Listopad 2017

V koncích

27. listopadu 2017 v 10:49 Téma týdne
Tohle téma zase vymyslela nějaká citlivá holčičí duše , ach jo , zas to bude plný toho jakože chci být víc než jen kamarádkou blablabla . Těžko se na tohle něco píše a obzvlášť když už jsem měla připraveno předem na to, co v tý době mělo v anketě nejvíc procent .. a teď zase tohle . Taky hlasuju , ale nikdy, fakt nikdy nevyhraje to , co jsem chtěla , takže čemu se divim .
Fakt nevim, co psát a dá se to brát i jako podraz na vás , že tu vlastně píšu kraviny ale to máte za to , že nevyhrálo téma " ve tmě" , protože na to jsem měla docela obsáhlej materiál . Neplačte, sami jste si to zavinili :D . A schválně ,kolik se tady objeví témat s obsahem " chci být víc než tvoje kámoška / spolužačka " atd . Nic originálního se toho asi moc nenajde tentokrát . Teda kromě toho mýho ,že ? :D .


Tak snad příště a DOUFÁM , že můj hlas v anketě taky k něčemu někdy bude.

Miluju hřbitovy

25. listopadu 2017 v 17:13 Listopad 2017
Musím se přiznat,že mám jednu takovou úchylku - hřbitovy . Ani nevím, kdy ta posedlost vznikla , ale snad někdy kolem 1. stupně základky . Odjakživa jsem poměrně morbidní a hodně tomu přidalo i to,že posloucham metal . Protože, ať to zní jako klišé , tak metal a smrt, potažno hřbitovy k sobě nějak patří . Samozřejmě ,že mě taky zemřelo dost blízkých lidí a některý ve věku, kdy jsem ještě chodila do školky , ale tyhle zkušenosti mě od návštěvy hřbitovů nikdy neodradili . Miluju se procházet na hřbitově , jak přes den , tak i večer za umělýho osvětlení , mám ráda světla svíček i tu atmosféru .. Další moje záliba je navštěvovat zaniklý obce v příhraničí a jejich hřbitovy , to miluju nejvíc.

Nejsem v tom sama , protože i moje máma se ségrou to mají taky tak a většinou když někam vyjedem, tak právě je ten hlavní cíl hřbitov . Občas bereme s sebou i mýho skoro 6 letýho synovce na hřbitov a nevadí mu to . Naopak v něm vidíme pokračovatele " hřbitovní " turistiky v naší rodině :D . Myslím,že pokud se dítě vyloženě nebojí je dobrý je tam brát , líp pochopí smrt a má na jednom hřbitově i dědu pochovanýho , takže už ví,že i když tady není , může za ním kdykoliv . Je hezký když mu přinese kytku nebo svíčku .

Mám spoustu hřbitovů kam bych chtěla , ale s vozíkem je to složitější : ať už cesta samotná a nebo terén hřbitova , přece jen pro vozík je jich přístupných málo - a že se mi zrovna líbí ty nejstarší .. Každopádně jsem na facebooku ve skupině stejných vyznavačů hřbitovů a díky fotkám se alespoň můžu přenést na jakejkoliv . Líbil se mi naživo židovskej v Praze , ale za absolutní bombu považuju Velhartickej hřbitov , ano, tam je ta tvář na kostele . Asi jsem jiná ,ale já viděla ty tváře dokonce 2 ! ( bylo to jako tvář z profilu někoho s věnečkem na hlavě ) a až pak jsem viděla tu pravou :D . Celej ten hřbitov byl zvláštní , ale nic nadřirozenýho jsem necítila . Co, ale na mě působilo divně byl ten kostel - nešlo jít až dovnitř , byly tam mříže , takže se dalo jen nakouknout . Padnula na mě hrozná úzkost najednou , nevim proč a ani za nic bych dovnitř nechtěla , divnej pocit . Bylo tam něco zlýho ..
Každopádně - na hřbitovy nedám dopustit !

PS : najdete na fotce tu druhou tvář ? :)


Resumé

23. listopadu 2017 v 16:12 Listopad 2017
co se přihodilo :

Včera ke mě přišel do bytu nějakej pán , že je od nás ( jsem pod obytnou zonou ) a že mi potřebuje vynulovat displej na teplo . Vzal si notebook a poctivých 30 minut tam se o něco snažil , načež prohlásil,že mu tam nejde a přijde jindy . Trochu problém je v tom,že já tu celej příští týden nebudu - jsem u rodičů , ale pán,že to nevadí a vzal si na mě telefonní číslo . Asi za 5 minut tam byl zase a že mu pc venku jde , ale u mě ne , tak to zkusil,že mi upustil teplou vodu ( neptejte se mě proč ), ale zase to nešlo , takže odešel s tím,že se ozve . To, že si tam chodí naprosto bez oznámení je normální , časem jsem si zvykla a už je ani nepovažuju za podvodníky jako ze začátku :D . Jako vážně všichni , co je posílá " vedení " se nechovají zrovna nějak důvěryhodně , ale zatím se nic nestalo . Tak uvidíme , kdy se ozve , jen mě štve, že musim mít mobil při sobě - jsem typ , kterej by bez mobilu dokázal žít, často ho ani neslyším , ani nevim, kde je atd. Jedno je jistý - ozve se v tu nejnevhodnější dobu.

Objednala jsem se do kadeřnictví . Od doby , co mi zrušili kadeřnictví musím jezdit do obchoďáku to vše za 100,- . Musim prostě tam, kde nejsou schody . Ze začátku jsem se na to kadeřnictví docela koukala srz prsty , ale když není nic jinýho .. co se týče mě , tak mám účes , kterej defakto potřebuje jen strojek , takže se snad na něm nedá nic zkazit a je nakonec úplně jedno , jestli mi to ostříhají v "kadeřnictví za 1000 a výš" a nebo v tom za 100,- . Mám krátký vlasy a na nějakou extra vlasovou péči si nepotrpím . Nicméně to "moje " kadeřnictví už má nějak pofiderně dlouho zavřeno s cedulkou " zavřeno pro nemoc " , což už se asi dá vyložit jakože končí . A jelikož jsem člověk, kterej nesnese byť o pár cenťáků delší vlasy a nedejbože když už na dotek není poznat strojek , rozhodla jsem se,že se objednám jinde . Je to poměrně z ruky a MHD tam jet nemůžu, respektive můžu , ale musela bych složitě několikrát přestupovat , a tak je lepší tam dojet "pěšky ". Jsem objednaná na 2. prosince , tak snad bude slušný počasí . A doufám,že mezitím neotevřou to moje, co mám za rohem ..

13. prosince jsem se objednala na neurologii . Moje postižení má základ v mozku, tak už jsem tam jako doma . Navíc mám tu samou doktorku už od mých 3 let, takže mě zná jako svoje boty . Neurologie je pro mě nejoblíbenější kontrola - nic mi tam nedělá :D . Nic, coby bolelo nebo tak . Zdravotně jsem na tom pořád stejně , takže nic novýho se nedozvím . Už odjakživa to s mámou , která mě tam vozí ( nemám řidičák ) bereme jako výlet. Vždycky se projdem po tom městě a zalezeme do cukrárny . Už rituál .

A poslední novinka je,že jsem si "pana divnýho " sama od sebe přidala do přátel na fb . Brala jsem to jako test , jestli si mě tam přidá a počítala jsem s tím,že spíš ne . Tohle bylo moje nejrychlejší přidání do přátel v dějinách :D . Snad po minutě si mě přidal , fakt nenápadnej . Díky tomu jsem zase zjistila ,že takovej don juan jak vystupuje v realitě rozhodně není - naopak často kňučí ,že chce holku a je celkem nesebevědomej . Nicméně mimo fb je sebevědomej až až - ačkoliv mu tvrdim , že na fotbal už nechci, pořád mě ho nabízí . Tak už jsem se naštvala a napsala mu,že už letos fakt ne, a to ani na brigádu a že vůbec celej podzim stál za nic , což je pravda . Asi si to stáhnul i na sebe a je klid po pěšině .. já to prostě jednou celý vyhraju :D . Začíná mě to zase bavit, je to hrozná nuda , od tý doby, co jsme na sebe hodný a jemu asi taky víc vyhovuje když na mě může bejt drzej .. Jó, my jsme se hledali , až jsme se našli :D .

Předvánoční trh aneb nasávání atmosféry

22. listopadu 2017 v 13:45 Listopad 2017

Dneska dopoledne jsem se byla podívat v centru města na Vánoční trhy . Teda jako ještě nejsou a začínají až v pátek , ale já tam zajela ještě před otevřením zcela záměrně . Nemám pak ráda ty každodenní davy lidí tam až do Vánoc . Zaprvé : když sedím na vozíku , tak ani nic nevidím přes ty lidi pořádně a zadruhý : jakožto velkej introvert nevyhledávám davy . Bylo to moc fajn - nikde nikdo a ani mě nevadilo,že jsou všechny stánky ještě zavřený . V klidu jsem se projela , okoukla jsem výzdobu a nafotila fotky bez toho, aniž by mě někdo stál v záběru.. Prostě parádní předvánoční nasávání atmosféry :).



Tak trochu jiná družina

20. listopadu 2017 v 11:24 Téma týdne
Vzpomínky na základku ? no, nic šokujícího či zajímavýho nečekejte . Byla jsem integrovaná mezi zdravýma dětma ( jako jedna z prvních ) . Do školy jsem šla díky odkladu o 2 roky dýl (to jen pro někoho , komu by to číselně nepasovalo) . Protože u nás byl druhej stupeň v jiný budově , tam schody a neochotný lidi . rodiče se rozhodli ,že přejdu do školy pro tělesně postižený . Byla jsem tam jediná , kdo se tam učil podle osnov základní školy a tak mě dali do třídy , kde učitelka učila dřív na základce . Tak jsem se ocitla ve třídě se spolužákama o pár let mladšíma . Nějak mi to ani nevadilo ( koneckonců i na předešlý škole byli všichni mladší ) , ale měla jsem docela obavu , jaký to bude . Přece jenom vůbec jsem nebyla zvyklá bejt s dětma jako jsem já a taky bylo nezvyklý ,že nás ve třídě bylo jen 7, ale časem jsem si zvykla na všechno i na ně . A nevadilo mi,že jsem v tom ročníku vlastně sama . Nebylo nic zvláštního , žádný kalby nebo vylomeniny , všichni jsme měli nějakej handicap , no prostě je to jiný než v normální škole.

Byla to škola při ústavu soc. péče , ale já jezdila domů každej den . Když se stalo,že se máma třeba opozdila nebo mi odpadnul kroužek atd. , chodila jsem na oddělení , ke bych bydlela , kdybych tam spala . I když jsem tam nežila , tak se o mě museli postarat . Takže vlastně něco jako družina pro mě . Přiznám se,že tam jsem byla jen velmi nerada . Bylo to oddělení pro holky od 12ti let až do konce základky . Většinou se jednalo tak o hodinu dvě ,ale já toužila co nejdřív vypadnout . Holky na mě nebyli zlý, to ne a dokonce tam byly všechny holky z naší třídy , takže ony i ostatní mě znaly ( ze školy a v jídelně jsem s nima i jedla u stolu ) , ale nebylo to ono . Vychovatelky taky se tak nějak aspoň na oko tvářili,že tam patřím a nenechávali mě tam jen tak sedět a koukat do zdi . Většinou jsem si skládala puzzle , aby mě neotravovali :D. Ale necítila jsem se tam zrovna nejlíp , tak jako navíc, prostě jen návštěva. Často se bavili o těch svých věcech , co se tam děje a co chystají a já neměla o ničem ani páru a nemohla jsem se přidat . A totálně mě štvalo ,že vždycky když jsem tam byla se dívali na nějakou telenovelu a ty já z duše nesnáším , takže o důvod víc , proč jsem tam byla nerada :D


Jednou jsem tam dokonce i přespala - vracela jsem se ze závodu v kuželkách o noc dřív , vraceli jsme se uprostřed noci, tak, aby pro mě rodiče nemuseli jezdit . Naštěstí tam měli volnou postel a zrovna to bylo u holek , který se mnou na tom závodě taky byly , takže jsem aspoň nikoho po probuzení nešokovala, co tam dělám u něj v pokoji :D . Ráno jsem se brutálně bouchla do hlavy o poličku a skoro jsem z toho spadla zpátky do postele , nevěděla jsem,že tam je a takhle nízko .. museli volat sestru, co tam sloužila ranní , aby mě prohlídla ,ale naštěstí v pohodě . Prostě ántré hodný Hrachajdice :D .

Takže tak , co se týče vzpomínek na základku - vybaví se mi hlavně tahle moje občasná "družina " . Je škoda,že za celou dobu tam se mnou nebyla jiná holka jako denňák , ale bylo to jen pár let a jen občas . Nicméně nezapomenutelný .

Den předčasně narozených

17. listopadu 2017 v 12:53 Listopad 2017
Dneska nejenže je 17. listopadu ,ale je i Mezinárodní den předčasně narozených dětí. Tudíž i mě , tak si přeju sama sobě hlavně hodně zdraví :D . Miluju černej humor :D . Myslím,že při týhle příležitosti by to chtělo nějakou mou fotku ze zatim utajovanýho obrazovýho dětství .
Níže moje fotka asi tak ve věku 6-7 let .

Vánoční samota

14. listopadu 2017 v 15:24 Listopad 2017
Pomalu,ale jistě nám začíná před Vánoční šílenství . I když začíná.. první náznaky obchodníků už jsou pomalu od září . Vánoční Alzák už na nás taky z televize řve nějakou tu dobu .Dokonce i auto nás láká na nějaký "vánočné", co je to vůbec za slovo ? Ale nejvíc mě dostala reklama myslim na nějakou akci v Penny - osamělej senior je na Vánoce sám ,ale holčička od sousedů mu dá medvídka .. jedno oko nezůstane suchý . Tyhle dojímací reklamy mě vadí . Vůbec , proč jsou celý Vánoce postavený na tom ,že se máme k sobě chovat dobře a že máme odpouštět ? A proč celý tyhle svátky jsou postavený na obdarovávání někoho potřebnýho ? Proč je ten nejideálnější čas zrovna na Vánoce ? Nemělo by to bejt v průběhu celýho roku ? Vždycky se mi vybaví takový to Americký klišé kdy sněží , všude světla jak v lunaparku a dva lidi si řeknou ,že se milujou a nebo rodiny se zase dají dohromady .

Ale tolik lidí tohle fakt o Vánocích udělá v reálným životě ? Co se týče osamělých lidí , tak tomu něvěřim . Jasně, někdo si řekne " děda je sám , zajedeme za ním když jsou ty Vánoce" a fakt to udělají, ale co pak ? Nepokračuje to . A ve většině případů stejně většina osamělých zůstane samo i na Vánoce . Nebo třeba děti v ústavech : jo, kupujeme jim dárky , co si přejou a máme z toho dobrej pocit, ale kdo za nima zajde osobně ? nikdo a právě to, aby s nima někdo byl si možná přejou víc než mobily , tablety a já nevim co ..

A vůbec, jak se člověk , kterej nikoho nemá může bránit Vánoční samotě ? vždyť je to všude : obchoďáky , výzdoba ( někdy vkusná a někdy méně ) , televize, rádio , časopisy . Pořád se propaguje ,že by rodina měla bejt spolu, ale co když někdo rodinu nemá a nebo rodina nechce jeho ? A že to upozorňování na tenhle čas začíná už čtvrt roku předem takovým lidem asi taky nepomůže . Prostě - nejde se tomu vyhnout i kdyby člověk chtěl !

Každopádně pokud je mezi váma někdo , kdo bude sám - držte se , budu na nás myslet .

V podstatě o ničem

13. listopadu 2017 v 10:36 Téma týdne
Tak , jdu s pravdou ven - tohle není můj první blog. Jeden už jsem měla asi tak kolem 16 roku , ještě z dob slávy lide.cz. Jmenoval se mlada.fuckerka , znova opakuju bylo mi 16 ! :D . Občas mě docela zamrzí ,že jsem si ty svoje články někam neukládala ,ale myslim,že jedině dobře :D . Pamatuju ,že jsem něco občas napsala ze života ,ale víc to bylo o kapele, kterou jsem v tý době poslouchala - Good Charlotte , za což se dneska trochu stydím, takový to " sakra , jak jsem to vůbec mohla poslouchat ? " Ale asi to má tak každej ,když vyroste z pubertálních let .
Samotný udržování blogu bylo docela jednoduchý - kradla jsem z ostatních blogů ( jako asi většina lidí ) fotky , texty a videa , takže poměrně žádná starost :D . Do toho docela dost holek v mým věku , který mě hojně komentovali všechno a samozřejmě kdo je z nich hezčí - podotýkám, že hlavní dva byla dvojčata ,ale věřte , že se to dalo rozlišit na toho "hezčího" :D . Dokonce jsem si sama dělala ikonky , což teď nechápu , protože nedávno mě dělalo hroznej problém dát si vůbec sem klikací ikonku "téma týdne " :D . Holt člověk časem zapomíná . Vlastně ani nevim , kdy jsem do fuckerky přestala psát , nějak to ustalo asi věkem . Tenkrát mi šlo hlavně o hodně návštěv , ale u tohohle blogu je mi to tak nějak jedno , protože mi jde hlavně o to se vypsat a že si to třeba někdo přečte a okomentuje je jen takovej příjemnej bonus navíc .


K youtube nic říct nemůžu - jen to ,že si na tom pouštím písničky a youtubeři ? Je mi 30 a tohle mě totálně míjí ..

Omlouvám se za krátký téma týdne ,ale moc mi nesedí a protože jsem si dala závazek ,že na každý téma týdne něco napíšu, tak plním . Koneckonců není každej den posvícení, ne ? :) .

Martin , potravinová sbírka , ani smrt nás nesemkne

11. listopadu 2017 v 17:16 Listopad 2017
Je Martina a tak jsme se byli podívat s malým synovcem na jeho příjezd . Teda podívat , už tam bylo tolik lidí,že nebylo vidět nic a nějakej vozíčkář ,že nic nevidí už dávno lidma nechává chladnýma . Naštěstí ten Martin tam zůstal a objížděl to náměstí , takže jsme si aspoň stačili udělat fotku . Bylo docela trapný,že ten kůň nebyl bílej, ale hnědej a měl přes sebe bílej přehoz :D . Na takový velkoměsto ostuda , že nedokážou sehnat bělouše .

Protože je dneska Národní potravinová sbírka , tak jako každej rok taky přispíváme . Někdo to kritizuje ,ale já mám z toho dobrej pocit , i když každej rok se mi zdá,že takhle nakupujeme jen my . Je tam vždycky málo košů , kdo něco nakoupí a ani lidi moc nemají u sebe ty letáčky co jim nakupovat . Prostě většina myslí jen na svoje žaludky . Je asi pravda ,že nejvíc dají ti , co mají sami málo . Kdyby každej dál třeba v Globusu za 20,- těstoviny nebo rýži , kdyby ..

Jsem zase nějaká přecitlivělá a svět je zase špatnej . Včera byl fotbal , první od úmrtí těch dvou vozíčkářů , myslela jsem si,jestli nebude nějaká vzpomínka , na zápas jsem teda už nechtěla , ale kdyby něco udělali šla bych tam a to navzdory tomu,že jsem k nim blízko neměla ,ale slušnost . Klub nic nenapsal a ani ostatní vozíčkáři, že tam máme bejt , tak jsem nešla . Ještě včera dali fotky a text z toho zápasu - držela se za ně minuta ticha , dle fotek běžela na velkoplošný obrazovce vzpomínka a pak tam byla fotka z místa , kde my vozíčkáři sedáváme - bylo tam několik svíček a kytek ovázáno černou stuhou a kolik tam bylo vozíčkářů ? jen 2 !. Jeden nejbližší kámoš jednoho z nich a jeden, kterej nejspíš šel jen na zápas . Vypadalo to pěkně blbě a smutně , teď si lidi budou myslet , že my ostatní nemáme úctu . Přitom , kdyby to ostatní věděli, určitě by jich dorazilo víc .

Pěkně mě to naštvalo . Je pravda,že tam je to odjakživa rozděleno na 2 tábory a oba zemřelí patřili do toho "lepšího " . Mezi ty lidi takzvaně "skalní ", který mezi sebe nikoho jinýho nepustí . Takže je možný ,že nás "obyčejný " tam ani nechtěli :( . Vždyť jsme je znali úplně stejně a můžeme snad taky vyjádřit soustrast nebo ne ? Tak kdy jindy se můžeme aspoň na chvíli se sjednotit ? To už nás nedá dohromady ani něčí smrt ? Radši to zatají ,abysme tam nepřišli ? Tohle je fakt hnus..

Pořád se vrací - už 7 let

8. listopadu 2017 v 14:00 Listopad 2017
Někdy pravidelně potkáváme tytéž lidi třeba roky a nic o nich nevíme . Nemusíme je vídat třeba každej měsíc ,ale my víme,že se prostě někdy zase objeví a jsou pořád tady .

Taky mám jednoho takovýho člověka , je to řidič autobusu. Potkáváme se takhle v autobuse už 7 let , od doby, kdy jsem se přistěhovala do svýho bytu . Byl jeden z prvních, kdo mě kdy vezl , je mladej a přiznám se,že se mi líbil na první pohled . Zaujal mě taky tím , jak se choval jinak než ostatní řidiči - v tý době se totiž všichni chovali děsně , byli neochotný , drzý .. mě to hodně bralo, protože jsem nebyla nebyla zvyklá jezdit autobusem a taky jsem byla ještě vyjukaná z novýho prostředí . Ale mezi nima se objevil on - anděl . Milej, ochotnej a netvářil se jako kakabus , že musí zvednout zadek a jít ven mi sundat plošinu , byl pro mě takovej " záchranej kruh " v rozbouřeným moři začátků . Na všechny cestující je takovej hodnej , když někdo dobíhá , počká a nezavře dveře před nosem a nikdy jsem ho neslyšela na někoho křičet . Vždycky na čas zmizel , aby se zase vrátil . Oni totiž jezdí po různých částech města a střídají se . Samozřejmě to chce i hodně štěstí narazit zrovna na něj , protože těch řidičů je hned několik .

Asi je něco nade mnou , protože vždycky na něj úplnou náhodou natrefím a veze mě a když ne, je u nás a jedu po ulici , aspoň si zamáváme . Časem jsem ho požádala jestli bysme si nemohli tykat , přijal , ale od tý doby jsem ho neviděla asi rok . Mrzelo mě to a přiznám se,že časem jsem ho pustila z hlavy a brala jsem to tak,že možná už ani neřídí , přece jen tohle povolání asi nebude "nafurt " . O to víc mě potěšilo,že se zase objevil a úplně mě dostalo ,že si pamatoval i to,že si tykáme . Párkrát jsem s ním jela , zámavali jsme si a zase zmizel , takhle se to opakovalo pár let . Opět se objevil a zase mě poznal i přesto ,že už jsem měla jinej vozík a že určitě těch vozíčkářů vozil hodně ,ale mě si pamatoval .

Naposledy se mnou jel teď v neděli a opět to bylo náhodou , bylo to hrozně hezký ho zase vidět. Je to zvláštní ,že tenhle člověk se ke mě stále vrací už tolik let . Nevím o něm nic , jen jeho křestní jméno , dokonce ani jeho věk nebo rodinnej stav . Ze začátku jsem chtěla ho někam pozvat ,ale než jsem se odvážila, zase byl pryč a teď ? teď už tu potřebu nemám , je to už 7 let a určitě už je taky někde jinde, možná je ženatej, má děti atd. . Prostě mě stačí ho občas vídat a vědět ,že je pořád tady . A že o sobě nic nevíme ? možná je to tak lepší , tajemnější ,hezčí ..