Vztah s "panem divným " ?

8. února 2018 v 12:22 |  Únor 2018
Nevím, co se to se mnou poslední dny děje ,asi nějaký erupce na slunci, který není . Poslední dobou strašně toužím někoho mít . Nikdy jsem na vztahy neměla štěstí a vždycky mě jen využívali nebo dali přednost někomu jinýmu ,ale i tak to nevzdávám s chci to konečně dotáhnout až do konce . Hodně jsem o tom přemýšlela a musela jsem si přiznat ,že asi začínám cejtit něco víc k " panu divnýmu ". Samotnou mě to zaskočilo , protože ještě nedávno bych se tomu zasmála .

Pro ty , co neví "pan divnej" je tiskovej mluvčí fotbalovýho klubu, kam roky jezdím fandit a taky brigádničit . Je to taková kontaktní osoba , která má na starosti nás vozíčkáře - zajišťuje vstupenky na zápasy a tak . Pro mě navíc je to jakýsi " vedoucí " na brigádě , jemu hlásím, že přijdu a občas mě doprovází k prodávajícím kolegům , kde prodávám před zápasama klubový magazíny fanouškům .

Od první chvíle mě vadil a koneckonců i tady na blogu jsem mu docela dávala , ale od tý doby, co jsem se tak nějak smířila s tím , že kamarád , kterýho nahradil "pan" divnej " už v mým životě nebude a ani už ho ve svým životě mít nechci , jsem si řekla ,že jsem vlastně teď volná a mohla bych to zkusit . Ono to vlastně i tak bylo od začátku - " pan divnej " mě přece odtrhnul od kamaráda a přišel na jeho místo. Kamarád odešel , takže všechno přece bylo kvůli němu ( já vím, že to tak nebylo ,ale tenkrát jsem to tak brala ) , takže už z principu ho budu nenávidět . Jsem si jistá, že kdyby , byl na jiný pozici a kamarád by zůstal,že by mě vůbec nevadil a možná bysme se i skamarádili . A taky mě moc nesedělo, jak byl ze začátku na všechny hrozně hodnej , ale až tak, až byl vlastně blbej, takovej moula a asi toho dost lidí i využívalo , časem se samozřejmě změnil . Všichni kolem mě ho měli rádi ,já ne ,ale jak přitvrdil , tak už ho zase rádi nemají a já jo :D . Vyhovuje mi ta větší drsnost , i když na pohled to není typ , co by dokázal vás okřiknout .

Prostě tu nenávist jsem si vytvořila tak nějak ve svý hlavě a tak mě to ovládlo , že jsem tomu uvěřila,že je hrozně špatnej a že s ním přece nemůžu nic mít už jen z principu . Na facebooku nemá nikoho, myslím přítelkyni ( a myslim,že je to ten typ, co by se nějakou tam pochlubil, kdyby měl ) a vlastní rodinu zatím taky ne . Je mu 32 let, o pouhý 2 roky víc než mě , takže i věkově by to šlo . Není to takovej ten typickej " reprezentant firmy ". Není úslisnej ani agorantní . Taková ta hezká tvářička to fakt není a ženy asi moc neoslovuje . Prostě takovej obyčenej kluk, kterej kdyby nechodil v obleku a kravatě , tak nikdy by ho nikdo na manažera čekoholiv rozhodně netypoval .

Bude Valentýn ( i když teda já to nikdy neslavila a jako svátek to neuznávám ) a protože jsem hodně nesmělá, tak mě napadlo mu to nějak naznačit právě teď , jenže dost dobře nevím jak a na Valentýna jede stejně s týmem na zápas do ciziny a logicky bude mít jiný starosti než kontrolovat zpávy na fb, maily či smsky . Asi bude dospělejší sebrat odvahu a naznačit mu osobně a to někdy jindy než právě tenhle den , když už se stejně budeme potkávat zase naživo . Je škoda, že nebude mít v dohledný době svátek nebo narozky, že bych mu popřála a případně pusa na tvář, že by to vypadalo tak nenásilně . Ty narozeniny budu mít ale já 3 dny před prvním zápasem , na kterej chci přijít , takže kdyby si třeba vzpomněl .. potěšilo by mě to . A taky by se z toho dalo třeba lecos i vykřesat . Nechci samozřejmě na něj hned udeřit a ani to není můj styl , ale tak nenásilně a pomalu mu dát najevo ,že u mě se něco mění.

Mám malý sebevědomí , takže si moc nevěřím . Navíc jsem si to asi pohnojila hned ze začátku , mezi náma lítaly e- maily docela drsný a nutno dodat,že ani on se nějak nedržel zpátky , až mě to docela zaskočilo .Vzhledem k tomu, že je PR manažer, asi by se měl trošku krotit. Hrozně mě tenkrát drásalo ,že na moje výtky odpovídal ,že je mu to jedno . Časem jsme oba ubrali a dá se asi říct , že jsme se usmířili . Taky jsme si začali tykat . Byly doby, kdy po mě vyloženě jel - sedával si u stolu vždycky naproti mě , občas zavadil pod stolem o mě kolenem , objednal si to stejný pití jako ja atd. až jsem se rozhodla ho po nějaký době pozvat na kafe jako, aby jsme se o sobě dozvěděli něco víc , vyloženě neodmítnul , ale skončilo to tím, že se ozve a nebo,že se mám ozvat já , pak taky něco,že je zaneprázdněnej , což mu vzhledem k jeho práci i věřím , že asi nemá moc čas na nic okolo . I když zase , kdyby vážně se chtěl sejít, tak si ten čas někdy udělá si myslím .

A tak to nakonec vyšumělo to pozvání a vedlo k zániku. Co se týče mě , tak ho taky nechci nějak uhánět , jednou jsem mu to nabídla , nevyužil to , tak třeba jindy nebo vůbec . Tohle mě nějak netrápí a nechávám tomu volnej průběh . On od tý doby dělá víceméně , že jsem mu volná , i když jeho odpovědi na moje " pracovní " emaily mluví opak a to chování někdy taky . Občas mi taky třeba sám od sebe pomůže s vozíkem přes nějakou překážku atd . Nevím, jestli je to "pouze" pomoc, přátelství, nebo něco jinýho . Nebo když mě třeba vedl na brigádu ke kolegům říkaval jim : postarejte se mi o Hrachajdici ( říkal mi zdrobnělým křestním jménem , ale já tady fakt neprozradím, jaký je moje občanský jméno, máte smolíčka ), jako kdybych byla jeho . Zvláštní je,že na nějakej čas mi takhle přestal říkat , ale pak zase začal . Nebo třeba když jsem ho požádala o přátelství na facebooku , hned to přijal snad ve vteřině , jakoby na to čekal . Vůbec celkově se tak nějak snaží, abych ho viděla v co nejlepším světle a nechce si mě zase znepřátelit , když máme na něco odlišnej názor .

Vždycky mi přišel jakože velký řeci a když přijde na věc, tak " on nic, on muzikant " Nezdá se mi až tak sebevědomej, jak se projevuje . Nějak blíž ho neznám , koneckonců - když jsem se snažila víc poznat prostřednictvím kafe , nešli jsme nikam . Je fakt podivnej- někdy je úplně vidět ,že mě vyhledává , chce bejt se mnou a někdy za sebe radši pošle někoho jinýho jen, aby mě neviděl - jako bych mu zase vadila . Pokaždý jinak . Jako kdyby se to v něm pralo , co má vlastně udělat .A taky je tady to, že si nejsem úplně jistá, jestli si zaměstnanci můžou začínat s fanoušky .Třeba mají nějaký vnitřní předpisy , i když já když jsem prodávající a dělám služby klubu , možná jsem něco jako jeho kolegyně a ne jenom fanoušek .

Samozřejmě si uvědomuju ,že vzhledem k jeho profesi "jednání s lidma " bude asi sakra dobře naučenej v manipulaci s lidma a tak dále - Ale prostě mám pocit jakoby mi něco za ty 2 roky co se známe mezitím uteklo . Lpěla jsem na kamarádovi , kterej se nakonec ukázal jako největší.. a někdo , kdo by mě měl asi fakt rád, toho jsem ignorovala. Jenže zase je tady to varovný světýlko - co kdyby si se mnou jen pohrával . Ale tohle prostě musím překonat , tohle mě právě brzdí ve všem - to podezírání a obava , že to opět skončí blbě . A taky co si budeme nalhávat - třeba se bojí , jestli by zvládnul být s někým, kdo je na vozíku . Možná i to mu brání udělat něco víc .

Asi to bude po tom všem vypadat blbě , možná mi to dá teď vyžrat . To, co zakusil na začátku on ode mě - "nemám zájem" , možná aplikuje teď i na mě ,ale chci to zkusit . Protože pak bych si zase vyčítala ,že jsem nic neudělala . I za tu cenu zklamání . Koneckonců na zklamání jsem už zvyklá .
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Eliss | Web | 8. února 2018 v 19:09 | Reagovat

Držím palce, ať ten první krok vyjde a jsi šťastná :-)

2 Ježurka | Web | 10. února 2018 v 16:45 | Reagovat

Já na tvém místě bych to opatrně zkusila, třeba to vyjde. A nemyslím, že by mu vadil tvůj vozík, když má na starosti vozíčkáře, musí k nim mít nějaký kladný vztah, ne? Držím pěsti!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama