Mám odvoleno

Včera v 16:46 |  Říjen 2017
Tak jsem dneska byla volit, ačkoliv ještě včera večer jsem myslela,že nepůjdu . Nevěděla jsem koho volit pořádně a taky na úřadě, kde je volební místnost jsou schody . Mohla jsem si říct o urnu domů ,ale už na to bylo pozdě . Tak jsem si vzala sebou mámu jako doprovod a modlila se, aby měla sílu mě vytáhnout do schodů. No, neměla.. tak šla dovnitř a zavolala si 2 členy komise , jestli by mě nevytáhli - pán v důchodovým věku a paní asi tak 50 kilová :D . Ale zvládli to . Jsme nejspíš jedinej městskej úřad široko daleko , kterej je nepřístupnej vozíčkáři a to ani plošinou :( . Pak se divte,že jsem tam byla naposledy při volbě prezidenta , ono když jsou tam takový podmínky, moc se vám tam nechce .

Ve volební místnosti to pokračovalo , nevešla jsem se tam s vozíkem za plentu - málo místa , takže jsem svojí volbu dělala naprosto veřejně, protože jsem tam musela sedět z boku a každej na mě viděl :D . Kdyby mě odvezli někam do rohu vyšlo by to nastejno :D . Ještě mám v plánu jít tam na volbu prezidenta a už teď se na tu cestu a všechno kolem psychicky připravuju, protože situace s bariérovostí onoho místa zůstane stejná ( anebo poprvé využiju urnu domů ).

Každopádně i přes překážky mám odvoleno . Nejsem si jistá,že to "moje" bude mít úspěch , ale snad malinko jo . Nechtěla jsem totiž volit ty zavedený , největší strany. A stejně dle mě to ty největší zase vyhrajou . Ale co, byla jsem volit a tak nejsem ten typ člověka , co volit nejde a pak si stěžuje na výsledky a to je hlavní :) .
 

Aktuálnost West Side Story

Čtvrtek v 20:17 |  Říjen 2017
Letos na jaře jsem byla v divadle. Přiznám se,že nejsem divadelní fanda a muzikálů už vůbec ne . Šla jsem jen proto,že jeden účastník vypadnul, tak, aby nepropadnul lístek. Byl to muzikál West Side Story . Znala jsem to podle názvu ,ale přiznám se,že jsem nevěděla o čem to je . Jsem to ale ostuda , co ? ale jak píšu není to moje parketa takový věci . Co si pamatuju, tak mě to moc nebralo - příběh o tom ,že rasismus byl a bude a že pro přistěhovalce tu není místo . Milostnej příběh mě taky nebral a obzvlášť když to skončilo , jak to skončilo - smrtí .

Víc jsem o tom začala přemýšlet , když se v televizi objevila zpráva ,že americkej prezident chce deportovat nelegální přistěhovalce . Nebudu to rozebírat , jak je to z hlediska jejich zákonů a systému , protože to ani nevim . Možná má pravdu a měli by přistěhovalci odejít , možná ne . Faktem je ,že Amerika je země přistěhovalců , je to takový podivný a i ten pan Trump mě zrovna nesedí , ale o tom psát nechci . Z morálního hlediska je tohle rozhodnutí špatný , kolik rodin se tim rozdělí ? . V televizi byla nějaká nelegální přistěhovalkyně myslim ze Salvadoru . Musela opustit rodinu tuším do pondělí , měla 2 děti a manžela , dětem to prý neřekla do poslední chvíle, protože nevěděla jak . Děti v USA zůstaly, nechtěla je vzít zpátky do svojí vlasti odkud utekla před násilím a bídou , ona svoje děti neuvidí 10 let . Paradoxem je,že kdyby do Ameriky přišla o rok dřív , tak deportace by se jí už netýkala .. Kolik je tam takových lidí a rodin, který se musí rozdělit nebo pak žít ve strachu , když zůstanou ? .

A opět se mi vybavilo West Side Story - konkrétně píseň "America " a text "life is all right in america, if you're all white in america " . Když se nad tím zamyslíte pořád to platí , pořád je to o nějaký nenávisti k někomu a k nečemu . Co dodat ? snad jen popřát lidem, co hrozí deportace ,aby to nedopadlo jako na konci onoho muzikálu a věřit,že třeba jednou bude svět žít spolu bez předsudků ,ale momentálně to je jen utopie ...

Je to zvláštní

Pondělí v 16:24 |  Téma týdne
Budu tady psát o jednom člověku, moji pravidelní čtenáři ho už dobře znají, ale snad prominou , že tady budu psát věci, který už jsem psala .
Od samýho začátku máme hodně zvláštní vztah - jedná se o tiskovýho mluvčího "mýho" fotbalovýho klubu . Začalo to tim,že nahradil v tý pozici mýho blízkýho přítele . Ten přítel odešel a samozřejmě, že tohle jsem nemínila překousnout . Byly doby , kdy jsem ho nemusela ( hodně slušně řečeno ) a dokonce jsem se k tomu i přiznala a šlo ven všechno . Svoje dělalo i to,že od samýho začátku měl o mě zájem ,ale já o něj ne , takže mě to i vadilo , protože mě od první chvíle připadal jako hroznej blbec . Když jsem mu " přiznala barvu " , tak jsem myslela ,že se mnou přestane komunikovat , ale začal ke mě bejt ještě lepší než kdy předtim , což mě iritovalo, protože jsem o něj neměla zájem a chtěla jsem ho tím od sebe odehnat .

Někdy to bylo až vtipný - například když jsme s ním a více lidma měli schůzku , tak si pokaždý sedl naproti mě , objednal si stejný pití a dělal všechno stejně .. dokonce si vzal i černý triko , protože ví,že černou miluju . Bylo mě i trochu trapně,že on o mě tak usiluje a já o něj ne , koneckonců já vím, co je to bejt nešťastně zamilovaná , vím to celej život . Někdy až po roce se to pomalu začínalo měnit. Ne,že bych ho milovala , to fakt ne , ale řekla jsem si ,že zvolnim , protože jsem mu fakt dávala zabrat . Zpětně mě to moje chování hrozně mrzí, byla jsem kráva .

Pořád jsme na stejným bodě - takový nic .Nečekala jsem nějaký velký zvraty ,ale malinko změnu jo , nepřišla. Nedávno jsem si dodala odvahu a pozvala ho na kafe , řekl,že by šel ,ale nemá čas . Už je to měsíc a stále nic , nevim, jestli mu to nepřipomenout .. Každopádně od tý doby se to nějak zhoršilo , nevim, jestli dostal strach a nebo jsem se mu líbila víc jako "nedostupná ". Chová se fakt jinak - třeba ho mailem oslovim jménem, on mě ne , to samý v realitě . Přitom dřív mě říkal jménem automaticky . Možná je to i tom, co jsem mu kdysi psala, jakože já ta "zlá" je najednou teď hodná . Paradoxně od doby , co se s nim chci sblížit chová se odtažitě , jakoby se ty naše role prohodily. Kvůli němu jsem změnila svoje myšlení, což vůbec nebylo snadný a stejně nic z toho. Něco tam u něj je, něco co tam dřív nebylo . Takový - MÁM TĚ RÁD,ALE ...
 


Seznamka - co vlastně chceme ?

11. října 2017 v 14:35 |  Říjen 2017
Minulej tejden jsem se jednoho večera nudila a přihlásila jsem se na nově vzniklou seznamku pro handicapovaný . Předem říkám,že nejsem a nikdy nebudu fanoušek seznamek a tohle jsem brala čistě jako zabití nudy . Zaregistrovala jsem se , dala si na profil svou fotku ( což dělám málokdy ) , vyplnila základ - nejsem typ, kterej by do profilu vypsal všechno , protože o čem si pak psát , že jo. Vyplnila svůj handicap a aktivně jsem začala psát všem pánům přiměřenýho věku zprávu se stylu "ahoj, jak se máš " . Jak už jsem psala, tak šlo o zabití nudy , takže jsem nechtěla sedět a čekat . Napsala jsem asi 10 zpráv a odepsali mi jen 3. A všechno to skončilo po tom , co se zeptali na zájmy a na mou povahu - nejsem zvyklá lhát a přikrášlovat se, takže po pravdě - tichej introvert se zájmama v knížkách , blabla..

Dřív jsem chodila na seznamku se zdravýma a občas to ty kluky oslovilo , i když to možná jen předstírali, ale nikdy se se mnou nepřestali bavit na základě mojí osobnosti a zájmů . Ale tihle ztratí zájem hned . Možná je to tím ,že jako já i oni to neberou vážně tuhle seznamku . Vždycky jsem si myslela,že když to zkusím mezi svýma , tak to bude lepší - nikdo se mnou nepřestane komunikovat , když jim řeknu ,že jsem na vozíku , jako se to stává v "normálních" seznámkách , že budou tolerantnější a ne tak vybíraví . Jenže opak je asi pravdou . Nevim, co ty lidi čekají - je to seznamka pro handicapovaný a tak je asi jasný ,že tam nikdo nebude dokonalej . Nebo třeba vozíčkáři nechtějí holku na vozíku , protože chtějí někoho "zdravějšího " ? . Nebo naopak zase někdo s lehčím handicapem nechce nikoho s větším ?


Tohle už je fakt na hlavu a hodně nemile mě to překvapilo . Tak , kdo je tady vlastně horší ? ty zdravý , který s postiženým člověkem nechtějí nic mít ,že by jim kazil image a nebo ti s handicapem , který zase nechtějí mít nic vlastně se stejným člověkem jako oni , protože by jim vlastně taky kazil image ? . Něco je tu špatně ..

Smůla za smůlou

10. října 2017 v 12:00 |  Říjen 2017
V neděli rodiče odletěli do Egypta. Při odchodu z mýho bytu mě máma tak meziřečí řekla ,že dala svoje náhradní klíče od bytu co má bráchovi . Že prej, kdybych něco potřebovala , cože ?? . Co si to dovoluje mu dát moje klíče a neříct mě to ? Ono nestačí,že se sem brácha určitě sám pozve na návštěvu a já nevim, jak říct,že tady žádnou návštěvu nechci . Vždyť sem může kdykoliv přijít a odemknout si :(. Až se máma vrátí , tak to ještě pořešíme .

Včera jsem večer před spaním šla na facebook a mezi doporučovanýma přátelema se mi objevila manželka toho, co už pro mě neexistuje . Co to sakra je ? Jeho jsem si z přátel už vymazala .. nějaká paranormální aktivita ? Vůbec jí neznam , nikdy jsem jí v přátelích neměla , tak co mě jí nabízí ? Tohle je fakt už totálně ujetý . Potřebuju zapomenout , ale "něco" to asi nedovolí. A vůbec "bomba" by byla, kdyby se vrátil zpátky do klubu , to už fakt nevim co bych dělala .

Konečně mi skončila rehabilitace a tak jsem se rozhodla jet po dlouhý době do města . Nakupuju už vánoční dárky . Koupila sem mimo jiný porcelánový prasátko a doma jsem zjistila,že se cestou rozbylo . Zítra pojedu koupit nový .

Přijedu z venku a u souseda nějaký dva chlapi , odemykam byt a zjišťuju ,že sou to Jehovisti . Soused je brzy vyprovodil a už si to štrádovali ke mě . Tak jsem na ně zakřičela , ať jdou otravovat jinam ,že to tady stejně nikoho nezajímá a oni šli :D . Tohle fakt nemam ráda , nehledě na to,že nikdy až do bytu nelezli a zajímalo by mě , jak se vůbec dostali do baráku .


Vzhledem k tomu , jak mám zatim "ohromný štěstí " na všechno , tak doufam, že na mě nepřijede celá ta jejich sekta a nevymyjou mi mozek :D . Fakt, zatim smůla za smůlou ..

Stíny

9. října 2017 v 13:54 |  Téma týdne
Stín za oknem - asi jako každýmu se mi vybaví něco hororovýho , negativního . Mě se stín za oknem často objevuje, ale nikoliv od zloděje , i když bydlim v nezvýšeným přízemí , ale od sousedovo koček . Chová jich několik v jednopokojovým bytě ( ale v pohodě, nic není poznat ) . Na balkoně si nechal natáhnout síť a kočky mu často lezou po balkoně . Není to zrovna moc příjemný , když v noci šramot a najednou v okně vidíte stín kočky . Ale protože bydlim u zoologický zahrady a doslova přes ulici mám vlky , medvědy a bůhví co , co vydává leckdy strašidelný zvuky , tak nějaká kočka mě přece nemůže rozhodit :D :D .

Pak je stín, když se stmívá a nebo stín od lamp na ulici . Miluju svit lamp obzvlášť teď na podzim , když se brzy stmívá a úplně nejlepší je , když venku fičí studenej vítr , prší a já vim, že už nikam nemusim . To si pak rozsvítim svojí lampu, která svítí načervenalou barvou a v kombinaci s barevnýma stěnama v bytě to nemá chybu . Uvařím si čaj , zabalim do deky a čtu si. Všechny ty temný stíny jsou venku ve tmě za oknem a je to hrozně fajn :).

Neznámý na lavičce

7. října 2017 v 12:16 |  Říjen 2017
Na kraji našeho sídliště je parčík, kde už skoro rok sedává na lavičce bezdomovec . Vždycky ho vídám , když jedu do města . Tenhle bezdomovec je ale jinej než jak si ho asi člověk představí - má slušný a čistý oblečení , není po něm žádnej bordel , odpadky nebo flašky od alkoholu . Prostě jen tak sedí s pár taškama a spacákem . Sedí a dívá se kolem sebe , na nikoho nepokřikuje , neopíjí se atd. Prostě nezapadá do tý škatulky "typických " lidí na ulici . Nedávno se oholil a překvapilo mě , jak je mladej, řekla bych tak o něco málo starší než já . Je pravda,že vousy dělají člověka starším . Dokonce jsem ho ze začátku považovala jen za nějakýho turistu, kterej odpočívá na lavičce a že nemá kam jít by mě nikdy nenapadlo . Nevím, čím to je , ale od začátku mě přijde sympatickej , ačkoliv nevim , jakej je a nikdy jsem ani neslyšela jeho hlas , takže ani nevim, jestli je Čech nebo cizinec . Jde z něho něco dobrýho a nikdy jsem se ho "nebála " nebo neměla divnej pocit .

Docela by mě zajímal jeho příběh , jak se ocitnul na ulici, je totiž poměrně zvláštní , že je tam vždycky sám . Většinou tihle lidi jsou ve skupinách nebo aspoň ve dvojicích . Nikdy k němu nepřišel další bezdomovec . Buď udělal něco zlýho, že ho ostatní vyloučili a nebo nechce patřit mezi ně . Docela zajímavý je i to , že sedí v místě prakticky hned vedle hlavní silnice, takže na něj každej vidí a nebojí se třeba ,že na něj někdo pošle policajty, nemá potřebu se schovávat . Zase na druhou stranu , když se chová slušně, i to ho možná ukryje . Přece jen lidi by si spíš všimli někoho , kdo o sobě dává víc vědět . Tenhle na tý lavičce v poklidu sedí a žije si ten svůj život ..
Nikdy jsem takovej typ bezdomovce nepotkala - vždycky se mi vybaví špinavej, ukřičenej ožrala, jakých je u nás ve městě spoustu , ale tenhle je pravej opak .Uvidíme, jak dlouho u nás ještě bude , třeba jednoho dne odejde zkusit hledat štěstí jinde . Každopádně bych mu to štěstí a domov přála . A pokud máme mít "svýho" bezdomovce , tak jsem ráda,že je to právě on - slušnej člověk .

Online a offline

5. října 2017 v 10:28 |  Říjen 2017
Tý jo , přes všechny ty události jsem úplně zapomněla napsat , že už mám konečně internet ! Byli tu a mimo jiný i ten hezkej chlapec, takže takový menší plus :D . Strávili tady opět poctivý 3 hodiny , ale jejich třetí návštěva konečně přinesla úspěch . Nakonec teda ten kabel ze střechy protáhli přes sklep . Kabel prý měří 70 metrů a tvrdili ,že delší nikdy nenatahovali :D . Stejně je docela zvláštní ,že v dnešní době je to takovej problém . Já si třeba myslim,že když si už najdu společnost , která se internetem zabývá, tak to beru tak , že na to mají nějaký svoje vychytávky a že to půjde . A místo toho u mě byli x krát , nevěděli jak na to a ještě si pozvali další lidi , takže to u mě bylo jako v tom filmu o tý malý Lucii , jak se jí domů sjížděli všichni instalatéři a bůhví kdo . Růžová 15 hadr :D . Nevím, možná to bylo fakt tak složitý nebo pánové ještě nebudou tak zkušený, těžko říct.
Každopádně je to konečně všechno za mnou a doslova to bylo za minutu 12 , protože ten den mi končil starej internet . Dneska tu anténu na střeše čeká zatěžkávací zkouška - má bejt silnej vítr , tak doufám,že ta anténa nespadne , by mě už kleplo , aby zase museli přijet a je asi taky . Napočtvrtý už je fakt vidět nechci .

Jinak jsem novej internet hned využila k tomu, že jsem si na facebooku vyhodila z přátel kamaráda, jak jsem avizovala . Pro jistoru jsem si ho i blokla, aby se mnou už nemoh navázat kontakt. Když už tak se vším všudy . Od tý doby se mi tak nějak volnějc dýchá a hlava už nad ním nepřemejšlí , on už neexistuje a podle mě měl přestat pro mě existovat už dávno před tím než se tohle stalo . Minulost je minulost a teď vykročit tou správnou nohou do budoucnosti :).

Jak to chodí na rehábce

4. října 2017 v 14:42 |  Říjen 2017

Chodím na rehabilitaci s krční páteří - dávají mi na krční páteř ultrazvuk , kterej po aplikaci celkem bolí ,ale tak to má bejt :D .Nejsem masochista ,ale je tím poznat,že se něco tam děje a léčí se to . Pak dostávám za krk takovej teplej polštář , nevim jestli elektrickej ? , ale je to hodně příjemný a hlavně nenáročný :D . Sestra na ultrazvuku je taková podivná a s nikým se nebaví , což mě ale jako introvertovi ani nevadí :D . Jo a zmínila jsem se ,že z některých oken nemocnice , kde ta rehabilitace sídlí je vidět na moje sídliště ? Působí to na mě až takovým uklidňujícím dojmem :D . Je to fajn ,že se nemusím trmácet někam přes celý město MHD a během snad 10 minut jsem "pěšky" doma . Je to taková menší nemocnice , takže i to je celkem fajn, že to není 30 patrová budova , která pojme celý město .

Po polštáři jdu cvičit k rehabilitační sestře - při první návštěvě jsem měla tu , co loni , takže super . Navíc je fajn , že toho moc nenamluví jako já , maká a dá se s ní bavit ( teda jako když jsem ochotná se bavit :D ) . Jenže v pondělí mě čekal šok, byla tam úplně jiná sestra , kterou jsem nikdy neměla ! . Hned z první věty jsem poznala ,že "tohle teda nebude ono " , už nějak z toho jejího hlasu - takovej tichej , jemnej, uspávací. Navíc na mě mluví jako k nějakýmu polo dítěti , což taky rozhodně nepřispívá k tomu , abych si jí oblíbila . Hned na mě začala jak tu krční páteř mám špatnou ( tak kvůli ní tam taky chodim ) a dokonce usykávala bolestí místo mě :D . Úplně mě iritovalo jak se divila, jak moc ten krk mam špatnej - si pak připadam jako nějaká zrůda :D . Nelenila a začala mi ukazovat nějaký cviky a zjistila jsem, že její oblíbený slovo je " pocitově ", pocitově mám cvičit , pocitově mám správně držet hlavu a vůbec všechno dělat pocitově , ale já bych jí nejradši pocitově jednu natáhla :D . Navíc mám za to , že když už tam sem,že by mě měla ty svaly masírovat ( ta první to dělala ) . Ale tahle jen stojí a dává mi pokyny . Ze začátku jsem si říkala, kolik málo mě doktorka tý rehabky napsala , ale příchodem týhle sestry se mi to zdá dlouhý až až . Nemam ráda takový ty přecitlivělý sestřičky .

Jinak na týhle rehabce je zajímavý to ,že na ten utrazvuk a polštář chodim přímo na lůžkový oddělení rehabilitace , takže můžu nakukovat do pokojů , pokud mají otevřeno atd . Neříkejte,že vy byste to nedělali :D . Navíc tam chodim v pravý poledne, takže zrovna když jim rozváží obědy a krásně to tam vždycky voní . Jen teda nikdy se se mnou o jídlo nerozdělili , ale bůhví , jak tam vaří, protože pořád je to nemocnice ( nějak si to přece odůvodnit musim, ne ? :D ). Taky poněkud zvláštní je cvičebna, ne,že by byla nestandartní ,ale musím sjet výtahem o patro níž . Nevim , proč to nemají na tom lůžkovým rovnou ,ale podle mě to mají rozdělený ,že ty ambulantní cvičí jinde . A taky je podivný , že jsem nikdy neviděla nikoho dalšího, že by chodil taky ambulatně buď přede mnou nebo po mě , neznam žádnýho " spolu ambuláka " :D. Že by tam všichni byli na lůžkovým ? Jako bych tam byla sama , což mě trochu děsí na jednu stranu :D
Takže tak, už mi zbývá tam jít jen 2 x a konec , což se díky tý sestře budu i těšit :D .

Snad se to obrací k lepšímu

3. října 2017 v 10:46 |  Říjen 2017
Dneska od rána vyložně leje . Jelikož dneska nemám rehabilitaci říkala jsem si ,že když mám čas , tak bych se mohla jet podívat do města . Jenže prší tak vydatně,že to nejde . Jela jsem akorát do města autobusem nakoupit a zase zpátky . Na zastávce mi jedna slečna sama od sebe přišla a dala nade mě svůj deštník , což bylo hodně milý a tak nějak mi to zahřálo u srdce :). A co je u mě novýho ? .

Předně -už je to ( snad ) pryč ta věc s tou kamarádovou svatbou. Hned druhej den jsem si naordinovala menší výlet s rodinou , jen prostě nezůstat sama se svýma myšlenkama . Poté mi večer přišla od něj zpráva na tu mou gratulaci , že děkujou a že to byl pro něj krásnej den . Nevim , co se stalo , ale už jsem si řekla dost , tohle nemám zapotřebí . Udivuje mě , že mu ani nepřijde , že mě tím ubližuje ( přitom dobře ví, že z mojí strany vždycky bylo něco víc ) a ani se nepozastaví nad tim, že mi to neřekl , co chystá a já se to dozvěděla až přes jeho facebook . Nehledě na to , že si občas píšeme a každej náš rozhovor začíná otázkou " jak se máš " či " co je novýho " Ta svatba mě tolik nevadí jako to , jakým stylem jsem se o ní dozvěděla ( já bych mu o svojí svatbě aspoň řekla ) . Prostě tohle se nedělá a hodně se mi to dotklo , jakože mu nestojim ani za to , aby mě to oznámil . To mu jen tak neodpustim .


Prostě po tý jeho zprávě jak bylo nádherně , už jsem si řekla dost ! Od tý doby jsem neuronila ani slzu . V neděli jsem teda šla na brigádu a na fotbal , i když jsem se bála, protože tam to s ním všechno začalo , ale vůbec mě to nevadilo , neskutečně jsem si provětrala hlavu a udělalo mi to dobře . Včera jsem sice dostala nabídku , jestli chci na zápas český reprezentace , kde on dělá mluvčího , ale odmítla jsem to . Byla bych blázen tam jít a potkat ho tam , zase bych akorát spadla do těch sraček , ze kterých jsem se pracně dostávala . Jen doufám,že mě tam nebude lákat na setkání i on .

Přišla jsem na to,že jestli mám jít dál , tak se od něj musim úplně odstřihnout , nevyhledávat akce , kde by se mohl vyskytnout atd . Dělat ,že neexistuje , i když uvědomuju si, že jsme spolu strávili pár hezkých let . Koketuju i s tím ,že si ho vyhodím z přátel na facebooku , Udělat za vším tlustou čáru a začít znova . Jenže mě to trochu komplikuje ten fakt ,že on si myslí, že jsem v pohodě a že mi nic nevadí a bude asi hodně nápadný si ho smazat zrovna když je pod čepcem . Ale já musim veškerý kontakty s ním přerušit - jsem člověk, kterej žije hlavně v minulosti a vím, že z tohodle kruhu bych se nikdy nevymotala . Takže radikální řez ..

Kam dál