Březen 2018

Jak jsem dostala už před Velikonocemi " na holou "

30. března 2018 v 10:05 Březen 2018
Hezký sváteční den . Doufám , že si ho užíváte a moc se nehoníte , i když už i u nás voní od rána beránek a jiné pochutiny . Výzdobu už taky máme a venku je i sluníčko , takže kdyby nebyly venku 2 stupně, tak se to dá považovat konečně za to pravý Veliknonční počasí . Zítra k nám přijedou sourozenci s rodinama na oběd , tak už se těšíme .

Dokonce jsem již dostala od pana divnýho předčasně " na zadek " ,i když jen virtuálně . Vždycky je to tak, že já mu napíšu předem, že chci na zápas a on potom hned napíše všem vozíčkářům , jestli nechtějí taky . Až mi přijde,že mu to první připomenu vždycky já , že vůbec nějakej zápas je . Tentkrát jsem věděla , že nepřijdu a tak jsem čekala , až napíše maila všem , jenže to neudělal . Původně jsem si myslela , že to vydržím mu nenapsat , ale nakonec jsem podlehla - přece jen asi tu brigádu musí vědět včas jestli tam dorazím nebo ne . Tak jsem mu napsala , že nedorazím vůbec , že budu na Velikonoce u rodičů a nebudu ani ve městě .

Rovnou jsem mu napsala , že nepřijdu ani na další zápas se Spartou , že se tam bojím , ale,že možná přijdu alespoň na prodej, že se mu pak ještě ozvu až to bude datumem blíž . Očekávala jsem nějakou reakci , protože jí píše vždycky , ale nepřišla . Místo toho přišel druhý den mail pro všechny s textem : Kdo je ochotnej s náma trávit Velikonoce na fotbale, ať přijde " . Musím říct , že mě to hodně zaskočilo a nebylo pochyb , že to byla výtka určená mě , když věděl , že nepřijdu kvůli Velikonocům . Nevim , co je na tom špatnýho , není všechno jen o fotbale a chci taky být s rodinou . Tohle jsem nečekala , ignorace a ještě bude dotčenej . Fotbal ani brigáda není moje povinost . Je fakt divnej - asi je rád , když tam jsem , ale na druhou stranu mě nikdy neřekne nebo nenapíše " přijď budu rád " , ale jakmile si dovolím tam nejít je to špatně . Zase se mu něco převrátilo v hlavě jako to občas mívá , ale co , kašlu na něj . Ono ho to zase za čas přejde . Nenechám si tím nic zkazit.

PS : Ráno jsem soutěžila s kuřaty , kdo z nás tří má lepší barvu :D . Výsledek můžete posoudit na fotce .


Krásné Velikonoce

28. března 2018 v 14:24
Přeji vám všem, aby letošní Velikonoce byly stejně dobrý a sladký jako tohle lízátko :)



Košumberské "ale "

26. března 2018 v 7:36 Téma týdne
Už jsem tu kdysi psala o tom, jak jsem v dětství jezdila do lázní , konkrétně do Hamzovy tehdy ještě dětský léčebny v Luži - Košumberku . Převažujou pozitivní vzpomínky , ale přece jen se i tam něco nepovedlo . Začátky byly krutý když jsem coby 3 letá odjela na léčení sama na 3 měsíce . Podepsalo se to na mojí psychice docela dost . Byl to rok 1990 a režim byl ještě velmi tvrdej a tenkrát se s dětma nejednalo zrovna v rukavičkách , jak bylo zvykem . Je zvláštní, jak se tohle tolerovalo a nikomu to nevadilo , asi se mělo za to, že nás děti to zocelí , což se u mě teda nestalo . A vyvolalo to u mě až docela velkou závislost na mámě .

O to líp mě bylo další roky , kde jsem jezdila už jen s mámou . V těch 90 . letech to tam z dnešního pohledu bylo asi hrozný . Tekla rezavá voda, často vypadával proud a dokonce i před nástupem doporučovali vzít si s sebou baterku . Nebyl nikdo , kdo by za ten měsíc pobytu alespoň jednou nezůstal uvízlej ve výtahu , protože přestal jít proud . Léčebna původně sloužila dětem s TBC od roku 1901 , takže pavilony leckdy působily až děsivě - velký tmavý chodby, vysoký stropy a hrozně velký místnosti , moc nepomáhalo ani to, že ve všech oknech byly mříže , aby děti nevypadly . Nic pro děti převážně školkovýho věku , ale vlastně ani tehdy se nikdo nepodivoval , že je to tam takový ponurý , prostě to k tomu patřilo . Pamatuju ze začátku , jak každý ráno nás sestry budily a měřily nám teplotu , jak se tamnější strava nedala vůbec jíst . Prostě jako všechno mělo i tohle svoje horší stránky .

Navenek to tam vypadalo dětskýma pacientama vesele , ale opak byl pravdou , spousta těžce tělesně postižených dětí s různýma deformitama , leckdy na pohled nepěkných . Spousta smutku po rodičích , bolestí . Byl tam jeden pavilon , kde léčily děti s ortopedickýma vadama . Děti tam byli samy bez rodičů , ostatně jako většina . Mimo jiný , tam léčily kyčle tím způsobem , že děti vyloženě několik let leželi v postýlkách a na nohou měli snad nepřetržitě závaží . Jedinej přesun co měli z pokojů , byl ten , že je vyndali na takovou celoprosklenou krytou chodbu i s postelema , protože si nemohli ani sednout , otevřeli na ní okna a byli jakože na vzduchu, v rohu měli televizi a opravdu tam ty děti v létě žily i několik týdnů . Lehárna se tomu říkalo a byl to vlastně pozůstatek léčení pacientů s TBC . Vždycky když jsem je tam viděla takhle ležet , nebyl to příjemnej pohled . Ale kupodivu ty děti to tak nebraly- smály se , zlobily , prostě jako každý dítě . Někdy jsem na ten pavilon chodila i do školy a opravdu všechno se tam odehrávalo v postýlkách , dokonce i na pokojích měli rovnou na zdech tabule jako ve třídě a učili se vleže . Tohle byl hodně nepříjemnej pavilon, takovej hodně nemocniční a ráda jsem vždycky odcházela pryč . Nikdy jsem nepochopila , proč se to muselo léčit takhle krutě - několika ročním pobytem v postelích, ani nevím , jestli to k nečemu bylo a zlepšilo se jim to . To my vozíčkáři jsme paradoxně byli v pohybu daleko svobodnější .

Ale časem všechny děti vymizely a nahradili je dospělí . Pamatuju doby , kdy pavilony byly doslova natřískaný až po strop a všude jen děti . Dospělý pacienti se léčili snad jen v jednom pavilonu . A dneska už je to víc jak 10 let přesně naopak , děti se léčí už jen ve 2 , co tak vím . Je to docela škoda , i ten křík dětí , zlobení a zlobení se vychovatelek k tomu patřil , teď je tam podivnej klid . Nevím , možná dětí už tolik není a nebo jezdí jinam . Je smutný , že je nakonec vytlačí dospělý , když to 100 let byla odjakživa léčebna dětská , ale možná je to i o penězích , přece jen z dospělých může kápnout nějaká ta korunka navíc , z dětí ne . Každopádně jsem ráda, že já tam zažila tu pravou léčebnu , s těma , pro který byla určena původně - s dětma . Něco bylo tenkrát fajn a něco na dnešní dobu asi dost diskutabilní a mělo to svoje ale , ale i přesto to fungovalo a ráda na ty pobyty vzpomínám .

PS : na fotce asi tak z roku 1994-1995 jsem na pavilonu, kam jsem jezdila s mámou , tak máte možnost se podívat do tamnějšího pokoje . Na fotce jsem s dlouholetým kamarádem, se kterým jsem se seznámila právě tam a velmi často jsme se tam každoročně setkávali :) .


Víkend dost aktivně ( na introverta )

25. března 2018 v 14:06 Březen 2018

Včera jsem se byla ostříhat , nechtěla jsem čekat , tak jsem se radši objednala už v pátek a taky, abych si stačila umýt vlasy a neriskovala případnýho sprda jako minule , že je nemam umytý . Stříhala mě taková starší paní asi Ukrajinka , která opravdu uměla česky jen pár základních slov . Vlastně to mohla být i Ruska , fakt nevim . Jistý je to , že se snažila se mnou konverzovat , ale já se nechytala , bylo to takový podivný a já nedokázala přeložit ani slovo, možná měla nějakej ten dialekt , jindy tak nějak odhadnu , co říkají, ale tentokrát vůbec . Ráda bych si s ní povídala , ale to nešlo , paní pochopila a zbytek byl v tichu . Ale ostříhala mě a to je hlavní .

Pak jsem se rozhodla, že si rovnou koupím novou barvu na vlasy . Nevím, co jsem čekala , ale rozhodně ne ty několika metrový řady ještě před pokladnama , četla jsem, že s tím má Kaufland teď problémy , ale to byl výjev jak z pekla . Předjíždět jsem nikoho nechtěla - nejsem ten typ , radši si počkám a vzhledem k nervozitě lidí by se ta prosba , jestli by mě nepustili dopředu asi nesetkala s pozitivním ohlasem . Čekala jsem víc jak 10 minut , už jen pár lidí přede mnou a na pokladně ,že se uzavírá , samozřejmě než člověk stačil zareagovat , už se k nově otevřený sbíhaly davy lidí . Z " mojí " řady nikdo neodešel a já si řekla , že už to taky dám- měla jsem jen 2 věci . Pokladní na nás začala křičet,ať jdeme jinam,že potřebuje na wc, každej zákazník jí štval a že jde pryč . Pak jsem přišla na řadu já - čekala jsem,že si to taky slíznu ,ale paní úplně otočila . Snažila jsem se rychle a ještě jsem dodala , abych jí zbytečně nezdržovala a ještě sama vystoupila z pokladny a že mi to dá do tašky a že má čas. Najednou . Bylo mi za její chování docela trapně a to hlavně kvůli těm lidem za mnou - je pomalu pošle do pr .. a se mnou nechvátá . Vozík dělá divy .

Pak jsem to vzala ještě na Velikonoční trhy , obvykle si tam nic nekupuju , protože na ty dekorace moc nejsem , ale stačí mi tam prostě být . Koupila jsem teda mámě vařečku dřevěnou s jejím jménem , jen tak pro radost , tak pak jí to předám, až se dostanu k našim . Bohužel tam byl i jeden incident - nějakej pán starší stál zády, udělal krok vzad a málem si na mě sednul , včas jsem zakřičela pozor , ale on nereagoval , narazil do mě a vylil na mě část pití, který držel v ruce . Navíc nějak dal nohu pod kolo a já mu jí přejela. Už zvedal ruku , jako,že mě uhodí . Omlouvala jsem se mu , ale on nic neřek, svěsil ruku a začal mě nadávat , že jsem mu přejela nohu a naštvaně odešel . Jestli jsem si myslela,že se omluví on mě aspoň za to pití , tak jsem se mýlila . Ale co mě zarazilo ty lidi kolem - viděli to ,ale nikdo se mě nezastal, stáli a čuměli . Ještě by mě snad nechali , aby mě ten dědek zfackoval . Všude , kde je víc lidí si dávám pozor, abych je nepřejela , ale někdy to nejde a těžko budu předvídat, že zrovna udělá někdo úkrok vzad, když projedu kolem a rozhodně to nebyla moje vina. Zpětně mi došlo ,že jsem mu taky mohla říct svoje ,ale jednalo o pár vteřin a to máte jiný starosti, než přemýšlet , co mu říct .

A konečně dneska jsem byla na fotbale. Roky jezdím na zápasy mládeže , protože neexistuje jen klubový áčko , což si většina fanoušků myslí a dle mě je to škoda , že tohle zůstává opomíjeno . Dneska jsem ale poprvé v životě byla na ženským fotbale, dokonce i rozhodčí byly samý ženy. Musím říct, že to taky mělo něco do sebe a bylo to fajn vidět zase něco novýho, co tolik neznám .

Takže to byl můj víkend - každý den nějaká akce , tak a teď už jen odpočívat :) .

Den s vědou

22. března 2018 v 15:22 Březen 2018
Tak jsem dneska opět změnila polohu , po týdnu u rodičů jsem opět u sebe . Vlastně i musím, protože v sobotu jedou všichni na oslavu 60 mojí tety a nikdo by stejně nebyl doma . Ano, píšu o Hogo Fogo . Já nejedu za a ) jako introvert tyhle oslavy nemám ráda , za b ) byli u nás před měsícem zase na mámino oslavě , takže jsem je všechny viděla a za c) je to až v Litoměřicích , což je od nás daleko , přes 200 kilometrů takže se tam přespí, což snáším velmi nedobře . Nakonec se ukázalo , že je přece jen dobře , že nejedu , protože díky tomu můžou jet jen jedním autem, zatímco se mnou už by museli se dvěma a taky,že to ubytování bude se schodama , někde v nějakým bývalým klášteře , takže tahat mě do patra to by taky nebylo ono. Takže si myslím,že o nic moc asi nepřijdu .

Dopoledne jsem byla se synovcem a mámou v Techmánii , jako místní to tam samozřejmě znám , ale ono to dneska nebylo nikam na ven . Byla tam spousta škol , takže více či méně drzý puberťáci a spousta hluku . Taky tam byla možnost vyzkoušet si na kameru předpověď počasí , s tím,že záznam vám pošlou mailem, tak jsem šla s malým . Text běžel hrozně rychle a jak jsem introvert , tak jsem se nechytala . Malej to nakonec "odmoderoval " za mě :D . Přijde mi to mailem , takže to budu mít na památku. Je pravda,že fyzika a ty pokusy mě nikdy moc nezajímaly , ale člověk se něco přiučí pokaždý . Je toho tam hrozně moc , my tam byly 4 hodiny ,ale pokud bysme chtěli všechno podobně , tak by to bylo na celej den , docela už únavný potom ale, bylo to moc fajn . Hlavně se nezavírat doma a vidět co nejvíc :) .

Milé jaro,

19. března 2018 v 8:15 Téma týdne
dovol mi napsat pár řádek . Vím, že jsi nikdy nebylo mým nejoblíbenějším ročním obdobím - kdybys to náhodou zapomnělo,tak můj favorit je podzim , ale už tý zimy a celodenního zatažena venku mám prostě dost . Chtělo by to aspoň slunce, protože už to začínám cítit na těle ,že mi něco chybí . Poslední dny bych pořád jen spala a každodenně si dělám zeleninový salát , jen tak na syrovo, bez zálivky a nebo jím hodně ovoce, ale co ti budu povídat : moc ten přísun vitamínů nepomáhá . A pošmourno mě taky nedělá dobře na myšlenky , který mám v hlavě , prostě nějak to víc nutí přemýšlet nad věcma , který nejsou zrovna pozitivní . Chci vyjet ven a vidět šťavnatou zelenou trávu , otočit hlavu nahoru a vidět nad sebou jasný nebe bez mráčků - tak dobře, pár mráčků ti povolím , protože i mráčky jsou někdy potřeba , aby člověk moc nezlenivěl a dokázal občas zabojovat . Chci se z plných plic nadechnou čerstvýho jarního vzduchu . Chci vidět rozkvetlou louku kytiček , dotknout se jich a žasnout nad tím ,co dokáže vyrůst jen ze semínka , který třeba jen zavál vítr a přitom by na tom místě ani nemuselo být . Chci vidět mláďata a žasnout z novýho života . Chci Velikonoce jak mají být - se sluníčkem , vůní beránka a s mojí rodinou , která se celá sjede na sváteční oběd . Aby všechno začalo s tebou vonět něčím novým než to , co bylo do teď . Jak jistě víš, nemám ráda moc velký změny ,ale alespoň něco malinkýho bys mi nově do života přinést mohlo . Něco malýho , ale přitom hrozně velkýho a potřebnýho , protože člověk by neměl být sám .
Tak co, přijdeš už konečně a splníš mi to , co si přeju ?

Blik Blik Festival a Čokofest

17. března 2018 v 13:26 Březen 2018
Nakonec se to povedlo a já byla na obou avizovaných akcích . Sice jsem byla trochu skeptická ,že se dvě věci nedají za jeden podvečer / večer stihnout ,ale nakonec to do sebe všechno zapadlo . Vzali jsme s sebou mýho malýho synovce a jelo se .

Nejdřív na festival čokolády , jezdíme tam už několik let ,loni to bylo v kulturáku se schodama bez výtahu , kde se muselo jít dolů asi tak do 150 schodech , ale i tak jsem se tam dostala , protože čokoládu miluju . Lidi ten výběr místa dost kritizovali pro nedostupnost a tak to letos udělali v obchodním domě , takže jsme tam mohli bez problémů všichni . Opět jsem tam potkala Michala Jančaříka :D . Tak jsme se vzájemě pozdravili jako staří známí , jak by taky ne, když jsem ho málem na fotbale ohodila :D . Je zvláštní, že nikdy předtím jsem ho nepotkávala ,ale od tý věci na fotbale je všude . Lidí bylo fakt hodně a nebylo skoro vidět na sortiment , ale když se to obešlo několikrát, tak už ano , já s velkým množstvím lidí počítala , je to tak pokaždý . Počítala jsem i s velkýma cenama , což letos byly opět . Tak jsem si aspoň koupila horkou čokoládu ve tvaru nanuků a ovoce v čokoládě . Nikdy jsem nepochopila , proč ty jídelní festivaly jsou tak drahý - výrobci si přece dělají reklamu , tak proč ty ceny tak natahujou ? Každopádně do loňska tam byl dokonce i vstup , letos už ne . Jinak ale celkově to bylo fajn a nelituju, že jsem dorazila .

Potom jsme rovnou přijeli k další akci , která ale byla celkem v ohrožení kvůli počasí . Festival světel - opět místo, kde jsme každoročně už od dob vzniku . Akce začínala logicky až po setmění a venku vyloženě lilo . Takže jsme to po menším zaváhání riskli a jeli jsme na místo činu . Je to zvláštní, ale tam nepršelo , ačkoliv se jednalo o stejný město, jen o pár kilometrů dál . Dokonce jsme i zaparkovali , což ani se značkou vozíčkáře nebylo vůbec lehký a museli jsme se asi půl kilometru vracet . Na tomhle festivalu jde vlastně o takovou večerní procházku městem kombinovanou s uměním , kde člověk přijde po trase k různým světelným instalacím nebo pouští na fasády domů video projekce atd . Letos tam byla pecka , kterou jsem nikdy neviděla - z proudu vody pouštěli film o Masarykovi , hýbalo se to a všechno . Bohužel to bylo dost špatně vidět a ani fotit se to nedalo , ale to jsem zůstala stát s otevřenu pusou . Dokonce byla expozice i na hřbitově , což mě jako milovníka hřbitovů nadchlo a po tmě to mělo tu správnou atmosféru . Letos to celý bylo na téma 100 let od založení republiky .

Je to už několik let tenhle festival a u lidí hodně oblíbený , lidí hodně ,ale nějak mě přišlo , že oproti minule jich tolik nebylo, nevím ,ono to taky bylo první den a počasí nic moc . Ale co mě udělalo radost jsou ty lidi - chovali se jako lidi . Předchozí ročníky to bylo jako zvířata - mačkali se , nic jsem neviděla a na vlastní oči jsem viděla , že i kradli ty věci z těch instalací . Je mi vždycky hrozně stydno a smutno za takový lidi . Všechno zničí . A docela dost mě tohle zničí zážitek z akce , ale letos na jedničku - nikdo se nikam necpal, viděla jsem všechno a u jedný instalace byl provázek, aby lidi nelezli blíž a spořádaně všichni stáli za ním ! a ani tam nestál žádnej pořadatel , to tam nepamatuju takovou ukázněnost mezi lidma . Fakt letos to bylo nějaký civilizovanější a jsem ráda . My nakonec ani všechno neobešli - začalo pršet , zima a taky malej už toho měl dost , tak jsme jeli domů . Ani mě to nemrzí, že jsme neviděli všechno , protože jsem vůbec ráda, že jsme viděli vůbec něco vzhledem k počasí venku .

Čokoláda i světla byly super a jsem moc ráda , že mi zdraví dovolilo jet . Tak zase za rok :).

Viróza mění plány

15. března 2018 v 19:55 Březen 2018
Přece jenom mě ta aféra s Jančaříkem něco stála . Jsem nastydlá , takže už to,že mi bylo v neděli zle chápu . Podivný je ,že od neděle mi bylo celkem dobře , mimo kašel . Začalo to nějak postupně , bolestí v krku , která za den vymizela - samozřejmě až poté, co jsem zjistila , že Stop Angin , kterej jsem měla v lékarničce byl prošlej už asi půl roku a tudíž neučinkoval a já si musela koupit novej .Pak se mi spustila velká rýma , která mě neopustila dodnes . Nějak jsem to, že něco přijde už tušila a tak jsem hned v pondělí oběhala všechno , co jsem měla - nákup jídla, dostatek pití , léků a papírových kapesníků , kdyby už to další den už nešlo . Taky jsem byla v knihovně , protože už jsem měla posledních pár dní na vrácení knížek a tentokrát jsem musela zaplatit registrační poplatek , tak aby to nevypadalo , že se k placení nemám .

Klid mě to bohužel moc nepřineslo, neboť mám sjetý kola u vozíku a potřebuju je vyměnit . Už je to zařízeno a dokonce část zaplatí i pojišťovna , což se divím . Ale jde hlavně o to , že ta firma od který vozík mám jezdí domů , měli přijet tenhle týden , tak jsem se modlila , aby nezavolali , protože jsem opravdu nebyla ve stavu byť jen sedět , natož tam s nima být a dohlížet . Říct , aby přijeli jindy jsem nemohla , protože oni mají od pojišťovny určitou lhůtu , kdy to musí udělat, jinak nic nezaplatí . Snad jedinkrát jsem ráda, že na to kašlou a neozvali se zatím . Včerejší den jsem prakticky celej proležela a musím říct, že je mi už docela ok ,ale abych to nezakřikla .

Taky jsem tou virózou přišla o dnešní fotbal , ale ani mi to nevadí , protože ten můj rozhodčí opravdu nepíská, což se mi celkem i ulevilo , protože si nedovedu představit, co bych v tomhle stavu udělala ,kdyby tu byl . A taky by mě mrzelo mít už lístek a nemoct tam , protože soupeř je hodně atraktivní . Pan divnej se nenápadně ještě mailem ptal , že se mu smazaly nějaký adresy a jestli nechce ještě někdo se ještě dohlásit . Tohle dělá často , on mě tam chce ,ale nedokáže se zeptat na přímo , tak píše " kdyby náhodou někdo " . Každopádně mě ta nepřítomnost nakonec mrzet začala , protože dneska vydali termín na další zápas - o Velikonoční sobotě až od 20:15 , na Velikonce jsem u rodičů a večer rozhodně nikam nepůjdu a další zápas je se Spartou , tam nechodím nikdy , protože se tam prostě bojím .Ale možná brigáda by šla , záleží na tom, kdy to bude. Takže se tam dostanu asi až koncem dubna,ale co - žádný tlaky. A pan divnej to beze mě snad taky zvládne a nebude mě prosit na kolenou, abych přišla až mu to řeknu :D . Navíc nebudu muset řešit to moje obligátní " mám jít nebo ne" , což taky nebude k zahození . Dáme si pauzu .


Na zítra máme s rodinou a s malým naplánovanej čokoládovej festival a festival světla . Zatím nevíme, jestli zvládneme oboje , přece jen je to venku a nastydlá nejsem u nás jen já , ale snad půjdeme alespoň na jedno . Byla by škoda přijít zase o úplně všechno , tak držte palce, ať to zvládnu :) .

Vzpomínky na prarodiče

12. března 2018 v 12:45 Téma týdne
Co o svým životě a o vzpomínkách napsat ? vždyť už znáte skoro všechno .

Občas vzpomínám na svoje prarodiče, i když jsem si jich moc neužila Nejdřív rodiče od mámy : dědu jsem nepoznala , zemřel o celý 4 roky dřív než jsem se narodila , měl něco s plícema . Babičku , tak s tou jsem byla spjatá velmi úzce , protože bydlela v našem baráku , respektive my u ní . Ona dole, my v patře. Dodnes si vzpomínám , jak jsem na ní vždycky dolů volala , jestli můžu k ní. Mohla a vždycky to u ní bylo hrozně fajn a to nejen proto, že mi vždycky dávala spoustu dobrot . Byla to hrozně hodná paní , ale když mě bylo 7 let , tak zemřela na mozkovou mrtvici . Příliš brzy pro někoho, komu bylo jen 7 let . Hrozně by mě zajímalo jakej byl děda ,její manžel , jestli by byl taky tak hodnej , ale co vím z vyprávění byl taky fajn . Chtěla bych oba poznat víc a být s nimi delší dobu ,ale osud rozhodnul jinak . Každopádně , co jsem zažila , tak to bych přála každýmu mít takovou úžasnou babičku .


Taky jsem měla prarodiče z tátovy stany ,ale tam už to bylo horší - ani jeden nebyl takovej ten klasickej hřejivej prarodič , úplnej opak těch rodičů máminých . Chlad , ani ten jejich dům nevypadal nijak přívětivě , velký ,starý ,tmavý s divným vzduchem . Vždycky jsem se tam cítila hrozně divně a stísněně . Děda to byl vysokej pán , kterej vzbuzoval autoritu ,ale taky strach , protože mu v mládí uřízla pila kousek ruky a na pahýlu nosil nataženou ponožku a v dětství mě to dávalo zabrat . Člověk absolutně chladnej, panovačnej . Nepamatuju se,že by si se mnou někdo z nich hrál či snad pohladil . Troufám si říct, že moje postižení jim vadilo . Nevím, jak to bylo u starších sourozenců, to si nepamatuju , možná to bylo stejný . Každopádně , já jsem si k nim nikdy cestu nenašla . Čím jsem starší tím mi víc vrtá hlavou babička : byla opravdu tak chladná a nebo zaúřadoval děda o ona se podvolila? , možná ,že chtěla ukázat tu lásku k vnoučatům , ale bála se , těžko říct .

Jistý je , že babička bohužel spáchala sebevraždu , několik dní jí hledala policie a našli jí utopenou . Později jsem se dozvěděla, že to bylo kvůli dědovi - pořád se vyptával, kde je, kdy přijde a bůhví co jí všechno dělal . Život a takovým člověkem byl asi dost těžkej . Po její smrti se o dědu starala moje teta , hrdej muž to nesl velice nelibě ,ale z domu nechtěl . Časem u něj našli rakovinu střev a zemřel když mi bylo 14 let . Už ve 14 jsem přišla o posledního prarodiče .

Někdy si říkám ,že jsem měla fakt smůlu na tohle, je spousta lidí co jim prarodiče zemřou až v dospělosti , můžou s nimi trávit čas , babi s dědou je můžou rozmazlovat ,ale já tohle neměla . Jedny , co byli fajn odešli moc brzy a z těch druhých jsem zase měla až hrůzu . A ty konce všechny ? někdy se to tak sejde , že je to jedna velká tragédie , vlastně nikdo nezemřel přirozenou smrtí .
Takže to byl jejich život,ale už pěknou řádku let jen v mých vzpomínkách .

Jak jsem málem pozvracela Jančaříka

12. března 2018 v 10:00 Březen 2018
Včera večer jsem opět byla na fotbale a tentokrát jak na brigádě , tak za zápase. Je pravda ,že jsem si z pobytu u rodičů odnesla kašel , protože doma "leží " všichni , ale už jsem, se nechtěla omlouvat u pana divnýho na poslední chvíli ,že zase nepřijdu . Na včerejší teplo nabalená a nadopovaná lékama jsem vyrazila . Na brigádu mě zase doprovázel pan divnej . Řekla jsem mu ,že mi není moc dobře, reagoval "hmm", pak řekl,že i on ležel 4 dny minulej týden v horečkách a na to jsem zase já odpověděla "hmm" , takže jsme si vzájemně projevili dostatek "empatie " :D .

Pak se evidentně dostaly ke slovu léky - ve čtvrtek se hraje zápas , je možný, že ho bude pískat můj oblíbenej rozhodčí , kterýho jsem ještě naživo neviděla a čekám na to roky . Přece jen pan divnej je z klubu a měli by to vědět dřív než fanoušci . Tak jsem se zeptala, jestli už náhodou neví ,kdo bude pískat a on,že neví a proč se ptám, já na férovku ,že se mi ten rozhodčí líbí a pan divnej hrozně zrudnul a nechtěl se o něm bavit, že by žárlil malinko ? . Jak jsem psala , tak jsem do sebe naházela všechny léky , abych přežila a to, na co jsem se ho zeptala mě došlo až potom , byla jsem asi trochu mimo a v normálním stavu bych to ani nezmiňovala . Ale tak třeba i tohle nakonec něčemu pomůže ,že jo .

Prodej byl fajn, opět s klukama jako to vždycky bývá, i lidi víc kupovali než minule, takže jsme se nenudili . Přišel ke mě nějakej z kotle, evidentně opilej , ale zase mi nechal 10 ,- z ceny a kamarádsky mě bouchnul do ramene , sice to nebylo moc příjemný ,ale léky pořád ještě účinkovaly, takže dalo se to snést :D .

Máme mezi sebou na vozíčkářích celebritu - Michala Jančaříka z Novy , seděl vedle mě . V průběhu zápasu jsem si říkala , jak mi je fajn a že možná nakonec vydržím na celý zápas . Vydrželo mě to tak do 30 minuty , začalo mi být nějak divně od žaludku, ale pořád to ještě šlo, tak já,že odjedu na toaletu o přestávce , zbývalo pár minut . Jenže ve 44. minutě se mi najednou udělalo hrozně zle a málem jsem pozvracela koho jinýho než Jančaříka :D . Na poslední chvíli jsem si dala ruku před pusu a hned ujela na záchod , kde se sice nic nakonec nedělo , ale i tak jsem hned odjela domů, protože to nemělo cenu . I autobus mě byl milostiv , protože přijel asi 5 vteřin potom , kdy jsem dojela na zastávku , takže jsem ani nemusela čekat dalších 20 minut, kdyby mi ujel , což bylo fajn se dostat brzy domů, pod sprchu a do postele .

Teda řeknu vám bylo to šílený - jsem tak nalékovaná ,že jsem mimo ,říkám svýmu vyvolenýmu , že se mi líbí jinej a ještě se ho na něj ptám , málem pobliju někoho z tv Nova ... Příště když mě nebude dobře, tak to odřeknu i za cenu toho, že mi propadne lístek, protože stejně jsem ze zápasu nic neměla .