Červená a modrá růže

18. května 2017 v 16:34 |  Duben 2017
Včera jsem psala,že zemřel bejvalej fotbalista mýho klubu. Uctění nakonec nezůstalo jen u bublin z bublifuku . Fanoušci včera spontálně pořádali pochod , nešla jsem tam , protože nemám ráda davový akce a je mi příjemnější když ho můžu uctít v klidu a bez kamer a fotografů . I proto jsem se rozhodla,že pietní místo zřízený schodech na stadionu recepce navštívim dneska ráno . Jela jsem než začla zaměstnancům pracovní doba , protože většinu z nich znám a oni mě a moc jsem nechtěla, aby mě tam viděli , ne snad ze studu , ale pořádně ani nevim z čeho .
Napadlo mě koupit 2 růže , jednu červenou a druhou modrou , což jsou klubový barvy . Chtěla jsem něco jinýho než svíčka a nějaká kytka . S tou modrou růži jsem si nebyla jistá , že by jí všude měli,ale nakonec jsem měla štestí a hned v prvním květinářství jsem jí dostala . Vyzbrojená kytkama jsem dojela ke stadionu . U toho místa už stálo pár lidí, někdo tam postál, někdo už odcházel . Já tam byla se 2 dalšíma lidma , takže dá se to označit za komorní . Skoro celý schody už byly zaplněný svíčkama , kytkama atd . Proto jsem musela požádat nějakýho kluka, tak 16cti letýho a stojícího vedle mě , jestli by tu kytku nepoložil za mě,že tam nedosáhnu . Tiše souhlasil . Chvíli jsem tam taky postála a bylo mi docela úzko - je divnej pocit ze všech těch fotek a svíček . Ten kluk vypadal,že chce bejt asi sám a že se každou chvíli rozbrečí, tak jsem potichu zase odjela ..
Je to zvláštní situace i z jinýho důvodu , možná si pamatujete na můj článek "Čekání na boj " a můj vztah k onomu pánovi , kterej se rozhodně nedá označit za přátelskej a to i z jeho strany ke mě . Dnes jsem mu napsala,že chci přijít v sobotu na brigádu , odepsal téměř hned , nepsal žádný úsečný věty jako jindy a dokonce mi sám od sebe napsal " mějte se fajn ", což se nikdy nestalo . Možná je to tim, co se stalo ,že je takovej jinej , ale i já o něm začínam pomalu přemýšlet jinak. Jasně, že to nebude hned a nepadneme si kolem krku a možná,že nakonec až to "odezní" si půjdeme po krku dál jako předtím ,ale cejtim,že právě tohle může bejt ten první krůček k tomu , že by se mohlo aspoň malinko něco změnit . Možná,že oba jsme si teď uvědomili, že bysme měli asi trochu zvolnit a že bejt na sebe vysazený je zbytečný když jsou daleko horší tragédie . Tak ono se stává ,že negativní věc občas stmelí i nepřátele. Jsem celkem zvědavá, jak to s náma nakonec bude,ale to ukáže až čas .
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama