O Veronice

25. června 2018 v 7:10 |  Téma týdne
Když jsem chodila do školy na základku . Jezdívala jsem denně do školy pro tělesně postižený . První roky jsme jezdili s mámou sami , ale pak se k nám přidali jedni naše známý . Slečna s maminkou , bydleli 5 km od nás a tak jezdívali do školy s náma a přispívali nám na benzín Znali jsme se od školky . Slečna o 3 roky mladší než já , taky s dětskou mozkovou obrnou a na vozíku . Jen na tom byla hůř než já . Neuměla se sama obsloužit , oblíct atd. I mentálně na tom byla jinak než já , ne zase tak úplně špatně , ale přece jen byla . Chovala se jako dítě , i když už byla teenager . Musím se přiznat , že jsem jí pro tu dětinskost moc nemusela a často jsem si z ní střílela , hold jsem taky byla teenager . Ale časem jsem jí tu sníženou inteligenci fakt záviděla . Já vím , že tihle lidi to nemají vůbec lehký , okolí je často zneužívá . Taky vím, že i oni mají city a svoje starosti , ale mě se to tenkrát v těch mých nácti zdálo jakože neřeší nic zásadního, kdežto já .. no, puberta .

Skončila jsem základku , nastoupila na internát a už jsem domů přes týden nejezdila , slečna byla mladší a tak chodila do školy dál a jezdívala už jen se svojí mámou . občas jsem se s ní ještě potkala , ale nikdy jsme si neměli co moc říct. To spíš naše mámy se snažili být v kontaktu a propos její máma .. ta mi taky po chuti moc nebyla a nemám ráda takový typy do dnes - taková ženská od rány , sprostá jak chlap , hulila jak tovární komín , každej byl blbej jen ona nejlepší a každej si z ní musel sednout na zadek. . Někdy jsme se dostali i do sporu . Byla zvyklá na dceru , která se chovala , jak se chovala a nebyla zvyklá na názory někoho sobě rovnýho. No, i já jsem bývala dost zmetek , kterej neuznává autority , přiznávám . Taky mě vadila, protože slečně slušně umetávala cestičku , jasně, byla postižená i mentálně , ale zas tak hrozný to nebylo , aby všechno zařizovala maminka , to moje mě ve všem nechala vymáchat a zařizovat sama . Jak mě to tenkrát v těch 13 letech deptalo.

Každopádně jsem o nich neslyšela pár let , až před 2 lety jsem viděla u nás ve městě parte její mámy . Mě i mámu to šokovalo, bylo jí lehce přes 60 let . Brzy na to jsme potkali slečny babičku , bydlí ve stejným městě jako já a všechno nám řekla . Zemřela na rakovinu a protože hodně kouřila , už to nezvládla . Slečna se prý zhroutila , což se nedivím , přijít v 26 o mámu musí být hrozný , navíc když spolu byli hodně spjatý a celej život se o ní starala . Ani ta slečna jí nešla na pohřeb, protože by to psychicky nezvládla .Aby toho nebylo málo, tak její táta prodělal roztroušenou sklerózu a byl na tom už tehdy hodně špatně. Jestli ještě žije nevím . Takže dá se říct , že přišla o oba rodiče. Má sice ještě sourozence , chvíli u nich pak žila ,ale nešlo to. Mají vlastní rodiny a starat se o člověka, kterej si ani sám nedojde na wc .. Nakonec žije v jednom ústavu pro mentálně postižený , kde jí to máma zařídila než zemřela .

Takže Verunko, ať jsem si o tobě myslela tenkrát cokoliv a někdy jsem i chtěla myslet jako ty , protože jsem si myslela , že tě nic nemůže trápit a že řešíš jen dětinský věci . Přece jen po tom všem co tě potkalo nechci být tebou , nechci zažít co si musela zažít ty , protože sis to nezasloužila . Je to moc tvrdý . Smekám před tebou .
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 vex 3 | E-mail | Web | 25. června 2018 v 9:00 | Reagovat

Great post,cI spent a lot of time researching exchanges and waiting to get verified on my account. Wish you luck for 2018

2 DadaRac | 25. června 2018 v 10:29 | Reagovat

Hrozně krásně napsaný a velmi dojemný příběh. Rozhodně pěkný článěk na téma týdne. Smekám...

3 Lizzie | Web | 25. června 2018 v 21:58 | Reagovat

Krasne napisane :)

4 Lux | Web | 26. června 2018 v 1:26 | Reagovat

Přijít o oba rodiče je i pro zdravé jedince strašný. To, že je tak mladá a to, že ještě ke všemu má postižení ... to je prostě hnusná hříčka osudu.

5 Marcela | E-mail | Web | 26. června 2018 v 7:29 | Reagovat

Moc hezky jsi to napsala :-) Smutné je ale to, že je teď Verunka bez rodičů. Naštěstí se její maminka postarala tak, že ji zařídila ústav, když by to jinak nešlo.

6 Eliss | Web | 26. června 2018 v 9:29 | Reagovat

Život někdy nachystá hrozné věci, snad se Veronika drží...

7 Sacharin | E-mail | Web | 29. června 2018 v 8:34 | Reagovat

Moc pěkně napsané. Zařazuji do výběru na téma týdne. Snad se Verunce v životě povede i bez rodičů dobře...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama