Ahoj Vašku

21. srpna 2017 v 16:54 |  Srpen2017
To je právě oslovení, se kterým se momentálně dost peru , vlastně se peru se všema jménama, Ať už psanou formou nebo mluvící . Odjakživa mi dělalo problémy někoho oslovit jménem , nestydím se , ale prostě mi to nejde přes pusu . Včera taky na to přišla řeč , byli jsme s mámou ve městě a potkala rodinu svojí kolegyně z práce . Mimo jiný tam byla její dcera asi tak 9 letá a řekla mámě ahoj . Pak mi máma vysvětlila,že si tykají , že ta holka tam začala tykat hned všem. Jako chápu ,že nějaký děti jsou bezprostřední ,ale nikdy by mě nenapadlo tykat v jejím věku dospělým .

I mě dodnes trvá hrozně dlouho než někomu navrhnu , jestli bysme si mohli tykat a to se ještě zeptám, jestli to nebude vadit . Musíme bejt spolu v častým kontaktu a hromadu dalších kritérií . Dokonce i těm v mým věku automaticky vykám, když je neznám . Pamatuju si ,že jednou chtěla jiná mámina spolupracovnice, abych jí tykala a jako proč ? Že jí vidim asi tak 4 x ročně ? nemáme nic společnýho . Nejhorší bylo když jsem jí zavykala a ona :" my si tykáme , ne? " bylo to hrozně nepříjemný . Teď když jí potkám tiše kuňknu " dobrý den "a modlim se, aby zase nezačala ( ona mě samozřejmě tyká ) . Nevim, asi jsem v tomnhle staromódní ,ale nejsem typ, co má potřebu si tykat s celým světem .

Ale abych se vrátila k tématu - o oním Vaškem si tykáme asi tak 3 týdny .Od tý doby říká moje jméno snad za každou větou , což mě docela vadí . A začíná to i psát , mě bohatě stačí napsat/ říct "ahoj ". Je snad to,že toho druhýho neoslovíme jménem něco neuctivýho ? Mě to prostě nikdy nešlo, i když jsme byli sebevětší přátelé . Ale možná se jednou překonám a řeknu - AHOJ VAŠKU , ten bude čumět a já taky :D .
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ann Taylor | Web | 23. srpna 2017 v 16:40 | Reagovat

Když nad tím tak přemýšlím... nemám problém s tykáním, snad jen u výrazně starších lidí, ale taky mám problém s oslovováním jménem. Třeba toho člověka znám už dlouho, normálně spolu mluvíme, ale nikdy jsem ho jménem ani neoslovovala a nešlo by mi to přes pusu. Teď hned z hlavy hned vím o několika takových. A když si třeba vzpomenu na základku, tam jsem to měli obecně tak, že většina holek říkala většině kluků příjmením. A i kluci si dlouho říkali příjmením. Nebralo se to nijak neuctivě, prostě to byl zavedený zvyk. Ale i když si třeba v devítce většina začala říkat jménem, já jsem to dokázala snad jen u jednoho nebo dvou, ale říct Jirko nebo Marku bylo absolutně nad moje síly :D

2 Kitty | E-mail | Web | 7. února 2018 v 16:22 | Reagovat

Tak teď jsem na rozpacích. V komentářích na blogu si obvykle tykáme a já tobě vlastně taky tykám. Znám už potom jen jednu další osobu, která si nenechá skoro od nikoho tykat - a přesto si už tykáme. Co ty na to? Kdybych ti měla vykat, tak sem snad už nevlezu, styděla bych se, že jsem se prvně nedovolila. Však máš "Zprávu pro autora blogu", ale popravdě mě to nenapadlo. Až teď o tobě čtu víc, zaujalo mě to. Tak co? Tykat? Mně je skoro 70 ;-)  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama