Říjen 2017

Boj o řízek

30. října 2017 v 12:27 Téma týdne
Téma týdne je boj , všichni určitě budou psát klišé jakože život je boj atd . Chci to pojmout jinak, odlehčeně a tak moje téma bude o jídle a o boji o něj .


Včera jako asi u většiny lidí vlivem větru nešel proud . Měli jsme už předem pozvaný sourozence s rodinama na oběd. Už to byl boj najít termín, kdy by mohli všichni a i tak jsme se všichni nesešli . Po 9 ráno nám vypli proud , fajn zapnou ho. Jenže ouha nezapli ho ani v 10 , ani v 11 a my měli mít k obědu řízky . Čas, kdy se to k nám sjelo se neúprosně blížil a tak máma vyslala sos ségře, jestli by cestou někde nekoupila sekanou , abysme měli aspoň něco . I učinila tak a přivezla. Bohužel stále nic . Ale to nejhoŕší mělo teprve přijít - naše rodina se spolu baví normálně a nemáme spory ,ale umíme to jen když k tomu něco hraje :D - rádio nebo televize . Takže jsme na sebe jen koukali , chodili sem a tam a nevěděli , co dělat . Takže vlastně taky takový čekání na boj, na útok z nějaký flustrace . Aby toho nebylo málo nedalo se zatopit a teplota povážlivě klesala ..


Pak táta přišel na spásnou myšlenku - máme totiž dílnu , ve který má kamna ,takže ty řízky se daly na nich opéct . Však když je nouze , poradíme si , takže opět začal boj, kdo si první upeče "svůj ", protože už jsme měli hlad . Když jsme se najedli , což vypadal jako útok kobylek , protože hurá , nemusíme mít studenej oběd ,odbila 12 a stále nic . A co teď ? sedět tam v zimě a koukat na sebe ? Nakonec jsme my " holky " + synovec jeli na hřbitov do asi 15 km vzdálenýho města . Měli jsme to v plánu, ale vzhledem k počasí jsme nevěděli jestli vůbec někam pojedeme . Nakonec ten výpadek proudu rozhodnul za nás - radši riskovat život na silnici , než sedět doma , když nic nefunguje a kde ani kafe si nemůžeme udělat :D . Jeho nás 6 , tak jsme se nějak probojovali do auta a vzhůru za dobrodružstvím .


Vyjeli jsme a chlapy - to jest tátu a švagra jsme nechali doma na pospas osudu . Vždycky jezdíme na hrob nějaký máminy tety a zakončíme to posezením v cukrárně . Ovšem letos to bylo hodně napínavý, protože jsme nevěděli , jestli jim tam ta elektřina vůbec půjde . Cesta autem byla boj kvůli větru a docela to házelo, ale nás popoháněla touha cukrárny . V cukrárně měli otevřeno ,ale nastal boj o místa, všude plno, tak nás odvedli někam dozadu , v místě bejvalý kuřárny , takže to tam stále bylo načichlý , ale považte - měli tam světlo a teplo ! :D . Nakonec jsme tam zůstali několik hodin ( už víme, jak se asi cítí bezdomovci ) a myslim ,že taky obsluha cukrárny z nás měla radost - moc zákusků tam neměli a byl boj vůbec něco získat , ale jak jsme tam byli dlouho a nechtěli jsme tam sedět jen tak , tak jsme jim je tam skoro všechny vykoupili :D .


Nastal čas jet domů , přece jen "kluci " na nás čekali , ale doma nebyli , nakonec se ukázalo,že táta vzal švagra za kamarádem a hojně popíjeli . Ségra už chtěla odjet, takže taky bojovala za odjezd a švagr jí pořád říkal ,že už jdou , ale vrátili se za hodinu . Mezitim zapnuli proud , přesně po 7 hodinách a my celý blažený všude rozsvítili , opět nastal boj, kdo bude první u vypínače . "Kluci " dorazili v notně podroušeným stavu a ségra měla co dělat , aby švagra dotáhla k autu :D , byl to boj, ale vyhrála .


Takže to byly naše boje včera , vždycky je to klidný ,ale letos to bylo takový akční . A za všechno může "jen" výpadek proudu..

Mrcha,ale mám na to právo

29. října 2017 v 9:00 Říjen 2017
Dneska je to přesně měsíc, měsíc , co jsem celý 3 dny jen brečela , svatba kamaráda , svatba, o který jsem neměla sebemenší tušení mě dostala . Nevim, jestli je normální když to oznámí na facebooku když už je po všem, mě to urazilo . Zřejmě nejsme takový kamarádi, jak jsem si do tý doby myslela když mu nestojim ani za to, aby mi řekl o tom,že se žení . Vždycky jsem měla za to,že tohle si s předstihem řekneme .Možná si řeknete,že mi chtěl uchránit před zklamáním ,ale já vim,že v tom to nebylo - prostě na mě už zapomněl a nepatřim do jeho života, což jsem naivně myslela , že pořád ano . V počátečním šoku jsem mu napsala gratulaci , byla to snad nejulhanější a nejmíň upřímnější gratululace , co jsem kdy napsala . Samozřejmě,že on nic nepoznal a jeho odpověď ve stylu : byl to ten " nejkrásnější den " mě donutila jednat . Vim,že je to slabošský ,ale musela jsem si ho vyhodit z přátel bez "varování " , on mi koneckonců o svojí svatbě taky nic neřekl,takže si nemáme co vyčítat . Pro jistotu jsem si ho i blokla ,aby už mě nemohl nikdy kontaktovat , nechtěla jsem mu nic vysvětlovat a je někdy lepší odejít v tichosti , bez rozloučení ..

Když byste se mi zeptali, jestli mu to svatbu přeju , odpověděla bych,že ne . Je to měsíc a i já jsem doufala ,že za tu dobu až to nejhorší odezní , že se na to budu dívat jinak, ba , že budu snad i litovat toho vymazání z přátel , protože jinak už se nestýkáme , ale nestalo se . Samotnou mě trochu děsí, že mě to vůbec nemrzí , přece jen bylo to hodně intenzivní a znali jsme se roky , jasně, občas si na něj vzpomenu ,ale velmi rychle jsem přijala,že už v mým životě nebude a asi je to i jakási ochrana pro mě . Rozhodně netrpím žádnýma nostalgickýma vzpomínkama , to vůbec .

Nejsem typ, co by se přetvařoval jak jim to přeju a přiznám se,že jsem ho nechtěla dál mít v přátelích z toho důvodu, co u něj bude dál. Třeba bude tátou , bude mít dítě a nesnesla bych fotky na fb . Přiznam se,že nesnesu jeho štěstí, takhle to dopadnout nemělo . To všechno , jo, vždycky jsem chtěla bejt na jejím místě já , celý roky jsem o to usilovala a teď ? moje prohra . A co byly ty naše držení se za ruce ? ty naše polibky , to naše hlazení ? (což se vším mimochodem začal on a já byla spíš zdrženlivá ) zřejmě předehra , aby to pak doma moh rozjet s ní . A co jsem vůbec byla já , jak mě vnímal a vnímá asi do teď ? . Jako nějakýho spíš kluka, se kterým se dá bavit o sportu a nemá city , natož, aby se někdy zamiloval ?. Přitom o mojí zamilovanosti k němu věděl .

Jo, přiznávám jsem mrcha , ale nechci se přetvařovat, jak je všechno super když není . Kamarádi taky nejsme , jak mi on sám dokázal , tak mě odpadá i to " kamarádi si přece přejou" ," tvoje štěstí je i moje štěstí ", bla bla . Nebo ten citát: usmívej se , aby lidi neviděli jak moc tě to uvnitř bolí . Ale proč ? Každej má právo na to ukázat, jak se cítí a ne to zadržovat ," protože to tak má bejt ". Jsem sobecká mrcha, vím to ,ale žije se mi mnohem líp . Je to lepší , než se přetvařovat před ostatníma hlavně sama před sebou . Odpouštět mu taky nehodlám , protože nedávno jsem to udělala s jiným člověkem a je to snad horší než předtím.. a proč? protože , abych měla ze sebe fajn pocit, jak jsem hodná a velkorysá ? díky , nechci , nebo že by on , kdyby to bylo obráceně by se tak nechoval jako já ? to přece nemůžeme vědět a já jsem prostě já, originál a řešim to takhle. Nebo,že to časem přejde ? ne, já vim ,že tohle si v sobě ponesu napořád . Za celej svůj život mám na vztahy smůlu , většinou jsem to nějak překousla, zase se zvedla a odpustila ,ale co když už jsem si pro tentokrát řekla dost ? mám právo bejt na něj naštvaná , ukřivděná třeba až do konce života, už mě to sere , jak se mnou život neustále vyjebává a klidně do celýho světa vyřvu tuhle upřímnost : NEPŘEJU JIM TO A UŽ HO NECHCI NIKDY VIDĚT ! !

Sváteční výlet

28. října 2017 v 16:23 Říjen 2017
Dnes jsem nelenila a vyrazila s rodinou do Plzně , teda jako bydlim v ní, ale chápete , ne ? . V Plzni je každej rok na 28.října spoustu akcí - buď za symbolických 28,- a nebo zdarma . Už pár let takhle na to jezdíme ve složení : já, máma, ségra a moje neteř . V podstatě se otevírá těměř všechno, muzea, synagoga ( tam jsme byli loni, úžasnej zážitek ), zoo , bazény ,jsou jízdy historických MHD atd. . Letos bylo hodně složitý něco vybrat , buď už jsme tam byli v minulých letech a nebo se tam s vozíkem vůbec nedostanu . Takže spíš ne kam bych chtěla, ale kam se dostanu. Ale něco se vybralo .
Jak to bývá , tak jsme nakoneč nešli ani na půlku z toho :D. Je fakt,že ten čas rychle utíká a člověk už je pak dost unavenej když toho navštíví několik .


Letos jsme byli v muzeu církevního umění , který je bezbariérový a ještě jsme tam nebyly, takže jasná volba . Bylo to tam fajn, lidi od nich ochotný a byli jsme tam v době, kdy tam nikdo jinej nebyl , takže klid a mohli jsme si to v klidu projít . Všude ty pojízdný plošiny do schodů a i výtah do patra . S tou plošinou nás naučili, takže jsme nemuseli nikoho volat . Je zvlášťní ,že zrovna tam v církevní budově to mají tak vymakaný . Kolikrát člověk přijde někam do veřejný budovy, o dost novější , tam schody a když tam mají náhodou plošinu je stejně rozbitá , tady je vidět,že se o to starají .

Dál jsme šli na radnici , ale opět jen do přízemí , protože tam nemají výtah do patra . Takže takový o ničem . Pak už jsme šli jen na oběd do pizzérie a do jedný kavárny . Bylo to fajn odpoledne , jen trochu chudší na možnost něco vidět než předešlý léta . Jak jsem psala, tak buď už jsme tam byli a nebo se tam s vozíkem ani nedostanu . Nějak těch možností kam bych mohla ubývá . Myšlenka města na tuhle akci fajn , ale jěště párkrát a už nebudeme mít kam jít . Chtělo by to víc o tom přemýšlet , ale znáte to : dokud lidi sami nebudou na vozíku , nikoho to nedonutí a nenapadne udělat někde něco novýho , kam bysme mohli . Ale fajn výlet , aspoň člověk nesedí před televizí a něco vidí :)

Překvapení ve schránce

26. října 2017 v 17:23 Říjen 2017
Přišel mi pohled , docela mě to zaskočilo - už ten fakt,že vůbec něco takovýho přišlo , protože posílat pohled či dopis už se dneska vidí málokdy . Další věc, která mě zaskočila je pisatel, teda spíš pisatelka . Poslala mi ho kamarádka ze střední školy , už x let se nestýkáme , protože se tenkrát něco stalo , protože se naše životy rozdělili a už jsme si neměli co říct , každá jsme jinde . Jediný co je, že se máme na facebooku a taky to,že si píšeme vzájemně smsky když máme svátek, narozeniny nebo k Vánocům . Ale posílat pohledy a ještě navíc jen tak ? na to jsme si nikdy nepotrpěli .. obsah pohledu byl o tom,že mi posílá pozdrav z místa, kde bydlí a ptá se, jak se mi daří , což je docela zvláštní , když mě může kdykoliv napsat zprávu přes fb a je to i rychlejší . Možná tou otázkou chtěla, abych jí odepsala . Samozřejmě ,že jí taky něco pošlu, když ona mě , ačkoliv teď zrovna nevim, co jí tam psát . Mě samotnou by nenapadlo jí jen tak poslat pohled .


Spíš mi vrtá hlavou , proč ? proč po tolika letech a proč zrovna teď? Jde jí o něco ? Navíc to byla ona, která se ke mě kdysi obrátila zády . Mám z toho takovej rozpačitej pocit , chce to dát znova dohromady ? chce, abych za ní přijela a viděli jsme se ? a nebo se jen nudí a náhodou si na mě vzpomněla a nic dál neočekává ? . Tímhle mi zamotala hlavu , nemam ráda ten pocit, když jsem do něčeho tlačená a povinována něco někomu oplatit, protože to ten druhej očekává. Navíc když se mi už ani nechce to nějak " opravit " , pro mě je už roky prakticky " mrtvá ", vůbec mě nechybí a nemám potřebu začínat znova . Vím jaká zlá a vypočítavá dokáže bejt a vždycky jí prakticky šlo jen o sebe . Ale změnila se za tu dobu ? asi těžko..

Totální únava

25. října 2017 v 14:00 Říjen 2017
Poslední týdny jsem neskutečně unavená . Nevim proč ,že by "podzimní únava " ? Jsem absolutně bez energie , nic mě nebaví,dokážu neuvěřitelně moc spát a ještě je mi to málo . Přitom nevykazuju nějak víc energie než jindy a vlastně ani nemám bejt z čeho unavená pořádně , paradoxně mě ani to podzimní počasí neunavuje - naopak mě vždycky dodávalo energii,ať je sluníčko nebo deštivo . Například dneska jsem měla problém vůbec vstát a oblíknout se - ne, depresi nemám. Každej pohyb byl pro mě hrozně náročnej .. dokonce jsem ani dneska nešla ven a to jinak chodim ven denně, skoro za každýho počasí a ráda . Včera taky jsem nutně potřebovala něco ve městě a nechtělo se mi , ale dokopala jsem se . Ale opět co nejrychleji a zase domů , přitom dřív jsem takhle dokázala proflákat celý dopoledne .


Fotbal už jsem taky zrušila - už v neděli se mi tam ukrutně nechtělo,ale šla jsem, protože jsem už měla lístek a teď už na 100% vím,že se mi tam už letos fakt chtít nebude . Pro zadní vrátka jsem si nechala aspoň brigádu, kdyby se mi přece jen chtělo tam jít alespoň na chvíli ( je to zase až večer ) ,ale i to jsem napsala jakože tak,že ještě nevim a že dám ještě vědět , jestli dorazim nebo ne . Brigádu totiž nemam povinnou a zároveň nejsem člověk na kterým by stála a padala , takže moje eventuální nepřítomnost by nevadila. Je fajn,že se můžu rozhodnout " na poslední chvíli " . Druhá strana můj odchod ze zápasů a potažmo ze všeho pro letošek akceptovala a že to chápe,že už je zima , já sice o nějaký zimě nic nepsala ,ale nechala jsem je při tom , ono je asi lepší , když si myslí,že za to může jen zima , než moje vyčerpání nebo i jiný věci,že .. i když , taky na to mám právo - sezona je dlouhá a už to chce od všeho a od všech "odfrk "

Asi se spíš zaměřim na nějakou dávku vitamínů , možná mě něco v těle chybí třeba hořčík , těžko říct . Zítra jedu ráno k rodičům, kde mi už bylo oznámeno,že tam bude už od samýho rána a na několik dní a přespání můj 5ti letej synovec, kterej je velmi aktivní , takže už jen z toho , co mě tam čeká se mi chce opět neuvěřitelně spát :D. Bude to hektický i dál : v sobotu na státní svátek mám s rodinou program , v neděli nebo kdy bude velkej rodinnej oběd a taky budou dušičky , což pravidelně jezdíme, takže fakt nevim, jestli se takovým stylem z tý unavy vůbec kdy dostanu .Ale třeba ten "zápřah " mě paradoxně pomůže od tý únavy . A to ještě v úterý mám zubaře jako takovou " třešničku " - mimochodem je zrovna Halloween ten den , takže se to i hodí : děs a hrůza :D a jestli i tam mě to neprobudí a budu unavená , tak to už na tom budu hodně špatně :D .

Zklamaná a poučená

23. října 2017 v 13:48 Říjen 2017
Pokud vás někoho zajímá , jaký je pokračování našeho "vztahu " s panem mluvčím , máte tady pokračování . Kdo nevíte o co jde tady je odkaz ,abyste byli v obraze : http://hrachajdice.blog.cz/1710/je-to-zvlastni

Včera jsem byla na brigádě a na fotbale, čili v místě , kde máme možnost se potkat . Před každou brigádou mu volám , aby za mnou přišel a dovedl mě ke kolegům . Vzal to a že přijde . Jenže nepřišel sám - přivedl nějakýho pána, kterýho jsem v životě neviděla a představil nás- jeho jméno si nepamatuju . Bez vysvětlení mě řekl,že ten beze jména mě tam odvede místo něho . Než jsem stačila zareagovat byl pryč . Měla jsem naplánováno,že se ho nějak zeptám na to kafe,ale on mi ani nedal možnost a asi bych se ani neptala před tím třetím . Vždycky jsme sami dva , takže mě ani nenapadlo,že tohle může nastat . Jenže to nebylo všechno - při zápase mě od něj přišla smska,že vzhledem k tomu ,že do konce sezony zbývají už jen dva domácí zápasy , bude mě doprovázet už jen ten "bezejmenný" . Důvod mě byl zatajen . Přijde vám to normální ?

Co to sakra je za člověka ? co jsem mu udělala tak špatnýho- pozvala jsem ho na kafe , což je asi zavržení hodná věc v jeho mysli , nebo se mě opravdu mstí za ten začátek ? Evidentně už mě nechce vidět a nemá koule mě to říct do očí. Místo toho mě najednou hodí na krk někomu cizímu , co se tam nikdy ani neobjevil :( . Zápas jsem ani nevnímala , protože v mozku mě to šrotovalo na maximum , navíc zima , lehce nad 10 stupňů, zápas se přehoupnul do večera a mrznout jsem nechtěla, tak jsem odjela už v 60 . minutě . Nejela jsem autobusem ,ale vzala jsem to bez něj, i navzdory zimě a tmě jsem potřebovala si pročistit hlavu .

Už v sobotu jsem si říkala,že tohle bude můj poslední zápas letos , už to fakt není na sezení venku a doby, kdy jsem tam byla ochotná sedávat ještě v prosinci v několika mínus jsou dávno pryč .A to, co se stalo ten názor ještě potvrdilo . Nemam zapotřebí, aby tam někdo ze mě dělal šaška a nebo si se mnou pohrával . Jsem zklamaná a naštvaná , ne na něj,ale na sebe - prostě když to mezi náma bylo špatný, měla jsem to tak nechat a ne to rovnat pro svůj dobrej pocit , Myslela jsem to prostě dobře . Mám za to,že něco dobrýho je v každým a každej si zaslouží druhou šanci, ale tady jsem se teda šeredně spálila :(. Jsem moc velká naivka. A to jeho svádění nebo co to vlastně bylo zřejmě taky bylo jen hraný . Dala jsem mu šanci ? , dala , nevyužil jí ? nevyužil , tak ,ať si trhne . Pro mě snad už poučení ..

Nebát se sám sebe

23. října 2017 v 13:45 Téma týdne
Každej by měl být natolik vyrovnaná osobnost ,že by ze sebe strach mít vůbec neměl ,ale málokdo takovej je . Asi nejčastější je strach se selhání , bát se ,že něco nedokážu nebo že někomu ublížim . Paradoxně tenhle strach vás ještě víc sváže a děláte přesně ty věci, který dělat nechcete . Co se týče mě , tak bych neřekla,že se sama sebe bojím . Nejsem dokonalá to vůbec , ale nemám vlastnosti , kterých by se nějak bála .
Asi největší strach sám ze sebe prožívají lidi s nějakou psychickou nemocí , ti, kteří ví, že takhle to nechtějí, ale neumějí to ovládat , bojí se ,že někomu ublíží jak fyzicky , tak třeba i psychicky . Musí to bejt hrozný říkat si " co zase přijde " Nebo stačí někdo závislej na alkoholu - třeba taky alespoň ze začátku si uvědomujou , jak jsou špatný a bojí se asi sebe a těch následků .

Podle mě je největší výhra žít tak, aby se člověk nebál sám sebe ,ale chce to hodně pevnou a silnou vůli.

Poprvé na motorce

21. října 2017 v 14:44 Říjen 2017
Koukám,že se to tady nějak zaplňuje článkama ten říjen, ale když ono se toho tolik děje. Dneska jsem byla poprvé na motorce , teda ne úplně poprvé , jsme motorkářská rodina a docela dost mašin už nám rukama prošlo . Jde spíš o to,že jak jsem na vozíku nevyhovuje mi žádná motorka ani jako spolujezdci . Jsou tam různý mínusy - moje malá výška , neudržim nohy na stupačkách a celkově jsem jakoby v křeči a sedí se mi blbě . Prostě u mě to není jen sednout a jet . Po letech, kdy táta kupoval zásadně typy pro mě nevhodný , a na který jsem se mohla jen koukat, letos koupil konečně něco z čeho aspoň nespadnu . Je to CAM- AM Spyder a patří to do čeledi skútr ,takže něco se 3 kolama a tudíž nepřevratitelný a stabilní .

Vlastně se to ani tak neplánovalo,že zrovna dneska , ale je sluníčko a hezkých dnů už moc nebude . Tak jsem souhlasila . Po nezbytných úpravách "přivázat co se dá "jsme vyrazili . Máma jela s náma jako doprovodný vozidlo , kdyby něco . Zadní sedačka ještě nemá pořádný držadla a tak jsem se musela držet táty . Po pár metrech se mi uvolnila přivázaná noha ,ale ustála jsem to . Máme v přilbách mikrofony , tak jsem mu to řekla a táta nad tím mávnul rukou , ale máma by určitě šílela :D . Ale jinak mikrofony v těch přilbách bych oželela , kdo se chce bavit za jízdy se spolujezdcem ? Jako introvert jsem trpěla jak pes :D . Myslela jsem si,že pojedeme jen po městě, ale jeli jsme 20 kilometrů tam a zase zpátky . Na poprvé myslim hodně . Potřebuju si zvyknout a taky udělat tam něco, abych se cítila jistější v těch nohách, ale poslední kilometry už jsem se táty tak křečovitě ani nedržela :D. Člověk si myslí,že když "tříkolka ",že to pro vozíčkáře není problém tam sedět , ale je , už ta jiná poloha a tohle zrovna moc nepéruje , no upřímně moc pohodlný to pro mě není a určitě by to chtělo bejt vyšší postavy , což už asi nedoženu . Ale jde o zvyk a jsem ráda,že jsem se mohla projet .

PS: navzdory tomu,že nedávám do článků fotky tady musim udělat vyjímku- tak tedy : já s tátou na dnešním moto výletu :)

Mám odvoleno

20. října 2017 v 16:46 Říjen 2017
Tak jsem dneska byla volit, ačkoliv ještě včera večer jsem myslela,že nepůjdu . Nevěděla jsem koho volit pořádně a taky na úřadě, kde je volební místnost jsou schody . Mohla jsem si říct o urnu domů ,ale už na to bylo pozdě . Tak jsem si vzala sebou mámu jako doprovod a modlila se, aby měla sílu mě vytáhnout do schodů. No, neměla.. tak šla dovnitř a zavolala si 2 členy komise , jestli by mě nevytáhli - pán v důchodovým věku a paní asi tak 50 kilová :D . Ale zvládli to . Jsme nejspíš jedinej městskej úřad široko daleko , kterej je nepřístupnej vozíčkáři a to ani plošinou :( . Pak se divte,že jsem tam byla naposledy při volbě prezidenta , ono když jsou tam takový podmínky, moc se vám tam nechce .

Ve volební místnosti to pokračovalo , nevešla jsem se tam s vozíkem za plentu - málo místa , takže jsem svojí volbu dělala naprosto veřejně, protože jsem tam musela sedět z boku a každej na mě viděl :D . Kdyby mě odvezli někam do rohu vyšlo by to nastejno :D . Ještě mám v plánu jít tam na volbu prezidenta a už teď se na tu cestu a všechno kolem psychicky připravuju, protože situace s bariérovostí onoho místa zůstane stejná ( anebo poprvé využiju urnu domů ).

Každopádně i přes překážky mám odvoleno . Nejsem si jistá,že to "moje" bude mít úspěch , ale snad malinko jo . Nechtěla jsem totiž volit ty zavedený , největší strany. A stejně dle mě to ty největší zase vyhrajou . Ale co, byla jsem volit a tak nejsem ten typ člověka , co volit nejde a pak si stěžuje na výsledky a to je hlavní :) .

Aktuálnost West Side Story

19. října 2017 v 20:17 Říjen 2017
Letos na jaře jsem byla v divadle. Přiznám se,že nejsem divadelní fanda a muzikálů už vůbec ne . Šla jsem jen proto,že jeden účastník vypadnul, tak, aby nepropadnul lístek. Byl to muzikál West Side Story . Znala jsem to podle názvu ,ale přiznám se,že jsem nevěděla o čem to je . Jsem to ale ostuda , co ? ale jak píšu není to moje parketa takový věci . Co si pamatuju, tak mě to moc nebralo - příběh o tom ,že rasismus byl a bude a že pro přistěhovalce tu není místo . Milostnej příběh mě taky nebral a obzvlášť když to skončilo , jak to skončilo - smrtí .

Víc jsem o tom začala přemýšlet , když se v televizi objevila zpráva ,že americkej prezident chce deportovat nelegální přistěhovalce . Nebudu to rozebírat , jak je to z hlediska jejich zákonů a systému , protože to ani nevim . Možná má pravdu a měli by přistěhovalci odejít , možná ne . Faktem je ,že Amerika je země přistěhovalců , je to takový podivný a i ten pan Trump mě zrovna nesedí , ale o tom psát nechci . Z morálního hlediska je tohle rozhodnutí špatný , kolik rodin se tim rozdělí ? . V televizi byla nějaká nelegální přistěhovalkyně myslim ze Salvadoru . Musela opustit rodinu tuším do pondělí , měla 2 děti a manžela , dětem to prý neřekla do poslední chvíle, protože nevěděla jak . Děti v USA zůstaly, nechtěla je vzít zpátky do svojí vlasti odkud utekla před násilím a bídou , ona svoje děti neuvidí 10 let . Paradoxem je,že kdyby do Ameriky přišla o rok dřív , tak deportace by se jí už netýkala .. Kolik je tam takových lidí a rodin, který se musí rozdělit nebo pak žít ve strachu , když zůstanou ? .

A opět se mi vybavilo West Side Story - konkrétně píseň "America " a text "life is all right in america, if you're all white in america " . Když se nad tím zamyslíte pořád to platí , pořád je to o nějaký nenávisti k někomu a k nečemu . Co dodat ? snad jen popřát lidem, co hrozí deportace ,aby to nedopadlo jako na konci onoho muzikálu a věřit,že třeba jednou bude svět žít spolu bez předsudků ,ale momentálně to je jen utopie ...