Osamění

18. května 2017 v 16:33 |  Duben 2017
Je smutný když lidi nemají rodinu ,ale je ještě smutnější když tu rodinu nemají lidi s postižením . Chodila jsem do školy při ústavu soc. péče, kde většina dětí neměla nikoho a jejich rodina byly sestry a vychovatelky . Navíc na pokojích byli i s lidma, který tam byly třeba na " intru " a jezdili domů na víkendy . Tohle muselo bejt na palici , když vidim,že oni někam jedou, ale já musim zůstat . Možná už si zvykli ? kdo ví . Sama bych tohle asi nikdy nezkousla,že se nemam kam vrátit , i kdybych nic jinýho neznala , tak přece jen by mě to mrzelo . Už jen to, že v onom zařízení měli každej nárok jen na 2 dárky na Vánoce .
Pak jsou tu lidi, který žijí sami, ale nejsou v ústavním zařízení . Znám takový dva a je zajímavý,že oba mají a milujou psy . Asi si nima kompenzujou samotu a možná jim ty zvířata nahrazujou rodinu . Mě to sice přijde "až moc " ,ale možná v jejich kůži.. Je docela zvláštní ,že oba se vyhejbají kontaktu s lidma. Jistě , jedna je introvertka , což chápu, protože jsem taky, takže lidi moc nevyhledává, ale druhej je dle svých slov velmi společenskej , má rád lidi ,ale neustále hledá důvody, proč zůstávat doma. Jednou má bolesti, pak zase má něco z vozíkem a neustále něco , že někam nemůže a "žije " jen prostřednictvím facebooku , kde je snad 24 denně . Podle mě je to spíš o lenosti . Nevidím důvod, proč by si někam nemoh zajet sám navíc když má vozík, kterej jezdí sám , takže ho to nenamáhá . Asi je ten typ, co si v nemohoucnosti libuje. Vyjma třeba doktorů nebo nákupů nikam nejezdí , nechce .
Když to porovnám s těma v ústavu , který by určitě " venku " věděli, jak si užívat svobodu a život a tenhle případ, kdy žije svobodně a může prakticky kamkoliv , ale nechce to využít, je mi z toho docela smutno.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama