A je to správně

5. června 2017 v 14:38 |  Téma týdne
Od mala jsem byla hodně závislá na svojí mámě , začalo to poté, co jsem, se v necelých 4 letech vrátila z lázní , kde jsem byla čtvrt roku . Z tamnějšího režimu ( byl rok 90 ) jsem měla poměrně dlouho psychycký následky ( koktání .atd . ) V tý době mě máma tvrdila , že už takhle mě nikam samotnou nedá , což i dodržela . Ještě 17cti se mnou jezdila do lázní na pavilon, kde byly děti s rodičema ,ale mě to nevadilo .

Pak jsem skončila základku ( měla jsem 2 roky odklad ) a nastoupila jsem na internát pro zdravotně postižený . Bylo to při škole , kde jsem dodělala pár let základky , takže jsem naprosto věděla, jak to tam funguje a rozhodně mě to netěšilo . V ných očích to bylo jen o něco lepší než tenkrát v lázních , jasně jsou tam lidi s postižením a nemůže to bejt klasickej intr , ale vůbec se mi tam nelíbilo . Vycházky jen 1 x tejdně , režim alá vězení a celkově o odpoledních nuda . Nikdy jsem nechápala , proč jsem tam musela bydlet když jsem bydlela 25 kilometrů odtud . Bylo mi řečeno,že hlavně kvůli samostatnosti . 2 roky konečně utekly a já mohla jít na další školu a intr .

Na další školu jsem hrozně chtěla a byl to můj životní cíl, na intr už moc ne, ale vzhledem k tomu, že mě a domov dělilo téměř 200 kilometrů už i já jsem chápala , že to tak bejt musí . Je pravda, že to nebylo lepší než doma opět ,ale už jsem taky byla starší , všechno kolem starání se o sebe jsem už uměla sama a hlavně oproti tomu kasárenskýmu režimu na minulým to bylo o dost volnější .

Po skončení školy jsem navíc dostala možnost vyzkoušet si sama bydlet nanečisto přímo v areálu školy . Musím se přiznat,že jsem měla ze začátku strach bejt odkázaná sama na sebe , i když jsme měli možnost se na někoho obrátit . A vůbec obstarávat si jídlo, uklízet , docházet sama do školy , jezdit metrem.. všechno bylo pro mě nový a nezvyklý ,ale zvládla jsem to . Po skončení jsem byla necelej rok doma s rodičema a taky to bylo fajn si odfrknout od těch "pobyťáků " Navíc jsem už byla na čekací listině na byt , takže jsem věděla,že to tak nebude napořát .

Jednoho dne den D přišel a nabídli mi byt v Plzni 1+kk , ale prostornej a pořád lepší než nic . Z toho už jsem strach neměla , k rodičům to mám 30 km , soběstatnosti už jsem se naučila a jestli jsem zvládla Prahu , tak Plzeň s prstem v nose . A tak už tu budu na podzim 7 let . Bylo mě 23 let , což je celkem málo a znám hodně lidí postižením , který ač jim bude 30 , stále bydlí s rodiči. Jasně chápu to je těžký najít byt a je důležitý mít i štěstí , ale většina je bohužel vězněm svých rodičů . " Náš Pepík by to nezvládnul a co já bez něj " tohle je častej argument , ale myslim , že naprosto zbytečnej . Proč nedat svýmu nemocnýmu dítěti šanci žít normální život ? já vim,že tyhle osoby by žít zvládli úplně sami , ale rodiče jsou proti . Nebo taky oni sami " děti " se nechtějí vzdávat rodičovskýho pohodlí .

Ze začátku jsem taky měla mamku za tu zlou, co si dovoluje mě někam šoupnout na intr a vůbec od sebe, ale dneska vím,že to bylo jedině správně a bez toho bych nikdy nebyla na tom, kde jsem teď . DÍKY, MAMI !
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 D | Web | 5. června 2017 v 14:49 | Reagovat

Krásný článek. Palec nahoru za takovou mámu a hodně štěstí do života.

2 Eliss | Web | 5. června 2017 v 14:49 | Reagovat

Je moc dobře že jsi se naučila samostatnosti, i když to určitě také nebylo jednoduché

3 Aliwien | E-mail | Web | 5. června 2017 v 15:50 | Reagovat

Super článek. Jedná stará pravda říká, že pokud chceš žít mezi"normálními" lidmi, musíš se taky tak chovat. Taky jsem se tím v životě řídila a Tobě přeji hodně sil a štěstí.

4 klavesnicetuka | Web | 5. června 2017 v 17:05 | Reagovat

páni, tak to máš můj obdiv, že jsi do toho šla a úspěšně...:-)
jojo rodiče to s námi opravdu myslí dobře

5 Srdcová Dáma | Web | 7. června 2017 v 21:38 | Reagovat

[2]: Souhlasím ;-) .

6 Reina Sun | Web | 8. června 2017 v 12:59 | Reagovat

Jsi dobrá, že jsi vše zvládla a žiješ sama za sebe! Moc ti fandím!

7 Reina Sun | Web | 8. června 2017 v 13:02 | Reagovat

Mám spíš opačný problém. Jak ,donutit´ maminu rehabilitovat? Je na vozíku, já myslím, že je tu šance na rozhýbání končetin a je tu opět možnost chůze. Ale ona nechce. Ona se vzdala.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama