Květen 2017

Kamarádi mizí

31. května 2017 v 17:07 Květen 2017
Každej potřebujeme přátele i já , i když coby velice introvertní osoba jsem jich měla vždycky málo, což mi nevadilo . Bohužel s odchodem ze školy jich ještě rapidně ubylo . Známe to všichni - slibujeme si, jak se budeme vídat dál pokud to půjde , nebo budeme v kontaktu aspoň přes smsky či facebook . Všechno hezký, ale časem zjistíme ,že osobní návštěvy nikdy nebudou a nakonec ani ta komunikace přes dráty . Můžu říct,že jen s jedním člověkem, kterýho jsem znávala osobně a se kterým nás osud rozdělil si píšu stále . Je to trochu zvláštní ,ale nejde nám ani tak o to, jak se máme , ale fungujeme jako jakási "psycho poradna " . Opravdu se můžeme jeden druhýmu svěřit kdykoliv, s čímkoliv a je to mnohem cenější než ty plky o ničem . A navíc tohle i "léčí " .

Někdy mi je i líto, že ty lidi si na mě už nevzpomenou ,ale i já mám svůj díl viny , protože ani mě se nechce některý oslovovat a když to má třeba tak i ten druhej , tak je nasnadě , že časem přestaneme komunikovat úplně . Dlouhý léta jsem si takhle psala se spolužákem ze základky smsky, ještě vcelku nedávno a celkem hojně . Nic se mezi náma špatnýho nestalo ,ale už víc jak půl roku nic , občas přemýšlím,že mu napíšu, ale nakonec ..

Dneska jsem taky dostala pozvání od jedný kamarádky . Už je to dávno, co jsme se odcizili a bylo v tom taky dost osobních věcí . Píšeme si tak maximálně když máme svátek , narozeniny nebo na Vánoce . Pozvala mě na jednu oslavu a napsala to hodinu před začátkem . Nemám řidičák a tak bych musela někoho poprosit ,aby mě tam narychlo odvezl , což nešlo a upřímně vidět jsem jí ani nechtěla - celej rok nic a najednu si na mě vzpomene ? díky, nechci. Stejně to podle mě udělala jenom ze slušnosti a nechtěla mě tam . Je těžký si udržet kamarády " na dálku " a myslim,že dřív nebo později to skončí každýmu .

Příště to bude lepší

30. května 2017 v 13:21 Květen 2017
Ach jo, já snad tyhle věci přitahuju nebo co . Možná si vzpomínáte , jak jsem tady nedávno psala,že jsem měla menší trapas s jedním klukem na brigádě . Docela mě to štvalo, protože na první setkání v životě to byl úvod dost drsnej a nechtěla jsem to tak . Nicméně jsem si řekla,že jestli bude nějaký "příště " , tak se nic takovýho nestane , budu se chovat jako dospělá a profesionálně .. říkat jsem si to mohla.

To "příště" nastalo a já to opět nezvládla . Začalo to celkem nevinně . Před brigádou vždycky volám vedoucímu , jakožto introvertovi mě dělá problém někomu volat a tak mám pokaždý připravenou tu samou ohlašovací větu ( nějakou improvizaci po mě nejde vyžadovat ) . Vyzvání to, nadechuju se k tý větě ,ale ouha - ten hlas patří někomu jinýmu ! . Tak mě to zaskočilo až bylo snad 5 vteřin hrozivýho ticha , vůbec jsem nevěděla , co dělat a dokonce mi i napadlo , jestli jsem si nespletla číslo , což je nesmysl . Nicméně jsem se konečně vzpamatovala a jak toho bylo na můj mozek už moc , začala jsem se tomu hlasu představovat a proč vlastně volám :D . Načež ten hlas mě začal uklidňovat,že ví, kdo jsem a konečně jsme se dobrali i k tomu, kdo je on a že ten dotyčnej, komu jsem volala tam není a že to vzal místo jeho .

Aby toho nebylo málo, tak on ke mě přišel i osobně , aby mě dovedl ke kolegům , ale za celou dobu jsme si řekli jen "dobrý den " a nashledanou " , což i chápu vzhledem k situaci ,že nebylo co dodávat. Když odcházel , tak se na mě tak divně podíval a asi si říkal, co jsem za magora . On mě vlastně jako normálně chovající se ani nezná , protože co naše setkání , to z mý strany něco trapnýho . Ještě,že je teď 2 měsíce od brigády pokoj, protože bůhví, co by ze mě vypadlo napotřetí..

Vážně tyhle věci dělat nechci , ale vždycky se stanou .. možná je to i tím , že se na to tak soustředim , že zákonitě se něco stane , ale co nikdo není dokonalej a kdo ví , možná nás tohle časem nakonec sblíží . Ten kluk se mi nejeví nějak špatně .

Čas neběží

29. května 2017 v 13:46 Téma týdne
Tak mě teda čas neběží, mě odjakživa jede :D . Ne vážně .. když se odklonim od času , tak život s náma běží taky . Většina lidí vystartovala rovně , já jsem hned na začátku života měla hodně velkou zákrutu při který jsem málem zemřela už při porodu ,ale bojuju dál . A chci ještě pár let vydržet než " doběhnu " do cíle , i když ve svých 30 letech mám už léta chronický bolesti , za jaký by se nemusel stydět 80 letej důchodce . Mě nevadí bejt na vozíku ,ale ty jevy , který k tomu patří, tak bez těch bych se klidně i obešla . Navíc jsem spastická - to znamená,že mám po celým těle zvýšený svalový napětí a to bolesti ještě zhoršuje . Stačí i to,že je mi zima a je ouvej . Léky jsem na to nikdy nebrala , asi na tom nejsem až tak špatně a ona i vyhlídka , že bych je musela brát asi až do smrti není nic lákavýho . Vždycky je lepší nemít léky žádný , což se mi zatim daří .

Ale abych tu jen nereptala - moje postižení jednu vhodu má . Nevim čim to je, ale my všichni vypadáme daleko mladší než jsme , každej je zaskočenej když řeknu kolik mi je a nikdo by mi to nehádal . Snad to tak zůstane i do pozdějšího věku a nevyberu si to pak i s úrokama . U mě čas fakt neběží :D .

Dobojováno

28. května 2017 v 10:00 Květen 2017
Titul jsme nevyhráli a já se ptám, proč taky jo . Za těch x zápasů na který se nedalo koukat a titul Slávii jsem přála a morálně je jedině dobře , že je v těch správných rukou . Včera jsem byla na onom rozhodujícím zápase osobně přítomna. Jsem mrcha , ale pro mě byl nejšťastnější moment, když ta osoba, kterou nemůžu vystát byla hodně zklamaná a vypadala jako,že se každou chvíli zhroutí , snad nějaká satisfakce za všechno ( karma existuje ) . Po zápase rozpačitej klid , nikdo tentokrát neběžel na hřiště a jen hráči roztáhli pod už skoro prázdným stadionem transparent " děkujeme za podporu " .

Nikdy jsem nechápala podstatu slavení tutulů . Jasně, fotbalisti si to odmakali a ty mají právo slavit , potažmo celej realizační tým , ale proč fanoušci ? Co je na tom tak záslušnýho ,že fandí ? to je snad normální ! a navíc vždycky na ty poslední zápasy sezony lezou ty , co nejdou jinak celej rok , tyhle lidi bych tam ani nepustila a určitě jsou to jedni z těch, co ze sebe dělají nejvěrvější fandy . A i kdyby ten titul byl , co bych z toho já měla ? chleba levnější nebude a celkově nechápu tyhle mega oslavy , jsou přece daleko důležitější věci než sport a neměl by se brát vážně . Já bych z toho například neměla ani tu kocovinu , protože jsem abstinent.

Po skončení zápasu byla možnost přesunout se do pivovaru , kde hrála nějaká kapela , čepovali pivo zdarma a kam hráči následně přijeli . Už předem jsem věděla,že tam nechci , i když by to dopadlo jakkoliv , protože mačkat se tam s několika tisícovým davem ? to bych byla blázen . Jinak za sebe jsem maximálně spokojená - skončila mi brigáda - ke konci už jsem taky mlela z posledního , x měsíců neuvidim toho mýho "oblíbence" a titul je tam, kde má bejt . Ideální stav . Velká gratulace novýmu mistrovi ligy :) .

Rovní

24. května 2017 v 12:49 Květen 2017
Hned upozornění,že nejsem žádná feministka . Myslim,že v dnešní době už bysme měli bejt rovnoprávný a myslim,že docela i jsme , nikoliv však na netu . Na fb jsem na jedný fotbalový stránce a ptali se tam na něco , kolik tipujeme atd.

Napsala jsem svůj typ a reakce od jednoho hocha byla taková, že mám jít "k plotně" , načež jsem mu odpověděla ve stejným tonu "vykastrovat". Čekala jsem nadávky a útok , ale pan "hrdina" nenapsal ani čárku . Navíc jeho poznámka byla o to vtipnější, že se jmenoval Kuchař , takže k plotně by měl jít spíš on . Překvapilo mě, kolik kluků mi tu mojí odpověď lajknulo a souhlasilo se mnou, bylo to takový fajn . S Kuchařem pár lidí souhlasilo taky , ale ne tolik jako se mnou . A překvapující taky bylo,že nikdo , kdo podporoval jeho, tak nenapsal ani čárku vůči mě . Někdy je fakt lepší to neokecávat a pořádně se do toho obout . Zdaleka to nejsem jen já , kdo při sportovních diskuzích tohle slýchává a ty obraty " jít k plotně " a nebo " vařečce " jsou hrozně ohraný a chtělo by to něco novýho . Proč si pánové myslí,že holka nemůže rozumět sportu ? . Beztak nějaký zamindráci , který si chtějí zvyšovat ego a v reálu by na vás neřekli ani popel. Takže pánové , klidně mě posĺejte k plotně dál a já dál budu kastrovat :D

Děti ? díky , nechci

20. května 2017 v 18:41 Květen 2017
Asi jako jedna z mála můžu říct, že nikdy nechci děti a nikdo mi to ani nevyčítá nebo se tomu nediví. V první řadě jsem nikdy nebyla taková ta , že bych od mala nakukovala do kočárů a rozplívala se , to vůbec . Nikdy jsem neměla žádnej vztah k dětem a spíš mi vadili .
Poprvé jsem se tetou stala ve svých necelých 15ti telech , takže velmi brzy a v kombinaci puberty a mýho postoje k dětem to rozhodně nebylo nic úžasnýho a nebyla jsem na to bejt tetou ještě připravená . Podruhý jsem se tetou stala v 25 ti letech , takže už jsem byla starší, ale ani tenkrát mě to k dětem nějak nepřitahovalo a vím,že dítě nechci . Nedokážu se s nima bavit jako s dětma , beru je jako dospělý a celkově nevim jak na ně.

Další důvod a asi i ten nejdůležitější je, že zatim nemám s kým mít dítě i kdybych ho třeba chtěla . Pak taky ten důvod zdravotní - moje postižení sice není dědičný , ale je velká pravděpodobnost , že by se mi taky narodilo s postižením jako třeba autismus nebo downův syndrom , prostě samý těžší postižení , pak taky hraje roli "otec " pokud by byl taky nějak handicapovanej , tak je vyšší šance postiženýho dítěte než kdyby byl partner zdravej . Vlastně ani pořádně nevim , jak to je , každopádně je to asi dost riskantní na všechny strany . Možná bych mluvila jinak mít partnera , ale narodit se mi dítě s postižením asi bych to nezvládla . Navíc by mě musel hodně pomáhat i partner a co si budeme povídat - málokdo by tohle ustál .
Takže bych i řekla,že je vlastně dobře, když děti nechci a nemusim to řešit , protože asi je hrozný chtít ,ale zároveň vědět , že máte limity a byl by to risk .

Už nemůžu

19. května 2017 v 18:45 Květen 2017
Nechci znova vypisovat o co jde a tak podrobnosti jsou v článku " Čekání na boj "( duben 2017 ) . Mezi náma je to snad pořád horší a horší . Neustále lže , prakticky pořád mi maže komentáře na facebooku a to tam neprovokuju nebo tak . Občas mu napíšu maila,že o všem vím a že takhle teda ne . Pořád se vymlouvá ,že on ty komentáře na facebooku nemaže, ale já vim,že jo , koneckonců maže to každýmu , kdo s něčím nesouhlasí . Naposledy chtěl vědět pravdu, proč ho nemusim a tak jsem mu to napsala , což se asi ukázalo jako chyba , nějak jsem si naivně myslela , že to snad pochopí , místo toho se mi vysmál .

Nechápu , co je to za člověka , ať mu napíšu cokoliv je mu to jedno a nic ho nedokáže vyprovokovat a vyloženě mi napsal ,že je rád za negativní věci , ale, že to s ním nic nedělá . Jak já bych strašně chtěla , aby mě poslal do pr.. , začal mi nadávat nebo tak , zní to divně, ale totálně mě vytáčí ten jeho ledovej klid a to , jak je všechno " sluníčkový " a nic se ho nedotkne . Dobře vim, že to jen hraje a nějaký emoce mít musí . Dokáže manipulovat s lidma a bejt hrozně " miloučkej ",ale běda když jdete proti němu , musíte ho mít rádi a to je všechno ok , ale když ne ..Navíc je tak drzej , že dokáže hned druhej den ke mě přijít ( i když ho vidět nechci ) a dokáže se usmívat a dělat,že se nikdy nic nestalo, a že mě má strašně rád - je tohle normální ? . Bavit se o tom , co se stalo se nikdy v tváří v tvář nechce, i když mě by to nevadilo a klidně bych to někdy absolvovala .

Ze začátku jsem měla hodně sil , ale síla už mě začíná opouštět. Jak na takovýho člověka ?

Vítejte

18. května 2017 v 18:51 Květen 2017
Vítám vás na mým staronovým blogu . Už nějakou dobu mi vadilo ,že v názvu mýho starýho blogu "Pavculky " není háček nad Č a protože jiná možnost než založit novej blog není, tak jsem musela konat .. a to i za cenu toho,že ztratim lidi z počítadla návštěv ( protože co si budeme povídat , každej, kdo má počítadlo chce mít co největší číslo ) .Za pár dní starej blog zmizí úplně.

Musela jsem tedy najít nějakej název bez háčků a čárek a nakonec mě napadla hrachajdice , což je vlastně moje přijmení . Články jsem zkopírovala , takže jsou takový bez ladu a skladu a někdy na sebe nenavazujou ,ale jinak to nešlo .

Doufám, že i sem si najdete cestu :)

autorka z pavculky.blog.cz

Trochu jinak

18. května 2017 v 16:48 Téma týdne
Nějak nevim co k tomuhle tématu napsat ( respektive něco , co nenapsalo dalších 100 lidí stejně ), ale protože jsem si dala závazek ,že něco napíšu ke každýmu tématu tejdne , zkusim to tentokrát netradičně - pár vtipů na téma blázni :
Pacient vejde do ordinace psychiatra a povídá: "Doktore, musíte mi pomoci. Jsem schizofrenní." "Nebojte se, my čtyři to určitě zvládneme."
Říká, že je se vším spokojen. Jinak je v pořádku. zdroj: Archiv Psychiatrické léčebny Bohnice.
"Jak se cítíte?" "Ale vždycky po záchvatu mám takové divné svírání." "A jak dlouho to už trvá?" "Než mi sundají kazajku."
"Proč ses sám vrátil z útěku?" "Protože mě poznala jedna baba." "A jak si to poznal, že tě poznala?" "Řekla mi, že utíkám jako blázen."
Jde blázen po ulici a táhne za sebou na vodítku cihlu. Vidí ho polda a říká si: "Udělám si z něj legraci." Přijde k němu a povídá: "Jé vy máte ale hezkého psa." Blázen mu odpoví: "Jste normální, vždyť je to cihla!" Naštvaný polda odchází. Blázen se otočí na cihlu a říká: "To jsme ho ale vypekli viď Alíku?"

Čas pro mě

18. května 2017 v 16:47 Téma týdne
Jak vypadá chvilka pro mě ? . Jakožto pro introverta jsou pro mě takový chvíle hodně důležitý . Ofrknout si od lidí a zavřít se do klidu, kde jsem sama svým pánem . Miluju jen tak sedět a poslouchat klid v bytě , kdy je slyšet třeba jenom lednička . Miluju si v tichu číst , miluju bejt venku a poslouchat zpěv ptáků . Paradoxně mám ráda ( i když jen jednou za čas ) křik plnýho stadionu na fotbale . Mám ráda i tu chvíli, kdy dávají něco pěknýho v televizi a abych si to užila, tak nepotřebuju k tomu u sebe dalšího diváka . Hodně třeba ráda jezdím na trhy se kouknout , kde nemusim nic kupovat a stačí se tam projíždět . Jak už jsem se jednou zmínila ráda navštěvuju zaniklý obce po válce , tam mě to nabíjí energií neskutečně , Baví mě prodávat na fotbale fanouškům bulletiny - a jak jsem zjistila, přestat nejde, i když už jsem několikrát takový cukání měla . Už to tak nějak ke mě patří .
Takhle to asi vypadá,že jsem hodně akční , ale je to jen zdání . Nesedím pořád jen doma , ale mám ráda ten pocit, když se z nějaký akce dostanu domů . Zavřu za sebou dveře a přivítá mě ten klid . Tohle je ta moje nejoblíbenejší chvíle ze všech .