Mám to jinak

2. srpna 2017 v 16:22 |  Srpen2017
Vždycky to budu mít jiný . Jsou chvíle, kdy se snažim porovnávat s ostatníma, i když vim,že bych neměla . Od školky jsem chodila mezi zdravý děti , to jsem si ještě vůbec nepřipouštěla , že žiju jinak. První zlom byl v 5. třídě , u nás ve městě to bylo tak , že v jedný budově byl jen první stupeň a třídy jen od 1-5 , druhej stupeň byl na druhým konci města . Budova to byla bariérová , ale naší třídu udělali v přízemí z bejvalý družiny . Nevim, proč se to stalo ,ale na druhej stupeň už jsem nechodila( možná kvůli bariéram i neochotě učitelů , nevim ). Na druhej stupeň jsem přišla do školy pro tělesně postižený jako s tim,že je tam k dispozici rehabilitace , všechno bezbariérový a že mi tam bude všeobecně líp , což s odstupem času nemůžu tvrdit .Tohle bylo moje první,že jsem musela jinam , kde by mě to vyhovovalo víc .

A tim pádem taky začalo to, že už jsem patřila mezi svý a nikdy jsem ty zdravý spolužáky "nedohonila" . Je pravda,že tam na tý škole pro postižený jsme na tom byli všichni stejně , co se týče nějakých možností atd . ale já vždycky chtěla něco víc, což tam nešlo . Tam nikdo neměl žádný ambice , kde dál studovat , nikdo nechtěl žít na vlastních nohou , třeba odjet do ciziny atd. a já postupem času jsem začala myslet jak oni a to nic mě stačilo . Další škola byla taky pro postižený a do "normální " jsem se už nikdy nevrátila a teď už nemam chuť ani sílu se někde realizovat .
Rozdíly na sebe časem nenechaly dlouho čekat , ty zdravý , co sem znala najednou začali studovat vysoký školy , většina z nich už má rodiny , žijou dlouhodobě v cizině .. a co mám já ?

Je to pár let , co moje třída ze ZŠ měla sraz , taky mě pozvali ,ale já se vymluvila na to ,že v tý restauraci jsou schody , ubohý , co ? Ve skutečnosti jsem se tam bála jít a nechtěla jsem poslouchat , jak žijou , kolik mají dětí , titulů a jak žijou naplno . A taky co si s nima podívat ? Jak jsem se dokázala ve 13cti poprvé sama oblíknout ? Jsem úplně někde jinde a někdy mě to mrzí . Občas přemýšlim , co by se stalo, kdybych v tý 5 . třídě nemusela odejít a vyhodila s nima tu celou školu. Kde bych dneska byla ? měla bych lepší vzdělání ? dokázala bych cestovat po světě ? , měla bych víc kontaktů, uplatnila bych se někde ?. Kdo ví...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lucy | Web | 4. srpna 2017 v 14:17 | Reagovat

Myslím, že nejsi sama, která se porovnává s ostatními. Také taková jsem.

A s tím ostatním - bohužel. Stane se. Není to žádná tragédie. Lidi jsou na tom daleko hůř :-?  :-)

2 MorphoKeiji | Web | 4. srpna 2017 v 18:00 | Reagovat

A já myslím, že je úplně jedno, co bylo kdysi, co bylo na škole, a zda by jsi v jiné realitě teď byla v cizině a měla tři výšky a bůhví co. Teda ne, jedno to není - šrám to zanechá, to jo. Ale taky je to na tobě, jestli se rozhodneš se tomu poddat, řekneš si, "jsem jiná, musí mi stačit tohle málo" a nebo si půjdeš za svým. Za tím, co chceš. Dneska je doba, kdy každý člověk dokáže cokoli. Včetně tebe. Kdybys chtěla, nebo se to naučila, neshazovat se, nedívat se na sebe jako na něco jiného, než jsou "zdraví" lidi, protože oni jsou na úplně stejný úrovni, jako ty, jsou to taky jen lidi a když je píchneš jehlou, taky budou krvácet... jenom nemají ten šrám, který by je psychicky táhl dolů, ale ty pokud bys chtěla, dokázala bys překonat i to, a pak bys byla ještě silnější, než oni. Nevzdávat se a věřit, že to, co chceš, opravdu můžeš dokázat, to je ten klíč. A ty opravdu můžeš! Jen tomu musíš začít věřit a pak se podle toho chovat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama