Červenec 2018

Mlčet a trpět ?

Pondělí v 9:41 Téma týdne
Před několika kolika lety se do medíí dostala kauza Kociánka . Kociánka je ústav pro tělesně postižený . Jedna ( a postupem času i víc lidí ) si stěžovalo na místní poměry . Napsala se petice ředitelovi , dotyčná pak připustila,že jí vadilo,že propustili její oblíbenou vychovatelku , nakonec se nějak domluvili a vyšumělo to . Nevim , ale zdá se mi to divný . Můžu říct, že jsem nikdy na Kociánce nebyla a tamní poměry neznám , ale mám za to, že klienti nelhali, že se k nim personál chová jinak než by měl a naštvalo mě, že se to uklidnilo . Úplně vidim, jak ředitel si řekne, že ty "dementy " umlčí . Tyhlety subjekty jsou hrozně silný a " poddaný " nikdy nevyhrajou . A troufam si říct , že nakonec vyhrál i strach. Přece jen je to místo, kde žijou celej život a dobře ví , že by si pak na ně zasedli , ačkoliv vám všude tvrdí , že i když si budete stěžovat , tak s váma budou jednat stejně jako před tím než jste se ozvali , nevěřim . V jejich očích budete pořád ten , co " zlobí " .

Taky jsem ve svých 13 nastoupila do takovýho zařízení , tenkrát jsme si ještě stěžovat nemohli a věřte kdyby jo, tak se mě nezbaví . Byl to pro mě šok , jak se k ostatním chovali a totálně mě deptalo, že si to nechali všichni líbit . Třeba se chodilo na rehabku jedna skupina ráno a druhá od 10 , s tím ,že ti od 10 končili v poledne a do školy už se nevraceli , takže se učili jen 2 hodiny denně . Já chodila 3 x v týdnu . Byla jsem tam kvůli škole, bavilo mě se učit a tohle nepřicházelo v úvahu , zůstávat většinu dne na cvičení , byla jsem tam hlavně kvůli vzdělání . Nejdřív jsem na to poukazovala sama , vysmáli se mi , pak nastoupili rodiče a najednou to šlo a sami mě odváželi přes silnici do školy, protože sami jsme nemohli , zřejmě jsme neměli dostatečný IQ přejet silnici , kde jede jedno auto do hodiny .

Pak taky fyzio sestry nás odmítali odvézt do školy , dokud si sami nezavážeme boty, což jsem dlouho neuměla . I proto,že mám postiženou jemnou motoriku . A fakt nám nepomohli a klidně nás nechali i hodinu se s tím mořit , takže opět se dala dohromady parta rodičů, protože jsem nebyla sama, koho tahle pérovali a šla sestřičky "navštívit" , takže najednou nám s botama pomáhali a všechno šlo , samozřejmě . Nebo zapomněli někoho na chodbě třeba i 2 hodiny a nechali ho třeba počůrat .. A víte proč ? neměli rodiče , takže sestry je nebraly vážně a věděli, že se neozvou , protože tam přece žijou . Mě taky se začátku neměli rádi , protože jsem se nebála se ozvat když se mě nebo jinýmu něco dělo, ale mě to bylo fuk . I zdravotní sestry se některý chovaly no, řekněme diskutabilně k těm lidem . Mě za kritiku nic postihnout nemohlo, takže jsem tvrdě bojovala za všechny . Mohla jsem držet krok a pusu ,ale musela jsem se ozvat i za cenu vlastního nepohodlí .


Naprosto chápu ,že sestry těch klientů mají moc , ale zase na druhou stranu bejt odkázaná na nějakou utahanou ,flustrovanou nánu , která mi pomalu vynadá,že se mi chce na záchod, nutí mě se mořit s botama , když ví,že mi to nejde a ještě vyhrožuje,že něco nebude když si je nezavážu nebo mě někde na hodinu zapomene musí bejt taky "super " . Věřím,že tohle se v těch zařízeních děje dodnes a že jen zlomek vyplave napovrch . Už jen proto,že stěžovatelé se bojí následků nebo ředitelé neberou stěžovatele vážně . Takže ne, že oni se můžou ozvat, oni přímo musí , jenže je to boj s větrnýma mlýnama .

Single

Neděle v 14:41 Červenec 2018
Jak už jsem psala , tak jsem čekala ,že minulý Téma týdne vyhraje něco jinýho . Bohužel se tak nestalo a protože už jsem ho měla připravený a napsaný , co s ním ? Takže vám ho předkládám teď .

Single - nemám tohle slovo ráda , moje generace a nebo tedy já si pod tím spíš představím singl nějaký kapely . Ale já jsem taky nezadaná , nechci říkat sama , protože mám kolem sebe lidi , na kterých mi záleží a snad jim i na mě . Být nezadaná má svoje výhody i nevýhody . Nevýhody vás asi napadnou sami , ale výhod je taky dost - můžete se volně rozvalovat po celý posteli , nikdo vám neblokuje koupelnu , můžete si v podstatě dělat co chcete a nemusíte se na nikoho ohlížet , i když je pravda, že následky si pak nesete jen vy . Je to všechno jen ve vašich rukou .


Vlastně i společnost dává najevo, že by člověk měl být v páru . Stačí přijít do potravin - většina jídel je dělaná pro více lidí , já nevim, jak vy , ale třeba jedno balení vakuovanýho salámu jím 3 dny , protože je mi líto ten zbytek vyhodit - pro šťouraly, ano vím, že si můžu říct o salám a obsluha mě ho naváží , ale říkejte to mě introvertovi . Všechny výrobky jsou pro jednoho zbytečně velký . Ale tady se dostáváme k nesporný výhodě samožití - vaření . Můžete se odbít klidně párkem s chlebem či konzervou , protože nikdo za váma nestojí a neskuhrá , že máte uvařit to a to . A vlastně ani vy, když si vaříte jen pro sebe nemáte potřebu si nějak podstrojovat , není motivace .


Ale jediný v čem vidim opravdu nevýhodu je v penězích , když jste dva, tak se můžete podělit o nájem a poplatky , zatímco sami to táhnete všechno sami a vlastně i to jídlo se vám prodraží víc ,než když kupujete třeba pro rodinu . Každopádně, ať jste single z donucení či z přesvědčení , užívejte , protože je to pořád lepší než být singl třeba vaší oblíbený kapely . I když v Bohnicích vám za tenhle názor stravu a nájem proplatí pojišťovna :D .

Vozíčkářka v pasti

11. července 2018 v 13:22 Červenec 2018
Uf, teda jako málokdy přijdu z města tak vyflusaná jako tenhle týden - to je na frťana . Vypravila jsem se koupit dárek k narozeninám , dost už to spěchalo . Jezdim MHD , nemam řidičák a odvoz taky ne, takže jinak to nešlo .
Cesta absolutní peklo - jak jsou prázdniny , tak bus nejezdí tak často , takže našlápáno až po strop . Naštvanej řidič , že musel zvednout zadek a sundat mi plošinu , za vozejčkářským místem je místo pro kočár , samozřejmě přistoupila máma s dvouma rozeřvanýma dětma . Děti nemusim obecně, natož když řvou a do toho si samozřejmě všichni usmysleli , že začnou někomu volat, takže ze všech stran něco . Ty kráso , já šílela .

Konečně mě bus vyplivnul, ale čekalo mě ještě snad něco horšího - místě kam jsem chtěla bylo rozkopáno a já to nevěděla . Takže jsem přejela na druhou stranu , jenže oni byly zavřený i chodníky i tady , vždycky pár metrů a obrubníky mají asi 30 centimetrů , takže to vozík fakt nedá jen tak sjet a hlavně vyjet :-( . A co teď , samozřejmě,že bylo uzavřeno i u toho " mýho " krámu . Potkala jsem cestou nějakou rodinu a ptali se , jestli něco nepotřebuju v hlavě mi to šrotovalo a vůbec jsem nemohla přijít na to , jestli tu pomoc vůbec chci . Jezdili tam auta , tramvaje .. Odmítla jsem je , protože i oni sami byli bezdradný ,ale je hezký,že chtěli pomoc a aspoň jsme si nad situací hezky ponadávali :D . Takže jsem nakonec najela na jedinej nájezd půl kilometru daleko a prostě jsem jela . U toho posledního " zákazu vjezdu " kde byla páska jsem řekla , že potřebuju projet , že jinudy nemůžu . Už jsem byla fakt vytočená , takže mě tam milostivě nechali projet .

V krámu jsem nakonec koupila něco, co se asi oslavenci moc líbit nebude, ale to je fuk :D. Když už jsem se tam tak složitě probojovala , tak jsem s něčím odcházet musela . Cesta zpátky , že pojedu stejně , jenže u pásky nikdo nebyl , tak čekám - 5 minut nic, zkouším jí podjet , nejde to ,všude obrubníky jak blázen . Sjela bych to ,ale fakt se bojim , on ten vozík se může klidně zapíchnout a konec , není do terénu . Potřebuju jen jistotu , aby tam někdo byl a ten vozík přidržoval , kdyby něco . Takže jsem dle " ksichtu " si vytipovala , kdo by byl ochotnej . Nutno říct, že spousta lidí viděla ,že jsem v pasti a ignorovala to . Nakonec jsem oslovila nějakýho pána , tak mě přidržel a já sjela .
Šílenost , několik ulic rozkopáno a hlavně jsem jaksi zjistila , že zřejmě nebudu moct koncem měsíce na brigádu na fotbal , protože se tam prostě nedostanu . Dokonce i kdybych jela jiným druhem MHD , tak mě to vždycky vysadí na stejným místě jako autobus . Jedině,že bych vystoupila o zastávku blíž a těch pár kilometrů dojela pěšky ,ale to je zase tak , komu by se chtělo najíždět . Ukrajuje to dost času a baterii ve vozíku . Baterie, který už vůbec nejsou za 2 roky ježdění v tom nejlepším stavu,takže, abych vůbec dojela zpátky domů .

A bůhví , jestli to za pár týdnů nebude ještě horší nežli teď. Snad jen doufam,že aspoň ta jedna ulice bude aspoň trochu v průchozím stavu . Asi budu jezdit prostředkem silnice , kde jezdí auta a tramvaje . Není to moc široký a už jednou na mě houkala tramvaj, ať uhnu , když jsem hledala nájezd , takže ani tramvajáci tomu nejsou nakloněni .Ale co dělat ? nemůžu jako ostatní jít na chodník a za pár metrů zase v pohodě z něj sejít jako oni a pokračovat v cestě , když není nájezd .

Nějakou stížnost psát nebudu , stejně, co by mi asi tak řekli ? musí to udělat a viděla jsem spoustu majitelů obchodů tam , který byli na nervy ,že se jim tam nedostanou zákazníci a ti už taky určitě dali najevo radnici jsou nevoli, že tím přichází o peníze . A v neposlední řadě už se psychicky připravuju na jednání s panem divným , kdyby to fakt nešlo se tam dostat . S člověkem , kterej tohle bere jako nejdůležitejší věc na světě , abych prodávala , A už slysim to jeho,že prostě tam musim dorazit . A bude si myslet,že se jen opět vymlouvám . Jó , to zase bude výživný .Je škoda,že nebydlím poblíž, abych věděla , jaký to tam je aktuálně. Pan divnej totiž rozdává vstupenky atd . dost brzo a tak chce stejně tak brzo vědět naší přítomnost nebo nepřítomnost . Bude to ještě zajímavý všechno .

Bude líp - změňte myšlení

9. července 2018 v 10:34 Téma týdne
Každýmu se někdy něco nedaří , ale věřte, že bude líp . Taky jsem bývala , ehmm , občas pořád ještě jsem taková ta , že mam celoživotní smůlu a myslim si,že coby postižena obrnou mám právo na to si to myslet , to už fakt smůla je, i když vámi nezaviněná . Odjakživa jsem typ, že při nejnevhodnějších situacích pokaždé něco zkoním nebo se ztrapním - někam vjedu , do někoho narazím , něco nevhodnýho řeknu a občas se ještě v záchvěvu zastydlý puberty začnu smát v nejnevhodnější dobu . Ale tak co ? jsme lidi a máme právo na to dělat chyby . Ačkoliv dnešní společnost je nastavená tak, že chyby neneodpouští . Není důvod upadat do depresí,že jsem k ničemu , když mi něco nejde podle mých představ, ale vysvětlete to svý hlavě a mozku , to nadělá největší paseku . Taky jsem měla v životě dost okamžiků , kdy jsem se měla za totální nulu , i když okolí si to nemyslelo ,ale já v tom svým přesvědčení jela dál . Čekáte radu, jak jsem se z toho dostala ? věkem . Nikdy jsem nechodila k psychologovi a nepolykala pilulky , stačilo tak nějak vyzrát , sice se to stalo až kolem mojí 30 ,ale stalo a jsem za to moc ráda a o to víc ,že bez rádoby odborníků . Ono totiž když děláte něco špatně , tak to znamená ,že právě proto jste člověk a ne nějaká nula k ničemu , takže přeju vám, ať se vám co nejvíc nedaří .

PS: když jsem se dívala na anketu téma týdne dneska naposledy , tak mělo nejvíc procent hlasů jiný téma , na který už jsem dokonce měla připraveno předem ( a podle mě bylo i lepší , ale co se dá dělat ), takže jsem v rychlosti něco splácala dohromady na tohle . Musim přiznat,že tohle mě štve a není to poprvé, kdy se to stalo - měla by se stanovit nějaká jednotná hodina , kdy se hlasování zastaví . No nic, článek není zrovna podle mých představ , ale vážně nevím, jak jinak to pojmout . Když už jsem si jednou řekla,že budu psát na všechny TT , tak to dodržím .

Tam, kde lítají kočky tmou

8. července 2018 v 9:30 Červenec 2018
A kde lítají ? no přece u mě doma . V noci najednou slyšim řev koček jakoby se prali nebo tak něco . Nejdřív nevím odkud to jde , protože jsem snad jediná v baráku, kdo nemá kočky . Fakt , všichni kolem je mají i můj soused . Souseda vylučuju , protože má fakt silný sítě na balkoně i v okně , aby mu neutekli a za těch x let, co je má se to ani jednou nestalo . Takže od něj fakt ne , dost si to hlídá . Takže kdo ? v zápětí mám jasno , sousedka nade mnou . Bydlí tady asi půl roku a vlastně jsem jí nikdy ještě ani neviděla , moc ven nechodí . Vím,že má na balkoně nataženou síť ,ale už od začátku mě přišla jen taková ta obyčejná , proti hmyzu , takže kočku to před vypadnutím nemůže udržet . A taky ne .

Bylo to pěkně nepříjemný , spíte, všude klid a najednou řev , prali se či mrouskali , nevim , už tohle je značně nepříjemný , když rozespalý nevíte , co se děje , jestli vám někdo leze na balkon ( a to jste ještě v přízemí ) nebo co vlastně . Nicméně to horší ještě přišlo . Najednou ze shora letí něco velkýho černýho a kočka přistála na mým zabradlí u balkonu , "paráda " . Venku stále tma , bylo něco po 3 hodině ranní . Kočka na mě čučí , sedí a neví kudy odejít . Do toho, jak jsem byla rozespalá jsem si myslela,že je to původně mýval :D , bylo to obrovský. Pro neznalý - bydlim u zoo , takže zase tak mimo bych bejt nemohla a mýval by tu klidně moh bejt . Nicméně když jsem si ujasnila , co by to tak mohlo bejt za druh, začala jsem se modlit, aby kočka či spíš kocour neseskočil z toho zábradlí mě na balkon , protože poslední, co bych chtěla je ho tu někde nahánět , což by stejně nešlo . Nicméně byl inteligentní a po chvilce se rozhodnul pro stranu do ulice - díky bohu .

Za chvíli jsem nad sebou uslyšela dupot, paní se probudila a zjistila to . Napadlo mě , jestli tam nemam zajet a říct jí ,že kočka to přežila , spadla ke mě a zdrhla . A taky, aby věděla ,že to zvíře není u mě , kdyby ho někde hledala . Jenže byly 3 hodiny ráno a přišlo mě to blbý , tak jsem počkala do rána . A jak jsem, řekla, tak jsem udělala . Stálo to , pro mě jako introverta hodně odhodlání někde zazvonit, natož u někoho, koho jsem v životě neviděla a nevím, jak bude reagovat . Tak jsem si připravila proslov , zvoním , nic, podruhý a zase nic . Znova se vracim a pár hodin a se stejným výsledkem . A dokonce neměla ani jméno na zvonku a číslo bytu na dveřích, tak jsem to vypočítala v jakých místech pod ní bydlím já a že to bude ona . Stála jsem tam několik minut a pak jsem se na to vykašlala a nechápu - mě se ztratit zvířátko, tak šílim a čekam na každou zprávu , ale mě přišlo,že paní neotevírá schválně . Dala jsem jí šanci? dala , takže ani jí nedam vzkaz do schránky . Nebo ona sama mohla ke mě přijít zeptat se, jestli něco jsem neviděla atd ,ale neudělala to , tak má smůlu .

Je to podivný , má těch koček víc a přijde mi jakoby to tajila a proto možná neotevřela , možná jich má v bytě 150 a nechce, aby na to někdo přišel , těžko říct . Je divný, že se po tom zvířeti nesháněla . Jako kdyby na jednom ani nesešlo . Každopádně do toho rýpat nebudu , jestli si to tam rozmnožuje nebo co, je mi jedno . A bůhví jaká je , když ani ven moc nechodí a v životě jsem jí nikdy nepotkala ani na chodbě . A to,že ani na zvonku k bytu nemá jméno taky o nečem vypovídá , jakoby chtěla žít v anonymitě se vším všudy . Já chci jen, aby mi nepadaly na balkon a obzvlášť ne uprostřed noci . Měla by si to nějak líp zabezpečit ten svůj balkon, protože jde i o bezpečnost těch zvířat .Tak snad dnešní noc už bude v klidu a neuvidim zase nějakou "kouli " padající tmou . Není to totiž vůbec příjemný .

Kadeřnictví bez předsudků

5. července 2018 v 13:22 Červenec 2018
Dneska jsem se byla ostříhat , nebyla jsem objednaná a tak jsem měla připraveno , že se objednám a dorazím zítra . Čekala jsem na otevření a přišla tam černoška . Nikdy jsem s tímhle problém neměla , ať je člověk fialovej nebo žlutej, hlavně,že je slušnej . Z jedinýho, co jsem měla strach bylo to, jestli bude rozumět česky, jinak jsou tam většinou ukrajinky a těm člověk přece jen rozumí snáš ,takže jsem si v hlavě promítala anglický věty , kdyby náhodou . Teda ne,že v konverzaci v AJ nějak exceluju ,ale něco bych snad vypotila . Viděla jsem několik lidí a hlavně chlapů , který si to štrádovali se ostříhat a když jí tam viděli , udělali čelem vzad . Bylo mě to trapný i za ní . Vjela jsem a protože tam nikoho neměla , tak jsem se zeptala , jesli by mě nevzala hned a že ano.

Byla fajn , milá, mladá a usměvavá , jen špatně rozumněla a mluvila česky , což ale některý ukrajinky jsou tam na tom daleko hůř . Kadeřnictví je celý prosklený a tam byli vidět ty zděšený obličeje procházejících kolem , chudák paní . Přišel tam pán a jestli má volno , tak řekla,že po mě za půl hodiny , pán,že přijde a opravdu přišel , což bylo fajn . Mezitím přišla další paní. Kadeřnice neuměla vysvětlit, že bude mít volno až po pánovi , tak jsem jí pomohla a řekla to za ní . Chápu , že je to těžký , tak proč neudělat dobrej skutek . Pak tam přišlo ještě pár lidí - hlavně ženy a na paní bylo vidět ,že má radost z toho , že jí tam někdo vůbec jde . Což je zároveň i trochu smutný .

Ale bylo to fajn , ona byla fajn a ty lidi , co se nezalekli mi hned byli sympatičtější, i když je neznam . Snad paní tam nějakou dobu vydrží , i když tam se to hodně střídá . Jen mě mrzí , že pořád je náš národ v tomhle takovej , jakej je . Je to jen stříhání , panebože . I když věřim ,že některý vypatlanci by nemohli dýchat ani stejnej vzduch . V tomhle jsme pořád strašně dementní a primitivní . A je fajn , že ta hrstka lidí , co tam byla se objednat nebo to chtěla hned a nekoukala vyděšeně srze sklo, to má v hlavě srovnaný .

Dojet do cíle

2. července 2018 v 10:16 Téma týdne
Životní cíl je dojet do cíle . Nebojte nemyslím filozofování nad smrtí , myslím dosáhnout cíle na motorce , jak asi víte jezdím na ní , byť jen jako spolujezdec ,ale jinak to nejde . Holt není vozíčkář jako vozíčkář , o víkendu jsme zase vyjeli . Měla jsem trochu strach od minule, jak jsem měla bolesti krční páteře od těžký přilby až mě bylo zle , ale vzala jsem si nákrčník a zvládla jsem to - úžasná to věc . Tentokrát jsme jeli na další přehradu Hracholusky nějakých přes 60 kilometrů . Cesta byla fajn , i když horko až se mi chtěla sundat bunda ,ale to samozřejmě nešlo.

Nejdřív jsme zajeli na oběd a tam asi 150 dětí , obecně děti nemusim a tak jsem tam dosti trpěla a toužila jsem se už zavřít do přilby , ale jídlo za to stálo ty uvřeštěný trpaslíky přežít . Pak už se přesunout na přehradu . Dovnitř se nesmí , ale táta tam vjel i přes zákaz , taktéž mamina s autem , tý se to sice moc nelíbilo a věštila ,že nás tam chytne policie , no a měla pravdu . Seděli jsme si v klidu venku , ládovali se pohárem a jela tam policie . Tak jsme se ostýchali tam jít, že my nic , my neznalý , přišli jsme k motorce a oni nejen,že jeli zpátky ,ale u nás zastavili . Krve by se v nás nedořezal . Zastavili, protože nám upadnul na silnici nákrčník , tak , aby ho nepřejeli . Takže nejen,že nám nedali pokutu,ale ještě nám pomohli :D . Ale asi to bylo tím , že mě viděli , že jsem na vozíku a mysleli si, že ta motorka patří mě , tak mě nechali . Díky pánové ! .


Zbytek cesty už nic zajímavýho, jen ještě větší vedro . Každopádně s policajtama zatrnulo i mě . Ale díky tomu místu mám pěknou fotku u vody a vy jí máte možnost taky vidět v záhlaví blogu . Že je extra povedená svědčí i to, že mi jí na facebooku lajknul i pan divnej , což byl šok , protože mi nikdy nic ještě nelajknul, A dokonce jako první. Asi má rád , když na fotkách nejsem vidět .

A vy jste přečtením tohoto článku už do cíle dojeli , děkuju a přeju , ať se vám ty vaše životní cíle co nejdřív naplní .

Mekka Plzeňáků - Bolevák

1. července 2018 v 16:29 Červenec 2018
Bolevec, pro neznalý velkej rybník v Plzni. Ač bydlim v Plzni 8 let , tak jsem tam ještě nikdy nebyla až dneska, i proto , že to mám z ruky . Je to místo, kde se Plzeňáci vyvalujou o víkendech a tak . Já a můj doprovod jsme se shodli , že nechápeme , že někdo sebou může plácnout k vodě na celej den a nic nedělat , by mě hráblo . Nicméně takových lidí tam bylo dost . Jasně, je to i o tom,že lidi bydlí v paneláku a chtějí být v přírodě , ale pořád je ve mě to,že nejsem z města a vyrůstala jsem v rodinným domě se zahradou a ani teď, když jsem sama městská by mě nenapadlo tam jet a vyložit se tam . Přijde mi to místo zbytečně oslavovaný místníma . Jako asi fajn- procházka hezká , několik kilometrů lesem, že ani nevíte, že jste ve městě , ale já nevim . Bydlet tam , tak asi zhebnu - obyčejnej autokemp , nic moc hezkýho ,společný sociální zařízení , br.. Je to něco jako mnou už zmiňovanej amfiteátr , pro místní srdcovka , ale pro mě nepochopitelný , co na tom všichni vidí .

Nejlepší byl dortík v restauraci :D . Ani moc lidí tam ještě nebylo a nedovedu si to tam představit, když je plno a že tam bývá . Každopádně jsme se hezky prošli , poseděli , viděla jsem něco novýho, ale víckrát už bych tam asi nemusela . Ale aspoň mám odškrtnutou další položku , kde už jsem byla a to je taky fajn :) .