Táta

5. srpna 2017 v 16:42 |  Srpen2017
Tenhle článek bude spadat do kategorie osobnějších . Asi poprvé tady otevřu téma můj táta . Vztahy mezi náma dvěma nikdy nebyli ideální a už asi nikdy nebudou . Můj táta bejval za minulýho režimu voják z povolání a dotáhnul to až na majora . Po 89 s tim skončil a od tý doby má na zahradě zámečnictví a je jakože OSVČ , ale ten voják je v něm pořád , bohužel . Je to takovej ten typ co si asi představíte : hrdej chlap, všechno musí být podle jeho , cholerik , neukazuje emoce ( a když tak jen ty záporný ) a ve zvěrokruhu je Lev, na kterýho to, co se o nich píše dokonale sedí .

Život s takovým člověkem je hodně těžkej a upřímně nevim , proč si máma vybrala zrovna jeho . Když mě bylo náct, tak jsem si dokonce přála abyse rozvedli , což se nestalo . Odjakživa mi dával najevo,že jsem něco míň než moji starší sourozenci a to,že jemu "panu dokonalýmu " se narodilo sítě s postižením to ještě zhoršilo . Nikdy si se mnou nehrál, nepiohladil mě atd. Většinu mýho dětství strávil v dílně na zahradě a vychovávala mě máma . Pamatuju si , jak někdy kolem mých 14ti přišel s tim,že odteď se mi bude věnovat , absurdní . Do tý doby na mě kašlal a teď navíc v pubertě přijde s nečím takovým ? Samozřejmě,že nic takovýho se nekonalo a možná byl i on sám rád.


Nejhorší pro mě bylo oddobí v roce 2009 , kdy jsem skončila školu a zůstala doma . Mámě diagnostikovali rakovinu prsu a byla hodně po operacích a nemocnicích a tak jsme s tátou válčili spolu . Myslela jsem si,že by mámina nemoc nás dva mohla semknout ,ale nestalo se , naopak bych řekla,že to bylo ještě horší . Každej se s máminou diagnozou vypořádal jinak a táta tak,že na mě začal bejt tvrdej jako nikdy . Využil toho,že tam máma není a nemam zastání . Začal mě nadávat za sebemenší banalitu , že mi něco spadlo, já si to nedokázala podat a denně mě vyhnal na zahradu chodit o berlích . Moc toho neujdu ,ale on na mě pořád křičel , ať neskuhrám a nechal mě tam chodit tak dlouho , dokud , jsem v slzách a bolesti nespadla vysloveně na hubu , nikdy jsem tohle mámě neřekla , protože pokaždý když jsem se jí ptala, proč se táta chová tak a tak mi řekne jenom " vždyť ho znáš " .

Táta je opravdu zvláštní - doma přísnej ,ale mezi lidma úplnej opak , usměvanej , hovornej , ale jakmile je doma , pořád nadává , je nervozní .. nikdo by zvenku nevěřil,že je to jeden a ten samej člověk . Taky jedná ve stylu " co na srdci to na jazyku " jenže absolutně nemá cit pro to , co už je moc . Řekne , co si myslí a nestará se o to,že to ostatním může ublížit . Neskutečně hnusně se chová k postižením lidem , až si říkam , jakoby on sám neměl postiženou dceru . Dokáže říct o dítěti s postižením ,že je mu z pohledu na něj zle , když třeba potká dospělýho s postižením klidně řekne co je to za debila . Je mi z něj stydno a hrozně mě to mrzí .

Aby to nebylo jen negativní , tak vim,že jinde to mají o dost horší , táta mámu nebo mě nebije nebo tak a vim,že mě má rád , jen prostě to ukazuje nebo spíš neukazuje vhodným způsobem . Jeho povaha je hrozně nešťastná . Jinak vim, že s bráchou si taky nerozumí , se ségrou jo , to je zajímavý . Říká se,že ženy si podvědomně vybírají partnera nebo manžela podle otce , ale nerada bych takhle dopadla . A tleskám mámě,že je s ním od roku 1978 , já bych to tak dlouho nevydržela , ale možná je to jak se říká " zvyk je železná košile " . Díky,že jste dočetli až sem a pokud máte fajn tatínka, tak si toho važte :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama