Únor 2018

Pan divnej opět na scéně

27. února 2018 v 9:30 Únor 2018
Včera jsem byla poprvé po zimní přestávce na fotbale . I když na fotbale.. spíš jen na brigádě . Původně jsem chtěla i na zápas , tak jakmile se ozval pan divnej, že se můžeme hlásit , tak jsem tak učinila . Hodně mě lákal začátek v 17 hodin, což se moc často nestává takhle brzy . Bohužel pan divnej se ptá týden předem , takže zbývá doufat, že počasí takhle v zimě bude milostivý , což tentokrát nebylo . Výhled na celý týden a ty jejich teploty přes den hodně pod nulou mě daly stopku , v mrazu tam opravdu sedět nebudu . Když je mráz, tak i chytám víc křece do těla a bolí to . Rozdávali před zápasem fanouškům teplej čaj , ale mě by spíš pomohl Botulotoxin , kterej se opravdu používá na uvolnění křečí nás spastiků ,ale to tam asi fakt v nabídce neměli :D . Ale vzhledem k tomu ,že jsem se rozhodla ,že do toho s panem divným půjdu naplno , tak zásada je se mu nevyhýbat, protože se setkáváme jen při prodeji a při zápase vůbec. Nechci ztrácet čas a kdo ví, třeba u něj stoupnu na ceně , že jsem tam dorazila i přes nepřízeň počasí :D .

V sobotu jsem mu tedy napsala , že nepřijedu na zápas a jen na brigágu . Že bude zima a tak dále . Měla jsem trochu obavy z jeho reakce , protože , aby to bylo rychlejší rozhodla jsem se,že mu napíšu zprávu přes facebook a taky si z nedávný doby pamatuju, že když ho někdo otravuje nebo nechce odpovědět , prostě ignoruje . Myslela jsem , že by třeba ten volnej lístek mohl nabídnout někomu jinýmu, tak, abych zbytečně neblokovala místo někomu jinýmu , i když si myslím,že v tý zimě odřekne nakonec víc lidí a taky jsem se ho zeptala , jestli třeba nebude problém , že si ho teda nevyzvednu, přece jen to nahlašování beru jako určitej závazek ,že přijdu . Tak asi jsem mu to psát ani nemusela , prostě bych tam nešla , ale už se stalo . Jaký pak bylo překvapení , když mi odepsal , že je to v pohodě a hlavně mě opět oslovil zdrobněle " Pavlí " . Neskutečně mě to potěšilo :). Ale zároveň zase zablikalo varovný světýlko , protože on se jeden den může chovat mile a další by mě nejradši vrazil kudlu do zad . Několikrát jsem to od něj už zakusila .

V den D se mi přestala jít meteostanice, což neberu jako náhodu , takže jsem po celý pondělí vůbec nevěděla kolik je venku stupňů , ale možná nakonec i dobře . Protože bych ještě zvažovala jestli tam opravdu jet a nebo ne . A omluvit se panu divnýmu , že nepřijdu vůbec by nebyla dobrá vizitka . Prostě svítilo slunce a venku studenej vítr , televizi říkali - 5 , tak asi to tak bude . Před půl 4 odpoledne mi jel autobus , na jsem sebe naházela několik vrstev oblečení, šálu, čepici , rukavice, takže jsem vypadala jak z Grónska a děj se vůle boží ..

Pan divnej přišel osobně a sám,což se často nestává , milej, usmívající , takže "kudla do zad "nebyla . Podal mi ruku a začali jsme si povídat . Nevím co se dělo , ale opravdu jsem nemohla přestat mluvit , ano - já introvert . Neviděli jsme se 3 měsíce a já měla potřebu mu všechno říct a vypadlo ze mě taky to ,že stále to moje pozvání na kafe platí . Neměla jsem to nějak v plánu , bylo to spontální . Pozitivní je,že už se tolik nevykrucoval jako minule , ale já to dotáhnu do konce :D . Řekla jsem mu i o těch křečích , prostě jsem chtěla mu všechno říct za ty 2 minuty co jdeme :D . Asi i on byl překvapenej, že tolik mluvím :D . Dokonce mě pochválil ,že jsem dobrá,že jsem v tý zimě přijela . Tak uvidíme co bude a nebude .

Poprvé v životě jsem prodávala s holkama s fotbalistkama, jinak prodávají jen kluci a já . Je to jiný než s klukama ,ale snad nejlepší prodej vůbec . Jak se neotvírám cizím , tak těm holkám jo , bavili jsme se i o chlapech , takže jsem uvedla i pana divnýho, že jsem ho požádala o setkání . Holky mi řekli , že mi s ním drží moc palce a přejou hodně štěstí . Bylo to od nich strašně hezký :) .

Všechno úžasný a nelituju tý zimy a možnýho nachlazení . Bylo fajn se s ním vidět a zase udělat trochu něco víc a o holkách nemluvě , mohli by prodávat ještě někdy . Kdyby to takhle bylo pořád nezlobila bych se - hrozně fajn pocit ze všeho :) .

Ještě vsuvka, abych nemusela psát novej článek : dnes ráno kolem půl 2 mě probudila smska . Nějaký číslo , nejdrív jsem si myslela ,že se někdo spletl , protože to se mi stává často . Byla jsem navíc rozespalá a chvíli jsem na ní nechápavě zírala až pak mi došlo , že to píše můj bejvalej kamarád jistě víte kterej , že se mu v neděli narodila dcera , jméno, míry a blablabla. Vůbec jsem netušila,že pořád má moje číslo , protože v rámci " nechci o tobě už nic vědět " jsem vymazala všechny kontakty včetně čísla . Co na tohle říct ? NIC ! snad jen to, že už mi přijde směšný , jak se hrozně snažim nic nevědět a nakonec vím stejně všechno . A moje reakce ? smsku jsem okamžitě smazala , zabrblala si "polib mi, ty.." lehla jsem si na druhej bok a okamžitě jsem bez problémů usnula . Odepisovat mu nebudu , stejně to psal všem , takže žádný uvědomění si ,že něco udělal tenkrát špatně nepřišlo .

Kam zmizela ta Hrachajdice , která by jinak brečela , nezamouřila oka až do rána a měla by to v sobě bůhví jak dlouho? Nevim, ale neukázala se . Asi je to všechno tak absurdní ,že to mozek už nechce pobírat. On neexistuje , jedeme dál . Nechci plýtvat časem nad hlupákem, kterej za to nestojí , budu radši věnovat víc času tomu , kdo si mě víc váží a vy víte koho myslím :) .

Píšu nejenom tužkou : chci žít !

26. února 2018 v 8:51 Téma týdne
S tužkou v ruce jsem se narodila . Už od dětství jsem hrozně ráda psala povídky , který jsem si ,ale nikdy neschovávala , což mě teď v dospělosti docela mrzí , ale trochu si pamatuju o čem bývaly - většinou o nějaký rodině či o nějaký vesnici a charakterech obyvatel :D . Vážně a vlastně do dneška mě baví filmy a seriály na téma "žijeme v jedný vesnici " Takže žádný vnitřní hluboký myšlenky či snad poezie .. nic takovýho .

Vlastně ani nevím, jestli je dobře nebo špatně, že se dneska tužkou už moc nepíše . Popravdě já už ani tužkou moc psát neumím , protože nejsem k tomu nucená . Jo, málo platný - v dnešní společnosti PC se už psát ručně vytrácí . Ale třeba takovej napsanej dopis měl taky něco do sebe . Je to osobnější a hlavně si to můžete osahat ten papír , což když vám přijde e- mail nemůžete , tedy když si ho nevytisknete .

Na konec bych něco chtěla napsat tužkou , něco, co by zůstalo na papíru navěky a něco , čím bych chtěla ztvrdit svoje slova , že to myslím vážně . Jde o to , jak jsem nedávno psala , že jsem četla ,že jen 83% lidí s mou diagnózou se dožívá 50 let . Hodně dnů a nocí mě to leželo v hlavě , nebylo to příjemný , protože nikde jinde se nepsalo,že by mi to zkracovalo nějak život . A taky dle toho by mě nanejvýš zbývalo tak 19 let života . Řekla jsem to mámě a ta mi řekla, že to nikdy neslyšela a že je to nesmysl . Udělalo se mi líp , protože si myslím,že jako moje máma by to asi věděla a věřím jí to .. Ale co mě úplně osvobodilo bylo to , že jsem našla na jednom portálu , kde odpovídají lékaři . Někdo se tam taky ptal na prognózu člověka s DMO , sice na dítě ,ale nevadí . Odepsali mu ,že tohle nemůže říct nikdo konkrétně, že je to u každýho individuální . Záleží na komplikacích jako je třeba celoživotní užívání léků a hlavně epilepsie . Ani jedno nemám , takže to mi dalo naději , že tady přece jen budu "otravovat " déle než do 50 . Neskutečně se mi po tomhle ulevilo , že se to nedá říct , že je to tak u všech . Potřebovala jsem si to ověřit u někoho , kdo tomu rozumí a je lékař .

TAKŽE PODEPISUJU JAKOUKOLIV PSACÍ POTŘEBOU , ŽE UŽ NA TO MYSLET NEBUDU A BUDU ŽÍT BEZE STRACHU JAKO DO TEĎ.

Úžasná cukrárna

25. února 2018 v 16:33 Únor 2018
Tak takovou příjemnou neděli jako byla ta dnešní už jsem neměla hodně dlouho . Venku sice několik mínus ,ale je sluníčko . Domluvili jsme se s mamkou ,že půjdeme do cukrárny . Je otevřená asi tak půl roku přímo v místě mýho bydliště , ale asi to znáte taky - co máte před nosem, tak to nevidíte . Nicméně jsem si jednoho krásnýho dne na konci roku všimla,že je tu něco jinýho . A tak jsme se domluvili ,že někdy zajdeme , jenže znáte to - nemám čas já nebo ostatní, takže až dneska se to povedlo a nelitovali jsme - opravdu v nečem tak příjemným jsem ještě snad nebyla a divím se , že na našem ne moc hezkým sídlišti může být něco tak hezkýho . Je to cukrárna ve stylu Vintage a zároveň je to taneční škola . Spousta dárkových věciček včetně oblečení a různých drobnůstek .

Obsluhovala nás zřejmě majitelka , jinak moc milá paní nebo slečna . Hrozně dobrý jídlo i pití , prostředí tak inspirativní ,že to láká vzít papír ,tužku a psát nebo si číst . Dále tam dělají svoje marmelády , domácí šťavy, hodně přírodní věci . Jen je škoda , že tam moc lidí nechodí , protože by si to zasloužili. Je pravda,že je to dost jakoby zastrčený ,ale okolo se jde do zoo, tak snad na jaře to přiláká víc lidí . Opravdu mě to mile překvapilo a rozhodně tam nejsem naposledy , příště vezmeme s sebou ségru s neteří , protože z tohodle určitě taky budou u vytržení . Fakt super odpoledne .


Prozrazená dortem

24. února 2018 v 9:38 Únor 2018
Ještě jednou bych vám všem chtěla moc poděkovat za přáníčka :). Ráda bych vás alespoň virtuálně pozvala na kousek dortu, který jsem dostala . Jak asi vidíte , tak tímto vystupuju z anonymity , protože jsou tam věci , který jsem doposud tajila - klub, kde fandím a hlavně moje jméno a přijmení . Takže velký odtajnění : zdraví vás fanynka Viktorky Plzeň Pavlína Hrachová :o) .


Zase o rok starší

23. února 2018 v 10:33 Únor 2018
23. února 1987 kolem 9 ráno jsem se narodila . Pravda, nebyl to zrovna lehkej vstup do života a následky z toho si nesu dodnes , ale co - jsou daleko horší věci :) . Přiznám se , že nejsem žádnej bilancovač , takže nic takovýho ode mě nečekejte . Pravda je,že čím jsem starší , tak tím víc narozeniny neprožívám a když se mi někdo zeptá, co mi mají koupit řeknu nevim , protože to fakt nevim . Vlastně už všechno mám a ta největší věc , co nejde splnit - zdraví se koupit nedá .
Jsem u rodičů a je tu s náma na hlídání můj synovec od rána , takže je to takový i veselejší, ale bohužel je nastydlej , tak snad to neodnesu taky .

Od rána mě budí smsky a taky přání na fb , je fajn,že si člověk na vás vzpomene , byť " jenom " virtuálně . Od rodičů jsem dostala velký překvapení - svojí fotoknihu . Je v ní spousta vtipných rýmů a pobavila mě , je hezký mít obrazovou knížku svýho života a v ní vzpomínky . Ukázka pod článkem . Zítra je naplánovaná oslava se sourozenci s rodinama . I když to asi bude jen torzo , protože u sestry všichni marodí , tak asi přijede jen ona a u bráchy malej taky nastydlej ,ale snad dorazí . Takže už je mi 31 let, ale necítím se na to ani trochu :D .

Uměle vyvolaná panika Krimi Plzeň

21. února 2018 v 17:16 Únor 2018

Opravdu nejsem ten typ , kterej by si na sociálních síťích nějak vyskakoval v komentářích , nerada se s někým hádám a často ještě uklidňuju ostatní , když se hádají oni. Ale dneska mě něco nesklutečně vytočilo . Napsali článek o tom, že zítra k nám přijedou na zápas fanoušci Partizánu Bělehrad , zmámý pro svoje chuligánství . To jim neberu ,že chtějí lidi upozornit , co mě ale zvýšilo tep bylo, jak to bylo poddaný : fotky všichni od krve , jak se rvali , dodatek , že to jsou fotky někde z derby u nich v Srbsku , takže to ani nebylo u nás. Ovšem nejvtipnější byl text - něco ve smyslu , že teď zapálí celý město, radši nelezte vůbec ven, určitě vás znásilní a vypukne 3 . světová . Na konec připsali vyjádření " pana divnýho " , že ten zápas je rizikovej a lidi si mají vzít občanky , což při slově občanky se asi každej má strachem orosit . Je několik takových zápasů do roka a tohle upozornění je normální . Hraje tu Sparta, Slavie , rizikový zápasy, pokaždý je hlídá několik těžkooděnců, policajti na koních, vrtulník atd . a stalo se někdy někomu něco " venku" když třeba nepočítám opilý fanoušky obou klubů , který si o to sami říkají ? NE . Když by to bylo podle KRIMI PLZEŇ , tak při každým takovým zápase už dávno město lehlo popelem .

Ale abych se vrátila k diskuzi na facebooku . Když jsem ten příspěvek našla už tam bylo pár komentářů o tom, jak se všichni strašně bojí , jak "to" vůbec můžou pouštět na stadion a samozřejmě ta klasická česká větička na diskuzích : přece to nebudeme platit z vlastních daní " Jak říkám, tak forma článku a fotky mě donutily napsat první komentář , kterej nesouhlasil a napsala jsem to přímo adminům stránky . Že jim není blbý už předem strašit lidi a že zapoměli na článku připsat , že to bude z našich daní a že by si měli jednu plesknout , uznávám, že to slovo "plesknout " jsem psát nemusela ,ale nějak těma emocema to ze mě vylítlo . Po chvilce se mi neskutečně začalo lajkovat . Ozval se i admin KRIMI PLZEŇ s tim,že přístě ten článek vydají až po zápase , aby paní "hrachajdice " jim náhodou jednu nepleskla,ale i za to, že to píšou pozdě .Takže jsem jim za tu vysměvačnost napsala , že mi připomínají tv Nova .

Na to už nezareagovali a nemohla jsem ani já , protože mě okamžitě bloknuli a nemůžu už lajkovat ani psát komentáře . Za co ? , že jsem si dovolila upozornit , že je to poplašná zpŕava ? Spoustu lidí se ke mě přidalo a některý z nich byli i z klubu, kterýho se to tykalo , fanoušci potvrdili, ,že když byli v Bělehradě minulej týden , tak naopak se s těma druhýma kamarádili, vyměnili si šály, šli na pivo a vůbec žádný exesy nebyly . Docela se divím,že sám klub se proti tomu neohradí, když jsou jinak na každou lež a pomluvu přecitlivělý . A že si vybrali zrovna mě , kdo půjde z kola ven ? asi ,že jsem byla první .

Ale co , můžou mi tak akorát víte co . Jen mě prostě štve , kolik lidí se chytí na takovou věc , ještě to ani není , ale určitě bude celý město v plamenech . Evidentně použili krvavý fotky zcela záměrně , aby to vyvolalo strach . Žijeme v divný době . Pokud jste ve skupině KRIMI PLZEŇ zvažte to, protože mají hodně podivný praktiky .




Není to smrtelný ,ale zemřu v 50 ?

19. února 2018 v 15:20 Únor 2018
Asi málokdo by chtěl vědět , kdy zemře . Včera jsem udělala hroznou kravinu : hledala jsem na internetu , jakýho věku se dožívají lidi s mým postižením - to jest dětská mozková obrna . Samozřejmě jsem hezkou dobu nic nenašla , Jen to , v čem žiju odjakživa - neprogresivní a na DMO se neumírá . Jenže jsem našla článek neurologů z roku 2011 . A tam bylo , že 83 % procent lidí s tímto onemocněním se dožívá 50 let , zároveń ,ale další věta o tom,že DMO nebývá příčina smrti . Totálně mě to vzalo a skoro celou noc jsem nespala , bolelo mě břícho a bylo mi na zvracení . Tak ,jasně myslela jsem si ,že odejdu asi dřív než vy zdravý , ale ta konkrétnost mě dostala . Pokud by to tak bylo , zbývá mi 19 let a to ještě tenhle týden mám narozeniny .

Nedokážu to dostat z hlavy : nikde , opravdu nikde se nepíše , že tohle zkracuje život , koneckonců i v tom článku to píšou ,ale zároveň je to napsáno tak ,že se dožiju v lepším případě jen 50 . Tak nevím . Přece by mě to nezatajili ? každej rok chodím na Neuroloogii a o nějakým , že bych mohla někdy dosloužit ani zmínka . Jsem z toho hotová a nedokážu myslet na nic jinýho . Najednou mě chytla ještě víc touha všechno stihnout : najít si přítele , možná si ho i vzít , prostě , abych začala žít . Ani nikdo z mých stejně postižených přátel nikdy neprohlásil, že na to umře a ani se tak nikdy nestalo pokud vím . Proklínám se, že jsem na to vůbec klikla a četla . Přijde mi podezřelý ,že prostě nikdo nic , jen tohle , přece kdyby to tak bylo , píšou o tom všude nebo ne ? Poraďte , jak to dostat z hlavy ?

Co mě bere mládí

19. února 2018 v 10:17 Téma týdne
Nic vám tak nezkrátí mládí jako oslava narozeniny . Ne vaše , ale vaší mámy a to rovnou kulatin . Jako introvert umírám a neskutečně mě to unavuje , kor když se to pořádá u nás doma .

Již den před oslavou přijeli ve 20 :00 moje teta se stejdou , ano , až takhle večer , večer, kdy máme opravdu jiný starosti , než hostit ty , který si nepřijedou ve stanovenou dobu a taky , kdy potřebuje být na druhý den vyspalý . Aby toho nebylo málo, tak strýček si rád přihne a dokáže pěkně vyvádět , takže nebylo jistý , kdy odjedou . Naštěstí byl nějakej unavenej z práce a tak to bylo výjimečně v klidu a odjeli hezky na 22 . hodinu , takže je asi i dobře,že dneska přijet nemohl .
17.2. 2018
Den oslavy - 7:00 : vstávám a zjišťuju , že jsem i tak poslední , od rána se peče a smaží
.
11:00 : přijíždí sourozenci s rodinama a neteř s partnerem - ten je docela v pohodě i když teda, já jsem se s ním nijak nebavila . Malá si ho vydupala ,že tady bez něj nebude , ale , že ho nikdo nezval jí nezajímá . Nejvíc si s ním rozumí můj malej synonec , hraje si s ním atd , takže já nemám šanci se vypařit na x hodin s malým " na hraní" .Jinak už jen ten náš základ rodiny čítá 10 lidí , což je děsivý .

11:30 : obědváme , nakonec v obýváku , ačkoliv jsme se koupili právě pro tuhle příležitost novej a velkej stůl do kuchyně ( aby nás nepomluvili Hogo Fofo příbuzný ) . Krčíme se nad malým stolkem jak blázni .

Do 13: 00 pomlouváme ostatní příbuzný než přijedou . Táta už je slusně nalitej a začíná bejt trapnej , co bude večer už nechci radši odhadovat .

13:30 : přijíždí první hosté - Z Litoměřic - ty Hogo Fogo , vzhledem k tomu , že bydlí daleko , tak u nás přespí .
14:00 : přijíždí , jak sourozenci mámy , tak táty , začíná být u stolů velmi , ale velmi těsno . Přinese se dort ( jak vypadal můžete vidět na fotce ) , máma krájí , zjišťuje se ,že chybí nejen místo na sezení ,ale i lžičky a všechno . Takže máma vytahuje z myčky, jen doufáme, že je to čistý . Následují na mě od od příbuzných otázky typu : jak se máš ? já : hmm , dobře " . Na přítele se naštěstí neptají , tak snad to vydrží .

14:30 : dojídáme, ozývají se názory ,že ten dort nic moc a že je málo či naopak moc sladkej , samozřejmě od tety Hogo Fogo . Kecy jak v Prostřeno . Začíná brutálně sněžit , bojím se, aby Hogo Fogo zítra vůbec odjeli a nezapadali by tu . A co je horší, doufám,že zítra budu moct odjet do bytu, potřebuju nutnou regeneraci .

15:00 : celkem je nás 16 lidí . Nedá se dýchat , namačkaný jak sardinky , z každý strany ke mně doléhá bzučení , to jak jeden mluví přes druhýho a já se absolutně nechytám . Zívám, protože mě to neskutečně unavuje . Táta se začíná dohadovat se svýma 2 bratry - jeden chytřejší než druhej . Jediný místo , kde nikdo není je wc , takže se tam objevuju nápadně často. Taky je tam kupodivu i čistej vzduch , na rozdíl od přelidněnýho obýváku .

15:30 : moje míra " to ještě zvládnu " přetekla , nedá se to a tak se poprvé vypařím na pauzu k sobě do pokoje na počítač . Nikdo si mě ani nevšimnul a neshání se po mě . Zpátky k nim se mi nechce ani trochu .

16:25 : odhodlávám se vrátit zpátky , táta řeší se svými 3 bratry, kdo koho volil a skončí u toho , jakou Barvu má Jim Beam , na což se zeptají i mě . Mě abstinenta . Nejradši bych zase utekla zpátky . Jeden strejda se připíjí vyčítá bráchovi Hogo Fogo, že oni na tom nejsou materiálně tak dobře jako oni a ať jsou zticha s neustálým vychloubáním . Kupodivu o tom na chvíli přestanou mluvit .

17: 30 - 18:00 : postupně odjíždí moje sestra, strejda , kterej jde někam hrát a nakonec i brácha . Zrádci , fakt , říkali ,že tady budou tak do 21 a jak peláší domů . To se jim to jede, když můžou . Teta Hogo Fogo soutěží s jinou , kdo z nich má inteligentnější vnoučata a kdo je víc nadanější . Jedou v tom celej večer . Teta Hogo Fogo to prokládá chlubením se tím, jak jezdí po světě na dovolenou jachtou, nakupujou zásadně všechno značkový a jejich rodinný příslušníci jasný superstar. Všem nám to leze krkem .
.
19: 00: Zbývají tu 2 rodiny , bratři opět soutěží v tom, kdo je chytřejší , vychází z nich blbosti , ale někdy je to i vtipný . Teta Hogo Fofo nás zve v březnu na svou 60 s přespáním , po tomhle bych tam nejela ani za milion zase už za měsíc , ještě někde spát v cizím a řekněme si to upřímně - zase je všechny vidět ? stačilo !

19:25 : definitivně končím , jdu se koupat a z pokoje vylezu jen na wc, už tam k nim dneska nejdu . I tak si myslím,že jsem vydržela nad limit ,když to bylo vlastně už od dopoledne a potřebovala jsem jen jedinou přestávku na zotavenou.

Ještě,že jsou ty kulatiny jednou za 10 let Protože se necítím na 31 , ale tak na 45 a to je jen jeden večer .


Po oslavě

18. února 2018 v 14:22 Únor 2018
Jak název článku prozrazuje , tak to mám za sebou a jsem konečně v míru a hlavně v klidu už u sebe v bytě . Můžu říct, že ač to bylo v domácím prostředí , tak to bylo hodně náročný . Možná o to víc , že nebyl ani klid na spaní , jako by to třeba bylo , kdyby se to konalo jinde , ti lidi tam byli pořád . Včera se končilo po půlnoci, kdy konečně příbuzný Hogo Fogo uznali, že je na čase jít spát . Já teda šla jakoby "spát " normálně jako vždycky po 22 . hodině , tak jakýpak copak , ale rodiče se nechali slyšet , že už to na ně bylo dlouhý . Nedivím se - první hosti se sjížděli už v 11 dopoledne , takže už toho bylo na nás všechny moc .


Ráno jsme vstávali kolem 7:30 už , rodiče spali v obýváku na gauči kvůli Hogo Fogo , takže se nevyspali a Hogo Fogo taky nejsou spáči - vstali v 8 . Takže tak tak jsme jim připravili snídani . Naivně jsme si mysleli, že po snídani odjedou , přece jenom my to tak děláme , když u nich spíme . Po snídani se přesunuli do obýváku a celý 3 hodiny tam zase povídali , ačkoliv nevím o čem , když prokecali celej včerejšek . V 10 dopoledne ještě tvrdili , že na oběd tu určitě nezůstanou a jak asi tušíte .. Dělají ze sebe "lepší " a nebojí se nám to dát najevo , takže pokračovali v tom, kde včera omračovali ostatní příbuzný - jezdíme na dovolený na jachtách , nakupujeme zásadně značkový věci, děti jsou tak úžasný a naše vnoučata už rovnou polobozi . Je to neskutečně otravný a když jsme se chtěli pochlubit, co dělá náš malej , nedali nám šanci . Každopádně i ten oběd s nima byl , pak káva a tam už dosti rázně se řeklo, že odjíždím s rodičema k sobě , takže naštěstí je to trklo a vysmahli během 20 minut , nejet nikam, tak tam sedí ještě teď .Nakonec nás to zachránilo všechny .

Jako napadlo by vás někde otravovat a zbytečně se zdržovat , když někde spíte u někoho doma , kde mají po oslavě a tucet jiných starostí než vysedávat ? . Prostě šílený . Nakonec nás ještě pozvali na 60 Hogo Fogo tety za měsíc . Já určitě nejedu - spát mimo domov, další podobná oslava , znova je vidět a zase poslouchat to jejich povídání ? Budu ráda, když je nějakej ten čas zase neuvidím a hlavně neuslyším . A oslavu další po měsíci bych nedala , moc blízko za sebou pro mě .

PS: pokud to bude vhodný , tak na téma " jak probíhala oslava " napíšu zítřejší téma týdne . Pokud se to hodit nebude, tak napíšu samostatný článek . Už včera jsem si to nějak dala dohromady , takže připraveno mám .

Před oslavou

15. února 2018 v 13:08 Únor 2018
Dneska jsem přijela k rodičům již jakože na sobotní oslavu . V některým minulým článku jsem už psala o co jde jde : máma 60 , oslava doma , příbuzný s přespáním , já introvert = moje smrt . Už se na to psychicky připravuju, ale jak se ukázalo bude to asi ještě horší .

Máma mi řekla , že moje 16 cti letá neteř si sem chce přivéct svýho přítele , že prý bez něho nemůže bejt . Moc ho tu nechceme , protože ho moc neznáme ( já vůbec ) a nikoho z nás by nenapadlo tahat někoho takhle na oslavu . Nikdo na něj zvědavej není , natož nějaký teta se strejdou , který ani nejsou její příbuzný . Ale naše holčička řekla,že jestli tady nebude on, ona taky ne , komentovat to opravdu nehodlám, protože bych musela bejt sprostá . Hrozně se za tu dobu změnila . Takže si přivede chlapce . Moc z toho nadšená nejsem , protože už takhle nás bude už od rána 10 lidí . Zas na druhou stranu i asi ten kluk nebude moc nadšenej, že tam musí být , ale má, co si vybral .

Samozřejmě, že to malý přeju , jenom já nevim . Pořád se nemůžu zbavit dojmu, že ho chce jenom ukázat všem příbuzným a zamachrovat . Jakože " koukejte mám kluka " Já jediná tam svůj protějšek mít nebudu a je to divnej pocit . Nehledě na to ,že asi i ostatní se budou ptát , jestli někoho mám a když řeknu, že ne , budu za chudinku a malá na koni . Já vím,že je hloupý soupeřit s vlastní neteří ,ale člověku to přijde líto , obzvlášť , když se o váš stav zajímají i jiný . Ona o "půl století " mladší a já pořád nic . A dám krk na to ,že naše slečna se schválně bude nosit a hlavně přede mnou bude ukazovat, jak se k sobě mají . Jak říkám , hrozně jí to změnilo - teď je z ní paní důležitá- až někdy zlá .

Pak volala dneska jedna teta - její manžel ( brácha mámy ) je muzikant , v sobotu někde hraje a tak nemůže přijít. Takže se zastaví už zítra večer . Prý na chvilku. Jenže tomu nikdo nevěří - oba se rádi napijou a pak dokážou docela dost řádit , takže " chvilka " to asi nebude . A tak o nějakým vyspáním se na den D asi nebude řeč .

Poslední rána byla ta,že jsem ještě včera přemýšlela , jestli by mě ségra neodvezla v sobotu z oslavy domů ke mě . Stejně jedou domů a přes moje město . Než jsem se odhodlala se jí zeptat , tak přišlo to s tím neteřiným klukem a už bych se k nim stejně do auta nevešla . Takže musím zůstat celou dobu .

Jsem zralá na prášek už teď - návštěva mimo " pozvání " už o den dříve , otázky příbuzných proč a jak, ti nejhorší "hogo fogo " u nás spí přes noc a do toho neteř s nosíkem nahoru se svým panem Dokonalým , na kterýho není vůbec nikdo zvědavej a nikdo ho ani nezval .Vítejte u nás ..