Danajské dárky

1. prosince 2017 v 10:37 |  Prosinec 2017
Tentokrát sem dám názor , který jsem sice nenapsala a není z mojí hlavy ,ale hodně se s ním ztotožňuju . Proto taky jiná barva textu .

AUTOREM JE RADEK MUSÍLEK ,učitel ( mimochodem, znám ho osobně ) , který je sám od narození na vozíku . Píše sloupky do časopisu pro handicapovaný . A odtud taky tahle úvaha pochází. Líbí se mi,že se dokáže kriticky podívat na všechny s nějakým postižením a vlastně taky sám na sebe. Bez nějaký sentimentality atd. Protože ani my rozhodně nejsme svatý , byť nás tak okolí často vnímá . Následující text je myšlen na děti s fungující rodinou a nežijící v ústavech sociální péče .

Kdo by nerad dostával dárky ? Zejména děti, notabene o Vánocích . Dobře si vzpomínám, jakou jsem měl radost, když se po sametové revoluci roztrhl pytel s dobrodinci, kteří chtěli potěšit "dětičky na vozíčku" , které byly do té doby tak opomíjené . Patřil jsem mezi ně a opomíjený jsem se tedy nikdy necítil , ale autobus plný štědrých Santů s charitativními dárečky jsem vítal s nadšením . Dnes už nejsem dítě, časy se změnily a já koneckonců taky .

Ne, že bych nechtěl dnešním dětem s postižením dopřát stejnou radost , ale trochu přemýšlím nad signálem , který podobným dobrodiním vysíláme . Voláme po rovném přístupu , podporujeme integraci a prosazujeme inkluzi , ale když se najde hodný sponzor, který zakoupí dárky pro děti ve speciální škole nebo neziskovce, neodmítneme . Proč bychom také měli ? Vždyť je to hezké a k Vánocům to patří ! Jen nelida by vyřkl námitku.

Jistě, jenže, jaké poselství tím vlastně předáváme ? Kolik dětí bez postižení dostává dárky mimo svojí rodinu jen tak ? A nemluvím o mandarince či perníčku , kterými školní jídelny zpestří některý z adventních obědů. Mám na mysli opravdu hodnotné prezenty . Nevytváříme tak do budoucna v dotyčných dětech pocit , že na takové věci mají vlastně z titulu svého postižení nárok ? Že je to normální , když dostávají něco extra ? Jste úplně stejné jako ostatní děti , ale soucitné dárky vám náleží ..
Bohužel vím,že mnozí to začnou brát jako samozřejmost . A stejným způsobem pak přistupují k věčem i v dospělosti - milá společnosti, požaduji být tvým plnohodnotným členem , ale koukejte mi všichni jít na ruku , protože já jsem ten chudák, který si to zaslouží !

Příliš příkrá slova ? Možná . Předpokládám ,že se mnou mnohý čtenář nesouhlasí . Samozřejmě , dárek pro radost nic takového sám o sobě nezpůsobí . Nemůže být , ale nakonec dílem mozaiky ? .
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ježurka | Web | 3. prosince 2017 v 15:21 | Reagovat

To je velké moudro a podepisuji se pod něj. Není dárek jako dárek, je-li třeba finanční pomoc na léčbu, to není dárek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama