Srpen 2017

Kam se to řítím ?

13. srpna 2017 v 12:11 Srpen2017
Tak mám za sebou druhou brigádu v nový sezoně . A začíná to bejt pěknej masakr . Jak jsem tady psala , začala jsem si tykat s tím mým nepřítelem , jenomže už to nepřítel není. Změnil se ve všech směrech , jak k ostatním , tak ke mě , začíná bejt otevřenější a celkově bych řekla,že už si cestu k lidem docela nachází . Myslela jsem si,že třeba ze začátku bude u nás obou to tykání rozpačitý ,ale vůbec ne , jakoby jsme si tykali už odjakživa . Žasnu , jak se s ním dá najednou bavit . Pátrala jsem proč tomu najednou tak je a asi už to vím .

Je to společnej nepřítel- jak už jsem se kdysi zmínila , tak na fotbale je parta vozíčkářů , kdysi mě psychicky šikanovali a nebylo to vůbec hezký , no nic. Tenhle kluk po jednom setkání s nima už taky přišel na to,že to nebude vůbec jednoduchý a že dokážou pořádně zdeptat . Včera taky první co mi řek ,že na něj poslal někdo anonym z vozíčkářů kvůli, ja nevim, že někde nevidí na plochu , dodal fotku a hustě mu vynadal . Je tohle normální ? ani nemají koule se přiznat, kdo to byl ( já to vim,ale neřekla jsem to ) . Ale mě tohle už nepřekvapuje . Tohle nejsou lidi a já s nima nikdy nechtěla mít nic společnýho .

Jediný co vim na 100 % , že se opět řítím do maléru . Z minulých let vim,že oni absolutně nesnáší, když se bavim s někým z vedení klubu . Možná trpí představou, že mám něco víc než oni , že na ně něco chystám a že spolu něco máme ( což si myslim,že tohle suveréně vede ) . I včera jsme potkali jednoho z nich, on mě vedl ke kolegům prodávat a už v těch očích toho na vozíku byli vidět otázky " kam s ní jde "? " a proč "? Je to na nich strašně vidět na podezřívavost a jak jim to šrotuje v hlavě . Nevim, možná bych reagovala stejně , ale věřte , s těma zaměstnancema klubu si rozumim prostě víc a vždycky to tak i bylo a rozhodně to není proto , abych měla výhody . Holt budu zase po čase ta černá ovce , která s nima nejde , což jsem byla vždycky ,ale teď je to zase víc vidět a tim pádem mě to dají víc sežrat . Protože se zase bavim s nějakou "temnou stranou " a bůhví, co na ně chystam, že jo . Přitom oni se s nima můžou bavit úplně stejně jako já - jsou to taky lidi , ale nikdy toho nevyužili . Zřejmě je pro ně zábavnější posílat vedení anonymy a neustále si stěžovat na kraviny , případně lynčovat ty, co se s nima baví .

Bude to asi ještě hodně zajímavý, něco mi říká ,že bysme se radši neměli nějak ukazovat před nima a vůbec zatajit,že si najednou tykáme , z toho nevzejde nic dobrýho u nich . Nechci vrátit ten čas, kdy mě šikanovali , fakt ne. Bohužel lidi jsou takový a vždycky když budete mít něco jinýho než oni budou se na vás dívat skrz prsty . Ale já budu bojovat !!

Je mi divně

9. srpna 2017 v 19:30 Srpen2017
Poslední dobou jsem nějaká mimo . Je mi nějak podivně -jsem melancholik a někdy to na mě prostě vleze . Dělam věci , který bych jindy nedělala , jsem nějaká až moc měkká a celkově na to psychicky "padnout na hubu " přitom se mi nic neděje . Je pravda,že jsem pár týdnů měla zdravotní problémy , který dost bolely a hlava na to , co se dělo samozřejmě přispěchala s tím nejhorším možným vysvětlením . V pondělí jdu k doktoru , tam, kam holky chodí nerady a já nejsem vyjímkou , ale tentokrát budu mít aspoň klid, že jsem v pořádku a nebo taky se tam dozvim ,že v pořádku nejsem .

Nevim, hodně často jsem smutná , je mi do pláče a chci to, co nikdy mít stejně nebudu . Vim,že narozdíl od jiných lidí nežiju ,ale introvertovi jako já to tak vyhovuje . Ale nejhorší je když něco chcete,ale zároveň se novot bojíte a vlastně ani nevíte , jak na to . Přála bych si konečně přítele , prostě o někoho se moct opřít a tak vůbec . Jeden se mi sice už delší dobu nabízí , ale já ho nechci . Není to můj typ , je sice hodnej,ale až moc . Nemusim vyloženě drsňáky , ale zas moc hodnej není taky to pravý . Nerada bych, abych ve vztahu byla ten chlap já :D. A taky musim přiznat,že jsem k němu nebyla nikdy zrovna milá . Fakt nevim - zas si uvědomuju ,že mi je už 30 ,taky tu nebudu věčně a taky to,že na mě kluci nikdy frontu nestáli a jestli bych neměla brát , to, co se mi nabízí .. navíc je zdravej a zdravýho partnera jsem si přála vždycky .

Páni , píšu tady jak nějaká náctiletá holka , co ? tohle se mi vůbec nepodobá nějaký takový vzdychání , ale jak říkám je mi podivně a někdy to na mě všechno padne..

Děti vidí čistě

7. srpna 2017 v 18:57 Téma týdne
Malej človíček coby dítě, co vidí ? Jak už jsem psala, tak děti moc nemusím a neznám ani jejich myšlení ,ale co se mi líbí je to, že jsou nezkažený a čistý . Oni například neřeší , že někdo je černej nebo žlutej , má jiný vyznání nebo má nějakou nemoc . Vidim to sama na sobě : když jsem se stala tetou a oba když byli malý , tak neviděli moje postižení . Například synovec se hodně rád nosil a muselo se s ním chodit. Jednou jsme leželi na zemi a on ke mě začal natahovat ručičky , že chce pochovat , což nešlo , mám postižený i ruce , nemam sílu někoho zvednout . Začal natahovat , na jednu stranu to bylo hrozný ,že ho nedokážu ani uzvednout a on to nechápe , ale na druhou stranu on ten můj handicap prostě nevidí a má to tak dodnes . To samý neteř - jednou jsme šli ven , bylo jí asi tak 10 , já na elektrickým vozíku , ona vedle mě . Spousta lidí na nás koukala a zřejmě si mysleli,že jsme matka s dcerou , což i dneska málokdo rozdejchá a malá se mě zeptala, proč na mě všichni tak zírají a nemohla to pochopit , tak jsem jí řekla , že jsou hloupý . Tady je jasně vidět , že pokud mě děti vídají od narození , tak jim to všechno přijde normální . A nejlepší je,že oni nikdy se nebudou vysmívat ani dalším postižením a nebudou se bát . Kéž by to tak bylo u všech , i u dospělých .

Táta

5. srpna 2017 v 16:42 Srpen2017
Tenhle článek bude spadat do kategorie osobnějších . Asi poprvé tady otevřu téma můj táta . Vztahy mezi náma dvěma nikdy nebyli ideální a už asi nikdy nebudou . Můj táta bejval za minulýho režimu voják z povolání a dotáhnul to až na majora . Po 89 s tim skončil a od tý doby má na zahradě zámečnictví a je jakože OSVČ , ale ten voják je v něm pořád , bohužel . Je to takovej ten typ co si asi představíte : hrdej chlap, všechno musí být podle jeho , cholerik , neukazuje emoce ( a když tak jen ty záporný ) a ve zvěrokruhu je Lev, na kterýho to, co se o nich píše dokonale sedí .

Život s takovým člověkem je hodně těžkej a upřímně nevim , proč si máma vybrala zrovna jeho . Když mě bylo náct, tak jsem si dokonce přála abyse rozvedli , což se nestalo . Odjakživa mi dával najevo,že jsem něco míň než moji starší sourozenci a to,že jemu "panu dokonalýmu " se narodilo sítě s postižením to ještě zhoršilo . Nikdy si se mnou nehrál, nepiohladil mě atd. Většinu mýho dětství strávil v dílně na zahradě a vychovávala mě máma . Pamatuju si , jak někdy kolem mých 14ti přišel s tim,že odteď se mi bude věnovat , absurdní . Do tý doby na mě kašlal a teď navíc v pubertě přijde s nečím takovým ? Samozřejmě,že nic takovýho se nekonalo a možná byl i on sám rád.


Nejhorší pro mě bylo oddobí v roce 2009 , kdy jsem skončila školu a zůstala doma . Mámě diagnostikovali rakovinu prsu a byla hodně po operacích a nemocnicích a tak jsme s tátou válčili spolu . Myslela jsem si,že by mámina nemoc nás dva mohla semknout ,ale nestalo se , naopak bych řekla,že to bylo ještě horší . Každej se s máminou diagnozou vypořádal jinak a táta tak,že na mě začal bejt tvrdej jako nikdy . Využil toho,že tam máma není a nemam zastání . Začal mě nadávat za sebemenší banalitu , že mi něco spadlo, já si to nedokázala podat a denně mě vyhnal na zahradu chodit o berlích . Moc toho neujdu ,ale on na mě pořád křičel , ať neskuhrám a nechal mě tam chodit tak dlouho , dokud , jsem v slzách a bolesti nespadla vysloveně na hubu , nikdy jsem tohle mámě neřekla , protože pokaždý když jsem se jí ptala, proč se táta chová tak a tak mi řekne jenom " vždyť ho znáš " .

Táta je opravdu zvláštní - doma přísnej ,ale mezi lidma úplnej opak , usměvanej , hovornej , ale jakmile je doma , pořád nadává , je nervozní .. nikdo by zvenku nevěřil,že je to jeden a ten samej člověk . Taky jedná ve stylu " co na srdci to na jazyku " jenže absolutně nemá cit pro to , co už je moc . Řekne , co si myslí a nestará se o to,že to ostatním může ublížit . Neskutečně hnusně se chová k postižením lidem , až si říkam , jakoby on sám neměl postiženou dceru . Dokáže říct o dítěti s postižením ,že je mu z pohledu na něj zle , když třeba potká dospělýho s postižením klidně řekne co je to za debila . Je mi z něj stydno a hrozně mě to mrzí .

Aby to nebylo jen negativní , tak vim,že jinde to mají o dost horší , táta mámu nebo mě nebije nebo tak a vim,že mě má rád , jen prostě to ukazuje nebo spíš neukazuje vhodným způsobem . Jeho povaha je hrozně nešťastná . Jinak vim, že s bráchou si taky nerozumí , se ségrou jo , to je zajímavý . Říká se,že ženy si podvědomně vybírají partnera nebo manžela podle otce , ale nerada bych takhle dopadla . A tleskám mámě,že je s ním od roku 1978 , já bych to tak dlouho nevydržela , ale možná je to jak se říká " zvyk je železná košile " . Díky,že jste dočetli až sem a pokud máte fajn tatínka, tak si toho važte :)

Mám to jinak

2. srpna 2017 v 16:22 Srpen2017
Vždycky to budu mít jiný . Jsou chvíle, kdy se snažim porovnávat s ostatníma, i když vim,že bych neměla . Od školky jsem chodila mezi zdravý děti , to jsem si ještě vůbec nepřipouštěla , že žiju jinak. První zlom byl v 5. třídě , u nás ve městě to bylo tak , že v jedný budově byl jen první stupeň a třídy jen od 1-5 , druhej stupeň byl na druhým konci města . Budova to byla bariérová , ale naší třídu udělali v přízemí z bejvalý družiny . Nevim, proč se to stalo ,ale na druhej stupeň už jsem nechodila( možná kvůli bariéram i neochotě učitelů , nevim ). Na druhej stupeň jsem přišla do školy pro tělesně postižený jako s tim,že je tam k dispozici rehabilitace , všechno bezbariérový a že mi tam bude všeobecně líp , což s odstupem času nemůžu tvrdit .Tohle bylo moje první,že jsem musela jinam , kde by mě to vyhovovalo víc .

A tim pádem taky začalo to, že už jsem patřila mezi svý a nikdy jsem ty zdravý spolužáky "nedohonila" . Je pravda,že tam na tý škole pro postižený jsme na tom byli všichni stejně , co se týče nějakých možností atd . ale já vždycky chtěla něco víc, což tam nešlo . Tam nikdo neměl žádný ambice , kde dál studovat , nikdo nechtěl žít na vlastních nohou , třeba odjet do ciziny atd. a já postupem času jsem začala myslet jak oni a to nic mě stačilo . Další škola byla taky pro postižený a do "normální " jsem se už nikdy nevrátila a teď už nemam chuť ani sílu se někde realizovat .
Rozdíly na sebe časem nenechaly dlouho čekat , ty zdravý , co sem znala najednou začali studovat vysoký školy , většina z nich už má rodiny , žijou dlouhodobě v cizině .. a co mám já ?

Je to pár let , co moje třída ze ZŠ měla sraz , taky mě pozvali ,ale já se vymluvila na to ,že v tý restauraci jsou schody , ubohý , co ? Ve skutečnosti jsem se tam bála jít a nechtěla jsem poslouchat , jak žijou , kolik mají dětí , titulů a jak žijou naplno . A taky co si s nima podívat ? Jak jsem se dokázala ve 13cti poprvé sama oblíknout ? Jsem úplně někde jinde a někdy mě to mrzí . Občas přemýšlim , co by se stalo, kdybych v tý 5 . třídě nemusela odejít a vyhodila s nima tu celou školu. Kde bych dneska byla ? měla bych lepší vzdělání ? dokázala bych cestovat po světě ? , měla bych víc kontaktů, uplatnila bych se někde ?. Kdo ví...

Je vedro,víte to ?

1. srpna 2017 v 17:14 Srpen2017
"Je mi horko, to je vedro" ... tohle mě od rána bombarduje od mých přátel na facebooku , jako vážně ? Všichni se snad dokážeme podívat ven z okna a víme,že je vedro . To samý se odehrává pokaždý, když se změní počasí - déšť , mlha, sníh a jednou hotovou lavinu fotek duhy , když se nad městem objevila. Tolik fotek stejný duhy jsem jakživa neviděla . Dneska 350 fotek na téma - opaluju se, jím, zmrzlinu a světe div se - koupu se ! Dále takový ty statusy typu - potim se jako.. , já se snad vedrem rozteču a nebo jen pocit " vedro " . Fakt nechápu , proč má totik lidí potřebu poukazovat na takový věci . A to nás ještě čeká podzim - jé to jsou krásný /hnusný barvy , jé to fouká / nefouká vítr . Pak zima - sněží, nesněží , všude ledovka a pak Vánoce ! , protože co kdyby na to někdo zapomněl ?
Někdy těma internetovýma možnostma fakt degenerujeme :(