Duben 2018

Princ a dům

30. dubna 2018 v 14:01 Téma týdne
Byl jednou jeden princ na bílým koni, projížděl menším městečkem nedaleko Domažlic . Zastavil se až v jedný ulici , kde ho na jednom domě upoutal nápis Na prodej . Dům byl nízkej, starej a malej, pouze 2 místnosti dole a jedna pokrovní , z venku nic moc . Princi to nedalo a nakouknul dovnitř okem . Kdo v něm asi bydlel ? bydlel a jakou má vůbec historii ? napadlo ho ..

Ze začátku v něm bydlela jedna stará paní se synem - starým mládencem , on hodně pil , nepracoval , bil jí , byl to magor . Paní to statečně snášela ,ale nechtěla opustit jeho ani dům , ačkoliv jí každej radil, ať jde pryč . Časem zemřela a syn tam zůstal sám , bez matky však žít neuměl a tak časem taky zemřel , no prostě uchlastal se . Po pár letech se tam přistěhovala paní z Ukrajiny , sama. Moc se nějak neprojevovala až když se zjistilo, že jednou v noci k ní vtrhla zásahovka a něco tam hledala . Použili k tomu i střechu sousedů , avšak ti nic netušili a klidně spali . Dodnes se neví, pro co tam šli , jistý je, že ulice z toho žila dost dlouho . Paní časem zmizela , asi se odstěhovala ,ale kam to nikdo neví . Vůbec byla taková tajemná ..


Po letech se tam nastěhovala rodina a opět z Ukrajiny ( zřejmě náhodně, protože s předešlou paní neměli nic společnýho ), byli však tišší jako paní předešlá , jen tedy k nim chodilo denně hromadu lidí . Časem už sousedi se začali dohadovat , že se tam něco děje a taky ano - najednou si vozili zadky v luxusních autech ,ale paní prodávala zmrzlinu v obchoďáku . Celá ulice věděla,že se něco děje ,ale nikdo se do toho radši nešťoural . Pan soused se najednou na několik měsíců vypařil Jednou se v ulici objevili kriminalisti a vyptávali se , jestli někdo něco neviděl podezřelýho - prostě pan soused zpronevěřil hodně peněz a utekl neznámo kam . Objevil se třeba až za půl roku a zase zmizel . Nikdo neví, jestli ho zatkli nebo ne .


Teď se najednou stěhujou narychlo , což je divný . Paní se stěhovat nechce , ale pán rozhodl,že se vrací na Ukrajinu , chce, aby jejich 9 letý syn chodil do školy tam , nikdo tomu nevěří . Zase chce zdrhnout , protože opět něco udělal , aby nemusel do vězení nebo tak . Každopádně paní s malým už odjeli , s nikým se nerozloučili , jen nejstarší syn to tam teď vyklízí . Paní je mi celkem líto , byla fajn, nikomu neublížila a doplatí na ty jejich čachry nejvíc , stejně jako ten kluk , už si tady zvyknul a žil tu od narození . Kromě návštěv příbuzných na Ukrajině párkrát do roka na Velikonoce atd . jí vlastně vůbec nezná .

A tak sousedi a hlavně ti , co bydlí vedle , docela s obavami čekají, kdo se nastěhuje. On totiž ten dům je podivnej, nikdy tam nežili " normální lidi " a nikdy nezažil nic hezkýho a tak je pravděpodobný , že se tam nastěhuje opět někdo podobnej .


Princ dál stál u okna na přemýšlel , odstoupil , naskočil na bělouše zamyšleně odjel . Nic z toho, co jsem tu psala nemohl ani tušit a jak to všechno vím já ? protože já v tom sousedním domě bydlím už 30 let . Tak uvidíme, jakej osud čeká tenhle dům dál , jistý je to , že nikdy se tam nikomu nežil život jako v pohádce .

Kouzelný dědeček

23. dubna 2018 v 10:27 Duben 2018
S princem jsou spojovány hrady a zámky, já však chci psát o jednom až kouzelným dědečkovi, kterej přebývá na hradním nádvoří . O víkendu jsem byla na hradě Švihov , poprvé v životě, ačkoliv je u nás na západě čech . Už předem bylo jasný, že se s vozíkem dovnitř nedostanu a tak alespoň nepřišlo to zklamání,že tam nemůžu .Takže mě čekala procházka kolem hradu a vody , neboť Švihov je hradem vodním . . to, co jsem viděla mě vyrazilo dech - nádherná krajina , všechno kvetlo, sluníčko, nikde na zemi jedinej papírek, všude uklizeno a upraveno . Fakt jsem to tak hezký nečekala . Minimum lidí, což mě jako introverta nesmírně potěšilo . Viděla jsem ve vodě dokonce i nutrie s mláďaty , který se koupaly ve vodním příkopu společně s kachnama, spoustu pasoucích se oveček .. Takový až kýčovitý , ale neskutečně nádherný .


Pak jsme přešli ještě na nádvoří a dostáváme se k onomu dědečkovi z pohádky - seděl za branou ve stánku , kde prodával pendreky, cukrovou vatu a oříšky . Už na pohled z něj vyzařovalo něco laskavýho a to ani nemusel promluvit . Sedli jsme si na lavičku a koupili v restauraci nanuka . Kolem jen pár lidí , nikdo nekřičel- asi si všichni vychutnávali tu atmosféru, klidu, s milým pánem ve stánku v koutku . Něco mě na něj nutilo se dívat . Odcházeli jsme a mě to nedalo , ačkoliv nic, co měl moc nejím , musela jsem si něco koupit , nakonec zvítězil ovocnej pendrek . Nevím , pána nešlo jen tak obejít, nějaká pokora, úcta , možná i lítost , nevím . Působil stejně jak jsem si myslela - hrozně uctivej , jakoby z dávných dob, noblesní, každý jeho slovo hřálo, i když jen prodával jídlo ,prostě do toho prostředí hradu se neuvěřitelně hodil .. Dědeček z pohádky , tohle byl můj princ a ani nemusel být na bílém koni . Celej výlet byl neskutečnej , jakoby z jinýho světa , ve kterým mi bylo hrozně dobře a přiznám se, že jsem z toho všeho byla fakt naměkko . Bude to ve mně doznívat ještě hodně dlouho . Pohlazení po duši .

Proč tohle vyhrálo ?

23. dubna 2018 v 10:25 Téma týdne
Přiznám se , že jsem čekala jiný téma a že jsem měla připraveno něco jinýho . A upřímně mi to přijde těžký na to něco napsat, takže PROČ vyhrálo zrovna tohle ? JAK se to mohlo stát, když ještě včera zvítězilo to "moje " . KDYŽ jsem se s tím tak pachtila , CO je to ? No, a máme tady téma týdne - proč , jak, když, co .
Říkala jsem vám , že absolutně nevim, co na to napsat , tak trpte trapným a nic neříkajícím tématem týdne , jó, kdyby vyhrálo to téma, na který jsem měla připraveno, člověk hlasuje a je to stejně k ničemu .. :D. Ale nebojte , další článek už je o tom, o čem jsem chtěla psát původně , to si nenechám jen tak vzít , tak mrkněte na "kouzelnýho dědečka " :). Odkaz zde :

Jste nejlepší ! ..vy blbečkové

18. dubna 2018 v 15:39 Duben 2018
Poslední dny přemýšlím , co měla znamenat ta neděle. Respektive to vystupování pana divnýho . Čím víc nad tím přemýšlím, tak mě napadá , že to nemuselo bejt myšleno jen negativně . Totiž pan divnej mě ještě nikdy neřek o svých pocitech až teď . Jo, byly sice negativní ,ale to , že se mi otevřel asi znamená, že má ke mě důvěru . Druhá strana mince je ta , že mám pocit , jakoby mě přetahoval " k nim ", což znamená k vedení klubu a tam já právě nechci .

Nemůžu souhlasit s tím , když na facebooku neustále mažou med kolem pusy fanouškům, jak jsou skvělý v těžkých časech a jak je fajn, že na šlágr kola je vyprodáno a v realitě mi říká , jak ho ty lidi štvou , a že mu vadí, že chodí jen na aktraktivní duely atd . Všechno řek se slovama , který jsem od něj jakživa neslyšela - co to bylo si domyslele sami . Co si to vůbec k těm lidem dovolujou ? k lidem, ze kterých mají těžký prachy , takhle je urážet ? . Nic jsem neřekla , protože jsem tomu nevěřila, došly mě slova . A uvědomuje si , že já jsem taky fanoušek a mluví i ke mě ? Ať si klidně v klubu na lidi nadávají a zesměšňujou je , ale ať to nevynáší ven . Chápu - teda moc ne , že jsou teď nervozní, ale to jim nedává právo .

Povýšil mě nějak mezi klubový a čekal,že mu budu přitakat ? Čeká, že odteď budu stát na straně klubu , ať vymyslí sebevětší kravinu ? Je mi z něj na zvracení a vždycky budu stát na straně fanoušků . A já jsem v jaký pozici - hlava mi říká mlč a nikomu to neříkej , ale rozum to chce vykřičet , co si o fanoušcích myslí klub , protože tohle by měli vědět . Jsem taky fanoušek a takhle s nima nesmí jednat .

Co myslíte ? jak se zachovat ?

Rýmy , kde nejsou šprýmy

16. dubna 2018 v 9:44 Téma týdne
Zavřu oči a vidim včerejší den , hráli jsme se Spartou
a já šla na brigádu jen .
Rizikovej zápas to byl , mám slabost pro těžkooděnce ,
žádnýho jsem neviděla a nenašla si v jejich řadách milence .
Pan divnej delší dobu chová se jak debil, kéž by tam radši vůbec nebyl .
Nervní je,že jim to nejde ,
nepřímo mě urazil za kritiku , namlátila bych mu co se do něj vejde .
Bere to však vážně až smrtelně a oči mu říkají "nese… mě ".
Ptá se mě , proč nejdu na zápas ,
Odpovídam, že mam křeče a petard lekam se,
on však směje se , ale tohle není recese .
Leze mě tim na nervy , snad nemá ještě rezervy.
Při prodeji jsem s učitelem ze základky pokecala ,
tohle bylo pozitivní, abych nekecala .
Pak už rychle domů jen ,
zavřít oči a doufat,že to byl jen sen .
Zápas skončil remízou , což je špatný ,
mam chuť si s panem divným promluvit , jen jestli to bude něco platný .
Chci, aby se choval normálně a lidsky , prostě jako vždycky .
Místo toho bude pokračovat ,chovat se , jak kdyby měl krámy,
mam příště očekávat, že přes pusu už dá mi ?
Je to jenom fotbal panebože ,
ale on chová se , jak by měl použít nože .
Tímto bych to zakončila ,
psát dál , to bych se vytočila .

Operace : nový kola a pohlednej " mechanik "

10. dubna 2018 v 14:33 Duben 2018
Dneska u mě byla firma od električáku vyměnit kola , protože je mám už totálně sjetý . Jenže vyměnit kola není jen tak a nedají se koupit v obchodě , protože jsou samozřejmě speciální, to by tak hrálo, aby si to lidi kupovali v krámu a my přicházeli o těžký prachy , že jo . Za 2 roky jsem totálně sjela zadní , nevim , jestli jsem dobrá či špatná řidička , ale jistý je to , že už konečněě nebudu venku kodrcat jako bych jela po kolejích a nebudu muset zatáčet půl kilometru před cílem abych tam ty kola vůbec dostala . Vtipný výjevy byly hlavně v zimě , kdy jsem místo zatočení jela pořád rovně , protože to prostě nešlo :D .

Co se týče peněz je to kolem 5 tisíc ,ale upřímně jsem čekala víc . Co mě potěšilo, že nejmenovaná pojišťovna , dobře je to ta na V - je dokonce ochotná i finančně přispět a já budu platit jen 20 % z ceny , hurá . Je to docela postavený na hlavu když si vezmeme, že tatáž pojišťovovna má hroznej problém přispět na novej vozík, byť částečně a někdy na něj nepřispěje vůbec. Viz můj vozík mechanickej , kdy jsem částku 70 tisíc musela platit ze svýho , pro štouraly : ano , oslavila jsem nadace , ale nevyšlo to a taky k nadacím mám celoživotně velmi negativní vztah , takže je to složitý . Tak tedy co jsem chtěla - jo, už vím . Pojišťovna nedá na vozík, ale na kola od něj jo , absurdistán :D . Samozřejmě tomu předchází ještě, aby vám to pojišťovna schválila , protože nedejbože, kdybyste to žádali jen tak ze srandy .

Schválila a bez řečí , což tak často nebývá . Jenže je tu další část poukaz na pojišťovnu tuším trvá 3 měsíce a do tý doby musí ta moje firma to vyměnit , jinak pojišťovna nic nezaplatí . Je jasný, že se nepřetrhnou, aby vám to vyměnili co nejdřív , takže většinou trnete hrůzou , aby se do tý doby ozvali . Já čekala 2 měsíce , takže ještě pár týdnů k dobru jsem měla . Včera zavolali , den i čas si samozřejmě určili podle sebe , protože jako to mají všechny firmy , musíte mít řas jen na ně a ostatní život prostě neexistuje .

Domluveno na 12 a nebo radši ne 12:30 jak mi řekli , poslušně čekám u hlavního vchodu , stejně neví, v jakým patře bydlím . 13 :00 nic, mají můj telefon ,ale nikdo se neozývá . 13:30 nějaká neoznačená dodávka parkuje před mým domem , pozor, že by ? vylejzá z toho takovej hezkej mladej klučina a nese v ruce 2 kola ! Štěstí hned dvojitý :D . Jde ke mě , za náma přichází z venku sousedka kouká, co je to se mnou za krasavce a já se pýchou nafouknu víc než ty dvě moje nový kola :D . Je fajn když mě nikdo vidí s pěkným chlapem , jen doufam,že paní nebude drbna :D. U dveří je schůdek nejde mi přes něj přejet , tak ho poprosim jestli by mě nepomohl . Pán volí zvláštní taktiku - narve mi koleno do zadku a tim mě jakoby dostane přes tu překážku , počítam, že sousedka už má z toho orosený brejle :D .

U mě se pouští hned do práce , je fajn vtipnej a dokonce si mě dobírá jestli ty špatný kola nebudou řidičkou , haha :D . Ptam se ho, jestli nechce napít a tajně doufam, že ne :D, nechce . Maká na kole a vysvětluje mi něco o rávkách " tuze " zajímavý . Při práci se mu trochu posunou džíny směrem dolů a to už zajímavý je , ptám se teda jestli náhodou i ty přední nebudou chtít někdy vyměnit , on,že ne , což mě trochu zklamalo . Bylo by fajn, kdyby zase přišel . Asi po 4 minutách má hotovo . No , řekněte , čekáte hodiny a nakonec během pár minut konec . Můžu říct , že když jsem ještě nevěděla kdo přijede , že jsem byla hodně naštvaná , že čekam a nic , ale odpouštím mu :D . A co teď ? musím hodně jezdit ,aby se zase brzy sjely i ty přední , jinak to nevidim :D .

Náhradní " rodiče "

9. dubna 2018 v 7:17 Téma týdne
Kdysi jsem chodila pár let na školu při ústavu sociální péče pro tělesně postižený . Byly tam výhradně děti , který neměli rodinu buď vůbec a nebo byly rodičům odebrány z důvodu nevyhovujícího prostředí . Vždycky je hrozný , když děti nemůžou žít u rodičů, ale pokud mají nějakej handicap , tak je to o to smutnější . A to nejen proto , že takový děti se zpravidla nikdy nedostanou do rodiny a žijí v ústavu celej život , protože je nikdo nechce .

Jejich rodina je personál : sestry a vychovatelky , nedovedu si to představit , že odmalička mám několik " matek " , že se střídají podle toho, jak mají dlouhou službu . Pamatuju, že kdysi jsem chodila na kroužek keramiky a se mnou holčina , která nikdy nepoznala rodinu a žila tam od 3 let, tenkrát jí bylo 13 a odcházela její dlouholetá vychovatelka . Začala tam brečet a já si uvědomila , že tyhle děti vlastně přichází o rodiče a v pubertě je to ještě o dost těžší . Bylo mě jí hrozně líto a napadlo mě, kolikrát za život jí tam tohle ještě čeká a vůbec všechny .

A co vůbec vychovatelé a sestry když odejdou jako myslím úplně někam jinam ? stýská se jim , když vlastně opouští svoje děti a kterým byly jedinými rodiči a nebo jedou dál ? Vím, že v pomáhajích profesích by se nemělo být nějak moc citově zainteresován , ale jde to v tomhle případě vůbec ? Nebo převažuje přeci jen rozum , že musím jít dál a odejít ? A taky by mě zajímalo, jak to vypadá s výchovou takových dětí - je pak takovej člověk svůj ? chci říct od každýho , kdo s ním žije si bere něco a každej z personálu se chová samozřejmě jinak . Takže sestra Anča , říká tohle a chová se tak a tak , ale sestra Máří zase jinak a vychovatelka Míla ? zase něco jinýho . Nevím , ale já bych asi z toho byla dost zpitomělá a utvořit si svůj rozum je v takových případech asi nemožný ..

Každopádně všechny tyhle lidi obdivuju , já bych to dělat nemohla, protože jak se znám brala bych ty lidi a děti jako svoje a navíc tam bylo i dost případů různých týrání , takže pokud to víte těžko to lze přejít a asi se k tomu dotyčnýmu chováte jinak . Asi bych si neuměla udržet zdravej odstup a vždycky by vyhrál cit nad nějakým tím rozumem, že bych si je pro svý vlastní dobro neměla připouštěť moc k tělu .

Můj zpívající zubař aneb Řežníčka všem

6. dubna 2018 v 13:06 Duben 2018
Zubař, pro někoho symbol strachu už od dětství. Ne tak pro mě - nikdy jsem neměla se zubama problémy a svůj dosavadní 31 letej život mám pouze 3 kazy . Asi mi leckdo může závidět , vidim to všude kolem i u svojí rodiny , všichni od mala problémy , ale já ne . Pamatuju doby , kdy se chodilo k zubaři se základkou a vždycky celá třída , ty vycukaný obličeje , ale já v pohodě . Jediný, co mě tenkrát vadilo bylo , když si tam ty děti s kazama nechávali a my bez jsme museli jít do školy a učit se - to bych tam taky někdy ráda i zůstala :D . Ale abych nelhala , tak vždycky jsem se trochu bála i když jsem tušila , že nic nebude . Vlastně to mám trochu dodnes , i když už to není strach , ale spíš nervozita .

Vždycky jsem měla štěstí za zubaře , příjemný hodný lidi , což taky dělá určitě svoje . Od základky až po nějakých 28 let jsem měla tu samou zubařku , pravda časem už toho asi moc neviděla , protože se jí blížil důchdovej věk a jak to tak bývá v menších městech nikdo za ní , ale i tak žádnej další kaz nepřišel . Po čase se náhrada přece jen našla a pro mě asi to nejlepší .

Zubař , mladej tak 35 a docela i koukatelnej , i když můj vkus to přímo není . Nejenže mě sám pomůže z vozíku do křesla , což je u doktorů napříč specializacema úplný unikum ( jinde nenabídne pomoc sestra, natož doktor a máma se se mnou musí dřít sama ) , ale dokonce to dělá pečlivě , což jsme neznali :D . Dříve se provádělo hrc prc a hotovo . Taky má lepší vybavení , který je asi jinde standart , ale u nás ne . Různý rentgeny a mou specialitku - utrazvuk , se kterým mi čistí zubní kámen . Věc vcelku blestivá a nepříjemná s poměrně hodně krví , ale taky to má nějakej účel . Neustále si teď musím přejíždět zuby jazykem , jak jsou hladký , takovej hezkej pocit :D .

Samozřejmě dneska ráno opět bez kazu a kdyby tam byl , tak by mě to snad urazilo . Akorát mi řekl, že mi rostou moudráky , ale zatim ok a taky , že mam mezi předníma zubama " nějakej bordel " :D jak pravil, zřejmě drobky od snídaně a vyčistil to. Tak i mistr tesař se někdy utne .. Ale čím je fakt jedinečnej , tak tím,že si pokaždý při vyšetření zpívá s rádiem , pochází z vesničky tady na Chodsku , kde se dodržuje folklór , takže ho pdezřívám, že v děstství chodil v kroji a má to v krvi. Co ale v krvi nemá je zpěv , zpívá hrozně falešně a chudák sestřička se jen útrpně dívá . Nedivím se, když jí tam takhle vyzpěvuje každej den :D . Nejhorší ale je, že si zpívá při výkonu , takže když máte v puse všechny ty nástroje , chce se vám smát , ale nejde to . Pak zapne ultrazvuk a čistí vás a pořád si zpívá, i když i na něj dopadají kapky krve :D . Je to takový hrozný až je to vlastně úžasný ta situace . Aby toho nebylo málo , tak přijmením je Řežníček, takže aspoň , že je coby zubař jen malej řezník :D .

I když je takovej trochu zvláštní , tak je hrozně super, pohodovej pozitivní a originální , takovej svěží vítr a všem bych přála ho zakusit , protože to se jen tak nevidí . Troufám si tvrdit , že vy , kteří se zubaře bojíte byste s tímhle změnili názor a oblíbili byste si ho , protože to snad ani jinak nejde :D . Tak zase v září a už se těším pane doktore :) .

Ve frontě u pokladny

4. dubna 2018 v 10:37 Duben 2018
Zase jsem jednou zajela do krámu a fakt nemusíte chodit mezi lidi, protože tohle vystačí a zažijete během pár minut všechno : musela jsem poprosit pána,aby mě podal věc, co jsem si chtěla koupit, , protože zásadně to, co chci dávají až nahoru . To mě už problém nedělá požádat . Pak čekání u pokladny , stála jsem za nějakým dědou , nevím proč, ale tušila jsem ,že začne couvat a taky jo . Tak já začala na něj křičet pozor, ale dědek si to šinul dál na mě, aniž by se ohlídnul dozadu , takže už si na mě jakoby sedal , díkybohu,že za mnou aspoň nikdo nestál a reakce dědka ? že dozadu nevidí , tak jsem mu řekla,že stačí otočit hlavu . Dědek s brbláním přešel k jiný pokladně .


Tak jsem se zase já s brbláním na dědka posunula místo něho , moje naštvanost rychle vyprchala , když jsem zjistila ,že přede mnou stojí takovej pán s moc hezkým zadkem , tak přišel vítězoslavnej a lehce perverzní úsměv :D . Za mnou se objevil nějakej divnej chlap, špinavej , takovej ten typ ochlasty a že chvátá . Nikoho se neptal , jestli ho někdo pustí, ale nepříjemně se mi lepil na vozík . Mezitím jsem si připravila peníze dopředu , abych nezdržovala , protože "to" za mnou už bylo značně nervozní , jenže jak jsem koukala na pána zadek a byla jsem unesená , tak mě z toho spadla na zem 20,- :D . První místo pádu mě napadnul můj klín , tak jsem si tam začala sahat, jestli tam ta 20 nespadla , až pak jsem toho nechala , protože určitě tam mají kamery a museli se asi dobře bavit - nejdřív koukám chlapovi na zadek a pak tohle, jakobych už to nemohla vydržet :D . Peníze přece jen odněkud vypadly .No nic, naplánovala jsem si , že pána požádám, jestli by mě ty peníze nesebral , ať z toho taky něco mám , že jo , jenže než jsem se vzpamatovala byl pryč . Začal se na mě tlačit ten hnusák za mnou a tomu jsem fakt říkat nechtěla , tak jsem jí tam nechala, protože mi něco říkalo , že by se valil další zážitek . Nevim, jestli se tam ještě někdy ukážu, ale asi budu muset , protože jsem "domácí " a tady jinej krám není. Groteska.

Ať jsou kroky jen pozitivní

2. dubna 2018 v 9:18 Téma týdne
Vlastně celoživotně děláme nějakej krok do neznáma . Jdeme do školky , školy do práce a nikdy nevíme , co nás tam bude čekat . Já nerada dělám krok někam, kde to neznám a nejsem typ , kterej by se těšil na neznámo . Naopak - potřebuju jasně předem vědět do čeho jdu , což mě ale málokdy řeknou podrobně předem . Krok do neznáma bylo určitě moje stěhování se do bytu , pamatuju, jak jsem z toho měla ze začátku strach co a jak zvládnu , ale nakonec jsem za to ráda .

Pro mě krok do neznáma byl i můj první krok o chodítku a o berlích , nikdy předtím jsem nevěděla jaký to je na vlastní nohy .

Krok do neznáma může znamenat i přiznání , zrovna nedávno jsem četla o jednom mezinárodním fotbalovým rozhodčím , kde se přiznal,že je gay , ale co mě narazilo, že o tom informovala mezinárodní fotbalová asociace na svých stránkách . Proč ? není to snad jeho věc ? takhle to vypadá jako nějakej bulvár . Nikomu neberu , že se přizná - koneckonců je spousta slavných lidí , který s tím jdou ven , spousta sportovců , ale proč zrovna rozhodčí ? Jaký asi pak budou zápasy , když to oba týmy budou vědět ? chci říct může se toho zneužít asi víte jak to myslím . Proto taky mužskej fotbal pískají muži a ženskej ženy . . Nevím, jestli to bylo nutný , aby mu to spíš neuškodilo , protože mužskej svět fotbalu je někdy hodně zlej a myslím, nebude jedinej, kdo se teď přizná . Jen bych nerada , aby to rozrostlo v něco jako me too po fotbalsku a najednou byl gay každej druhej . Nevim , pokud jde o rozhodčího zdá se mi tohle přiznání naprosto zbytečný .

Tak vám i sobě přeju, ať ty kroky do neznáma jsou šťastný a vy nebudete litovat , že jste je udělali .
Nějak nevím , co na tohle napsat, jak jste jistě poznali , tak jsem všechno splácala dohromady , ale i to se snad počítá :) .