Červen 2018

Narozeninová grilovačka

Včera v 16:40 Červen 2018
Už několik týdnů jsme na dnešek měli naplánovanou oslavu 40. narozenim mýho bráchy . Došlo na ní až teď , protože buď slavil samostatně s kamarády a nebo my zase nebyli doma. Mělo to být, tak že půjdeme někam do restaurace, jenže koncem týdne jsem se dozvěděla , že to bude u nás doma a budeme na zahradě grilovat . Grilování je pro nás všechny velká neznámá , protože nikdo z nás tomu neholdujeme a ani hlavní "grilovač " brácha , takže všechno byla loterie .

Přijel s rodinou na 10 hodinu, všechno nakoupený a my nemuseli dělat nic . Přivezli dokonce i párty stan na sezení v zahradě , ale bohužel se ukázalo , že využití mít nebude . Venku od rána zima kolem 14 stupňů a vítr , takže nakonec gril byl na terase a my zalezlý vevnitř . Je to škoda, že to takhle vyšlo , venku to mohlo být fajn . Jídlo se nám nosilo dovnitř a na to , že brácha moc skušeností s grilem nemá , tak to bylo fakt dobrý .
Přijela taky ségra s neteří, švagra nechali doma, byl v práci , takže nás bylo o jednoho míň , zato , ale přivezli svýho 3 měsíčního pejska , a tak bylo veselo a rozptýlení . Mimo jiný i proto , že nám pokakal koberec :D .


Pak samozřejmě povinná návštěva u našich motorek . Ségra poprvé řídila a byla z toho nadšená a už si plánovala , jak sem bude do jíždět na hodiny řízení , co na tom , že to sem má 40 kilometrů :D . Taky máme jednu zbrusu novou motorku BMW , ale ta se mi vůbec nelíbí a hlavně na ní jezdit nemůžu , takže mě moc nezajímá . Jinak to bylo fajn , sice mě to přišlo jako taková běžná návštěva jako vždycky a nějak narozeninově mě to ani nepřišlo , ale asi to bylo tím, že jsme neseděli venku a přece jen, kdyby jsme byli v restauraci , že si to člověk tam víc uvědomí než doma , že je nějaká zvláštní příležitost . Ale bylo to fajn , moc nemusim dlouhý párty . Nepilo se moc, což bylo fajn ještě víc . Končilo se v 16 hodin, což je taky akorát než se člověk už začne nudit a být unavenej . Ideální .


Mistrovství , jídlo a kila nahoru

Čtvrtek v 16:55 Červen 2018
Co dělám poslední týden ? Naprosto nic . Minulej čtvrtek jsem odjela po 14 dnech zase k sobě , na což jsem se těšila .Hlavně teda na to, jak si po 2 týdnech konečně uklidim, vyluxuju a hlavně utřu prach . Sluníčko je fajn , ale ne už když vám svítí na nábytek a vy ten prach vidíte . Ale co jsem dělala hlavně - cpala se a dívala se v telce na fotbal . Fakt jsem díky tomu už na nějakých 3 kilech zase nad limit . Tak nemůžete se dívat na telku a nic nejíst a zvlášť, když jsou ty fotbaly tak vypjatý :D . Každej den dávají 3 zápasy , v neděli jsem proseděla celou u bedny , stydim se za to, ale tak co. Psala jsem tady, že nevim ,co dělat o víkendu ve městě a tak jsem na to přišla :D . Den k ničemu , jen o jídle, spaní a tv , ale jen tak na něj nezapomenu , vždyť nemusí to být jen o aktivitě , naopak na druhej den jsem měla energii jak nikdy . A byla to zajímavá zkušenost . Většinou musim aspoň ven , ale v neděli jsem se i na to vykašlala .

Včera jsem měla svůj fotbalovej vrchol . pískal můj oblíbenec , tak jsem sežrala 3 x tolik čokolády než obvykle :D , ale stálo to za to . Byl to fajn podvečer , jídlo- samozřejmě nezdravý , chlapy, fotbal ,co si víc přát . Ještě , že to trvá jen měsíc . Jinak nevim , jak bych dopadla .

Kvíz na konec : tipnete si , kdo z rozhodčích na fotce je ten můj oblíbenej ?

V (ne) pasti handicapu

Pondělí v 6:30 Téma týdne
Ve vlastní pasti může být i člověk s postižením , tím,že vnímá,že něco nejde , tak jak by si představoval a nebo,že ač vyvine sebevětší úsilí nejde mu nic . Podle doktorů patřím mezi těžce postižený osoby - mám dětskou mozkovou obrnu , kvadruparézu, což je postižení všech 4 končetin a jsem spastická , což je,že mám křeče v těle . Pokaždý , když mám nějakou novou rehabilitační sestru, tak se diví,že jsem vůbec přežila porod , i když jsem teda měla namále . Narození v 6 a půl měsících , neměla jsem ani kilo , krvácení do mozku a 2x mě resuscitovali . Nic moc start do života , ale i tak asi říkám,že jsou na tom lidi hůř . Nestěžuju si - chodit můžu , byť teda jen o berlích a chodítku , jediný co mi vadí jsou ty spazmy ,ale nikdy jsem je neměla tak silný ,abych musela brát medikamenty . Taky tělo už od nějakýho mýho 20 roku trpí chronickýma bolestma všeho druhu, od skoliózy páteře po bůhví co , takže už jsem jako důchodkyně a tělo chřadne ,ale je důležitý se v tom moc nepitvat , koneckonců ani doktoři s tím nic neudělají -je to průvodní jev mojí diagnozy .Prášky jsem nikdy na nic nebrala a ani nechci, alespoň dokud to půjde .


Život s DMO je v podstatě celej o příkazech a cvičení . Pokrč tu nohu. Uvolni se , Stůj .. A není to jen o cvičení , celej život musíte sobě a hlavně okolí dokazovat ,že jste víc než za co vás mají ostatní , zní to namyšleně ? možná , ale takhle to je. Pořád se najdou lidi , který když vidí někoho na vozíku hned si vás zaškatulkujou jako mentálně zaostalýho , můžete mít stovky akademických titulů ,ale to nikdo neví , nevidí a na čele to napsaný nemáte . Ono stačí, když máte vadu řeči , což lidi s mojí diagnozou mají hodně často , já nikoliv . Mluvím úplně normálně , ale zase znamená , že když třeba něco vyřizuju po telefonu , musim někam dojet ,ale jsou tam schody , tak mi moc nevěří,že jsem na vozíku , protože dle nich přece musím mít vadu řeči . Nebo často na mě křičí , jakobych byla nahluchlá a retardovaná zároveň a nejvtipnější na tom je , že se to nejvíc stává v nemocničních zařízeních , kde by tuplem měli vědět, jak se chovat . A pak tykání - teď už se mi to moc neděje , díkybohu , ale když , tak mě to dokáže vytočit , to,že jsem na vozíku neznamená ,že mi budete automaticky tykat, je mi 31, jasný ? Nebo když jdu s doprovodem , tak se na všechno ptají jeho a já jsem vzduch . A je spoustu dalších takových chuťovek .

Jste ve vlastní pasti , pasti vašeho mozku , cvičíte ,ale víte,že stejně nikdy úplně chodit bez pomůcek nebudete , neuzdravíte se a přesto cvičíte dál . Víte, že dosud není žádná léčba , není nic , co by vám ty vaše nevyvinutý " chodící " buňky nasadilo zpátky do mozku . Holt mozek není přerušená mícha , se kterou se už dneska dá dost dělat . Vy to štěstí nemáte a nejspíš se už ani nějakýho lékařskýho pokroku ani nedožijete . Pracuje se jinde na vyléčení různých nemocí ,ale lidi s DMO nemají nátok ,aby na ně taky přišla řada .



Ale co , nikdy jsem nebyla typ , kterej by fňukal , jen to na mě občas přijde . Pro někoho jsem v pasti ,ale víte co ? už dávno jsem tu svou past, tu klec , která mě znemožňuje volnej pohyb rozbila a dostala se na svobodu . Na svobodu , která sice není jako ta vaše , ale pro mě je hodně vydřená a o to cennější .

Víkend ve městě

16. června 2018 v 15:46 Červen 2018
Tak jsem po delší době u sebe přes víkend . Většinou totiž jezdím za rodičema . Tentokrát ,ale odjeli pryč oni . A vystává otázka : co s víkendem ? Co takhle dělají městský lidi o víkendu pokud jsou ve městě ? Nakupujou v obchoďacích , nevylezou celej den z paneláku ? . Fakt nevim .. jistý je,že já jsem tady o víkendech ztracená , doma u našich - to je jasný - máme dům, zahradu a terasu , často na ní sedíme . Tady je samozřejmě taky spoustu možností , ale ve skutečnosti tady asi není nic . Nemám tu příbuzný, ke kterým bych mohla na návštěvu , někde si sednout sama v kavárně se mi nechce , fotbal už není , někam se jet vykoupat to taky nemůžu , protože moc neumím plavat . Do zoo se mi nechce , protože jí mám pod okny , Techmánii znám nazpamět a kino moc nemusím .

Dneska jsem si ráno vyjela do centra , největší a jedinej frmol byl v koutku náměstí , protože tam probíhaly farmářský trhy . Nechci nikomu nic zakazovat ,ale tyhle trhy neuznávám , pro mě je to zbytečně předražený a když jsem viděla ty uspokojený obličeje lidí , jakože " jé , mám čerstvou pažitku za 200,- " přišlo mi to fakt k smíchu . Jsem původem vesničanka a nechápu , proč jsou ty lidi schopný si připlatit za něco, co nám doma roste zadarmo a ještě se tvářit, jakoby vyhráli milion a jaká je to výhodná koupě . Tuhletu městskou mentalitu fakt nechápu .

Ale to jsme odpočili - přes víkend je tu mrtvo , určitě ne všichni jsou na chalupě , tak kde všichni jsou ? Fakt se válí jen doma a nebo nakupujou do zblbnutí ? Ani děti o víkendu nikde nepotkáte a to ani na těch jejich zahrádách u domů . To u nás doma od rána vrčí sekačky , každej pracuje .. někdy je to až otravný ten zvuk, ale lepší než tohle . U nás sice jediná vycházka je snad jen na hřbitov , kam chodím ráda , ale pořád je to lepší než vymýšlet , kam jít tady .

A co vy , kteří jste z města ? jak trávíte víkendy ?

Člověk e- mailový

15. června 2018 v 16:25 Červen 2018
Přemýšleli jste někdy nad tím , co všechno prozrazuje o člověku jeho e-mailová stránka či způsob psaní ? Přiznám se ,že já málokdy došlou poštu mažu . Vážně , není to snad ze sentimentu a že by mi bylo líto vymazat některý zásadní psaní - je to prachobyčejná lenost . Stále mám ve schránce i maily starý 3 roky :D . Občas promažu ,ale mažu ty nejnovější , prostě to zespodu nějak nejde .

Taky jsem typ , kterej si zakládá na tom, že novej mail si zaslouží " čistej papír " , takže nepraktikuju takovou tu reakci na reakci . Nesnáším když to ostatní dělají a že to dělají hojně . Taky se snažim moc nepoužívat smajlíky ve zprávách.

Ale kdo mě irituje totálně v mailech je pan divnej . Nejenže tam má často chyby v textu a to je prosím PR manažer, například jeho " přijďte v nedileli" je legendární ale hlavně - všechny maily totiž zásadně posílá všem vozíčkářům , takže když máte na srdci něco " tajnýho " musíte to mít na paměti , že musíte napsat znova , jinak to všichni uvidí . Párkrát se to už stalo ,že někdo z nich mu poslal mail a viděli to všichni . Zrovna tohle bylo vtipný ,ale třeba konkrétně mezi náma dvěma se nic vtipnýho neodehrává . Z čeho,ale fakt vyšiluju je tohle - každej zápas rozesílá pozvánku , kdo chceme přijít máme se mu nahlásit . Je to hezký, ale má to háček . Třeba zve na Liberec , nazve to Liberec a za 14 dnů zve třeba na Spartu . Nicméně to pošle pod mailem názvem Liberec . Pokaždý cpe ten zápas jinam - chce to fakt vyšší dívčí mu porozumět .

Naposledy mě dostal minulej týden - přijedu ze Slovenska , kouknu po pár dnech na maila a hle , první od něho . Pod názvem poslední zápas . Byla jsem hodně unavená po tý dlouhý cestě a dokonce jsem byla tak zmatená ,že jsem si fakt myslela ,že se ještě něco hrálo :D . Nakonec se ukázalo ,že jen píše rekapitulaci , co se probíralo na tý schůzce . Je milý a zároveň děsivý ,že je pořád stejnej a nic se nezměnilo .


A jinak , co se týče tý zamilovanosti do pana divnýho , tak mám pocit,že to nakonec bylo jen dočasný zatmění mysli , vůbec mi nechybí a nic už tam asi není , chybí tam takovej ten správej pocit. Třeba to znova přijde, až ho uvidím naživo, ale asi ne . A i ten poslední mail jsem přijala jako " ježiš , co zase otravuje ? ". Taky se hodně snaží mě pořád ignorovat a možná i vyprovokovat k nečemu . Nikdy mi nejaknul jedinej příspěvek na facebooku, ani když jsem něco dávala ve spojitosti s fotbalem a to ho mám v přátelích od listopadu . Asi před měsícem si přidal jednoho vozíčkáře , kterýho mám v přátelích i já . Včera tam dal,že je v Řecku a kouká na MS ve fotbale, lajknula jsem mu to a po pár hodinách pan divnej mu to lajknul taky . Má ho v přátelích ani ne měsíc a lajkuje , mě nikdy . Už jsem si všimla i na tý schůzce , že se baví jen s nima , najednou . Prostě už dlouho je to období velký ignorace vůci mě a stále zřejmě pokračuje . Pro mě o to horší, že já ostatní vozíčkáře moc nemusim , ví to a teď dělá ,že vždycky s nima byl nejlepší kamarád , což vim naprosto bezpečně, že nebyl . Už mě zase pěkně štve :D ,ale co , takhle je to aspoň zábavnější , když jsme za dobře , tak je to nuda :D .

Slovensko

11. června 2018 v 17:25 Červen 2018

Všechny vás zdravím . Tak mě tu zase máte :) . Včera jsem se vrátila ze Slovenska . Cesta tam i zpátky na celkem na 16 hodin , holt nejsem z Moravy , abych to měla za rohem , ale bylo to moc fajn .

Měla jsem pro sebe svůj pokoj , kterej byl vedenej jako vozíčkářskej , ale jak to tak bývá a já s tím počítala , nebylo na něm vozíčkářský snad nic . Koupelna úzká nudle , ale s vozíkem se tam zajet dalo. Všechno bez madel, sprchovej kout taktéž , ale naštěstí aspoň u wc bylo topení , takže jsem se mohla chytnout . Vysprchovat jsem se taky zvládla úplně sama . Jakou to má výhodu , že jsem vycvičená , i když to není úplně upravený, hodí se to . Nemusel mi nikdo s ničím pomáhat , což bylo fajn pro obě strany . Penzion patřil jedný rodinně , takže tam bylo opravdu pár pokojů . Majitelé tam přímo bydleli , ale naštěstí nebyli nijak vtíravý , což nemám ráda . Měla jsem sice průchozí dveře do společný kuchyňky a jídelny ,ale naštěstí se daly zamknout . Co bylo horší , tak docela hluk od ostatních venku . Byli jsme tam s Němci , ti byli tichý ,ale na víkend přijeli Poláci a Slováci , což už bylo horší. Měla jsem venkovní sezení přímo u okna . Ale tak kolem půlnoci to vždycky zabalili , naštěstí . A zase i třeba v 7 ráno jeli odznova , někdy mi přišlo, že snad ani nikam nejezdí a jen tam sedí . Nebyl tam ani nikdo v mým věku, takže to víceméně šlo mimo mě všichni ti , co tam s náma bydleli, jen je pozdravit, když jsem je potkala a konec . Paní domácí nám dělala snídaně , ostatní jídlo jsme si zajišťovali sami . Večery jinak byly fajn - u televize :D . Měli tam komplet všechny český programy , takže jako doma :D.

PRVNÍ DEN : jsme byli utahaný po cestě a jen jsme si prošli Piešťiany jako lázně, tam bylo vystaveno spoustu historických aut , tak jsme se pokochali , na večeři a spát . V Piešťianech se léčí lidi s mou diagnozou pomocí speciální metody kosmickýho obleku , takže tam bylo hodně postižených lidí a dětí hlavně . Bylo to fajn,že člověk nevyčníval a nikdo se blbě nedíval jako třeba u nás na těžce postižený lidi . Ale zároveň mě trochu štve , že jsem nepoznala , jak jsou na tom s tímhle Slováci , jestli hůř nebo líp než my . Vždycky to v cizině porovnávám , jakej k nám mají kde přístup .

DRUHÝ DEN : jsme jeli na hory do Malý Fatry, tam jsem vyjela lanovkou na takovou vyhlídkovou terasu a pak na jeden hrad, krásnej na skále ve městě Beckov , tam jsme se naštvali na paní u kasy , táta to šel prozkoumat, jestli tam můžu s vozíkem a paní ho seřvala , že nesmí za bránu , že musí zaplatit . Měla jsem chuť se otočit a odjet, ale nakonec jsme tam šli, samozřejmě za tučný eura a platili jsme všichni . Šli jsme pouze na nádvoří , kde paní tvrdila , jak krásně se tam dostanu , hmm , popisovat cestu nahroru radši nebudu a ten vnitřek taky ne . V podstatě jsem se nedostala nikam a jen seděla na prudkým slunci , aspoň naši se dostali někam po schodech . Nevim , ale poslat vozíčkáře , kde vim , že to nejde, a že stejně asi nic neuvidim a ještě za to chtít prachy .. Holt paní byla vyčuraná , ale to je fakt jediný negativní chování , co se mi od Slováků dostalo. Vlastně ještě řidiči mě překvapili - jakmile uděláte dle nich sebemenší chybu , i třeba proto, že to neznáte a jedete pomalu nebo špatně zabočíte , začnou troubit a hodně vulgárně vám hned nadávat . Pomalu jsou schopný vám jednu vrazit . Jasně , tohle je i u nás , ale tam mě to přijde až do extrému. Není to příjemný .

TŘETÍ DEN : hodně dalekej výlet , až skoro k Maďarsku na Vodní dílo Gabčikovo. Bylo to tam zajímavý , dívali jsme se na různý ty lodě tam i to, jak stoupala voda v kanálu , aby mohli vyplout . Pak rovnou do Bratislavy na hrad . Víc jsme toho bohužel nestihli, jak z hlavního města, tak ze Slovenska obecně , ale i tak to bylo fajn .

V podstatě jsme každej den vyjížděli v 8:30 a příjezd někdy kolem 17-18 hodiny , takže fakt na celej den a vzhledem k tomu, že denně byly teploty kolem 30 , bylo to fakt úmorný. Klidně i přes 200 km za jeden den a na nějaký večerní " mejdlo" v centru jsme už fakt sílu neměli a byli jsme rádi, že ležíme . Tímto smekám před tátou , protože odřídil všechno naprosto sám. Co se týče netu , tak na pokoji byla wifi, ale já jsem to vydržela . jó jsem dobrá ! :D . Ale musím přiznat,že svoje udělala i únava, že nebyly chutě a taky to , že v tv bylo hodně programů , takže jsem se zabavila jinak .

Bylo to ale moc fajn , jen by to chtělo na víc dní a taky by to od nás nemuselo být tak daleko . Taky bylo fajn , že tam nebyla jazyková bariéra , oni rozuměli nám a my jim , ale zároveň to postrádalo takovej ten pocit,že jsme vlastně v cizině - skoro stejnej jazyk , stejný jídla, český programy v tv a obchody jako u nás . Ale zážitky na celej života klidně bych jela zase .

Veršovaně

11. června 2018 v 16:06 Téma týdne
Milá budoucnosti, bojím se tě dosti ?
Myslím , že není důvod k tomu .
Bude jistě fajn a nebude k h..
Budu bohatá , manžel mi donese peníze, chachachá.
Bude bazén , bude vilka ,
stačí k tomu jenom chvilka .
Budu se válet a nechodit do práce
a paní hospodyně mi bude péct koláče .
Všechno bude úžasně dokonalý
a každej večer se ze mě manžel svalí .
Vážně si myslíte , že takhle bych chtěla žít ?
ani za nic, to bych radši začla pít .
Chci v budoucnu úplně obyčejně žít ,
prostě jen tak být .

Rozloučení a plány na červen

6. června 2018 v 9:05 Červen 2018
Takovej asi nic neříkající článek - spíš pro mě abych nezapomněla . Přece jen je mi přes 30 a skleróza se může vynořit kdykoliv .

Slovensko . A to už zítra brzy ráno . Všechny vozíky - to jest 2 už nabitý a naložený v autě ,téměř všechno sbaleno, dostatek Kinedrylu, lehčí cestovní horečka a můžeme vyrazit na téměř celej den v autě a horku - takových 7-8 hodin asi určitě . Asi to bude náročný a únavný , ale těším se . Piešťany - už jedu ! :D . Mimochodem, celý ty dny budu bez internetu , zaprvé ho nemám v mobilu a ani nechci a zadruhé to chci zkusit, jestli to přežiju uplně bez něj , žádná wifina, prostě nic . Tak uvidíme ,ale myslím ,že to zvládnu těch pár dní, snad :D .

Sono . Bohužel ne všechno je jen o příjemných věcech . Každoročně jezdím na vyšetření , jestli nemám rakovinu prsu a musím se objednat . Máma měla rakovinu a tak mě vyšetřujou taky pravidelně . Jsem tam suvereně nejmladší a to jsem tam začala jezdit už mých 21 letech . Co mě štve , že pojišťovna to neproplácí , protože jsem ještě nedosáhla požadovanýho věku , takže budu muset několik stovek zaplatit ze svýho . Takže jsem vlastně jakoby i bita na tím, že se chci starat o svoje zdraví . No, nic , aspoň budu mít klid a budu vědět ,že aspoň v tomhle jsem zatím zdravá .

Oslava . Brácha má 40 . narozeniny a pozval nás někam do restaurace . Je fajn , že to bude jen v rodinným kruhu a oslavy s přátelema bude mít odděleně . Mohlo by to být klidnější , což by bylo fajn .

Mistrovství světa ve fotbale . Samozřejmě jen u televize , do Ruska se fakt nechystám . Těším se na to fakt hodně ,celej měsíc budu u televize :D . Né kecám , ale asi dost často , protože fotbal mě baví a protože tam píská můj oblíbenej rozhodčí . Krásnej chlap , takže určitý zápasy pro mě budou mít velmi zajímavej náboj , i když zápas jako takovej určitě půjde do pozadí :D .

Rehabilitace . Chodím tam s krční páteří . Tohle teda zrovna nepatří do plánů na červen a bůhví jestli to nebude i na další měsíce , už se tam odhodlávám od dubna a pořád nic . Nemocnici mám od bytu 10 minut pěšky , takže se tam zajedu objednat osobně, ptáte , proč nezvednu telefon ? introverti jistě víc než chápou . Vlastně to asi vypadá , že tam půjdu asi až v září . Můžou mě vzít hned , ale taky ne , můžou mě to napsat 5x , ale můžu chodit třeba jen jednou týdně , takže tam můžu nakonec chodit i měsíc . Předem nikdy nevíte a dozvíte se to až na místě .Ta jediná sestra , co je vyčleněná na ambulantní pacienty může mít dovolenou a já nemám ráda když se střídají a hlavně - kdo by chtěl o prázdninách docházet do nemocnice , že jo .

No a to je asi všechno z těch věcí , který vím dopředu . Jak jsem psala , tak zítra odjíždím a vracím se 10.6. Určitě doma dám vědět , jaký to bylo nějakým článkem s fotkama . Mějte se tu moc fajn a moc nezlobte :) .

Má to vůbec v dnešní době cenu ?

4. června 2018 v 10:19 Téma týdne
Kdo by nechtěl mít srdce na pravém místě . Spoustu lidí si myslí ,že ho má a pak jsem tu já - já, která otevřeně přiznávám ,že ho na pravým místě nemám , respektive už nemám . Spoustu let jsem byla taková ta hodná , kde se dalo, tam jsem pomohla . Pravidelně jsem dávala na charitu , psala DMS atd . Přišlo mě to přirozený , někomu pomoc , i když já sama bych tu pomoc třeba taky potřebovala . Před pár lety se to ve mně zlomilo, vlastně ani nevím proč . Asi to bylo i tím,že moje máma je taková hrozně dobrosrdečná . Taky kde může pomůže , přispívá na kde co a mě to začalo hrozně vadit . Samozřejmě ze začátku se divila , proč jsem najednou taková, když jsme v tom vždycky jeli obě a můžu říct ,že na tohle téma už se vůbec radši nebavíme . Já nechápu jí a ona mě taky ne .

Proč vlastně by měl být člověk hodnej a mít srdce na dlani ? Má to cenu v dnešní době ? Vemte si , když třeba někdo upadne na ulici - jasně, může mu být fakt zle, může to být epileptik , ale co když je to jen nějakej ožrala ? . Ještě může nakonec ublížit on vám a pomoc vůbec nechtít. Budete se pořád cítit , že jste udělali dobrej skutek ?
Jednou se mi stalo,že jsem jela po mostě , předešel mě nějakej chlápek a najednou mi dal ruku na tašku , lekla jsem se , začal mi sahat na joystick vozíku, takže jsem málem spadla z chodníku do silnice . Nakonec jsem na něj zařvala něco sprostýho , strčila ho do silnice a nechal toho . A co udělali lidi ? nic ! byli za mnou, přede mnou , dokonce na silnici stály auta z zácpě a každej dělal, že nic nevidí . Tenkrát jsem na ně byla hodně naštvaná , ale když jsem se oklepala byla jsem jim paradoxně vděčná .


Tohle mě totálně zocelilo , kašlu na lidi , kašlu na to, že myslí jen na sebe a nejsou schopný ani pomoc někomu na vozíku . Nakonec , jsem to já , kdo by měl být schopnej se o sebe postarat sama . Ne, čekat , že mi někdo pomůže z průseru . Ostatně ani ve filmu Pošli to dál , to šíření dobra nedopadlo dobře a hlavní hrdina zemřel . V tomhle jsem hroznej pesimista ,ale je dobrý to vidět realisticky . Nevěřím v dobro a každej den mě v tom utvrzuje . Samozřejmě ,že všichni nejsou zlý , ale negativních věcí je prostě víc . A co vy ? věříte v dobro a děje se vám víc než zlo ?

Opět na motorce

2. června 2018 v 20:17 Červen 2018
Dneska byl fajn den, po několika měsících jsem zase jela na motorce . Motorka se mi musela trochu upravit, protože jsem malá a nedosáhnu na stupačky , takže mám na nich přidělanou 10 centimetrovou " krychli " a ještě mám na ní přivázaný nohy . Jó , kdy se začnou dělat motorky pro trpaslíky ? vážně , sériově se všechny vyrábí na standartní výšku a my malý máme smůlu a my , co v dospělosti měříme jen 145 centimetrů už tuplem . Takže konečně to bylo příjemnější a nebolely mě kyčle z toho .

Jeli jsme do kempu jménem Sycherák , což je v Tachovským kraji . Vlastně tam ani nic není , ale tak zastavit se na kafe se tam dá . Jízda byla fajn , jen mě překvapilo,že ačkoliv bylo sobotní odpoledne bylo hrozně málo lidí všude i na silnicích , dokonce nám ani nikdo nemával :D a že jinak hlavně děti mávají pořád . Při příjezdu tátovi zazvonil telefon a že přijede jeden jeho kamarád , taky motorkář , nemám ho moc ráda ,ale tak co s tím . Sedli jsme si venku v restauraci na pohár . Lidi docela užasle koukali ,že já holka a navíc na vozíku jsem přijela na motorce , ale tak co že jo, ráda se cítím jako průkopnice :D . Vedle byla nějaká rodinná oslava . Ukázalo se , že tam byl i jeden bývalej hráč hádejte odkud . To snad není možný už - já se toho nezbavím :D . Jsou všude . A to jsem si chtěla od fotbalu a jiných myšlenek vyčistit hlavu . Tak jsme na ně koukali , jak se cpou , zatímco my téměř nic . Taky mohli něco přihrát :D.

Přijel tatův kamarád , objednal si kafe, s tátou pokecal o motorkách a do půl hodiny naštěstí zase jel . Nemam ráda, když někam jedeme sami a někdo se tam vecpe . Poseděli jsme , šli se podívat k vodě a jeli jsme zase zpátky . Bylo to fajn , díky tomu,že se mi sedělo líp jsem zase ujela víc kilometrů - nakonec kolem 100 . Bohužel doma se mi udělalo špatně z krční páteře , už léta s ní mám velký potíže . Zvracela jsem a nebylo mi vůbec dobře . Bylo to z přilby - mám takovou tu silniční celouzavřenou , váží několik kilo , do toho poryvy větru až to otáčelo hlavu , poměrně dlouhá cesta . Nevím no , všechny přilby jsou hodně těžký, takže lehká snad ani neexistuje . A asi je to i tím, že jsem já frajerka nechtěla nákrčník , takže příště už si ho musím vzít .

Ale jinak moc fajn výlet, je zajímavý vidět krajinu z motorky a člověk se cítí i tak nějak svobodnější . Jsem zvědavá, kam pojedu příště .