Prosinec 2017

Rakovina na konec roku

31. prosince 2017 v 10:26 Prosinec 2017
Nemám ráda Silvestr a letos bude ještě něco horší. Máme to asi opět v rodině, řeč je o rakovině . Před 8 lety měla máma rakovinu prsu a naštěstí se uzdravila . Dneska si táta našel ve stolici krev, rakovinu střev máma taktéž v rodině . Zemřel na to můj děda tátovo táta . V úterý jde táta k doktorce , aby ho někam poslala s tim. Jistě si umíte představit , jaký to u nás je - všichni přepadlý :( . Předem jsme si naplánovali dneska na 16:30 kino,ale teď nevim , jestli tam vůbec pojedeme a jestli tam táta bude chtít .
Je to šílený , vždycky když myslim,že už jsou ty špatnný časy pryč, tak zase přijde něco jinýho . Čím to je ? Každopádně vím ,že rok 2018 bude šílenej , obavy a bůhví co . Za co,sakra , mě pořád někdo trestá . To nemůžu mít hlavu aspoň chvíli bez starosti ? Co pořád dělám tak špatně ? Vadí mi dneska ty nablbý přání do novýho roku , když já zažívám strach o rodiče . Ale vám popřeju :

Krásný Nový rok , hodně štěstí , zdraví - toho fakt nejvíc a važte si toho ,že máte svoje blízký zdravý. Vím, co říkám ..

Rodinný turnaj v Bowlingu

30. prosince 2017 v 16:38 Prosinec 2017
Dneska jsem byla s celou rodinou na Bowlingu . Je to už naše taková tradice 2 letá :D . Jezdíme : já s rodičema , brácha se švagrovou a synovcem a ségra se švagrem a neteří , takže je nás fakt hodně a musíme si zarezerovat 2 dráhy , protože bysme se nesnesli :D . Ne kecam - probíhá to v přátelským duchu . Loni jsme tam byli poprvé a hráli jsme jakože "holky proti klukům " nakonec stejně vyhrál jednotlivec , tak nevim , proč se to vlastně rozdělovalo :D . Letos už to bylo namixováno - všechny 3 rodiny dohromady .

Měla jsem v týmu mýho synovce, kterýmu bude za pár dnů 6 let , takže nejmladší a je jasný,že nejmíň zkušenej , takže mu tam dali takový tamty , aby ta koule nepadala do koryta . Což bylo fajn i pro mě , protože loni mi to nešlo a pořád mi to tam padalo , takže o ničem a letos už mě to šlo o dost líp . Jak vidíte z fotky , tak klečím na zemi , protože z vozíku mi to házet nejde . I když chápu , že ten šílenej posez typyckej pro lidi postižený dětskou mozkovou obrnou asi některý návštěvníky vyděsil , ale co :D . Nemůžu za to . Takže jsem celou hodinu " vytírala " kolenama podlahu , která byla pekelně kluzká a já se cítila jako na ledě , brutálně se mi ty nohy samy rozjížděly - no asi pohled pro bohy :D .

Dali jsme si 2 kola, ta hodina utekla jako voda a už jsme toho všichni měli plný kecky - hrajeme to jen jednou ročně . Letos vyhrála ségra ,ale dala cenu pro vítěze, což byly z recese umělý dětský kuželky malýmu . Co se týče mě , tak vím,že se jim nikdy nemůžu rovnat - už proto , že oni stojí a hážou s rozběhem , což já nemůžu a kouli posílám ,takže dá se říct, že hraju sama se sebou , ale je fajn , že si s nima můžu zahrát , že se nestydí , když tam lezu před lidma po kolenou a že mě automaticky berou mezi sebe , i když by mě mohli nechat někde, stranou abych se jen koukala . Tohle je hrozně fajn a moc jim za to děkuju :) . A jsem hrozně ráda,že to mezi náma všema pořád tak funguje,že všechny jsme přijali do rodiny a že nás všech 9 se dokáže takhle sejít a pobavit se . Pak ještě oběd v místní restauraci a domů . Tak zase za rok ! :) .

Příběh téměř detektivní

26. prosince 2017 v 10:17 Téma týdne
Moje hvězda je dá se říct celoživotně člověk , se kterým se vlastně neznám, ale jeho životní příběh mě strašně zaujal .
Začalo to v roce 1990, kdy jsem coby 3letá byla na tři měsíce sama v lázních v Luži- Košumberku . Na pavilonu, kde byly děti s neurologickýma vadama od 3 do 10 let . Samozřejmě ,že to všechno znám jen z vyprávění od mojí mámy , protože ta byla zrovna u toho při návštěvách . Jednoho dne tam přišla paní v šátku , položila na zem asi tak 3 letý postižený dítě , odešla a už si pro něj nepřišla . Muselo to bejt pro tu jeho mámu hodně těžký ,ale asi se měl v ČR líp než tenkrát někde v Africe odkud byl . Říkali mu Malej Hamza po zakladateli léčebny ( Mudr . František Hamza ) , protože měl složitý přijmení . Měl stejnej handicap jako já a taky nechodil .

Časem jsem sice jezdila už s mámou jako dprovodem na jinou budovu ,ale příběh toho kluka koloval celou léčebnou - jmenoval se Karim , byl z Libye a žil tam celoročně x let , jen na Vánoce si ho vždycky někdo bral domů . Konkrétně jedna fyzioterapeutka , která shodou okolností cvičila i mě , když mě byly ty 3 roky. V místě , kde jsem jezdila do lázní pracovala shodou okolností sestra , která se s tou fyzio sestrou hodně přátelila , takže občas o Karimovi něco řekla . Třeba,že bylo problém ho dát do školy , protože ještě neuměl dobře česky . Že byl z 8 dětí atd. Poslední , co jsem se dozvěděla ,že si ho ta sestra adoptovala a odjela s ním pryč , protože na maloměstě je moc dobře nepřijali - černá pleť atd . Jednou jsem Karima snad i viděla - to když , jsme tam chodili na procedury , lezl po zemi po kolenou bylo mu tak cca. 9 let, otočil se na mě a díval se na mě . Dodnes si vzpomínám jaký měl krásný , smutný oči .Časem se tam objevil další klučina ze stejný země , se jménem Nurdin , což bylo trochu podivný , ale tak proč ne , prostě další ze stejný země .

Občas jsem se mámy na Karima zeptala , ale nikdy se o něm nechtěla bavit . Pořád mě to vrtalo hlavou a to víc ,že se tomu tématu vyhýbala . A bylo zvláštní ,že všechny ty informace byly jiný než jsem je znala od jiných, byla jsem zmatená . Stejně podivně reagovala i na tu fyzioterapeutku -" byla taková divná" a bylo vidět,že jí nečím vadila .. Časem jsem se rozhodla ,že se obrátim na Poštu pro tebe . Takže jsem naposledy zeptala mámy , co všechno ví a reakce stejná - nechci se o něm bavit. Byla i proti, abych vůbec do tý Pošty něco psala , ale já si stála na svým a zjistila jsem od ní aspoň jméno ty divný sestry - Lenka . Z Pošty pro tebe se mi fakt ozvali , ale,že prej mají málo informací ,což mě trochu zarazilo . Přece jen je tenhle pořád o tom,že hledají někoho , o kom moc nevíte nebo ne ? A taky , kolik je asi u nás Libyjců s tělesným postižením ?


Tohle teda padlo . Nicméně jsem se v roce 2008 rozhodla,že po letech opět pojedu do lázní jako pacient a budu se po Karimovi ptát , přece si ho tam musí někdo pamatovat . Ptala jsem se , ale nikdo nic nevěděl . Dokonce jsem si zajela přímo na ten pavilon, kde jsme oba tenkrát oba byly a potkala jsem tam tu sestru , co s tou fyzio kamarádila . Jenže ani tahle sestra se o něm nechtěla bavit , věděla o koho jde a byla viditelně v šoku ,že se na něho ptám a okamžitě změnila téma rozhovoru, přesně jako moje máma . PROČ ? , CO SE STALO ? TO ANI SKORO PO 30 LETECH O TOM NESMÍ NIKDO MLUVIT ??. Pak mě napadla kartotéka se zeptat, ale zrovna jí stěhovali a byla zavřená ,takže jsem se tam nedostala . Prostě - nikdo ho tam neznal , nikdy neviděl , což je absurdní když tam žil tolik let .


Za pár let jsem se zkusila zeptat i na facebooku v diskuzi o týhle léčebně a přišla mi odpověď , že opravdu na tom a tom pavilonu byl kluk z Lybie , odjel domů kolem roku 2000,ale,že se jmenoval Jahim , to už bylo i na mě moc . Jakej Jahim zase ? Vůbec tomu nerozumím - jaká je pravděpodobnost ,že se tam sejdou hned 3 kluci ze stejný země ? . Každej ho sice zná ,ale pod jiným jménem .. Nebo,že by všichni 3 byly nakonec jedna osoba ? . Vrátil se opravdu za svou rodinou do svojí vlasti nebo ne ? . Je to celý hrozně podivný , zamotaný a já se začínám smiřovat s tím, že se asi nikdy nedozvím , jak to s ním dopadlo . Je možný,že to s ním dopadlo špatně a že třeba už nežije , ale proč je to taková 13. Komnata každýho , kdo o něm věděl ?

Nemám ráda otevřený konce a navíc když tady to zavání nečím zvláštním , něčím, co mi nikdo nechce říct . Vědět konečně , co se stalo s tou mojí hvězdu , která ke mě patří celoživotně . Abych konečně mohla na to svoje pomyslný nebe tu jeho hvězdu dát , a byla by vyřešená a uzavřená . I když on tam vlastně vždycky pořád bude v tom mým nebi hvězd , ať to bylo jakkoliv .

VÍM,ŽE ASI TADY NIKDO NIC VĚDĚT NEBUDE,ALE CO KDYBY - NEBYL JSTE NĚKDY NĚKDO V HAMZOVĚ LÉČEBNĚ , NA PAVILONU E V DOBĚ, KDY TAM NĚKDO TAKOVEJ POBÝVAL ? NEBO JSTE TAM VY TŘEBA SAMI PRACOVALI ? JEDNÁ SE O LÉTA 1990 - 2000.

Vánoční zázrak - nechodící stojí :D

24. prosince 2017 v 11:52 Prosinec 2017
Máme hotovo :) . Jen mě trochu děsí ,že i když stojím na nohou , pořád je ten stromeček několika násobně větší než já :D . Skoro se ho bojim :D .


Přání mým čtenářům

22. prosince 2017 v 12:50 Prosinec 2017
PŘEJU VÁM VŠEM KRÁSNÝ VÁNOCE A UŽIJTE SI JE PODLE VAŠICH PŘEDSTAV :)


Nudíte se ? pozvěte si topenáře

21. prosince 2017 v 14:00 Prosinec 2017
Tak jsem dneska opustila svůj byt , alespoň přes svátky a Novej rok jsem konečně u rodiců. Ještě předtím mě ale čekala ještě jedna povinnost . Co čert nechtěl včera ráno telefon a v něm topenáři, ti topenáři , kteří mě nahání už asi měsíc a nedokážou pochopit ,že nesedim 24 hodin denně na zadku doma a že můžu klidně na pár dní opustit město . Topenář samozřejmě si sám řekl termín - pátek , ha ! má smůlu , tak jsem mu řekla,že dneska odjíždím pryč a vrátim se až v lednu . Pán evidentně už vytočenej a arogantně mi sdělil že teda přijede dneska mezi 7-8 ráno , evidentně tak brzy , aby mě "potrestal " za mnou nepřítomnost . Upřímně jsem doufala ,že už to nechají po Novým roce , ale nebylo mi přáno .

Vstávala jsem dávno před 6 , potíže mi to nedělalo , protože jsem byla tak nabitá adrenalinem a vzteklostí , že se spát nedalo . K smrti totiž nenávidim ty typy , co si myslí , že všechno bude podle nich a my si sedneme na zadek . Čekala jsem u hlavního vchodu , aby mě tam nemuseli hledat ( a taky, aby už vypadli , protože za pár hodin jsem odjížděla i já ). Kolem 7:30 , venku tma ticho, najednou takovej ten zvuk starýho pekáče , co má motor " turbo " . Zajelo to hroznou rychlostí na parkoviště , muzika z auta duněla , vylez z toho nějakej mladej , s cígem hubě . V jednu chvíli jsem si myslela ,že je to nějakej frajírek, kterýmu skončila noční v továrně .. jak asi tušíte byl to ten "můj " topenář .

Dobrý, hlavně,že vůbec přijel,že . Byl neskutečně prohulenej a na to jsem coby nekuřák hodně citlivá , takže během chvíle mi smrděl celej byt . Bundu si hodil suveréně na zem a nechal jí tam ležet . Řek,že jí pověsit nechce . Pak první co chtěl bylo, jestli nemám propisku , takže mi bylo hned jasný , že když nemá ani to základní, což já za propisku považuju , když někam jdu pracovat , že to bude stát za to . A taky jo .

Řekla jsem mu,že doufám , že mu půjde počítač ,že kolegovi nešel a odešel a on,že mu o tom kolega neřekl a že taky neví , jestli to půjde jemu . já jen polkla . Mezitim asi, aby řeč nestála se se špatně skrytou vyčítkou zeptal , jak to ,že kolega tam byl tolikrát ( u mě byl jen jednou , další nepřítomnost jsem mu potvrzovala telefoním hovorem ) a já tam nikdy nebyla . Už se mi zvýšil tep a měla jsem ho sto chutí probodnout tou mojí propiskou, co jsem držela v ruce a řekla jsem mu,že jsem ležela v nemocnici , což je lež jako věž, ale chtěla jsem ho odpálkovat , což se podařilo a zmlknul . Po čase se mu to všechno povedlo - 3 x haleluja a povídá mi , že kdyby něco ,že mám zavolat . To jako,že si není jistej,že to udělal dobře ?? . A aby přišel zase ? to, ať mi radši ten měřák vybuchne .


Už jsem neměla slov a chtěla jsem jen jedno : ať už vypadne nebo za sebe neručim. Vyhověl mi, ale nechal za sebou hroznej bordel , dokonce tam nechal napuštěnej kyblík vodou po sobě . Nevim , já kdybych viděla člověka na vozíku , kterej tam žije sám asi bych aspoň ten kyblík vylila , ale jeho to nenapadne . Ukliď si to sama, jak chceš . Jenže to nebylo všechno : asi za 15 minut mi znova volá a jestli u mě nenechal papírek s adresama kam má jet a jestli jo , jestli bych mu nenapsala . Našla jsem ho tam mrsknutej na zemi ( kde jinde taky ) , takovej hnusnej , umaštěnej , fuj . Tak mu píšu a on volá ,že je mimo město a že mu ten papír mám nechat přilepenej na mých dveřích od bytu .

Co dodat už ? Už jsem se musela smát , Učinila jsem tak a papír přilepen . O co,že tam bude ještě v lednu a nikdo si pro něj nepřijede ? :D . Ač nepiju, tak jsem měla po tom všem chuť na panáka a dvojitýho .

Hledat Vánoční atmosféru ?

19. prosince 2017 v 13:22 Prosinec 2017
Letos to mám s tim hledáním Vánoční atmosféry nějaký nahnutý . Je pravda ,že každým rokem se na Vánoce těšim míň a míň ,což je asi pochopitelný . I když třeba moje máma miluje Vánoce pořád stejně skoro jako dítě , což jí docela i závidím .

Letos je to asi i tím,že jsem minimálně na Vánočních akcích . Loni jsem si před Vánoci rozřízla o dlaždičku v koupelně nohu , na šití to díkybohu nebylo , ale protože tady žiju sama , potřebovala jsem to převazovat a špatně se mi na to našlapovalo , tak jsem prakticky zůstala celej loňskej advent u našich . A využilo se to ke spoustě předvánočním akcím . Spousta trhů , dokonce jsem i u nás po snad 20 letech byla i na rozsvícení stromečku , což byl pro mě zážitek , protože jiný roky jsem v tý době musela bejt na intru a nebo jsem byla tady . Bylo to celý takový fajn , čas na to a všechno . Nevim , asi fakt, když člověk vyhledává tyhle akce, tak přece jenom tou atmosférou víc nasákne a pak se víc těší .

Tenhle rok je to jen o čekání na topenáře - ano ještě pořád nepřišli. Teda jako volali , ale já tady nebyla . No, pánové mají čas do zítra , protože ve čtvrtek jedu k našim už definitivně, takže buď teď a nebo až po Novým roce . Ten trh v Praze taky zklamání . Taky ty poslední měsíce nic moc..

Dneska pořádají v podvečer na fotbale vánoční setkání fanoušků . Už od začátku tam nechci - byla jsem tam první 2 . ročníky ,ale bylo to pořád stejný . Letos tam bude Marek Ztracený , takže taky nic , co by mě mělo nalákat ( spíš naopak :D ) . Taky je dneska docela kosa a sedět večer venku v několika mínus se mi fakt nechce . A hlavně nikdo se nám vozíčkářům ani neozval , protože se tam musí jiným vchodem , takže bych tuplem čekala nějaký informace kudy a kam s vozíkem , ale takhle to vypadá ,že s náma snad ani nepočítají . Ale co , stejně tam nechci , není to můj šálek kávy .

Letos všechno nějak jinak , dokonce ani nejsem nastydlá , což před Vánocema bývám každoročně. Jsem ráda ,ale i to u mě patří k Vánocům a přes nachlazení si víc uvědomuju ,že ty Vánoce jsou :D . Věřím,že jsou tady lidi , co si dokážou udělat tu atmosféru svépomocí ,ale já tohle neumím . Vůbec celkově mi to nepřipadá,že je advent nebo, že za pár dní je Štedrej den . Takže na příští rok pro mě snad jediný : nehledat tu atmosféru za každou cenu :) .

Muzika

18. prosince 2017 v 10:55 Téma týdne
Melodie srdce je pro mě muzika . Miluju jí odjakživa . Začínala jsem na Metallice , jako vážně :D . Můj o 9 let starší brácha je metalista a mě to taky nějak chytlo . Dodnes si pamatuju , jak jsem chodila k němu do pokoje coby ještě návštěvník mateřský školy , poslouchala Metallicu , AC/DC a bubnovala paličkama od bicích do jeho křesla :D . Bicí jsem si vždycky přála, ale bohužel se mi to nikdy nesplnilo . Říkali jsme tomu diskotéka , ale samozřejmě diskotéka a metal nejde dohromady už z principu . Pojem rockotéka snad tenkrát ještě ani neexistoval . Samozřejmě ,že ani mě neminuly věci z dob 90 let - Kelly Family , Šmoulové a snad kult všech tehdejších dětí Premiér a jejich Hrobař :D . Každotýdenní nedělní sledování Esa bylo povinností , i když jsem tý paní s lacláčema a kšiltovkou moc nerozuměla , ale Čágo bélo, šílenci se ujalo i u mě .

Nicméně stejně jsem se vrátila k metalu a musím přiznat ,že jsem se před spolužákama cítila strašně dospěle jakože já poslouchám metal a zatímco oni dětský písničky :D . No, jednu vadu to mělo - opravdu se nenašel nikdo , kdo by poslouchal to, co já , takže jsem se co se týče hudebního stylu cítila trochu osaměle . Ale jaký to bylo pak hezký jezdit na koncerty ,vidět je a slyšet naživo . To už jsem nebyla sama , tisíce lidí milovali to, co já , super pocit .


Muzika vás nezklame , teda většinou, muzika vás nepodvede , muzika vás uklidní , muzika vás utěší , muzika vám zvedne náladu . Prostě muzika = srdce a srdce = život .

Trhy na Staromáku

17. prosince 2017 v 15:47 Prosinec 2017
Dneska jsem byla s rodinou v Praze na Vánočním trhu . Nebylo to úplně špatný ,ale všichni jsme čekali něco víc . To i u nás v Plzni je máme lepší a hlavně snad i větší . Ani nějaká ta Vánoční atmosféra na nás nějak nedýchala nevím . Možná, kdyby jsme tam byli za tmy . Docela rozčarování a takový podivný celý .

Každopádně vás zdraví celá naše výletnická skupinka :)

Dáváte na charitu ? zkuste se zamyslet

15. prosince 2017 v 18:38 Prosinec 2017
K napsaní tohodle článku mě inspirovala jedna slečna ve skupině introverti , kde jsem samozřejmě členem . Zeptala se , jestli my, který " nemáme rádi lidi " rádi pomáháme lidem . Docela mě překvapilo ,že všichni se dokážou pro ty druhý rozkrájet , ale že je okolí často využívá a nikdo jim to neoplatí . Přesně takhle to mám i já .

Ještě před pár lety jsem byla strašně hodná, empatická a nezjištně jsem konala dobro . Jenže postupem času mě to začalo hrozně unavovat a začala jsem myslet víc na sebe , protože proč bych vlastně nemohla ? Nikdo mě za to stejně nepochválí a že to je pro můj dobrej pocit už mi vážně nestačí . Navíc : i na mě by se mohlo vybírat na charitu , doteď se mě nikdy nikdo nevšimnul , holt nemám vlivný kamarády , nejsem vidět jako ostatní a sama si o to říct nedokážu . Je to asi hnusný, ale proč bych já někomu něco dávala, když mě nikdo nic ?

Stejně tak mě irituje přístup těch lidí . Za dob svojí " hodnosti " jsem cíleně přispívala jen na jiný handicapy než mám já , ptáte se se proč ? protože naprosto přesně vím , že " získat vozíček " se dá i jinak než žebrat u jiných . Ale ono se to radši ani nezkouší - je pravda,že pojišťovna je v tomhle děsná - kroutí se , že mají něco zaplatit , ale opravdu to není tak a zvlášť u dětí , že tu pomůcku nedostanou . Dostanou , sice možná budou čekat dlouho a nakonec třeba něco doplatí ze svýho ,ale budou jí mít . Ale tohle zdravý lidi a případný dárci samozřejmě neví a taky proč jim to říkat . Jim dělá dobře,že mají dobrej pocit , ale to, že žadatel vozíku nebo jeho rodina mají peníze už nikoho nenapadne . Všechno je to jen už o pohodlnosti a o tom,že ostatní lidi do toho nevidí . A když tohle řeknete někde mezi lidma " že nedáváte na charitu ", tak hned jste ty špatný , lidi tohle nechtějí slyšet , jak je to doopravdy .

Pokud chcete dávat peníze někomu , rozhodně vás nechci odradit - jen se prosím zamyslete , jestli je to opravdu tak, jak je to prezentováno anebo je to trochu jinak .