Září 2017

Potřebuju se vypsat

29. září 2017 v 16:45 Září 2017
Uběhlo pár hodin od posledního příspěvku a je to přesně, jak jsem předpokládala - z milosrdnýho prázdnýho mozku už se to začíná probouzet , ta hnusná bolestivá realita . Téměř neustále brečim a aby toho nebylo málo , tak jsem u rodičů a nemůžu se ani napít něčeho ostřejšího ( teda ne, že bysme doma něco měli ). Vlastně nevim, co je lepší , jestli bejt sama , nikomu se nezpovídat co se děje a pomořit se do toho naplno a nebo být pod dozorem , s tím, že vám nikdo nedovolí udělat nějakou blbost .
Chci ten pocit, jako když jsem se to dozvěděla , to vzduchoprázdno , kdy si ani neuvědomujete , co se stalo. Jsem melancholik a tyhle pocity mě vyloženě zabíjí a možná se mi to i nějak líbí se v tom patlat a trápit se . Jak jsem psala , poslala jsem mu gratulaci ke svatbě , vím,že si to přečetl, ale neodepsal ani děkuju . Možná , že je mu hloupě, že mi to ani neřekl , co chystá a nebo jsem mu už volná , což je asi pravděpodobnější .

Často jsem nešťastně zamilovaná ,ale ještě nikdy se ten " můj " neoženil a nejhorší je, že se mi do mysli vkrádají otázky typu : kdyby neodešel, jestli za tu dobu co byl pryč přece jen mezi náma něco nevzniklo . Vím, blbost , ale momentálně nedokážu myslet normálně . Možná to prožívám o to intenzivněji , že já nikdy neměla štěstí v lásce . Navíc ty jejich fotky na fb , nemam sílu je ani lajknout . Jsem to ale kamarádka co ? Budu mu to přát ,ale zatím to nejde .. Navíc musím do těch míst, kde jsme se poznali a to už v neděli . Mají takovej dementní zvyk, že na stadionu začne mluvit moderátor a pouští na velkoplošnou obrazovku fotky právě ze svateb atd. On tam sice už nepracuje, ale byl velkou , dlouholetou , oblíbenou a důležitou osobností klubu, takže kdo ví . Navíc mám přístup i mezi zaměstnance a tam se to taky bude probírat určitě . Hlavně se bojim, abych svoje rozpoložení neventilovala na lidi, který za to nemůžou a nerada bych někomu ublížila ( kolegové na brigádě , zákazníci ) Ale já to zvládnu - budu muset .

Moje láska se oženila

29. září 2017 v 11:58 Září 2017
On se oženil !! je to pár minut, co sem se to dozvěděla , ten můj kamarád jak odešel a já se s tim nemůžu smířit , už se nestýkáme a proto je to pro mě o to větší šok . Je to člověk, kterýho jsem vždycky milovala a byl mým nejbližším přítelem na fotbale . Jako já vim , že je ve věku, kdy se to stává ,ale nikdy jsem si to nepřipouštěla . Jo, přeju mu to , ale teď nevim, co se mi děje v mozku , mozek to nehodlá zpracovat . Snad z nějakýho šoku jsem mu přes fb poslala zprávu,že jim oběma gratuluju , je to slušnost, ale doteď nevim, jak jsem na to hned tak brzy našla sílu ( i když možná jsem nějak tušila ,že až odejde to "vzduchoprázdno" kolem mě, že už toho nebudu schopná vůbec ) . Je mi hrozně divně . Já vim,že by mezi náma nic nebylo ,ale prostě ten pocit,že je pořád volnej , no, teď už není . Vim,že mu to nakonec budu přát , ale teď se z toho musim vzpamatovat . Je to hrozně těžký jít dál . V hlavě mám úplně prázdno ... a vzhledem k tomu, jak tyhle věci citlivě a dlouho prožívám čeká mě ještě dlouhá cesta :(. A aby toho nebylo málo , tak v neděli jdu na brigádu a na zápas , jenže teď nevim, on už tam sice není , ale vzpomínky ... A taky brigáda, jsem v kontaktu s lidma a nevim, jestli na ně dokážu bejt "milá " .

Jasně, ať je ta propast ještě větší

27. září 2017 v 19:16 Září 2017
Den absurdit pokračuje - dostala jsem e-mail , nově jsou teď výjezdy vozíčkářů na venkovní utkání a já dostala nabídku . Teda respektive my všichni , to jako ne,že bych byla mezi tamnější skupinou vozíčkářů nějak populární spíš naopak . Zatim jsou naplánovaný dva zápasy - cena cesty + lístek , jekož částka tam napsaná nebyla . Čekala jsem teda trochu lidovější ceny a přijde mi to bizardní to nabízet zrovna těm lidem , který se čertili ( hodně slušně řečeno ) i kvůli 100,- za domácí zápas . No, nevim, možná někdo pojede si to vyzkoušet ,ale že by se to uchytilo pravidelně to asi ne .

Nechci s nima jezdit a to nejen kvůli těm penězům . Nemam je ráda ( psychická šikana z jejich strany atd . ) a vidět se s nima když nemusim, tak po tom fakt netoužim . Jenže to má i jinou stránku- ta propast , která je mezi náma už tak velká se ještě zvýší . Bude se to brát jakože ty , který jezdí na zápasy i ven, jakože jsou to ti "lepší " a věrnější a zatímco ti, co jezdí jen na domácí zápasy už nebudou tak skvělý . Určitě i klub je za to ocení a už úplně vidim ty fotky a titulky " nejvěrnější fanoušci " , lidi na tohle budou slyšet . My ostatní nebudeme nic. Nezávidím jim , jen nemam ráda , když je někdo víc ceněnej , než jinej . Každej by měl mít stejný možnosti a ne bejt za hvězdu , že když na to mám peníze , tak si vyjedu a hlavně všem ukážu, jak jsem věrnej fanda .

Myslim, že takhle akce je nešťastná a jen zase ukazuje, jak to tam vždycky bylo rozdělený - na ty, co nevynechají jedinej zápas ( dokonce si říkají vozejk fans, mají svou vlajku a mezi sebe nikoho nepustí . Něco jako lidi z kotle ) a na ty ostatní , který sedí na druhý straně od nich . Myslim,že tohle nebude dělat dobrotu .

Patálie jménem internet

27. září 2017 v 16:17 Září 2017
To snad nikdy neskončí :( . V pondělí přišli z netový firmy na obhlídku, jestli by to ško . Do pondělí mi správcová slíbila, že mi pošle potvrzení , aby to mohli udělat . Neposlala . Přišel pán, teda spíš klučina a neskutečně hezkej, takže to k nečemu bylo ty nervy :D . Obhlídnul si to a že by to šlo , ty kabely "hodit" dolů ze střechy , fajn . Nicméně bez potvrzení nic dělat nebudou . Správcová nakonec sama od sebe potvrzení poslala , ale až kolem 18. hodiny , což mi bylo prd platný . Poslala jsem kopii mailem tý firmě, jak mě bylo doporučeno . Dost to chvátá ( příští týden mi starej net končí ) a tak jsem se sama od sebe rozhodla,že jim zavolám, jestli jim došel , což pro introverta, kterej nesnáší telefonování je fakt výkon . Přišel jim a tak jsem se domluvila ,že přijedou dnes na 9 ráno ho zapojit.

Přijel jinej , než ten hezoun , což mi docela mrzelo , ale tak šlo hlavně o net . Řekla jsem mu , jak to myslel ten hezoun, načež tenhle pán začal , že to takhle bejt prostě nemůže , volal mu a skoro mu vynadal . Problém je, jak dostat ty kabely ze střechy dolů ke mě . Bydlim v přízemí a mezi dvěma bytama , takže všechno špatně . Pán vůbec nevěděl , kudy ty kabely vézt a že to musí jít nějak přes zeď . Povolal si dalšího jako posilu , nicméně ani ten nevěděl . Nakonec u mě oba strávili 3 hodiny ! než našli alternativu, která MOŽNÁ půjde .. Prý by to mohlo jít přes jednu sklepní koji od cizího bytu . S tímto poznáním se rozloučili a odjeli s tim, že by přijeli v pondělí dopoledne, což nemůžu . Začala jsem chodit na rehabku , aby toho nebylo málo , takže přijdou v pondělí odpoledne , což doufam, že z tý rhc stačim dojít včas . Pak ještě se zeptat majitele tý koje, jestli by mě na pondělí nepůjčil klíčky . Což introvert se taky musí odhodlávat někde zazvonit , ale naštěstí je to taková milá paní , tak se tam v pondělí dopoledne zastavim .

Čekala jsem problémy , ale tohle je už na mě moc , pořád nervy, někam volat atd. Ještě se může objevit na scéně správcová s tim, že " do zdi ne" a už se nedožije Vánoc . Pánové z netu už ke mě půjdou potřetí a pořád nic . Jakoby by ta smůla šla všechna na mě , zrovna na neprůbojnýho člověka , kterej je rád, když nemusí nic řešit a má svůj klid . Už mě dochází síly ..

13. komnata

25. září 2017 v 15:29 Téma týdne
Tak se s váma taky podělím o moje " temný dny minulosti " . Ví to málokdo , protože nikdy jsem neměla potřebu , aby to vědělo víc lidí. Při nástupu na střední školu jsem si začala sebeubližovat . Jsem odkaživa citlivá až melancholická duše a tohle bylo na mě asi moc . Nastoupila jsem na obor, kterej jsem ani dělat nechtěla , ale nebyla jiná možnost - švadlena. Aby toho nebylo málo , tak ve třídě samý holky , což mě jako poloklukovi dost vadilo . Nikdy jsem si s holkama nerozumněla , nikdy jsem nebyla taková, abych řešila kluky atd . A to se ve třídě řešilo nejvíc . Nehádali jsme se , ale z mýho pohledu to nebylo ono . Mě fakt nikdy nezajímalo o jí napsal ten a ten atd .
Pravej spoušteč byl ale internát - zabiják introvertů - Byla to škola pro tělesně postižené , takže intráci , no někdy i míň chytří a pro některý z nich to sloužilo i jako děcák , že neměli kam jít a bydleli tam celoročně . Takže tam to jelo taky hodně , hádky , usmiřování .. byla to taková velká rodina do níž jsem nezapadala a vlastně ani nechtěla . Ty celoroční se chovali jinak než my týdenní .
Pamatuju si, jak jsem každou neděli vyloženě brečela,že tam nechci, bylo mi zle a často jsem zvracela . Vždycky pondělí horor a pak už jsem se modlila, ať už je v pátek . Na pokoji jsem chytla dobrý spolubydlící ,ale nebylo to jako doma . Nikde soukromí , nic . A tak to začalo . V tý době jsem nosila na rukou takový ty pyramidy s ostnama , tak jsem se škrábala do ruky . Nikam jinam ne , protože jsem chodila do bazénu a na RHC , takže, aby se nevyptávali . Taky jsem si občas vzala trochu víc Ibalginů ,ale nic se nestalo .
Jela jsem v tom celý ty 2 roky a bylo to šílený , nechtěla jsem ,aby se to opakovalo ,ale nešlo to zastavit a vždycky jsem si akorát vyčítala ,že " už zase ". Málo ukazuju emoce, takže si toho nikdo nevšimnul ani moji spolubydlící . Doma na to podezření měli, ale máma se zachovala snad nejhůř jak mohla - začala na mě křičet , že jsem blbá a ať se klidně podřežu .. Byly časy, kdy jsem přemýšlela nad psychologem, ale nikdy jsem na to neměla odvahu.

Nakonec odešla doba internátů a od tý doby se to srovnalo . Už jsem " čistá " 8 let , nemam vůbec to nutkání si něco dělat a myslim,že by byla škoda do toho zase spadnout . Dá se nad tím vyhrát , věřte mi :)

Můj týden

22. září 2017 v 13:08 Září 2017
Vzhledem k situaci níže popsaný ( nemohla jsem se přihlásit na blog ) , shrnu celej můj týden do jednoho článku .

Pondělí : odhodlala jsem se zeptat , jestli by se mnou nešel tiskovej mluvčí klubu z fotbalu někam na kafe.Souhlasil , ale neznělo to, že by byl z toho odvařenej a jednim dechem dodal, že nemá čas ,ale,že se někdy domluvíme . Čekala jsem to , a myslim,že to znamená, že se mnou nakonec nikam nepůjde , chápu to,že má hodně práce , ale kdyby fakt moc chtěl, tak si ten čas udělá . A upřímně doufam , že mě jen " netahá za fusekli " a nedává mi falešnou naději , tohle totiž nemam ráda , když ne , měl mě to říct hned , takže takový rozpačitý alespoň u mě . A docela hodně to mám v hlavě ..Uvidíme, jak se k tomu postaví .

Úterý : nákup prvních vánočních dárků , ano čtete dobře - vždycky začínam takhle brzo , nemam pak ráda ty davy lidí a Vánoce stejně budou , nevyhneme se tomu a taky už léta začátkem prosince vždycky onemocním a nezřídka ležim v posteli v horečkách a to težko pojedu na nákupy , takže pojistit si to . Koupila jsem už dárky synovci a neteři , dětem to jde vždycky snadno něco vymyslet , horší je ten dospělej zbytek . Je nás celkem 8 , takže i proto se vyplatí nakupovat s předstihem.

Čtvrtek : stal se zázrak , schválili mi internet ,( bydlim v majetku města, takže obrovskej problém , abych mohla mít něco na střeše ) respektive teda spíš, abych už dala pokoj , potvrzení dodají později . Jenže jsem to nemohla ani pořádně oslavit , protože jsem volala poskytovateli netu a oni,že musí mít potvrzení a teprve pak ho můžou připojit , jenže paní, která mě to povolila je dle vlastních slov zavalena prací . Takže opět na ní tlačit , aby to potvzení vydala a jsme skoro tam, kde jsme byli . V pondělí přijede někdo z toho netu si tu střechu atd. obhlídnout a počítám , že jako na všechno bude zase nějaká lhůta . No jo , nikdy to nemůže bejt bez problémů hned napoprvé ..

Pátek :dneska ráno jsem byla na rehabilitaci , Na vyšetření primářkou , abych tam mohla chodit s bolestivou krční páteří , ambulantně , už tam chodím 3 rokem . Překvapilo mě , že mě hned dali rozpis, kdy začnu chodit , protože často se musí čekat na volno . Začínam už v úterý , všechno mám odpoledne , ale dá se to. Jdu jen 5 x a protože se tam nechodí denně , končim 9. října , ale tak možná i dobrý než někdy v listopadu kvůli počasí atd . Tak snad se mi uleví od bolesti .

Řekla bych takovej hořkosladkej týden a dobrou náladu střídali věci negativní .

Vždycky je potřeba motivace

22. září 2017 v 12:35 Téma týdne
Uff, dneska už je pátek a já zatim nenapsala nic k tématu týdne , ačkoliv jindy ho píšu většinou hned v pondělí . Ale mám pro to dobrej důvod : vlastní nešikovností jsem se nemohla dostat do přihlášení na blog. Nechávám si ho totiž otevřenej , abych se nemusela přihlašovat a ejhle, nějak jsem se omylem odhlásila a za boha si nemůžu vzpomenout na heslo a dokonce mě nepasuje ani žádnej e-mail , aby mě poslali nový, což nechápu už vůbec. Nicméně jsem na víkend u rodičů, tak můžu psát , ale co bude pak fakt nevim .

K tématu - motivace může bejt různá , například já měla celej týden motivaci na to si vzpomenout, jaký mám heslo , abych mohla napsat na tohle téma , ale nepovedlo se . Motivací já vlastně žiju od mala, jakožto člověk s postižením musím mít motivaci ke všemu , abych nezůstala jen nečinně sedět . Motivaci musím mít ke zdánlivě obyčejným a lehkým věcem , jenže pro mě zase tak lehký nejsou . Už jen vstát a přesunout se na vozík , oblíct se , něco si uvařit, uklidit , nakoupit . Motivace musí bejt i co se týče pohybu , v chodítku nebo o berlích ( a že tady je jí potřeba hodně , protože sedět na vozíku je prostě pohodlnější ). Jo, mohla bych na všechno rezignovat ,ale já nechci - na to už jsem moc daleko , abych začala upadat , na to někde celej den ležet na posteli , byla by to škoda všechno promarnit . Chci žít a dokud to půjde , tak se úplně neizolovat od lidí , i když jako introvert to mám v tomhle o něco složitější , ale mám motivaci...

Proč ?

15. září 2017 v 7:42 Září 2017
A je to tady , už zase .. proč se mi to stává znova a znova ? Ještě včera jsem tady psala , jak chci pozvat mluvčího na kafe a tim nějak zapomenout na předešlýho mluvčího , na kterýho jsem byla hodně fixovaná a neustále se nemůžu smířit,že odešel a už se vůbec nestýkáme . Takže to kafe bych brala i jako vykročení do novývh zítřků a nechat minulost konečně za sebou ..
Jenže, včera jsem zjistila ,že k nám na stadion přijede česká fotbalová reprezentace a hádejde, kdo u ní dělá mluvčího ? ano , ten , na toho se tak urputně snažim zapomenout , takže opět se všechno znova nastarovalo .

Když jsem se dozvěděla ,že to začíná až kolem 21. hodny , řekla jsem si, že nejdu, protože konec by byl dost pozdě , jenže pak mi můj " milej" mozek zase začal produkovat myšlenky typu" jdi, tam, máš jedinou šanci ho zase vidět " Dala bych všechno ho zase vidět , ale když já nevim, jestli by to bylo dobrý . Navíc si myslim ,že by ke mě stejně nepřišel ( je tam pracovně ) a ať chci nebo ne je to už dlouho na to , abysme se bavili jako kdysi . Možná by mě i čekalo zklamání a rozpačitost . I tak se tomu nevyhnu , bude toho zápasu plná TV , internet , bude to určitě přímým přenosem a soused velmi hlučnej při fotbale se na to bude dívat určitě taky , takže i když si vypnu televizi , budu to slyšet . Musela bych si zalézt bůhví kam , abych to ignorovala . Většinou takhle si koupim laciný krabicový víno (piju pouze na žal, takže mi je nekvalita jedno) , piju a brečim .

Přiznávám ,že to nedávam , proč nemůže dělat nějakou práci, kde není před kamerou a není vidět ? Bylo by to mnohem snažší zapomenout, on se ale vždycky vynoří v tu nejnevhodnější chvíli , vždycky , když si myslim,že už jsem to překonala .. Chci jít na kafe s jiným a bum, je zase tady ...

Jdu do toho

14. září 2017 v 15:37 Září 2017
Rozhodla jsem se udělat docela šílenost , šílenost je to proto , že naše vztahy nebyly víc jak rok vůbec ideální . Všechno se změnilo , co jsme si začali tykat cca. měsíc zpátky a to tykání přišlo z mojí strany . Je zvláštní, že vizuálně mě nepřitahuje , ale chtěla bych se dozvědět o něm něco víc a třeba máme i něco společnýho ,ačkoliv o tom ještě nevíme . Prostě mě napadlo ho někam pozvat na kafe. Ano , mě obrovskýho introverta .

Je to takový docela delikátní , protože se jedná a tiskovýho mluvčího mýho fotbalovýho klubu . Jsem fanynka a má mě na starost coby vozíčkáře a zároveň mě má na starosti když brigádničim , ovšem můj nadřízenej to není. Můj nadřízenej se někam ztratil, aniž by mě cokoliv oznámil a přebral to onen mluvčí . Nevim, jak to tam mají se vztahama mezi zaměstnanci a fanynkama , ale myslim, že stejně se to tam "páří " mezi sebou, jak to jde . A mě taky nejde o páření , ale o to se víc poznat , skamarádit se . On sám po mě vyjíždí už od doby, co přišel , takže si chci i ověřit , jak na tom jsme a jestli to myslí fakt vážně . Už jsem vymyslela i místo, kam bysme mohli . Nejideálnější by byla klubová restaurace ( je bezbariéová atd . ) , ale tam nechci - chodí tam zaměstnanci klubu a znáte to - drby kolujou všude a o to fakt nestojim , navíc jak brigádničim , tak s některýma se znám osobně a prostě bych se cítila asi divně tam s nim sedět pod "drobnohledem ". Takže volba padla na jednu kavárnu na náměstí , která je kousek od stadionu a mají tam i nájezd , tak bych tam mohla v pohodě i s vozíkem .

V pondělí je zápas , takže se ho zeptám tváří v tvář , jestli by nešel někdy . Vim,že tihle manažeři nemají prakticky žádný volno ( koneckonců už jednou jsem jednoho z klubu pozvala a nakonec to nevyšlo právě z časových důvodů ) , takže je možný,že řekne až na konci sezony, což je někdy začátkem prosince a nebo taky řekne , že nemůže vůbec (ani nevim, jestli má přítelkyni ) , ale zkusim to . Vždyť to nejhorší co se může stát je odmítnutí a jako každej má na to právo říct ne a já to budu respektovat . Nehodlám ho do ničeho tlačit .
Tak mi držte palce :)

Internet - neřešitelnej problém

12. září 2017 v 15:46 Téma týdne
A proč ne ? to by mě taky zajímalo, proč to pořád nejde . Řeč je o připojení k internetu . Jsem v nájmu a vlastníkem je město , když jsem se před 7 lety přistěhovala bylo jasný, že chci doma internet . Požádala jsem tedy ty svoje kontaktní osoby ,ale zamítli mě ho . Problém byl v tom dát " něco " na společnou anténu . Tak jsem teda těch 7 let jela na mobilní internet , což je něco , kde mam omezený data a každej měsíc mě to najede znova .Takže nemůžu bejt připojená 24 hodin denně . Kolikrát jsem si říkala ,že to zkusim, že takhle se žít nedá ,ale vždycky se mi do toho nechtělo i proto, jak to dopadlo tenkrát .
Tentokrát už ale musím, tohle připojení je totiž evidováno u rodičů a oni chtějí jinýho poskytovatele a tudíž já musim taky a taky chci už něco lepšího . Takže časem se to zruší , už teď běží lhůta na konec . Včas jsem teda opět požádala, jestli mě dovolí dát anténu na střechu , řekli mi pouze ,že mam napsat žádost, což jsem udělala, jenže už to budou 3 týdny a čas běží , tak jsem opět napsala , jestli by si s vyjádřením nepospíšili , že nebudu mít nic . Volat mi přišlo zbytečný , protože by mě stejně odkázali na tu žádost . Tohle fakt nechápu , řádně platim nájem, tak proč sakra, nemůžu mít kvalitní internet ? Vim,že lidi ho tu mají a taky vim,že jsou napíchnutý na souseda . Jenže soused se s nikým nebaví a když jsem se ho ptala na net jak to tu je , tak mi nic neřek a zavřel za mnou dveře . Nikdo mi nikdy ani neřek, jakej je tady poskytovatel nebo tak .

Nechápu tenhle přístup , čas se krátí a "vedení " odpovídat nebude a stejně si myslim,že mě to opět zamítne a to nevim už vůbec jak to pak vyřešit . Jsem z toho hodně nervozní a doma už taky , je snad 21. století a internet je snad normální nebo ne ? Je mi z toho na zvracení a je to taková bezmoc :( .