Ahoj Vašku

21. srpna 2017 v 16:54 |  Srpen2017
To je právě oslovení, se kterým se momentálně dost peru , vlastně se peru se všema jménama, Ať už psanou formou nebo mluvící . Odjakživa mi dělalo problémy někoho oslovit jménem , nestydím se , ale prostě mi to nejde přes pusu . Včera taky na to přišla řeč , byli jsme s mámou ve městě a potkala rodinu svojí kolegyně z práce . Mimo jiný tam byla její dcera asi tak 9 letá a řekla mámě ahoj . Pak mi máma vysvětlila,že si tykají , že ta holka tam začala tykat hned všem. Jako chápu ,že nějaký děti jsou bezprostřední ,ale nikdy by mě nenapadlo tykat v jejím věku dospělým .

I mě dodnes trvá hrozně dlouho než někomu navrhnu , jestli bysme si mohli tykat a to se ještě zeptám, jestli to nebude vadit . Musíme bejt spolu v častým kontaktu a hromadu dalších kritérií . Dokonce i těm v mým věku automaticky vykám, když je neznám . Pamatuju si ,že jednou chtěla jiná mámina spolupracovnice, abych jí tykala a jako proč ? Že jí vidim asi tak 4 x ročně ? nemáme nic společnýho . Nejhorší bylo když jsem jí zavykala a ona :" my si tykáme , ne? " bylo to hrozně nepříjemný . Teď když jí potkám tiše kuňknu " dobrý den "a modlim se, aby zase nezačala ( ona mě samozřejmě tyká ) . Nevim, asi jsem v tomnhle staromódní ,ale nejsem typ, co má potřebu si tykat s celým světem .

Ale abych se vrátila k tématu - o oním Vaškem si tykáme asi tak 3 týdny .Od tý doby říká moje jméno snad za každou větou , což mě docela vadí . A začíná to i psát , mě bohatě stačí napsat/ říct "ahoj ". Je snad to,že toho druhýho neoslovíme jménem něco neuctivýho ? Mě to prostě nikdy nešlo, i když jsme byli sebevětší přátelé . Ale možná se jednou překonám a řeknu - AHOJ VAŠKU , ten bude čumět a já taky :D .
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ann Taylor | Web | 23. srpna 2017 v 16:40 | Reagovat

Když nad tím tak přemýšlím... nemám problém s tykáním, snad jen u výrazně starších lidí, ale taky mám problém s oslovováním jménem. Třeba toho člověka znám už dlouho, normálně spolu mluvíme, ale nikdy jsem ho jménem ani neoslovovala a nešlo by mi to přes pusu. Teď hned z hlavy hned vím o několika takových. A když si třeba vzpomenu na základku, tam jsem to měli obecně tak, že většina holek říkala většině kluků příjmením. A i kluci si dlouho říkali příjmením. Nebralo se to nijak neuctivě, prostě to byl zavedený zvyk. Ale i když si třeba v devítce většina začala říkat jménem, já jsem to dokázala snad jen u jednoho nebo dvou, ale říct Jirko nebo Marku bylo absolutně nad moje síly :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama