta , tramvaje .. Odmítla jsem je , protože i oni sami byli bezdradný ,ale je hezký,že chtěli pomoc a aspoň jsme si nad situací hezky ponadávali :D . Takže jsem nakonec najela na jedinej nájezd půl kilometru daleko a prostě jsem jela . U toho posledního " zákazu vjezdu " kde byla páska jsem řekla , že potřebuju projet , že jinudy nemůžu . Už jsem byla fakt vytočená , takže mě tam milostivě nechali projet .

V krámu jsem nakonec koupila něco, co se asi oslavenci moc líbit nebude, ale to je fuk :D. Když už jsem se tam tak složitě probojovala , tak jsem s něčím odcházet musela . Cesta zpátky , že pojedu stejně , jenže u pásky nikdo nebyl , tak čekám - 5 minut nic, zkouším jí podjet , nejde to ,všude obrubníky jak blázen . Sjela bych to ,ale fakt se bojim , on ten vozík se může klidně zapíchnout a konec , není do terénu . Potřebuju jen jistotu , aby tam někdo byl a ten vozík přidržoval , kdyby něco . Takže jsem dle " ksichtu " si vytipovala , kdo by byl ochotnej . Nutno říct, že spousta lidí viděla ,že jsem v pasti a ignorovala to . Nakonec jsem oslovila nějakýho pána , tak mě přidržel a já sjela .
Šílenost , několik ulic rozkopáno a hlavně jsem jaksi zjistila , že zřejmě nebudu moct koncem měsíce na brigádu na fotbal , protože se tam prostě nedostanu . Dokonce i kdybych jela jiným druhem MHD , tak mě to vždycky vysadí na stejným místě jako autobus . Jedině,že bych vystoupila o zastávku blíž a těch pár kilometrů dojela pěšky ,ale to je zase tak , komu by se chtělo najíždět . Ukrajuje to dost času a baterii ve vozíku . Baterie, který už vůbec nejsou za 2 roky ježdění v tom nejlepším stavu,takže, abych vůbec dojela zpátky domů .

A bůhví , jestli to za pár týdnů nebude ještě horší nežli teď. Snad jen doufam,že aspoň ta jedna ulice bude aspoň trochu v průchozím stavu . Asi budu jezdit prostředkem silnice , kde jezdí auta a tramvaje . Není to moc široký a už jednou na mě houkala tramvaj, ať uhnu , když jsem hledala nájezd , takže ani tramvajáci tomu nejsou nakloněni .Ale co dělat ? nemůžu jako ostatní jít na chodník a za pár metrů zase v pohodě z něj sejít jako oni a pokračovat v cestě , když není nájezd .

Nějakou stížnost psát nebudu , stejně, co by mi asi tak řekli ? musí to udělat a viděla jsem spoustu majitelů obchodů tam , který byli na nervy ,že se jim tam nedostanou zákazníci a ti už taky určitě dali najevo radnici jsou nevoli, že tím přichází o peníze . A v neposlední řadě už se psychicky připravuju na jednání s panem divným , kdyby to fakt nešlo se tam dostat . S člověkem , kterej tohle bere jako nejdůležitejší věc na světě , abych prodávala , A už slysim to jeho,že prostě tam musim dorazit . A bude si myslet,že se jen opět vymlouvám . Jó , to zase bude výživný .Je škoda,že nebydlím poblíž, abych věděla , jaký to tam je aktuálně. Pan divnej totiž rozdává vstupenky atd . dost brzo a tak chce stejně tak brzo vědět naší přítomnost nebo nepřítomnost . Bude to ještě zajímavý všechno .

Bude líp - změňte myšlení

9. července 2018 v 10:34 Téma týdne
Každýmu se někdy něco nedaří , ale věřte, že bude líp . Taky jsem bývala , ehmm , občas pořád ještě jsem taková ta , že mam celoživotní smůlu a myslim si,že coby postižena obrnou mám právo na to si to myslet , to už fakt smůla je, i když vámi nezaviněná . Odjakživa jsem typ, že při nejnevhodnějších situacích pokaždé něco zkoním nebo se ztrapním - někam vjedu , do někoho narazím , něco nevhodnýho řeknu a občas se ještě v záchvěvu zastydlý puberty začnu smát v nejnevhodnější dobu . Ale tak co ? jsme lidi a máme právo na to dělat chyby . Ačkoliv dnešní společnost je nastavená tak, že chyby neneodpouští . Není důvod upadat do depresí,že jsem k ničemu , když mi něco nejde podle mých představ, ale vysvětlete to svý hlavě a mozku , to nadělá největší paseku . Taky jsem měla v životě dost okamžiků , kdy jsem se měla za totální nulu , i když okolí si to nemyslelo ,ale já v tom svým přesvědčení jela dál . Čekáte radu, jak jsem se z toho dostala ? věkem . Nikdy jsem nechodila k psychologovi a nepolykala pilulky , stačilo tak nějak vyzrát , sice se to stalo až kolem mojí 30 ,ale stalo a jsem za to moc ráda a o to víc ,že bez rádoby odborníků . Ono totiž když děláte něco špatně , tak to znamená ,že právě proto jste člověk a ne nějaká nula k ničemu , takže přeju vám, ať se vám co nejvíc nedaří .

PS: když jsem se dívala na anketu téma týdne dneska naposledy , tak mělo nejvíc procent hlasů jiný téma , na který už jsem dokonce měla připraveno předem ( a podle mě bylo i lepší , ale co se dá dělat ), takže jsem v rychlosti něco splácala dohromady na tohle . Musim přiznat,že tohle mě štve a není to poprvé, kdy se to stalo - měla by se stanovit nějaká jednotná hodina , kdy se hlasování zastaví . No nic, článek není zrovna podle mých představ , ale vážně nevím, jak jinak to pojmout . Když už jsem si jednou řekla,že budu psát na všechny TT , tak to dodržím .

Tam, kde lítají kočky tmou

8. července 2018 v 9:30 Červenec 2018
A kde lítají ? no přece u mě doma . V noci najednou slyšim řev koček jakoby se prali nebo tak něco . Nejdřív nevím odkud to jde , protože jsem snad jediná v baráku, kdo nemá kočky . Fakt , všichni kolem je mají i můj soused . Souseda vylučuju , protože má fakt silný sítě na balkoně i v okně , aby mu neutekli a za těch x let, co je má se to ani jednou nestalo . Takže od něj fakt ne , dost si to hlídá . Takže kdo ? v zápětí mám jasno , sousedka nade mnou . Bydlí tady asi půl roku a vlastně jsem jí nikdy ještě ani neviděla , moc ven nechodí . Vím,že má na balkoně nataženou síť ,ale už od začátku mě přišla jen taková ta obyčejná , proti hmyzu , takže kočku to před vypadnutím nemůže udržet . A taky ne .

Bylo to pěkně nepříjemný , spíte, všude klid a najednou řev , prali se či mrouskali , nevim , už tohle je značně nepříjemný , když rozespalý nevíte , co se děje , jestli vám někdo leze na balkon ( a to jste ještě v přízemí ) nebo co vlastně . Nicméně to horší ještě přišlo . Najednou ze shora letí něco velkýho černýho a kočka přistála na mým zabradlí u balkonu , "paráda " . Venku stále tma , bylo něco po 3 hodině ranní . Kočka na mě čučí , sedí a neví kudy odejít . Do toho, jak jsem byla rozespalá jsem si myslela,že je to původně mýval :D , bylo to obrovský. Pro neznalý - bydlim u zoo , takže zase tak mimo bych bejt nemohla a mýval by tu klidně moh bejt . Nicméně když jsem si ujasnila , co by to tak mohlo bejt za druh, začala jsem se modlit, aby kočka či spíš kocour neseskočil z toho zábradlí mě na balkon , protože poslední, co bych chtěla je ho tu někde nahánět , což by stejně nešlo . Nicméně byl inteligentní a po chvilce se rozhodnul pro stranu do ulice - díky bohu .

Za chvíli jsem nad sebou uslyšela dupot, paní se probudila a zjistila to . Napadlo mě , jestli tam nemam zajet a říct jí ,že kočka to přežila , spadla ke mě a zdrhla . A taky, aby věděla ,že to zvíře není u mě , kdyby ho někde hledala . Jenže byly 3 hodiny ráno a přišlo mě to blbý , tak jsem počkala do rána . A jak jsem, řekla, tak jsem udělala . Stálo to , pro mě jako introverta hodně odhodlání někde zazvonit, natož u někoho, koho jsem v životě neviděla a nevím, jak bude reagovat . Tak jsem si připravila proslov , zvoním , nic, podruhý a zase nic . Znova se vracim a pár hodin a se stejným výsledkem . A dokonce neměla ani jméno na zvonku a číslo bytu na dveřích, tak jsem to vypočítala v jakých místech pod ní bydlím já a že to bude ona . Stála jsem tam několik minut a pak jsem se na to vykašlala a nechápu - mě se ztratit zvířátko, tak šílim a čekam na každou zprávu , ale mě přišlo,že paní neotevírá schválně . Dala jsem jí šanci? dala , takže ani jí nedam vzkaz do schránky . Nebo ona sama mohla ke mě přijít zeptat se, jestli něco jsem neviděla atd ,ale neudělala to , tak má smůlu .

Je to podivný , má těch koček víc a přijde mi jakoby to tajila a proto možná neotevřela , možná jich má v bytě 150 a nechce, aby na to někdo přišel , těžko říct . Je divný, že se po tom zvířeti nesháněla . Jako kdyby na jednom ani nesešlo . Každopádně do toho rýpat nebudu , jestli si to tam rozmnožuje nebo co, je mi jedno . A bůhví jaká je , když ani ven moc nechodí a v životě jsem jí nikdy nepotkala ani na chodbě . A to,že ani na zvonku k bytu nemá jméno taky o nečem vypovídá , jakoby chtěla žít v anonymitě se vším všudy . Já chci jen, aby mi nepadaly na balkon a obzvlášť ne uprostřed noci . Měla by si to nějak líp zabezpečit ten svůj balkon, protože jde i o bezpečnost těch zvířat .Tak snad dnešní noc už bude v klidu a neuvidim zase nějakou "kouli " padající tmou . Není to totiž vůbec příjemný .