Můj život s asistenty

Dnes v 12:40 |  Leden 2018
Asi jako každej vozíčkář jsem i já potkala osobní asistenty , i když trochu jinak než většina . Na základce jsem byla integrovaná ,ale pojem asistence jsem vůbec neznala , protože v tý době prakticky ještě neexistovala . Nikoho jsem ve třídě neměla - jen máma mi o velký přestávce chodila dávat svačinu a pomoc mi na wc . A šlo to .

S tím pojmem asistent jsem se seznámila až na střední škole. Byla jsem ve škole pro tělesně postižený a tam je měli , respektive jen ten, kdo ho opravdu potřeboval . U nás ho měl můj spolužák , kterej nechodil , nemluvil, nedokázal se najíst ,ale navzdory tomu byl hodně chytrej . Dostal asistentku - mladou slečnu . Celá naše třída se s někým takovým setkala poprvé , takže začátky byli docela rozpačitý a slečna nám tam docela i vadila , bylo to divný,že tam je někdo navíc . Všechno to změnilo když se kluci zeptali , jestli když je s náma i o přestávkách , donáší učitelce, co děláme . Ŕekla ne , takže jsme jí vzali na milost :D . Já si s ní rozuměla asi nejvíc- byla taková tichá, umělecky zaměřená , ale dokázala se zároveň i rozjet , přesně na moje gusto.

V druháku už jsme jí neměli , ale nechala se tam zaměstnat jako vychovatelka ve družině , takže jsme se občas potkali a povídali jsme si . Na její místo přišel tentokrát asistent , kluk o 3 roky starší než já a ten byl úplně jinej - takovej flákač ,ale mě se to líbilo ,že nebyl takovej vážnej - učitelům teda moc ne :D . Brzo jsme se skamarádili ( vždycky jsem tíhla spíš k zaměstnancům než ke "klientům " ) a byli jsme nerozlučná dvojka , což se opět nelíbilo okolí , protože techtle mechtle mezi žákem a asistentem byly zakázaný, i když nám oběma bylo tenkrát přes 20 . Nicméně nic jsme spolu nikdy neměli , i když jsme byli dost pod drobnohledem a moc nám to okolí nevěřilo .

Škola skončila a já se nastěhovala na takový tréninkový bydlení - klasika- vařit si sama , uklízet , dojížděla jsem na angličtinu . Prostě připravit se na život . Tam jsem měla asistenty , který studovali vysokou, sice trochu jiný než ty ve škole ( přece jen asistent pedagoga a osobní asistence je něco jinýho ) ,ale byli fajn, taky takový akčnější atd. a doprovázeli mě na různý akce kam jsem chtěla , jen pokaždý to byl někdo jinej a to se mi moc nelíbilo , pořád si na někoho zvykat , mám radši stálost . Jiný asistenty jsem měla i na odjezdy k rodičům . Jezdívala jsem vlakem z Prahy do Plzně a pak ještě 30 km domů , tak mě doprovázeli na nádraží . Každej pátek .

Další setkání s asistencí a zatím poslední bylo když jsem se nastěhovala k sobě do bytu a Praze jsem dala valé . Nikoho jsem tu neměla a neznala a tak jsem zkontaktovala místní charitu , aby mě pomohli začlenit se a ukázat kde co je . Jedna asistentka za mnou chodila jednou týdně na hodinu a půl tuším a vždycky jsme někam vyrazili . Ukázala mi jak jezdit autobusem , protože v Praze jsem jezdila jen metrem , navštívili jsme pár výstav, muzeí a takhle . Jako nebyla špatná, ale byla jsem z Prahy zvyklá na jiný chování . Tam byli mladý, akční a tahle ? sice taky mladá , ale jiná , moc vážná , žádný nápady , prostě jen dělala svou práci a nic navíc jako to dělali ti ostatní .

Časem už jsem všechno věděla co a jak a nebylo kam už jezdit , tak jsem asistenci zrušila - ta slečna mě hrozně nebavila . Než ke mě přišla , tak mi říkali ,že Veronika je nejmladší asistentka ,co mají a že mám štěstí,že jsem vůbec nějakou dostala , protože jich mají málo , takže jsem si říkala, že to bude fajn . Já chápu ,že ne každej je aktivní extrovert ,ale tohle bylo spíš depresivní , nic mi to nedávalo a ještě za to platit . A občas mi přišla i taková drzá a podivná . Byla jsem zvyklá na něco jinýho z Prahy. Na parťáky ,ale tahle partačka být nemohla, aspoň z mýho pohledu a asi ani já jsem jí k srdci nijak nepřirostla . Možná to bylo i tim,co měla ta charita za klienty - starší lidi a důchodce , takže ona se tak chovala i ke mě jako k seniorce , ačkoliv nás věkově dělilo jen pár let . Už i já jsem se jí občas snažila "rozproudit" ,ale nešlo to . Nevím, jak moc mohla ovlivnit, aby to bylo lepší nebo ne . Třeba ty vnitřní pravidla u nich jsou opravdu takový bez šťávy a nebo jí to takhle vyhovovalo i osobnostně , těžko říct . Upřímně - tahle osoba mě vůbec nechybí a byla jsem ráda ,že jsem asistenci celkem brzo odřekla . To jsem radši další "taje " města objevovala sama .

Ale musím přiznat ,že jinak se mi stýská i dneska po těch lidech - hlavně po těch školních asistentech. Fakt tam byli všichni hrozně super , i když nebyli zrovna " vaši ". Neříkám,že jsem si jich ve škole nevážila ,ale člověk to bere jako samozřejmost ,že jsou milý , nejsou tolik sešněrovaný a kdyby to šlo, ráda bych ty časy vrátila , prožít to všechno znova . Člověk je na něco zvyklej a bere to jako normu ,že to tak mají všichni ,ale pak se objeví nějaká ta "Veronika",prostě úplnej opak a je to tvrdý vystřízlivění .
 

Co koupit mámě k 60 ?

Úterý v 19:35 |  Leden 2018
Za měsíc bude mít moje máma 60. narozeniny , takže opět vyvstala otázka : CO KOUPIT ? Jsou to kulatiny a tak má člověk zakodováno , že něco drahýho a lepšího . Jenže co ? máma ta řekne,že nic nechce a že všechno má . Nemá ani nějaký koničky , což to ještě víc komplikuje . Nečte , nemá ráda ruční práce , nemaluje , nic nesbírá, není na kosmetiku , nic . Dokonce nepije ani víno nebo tak . Má ráda křížovky, ale knihu křížovek jsem jí dala na Vánoce . Napadnul mě poukaz někam ,ale na to samotná nemám peníze , i když možná s něčím přijdou sourozenci , takže bych i jim peněžně přispěla . Chtěla jsem jí dát i něco jen za sebe .

Nezbylo než zapátrat po internetu a k mýmu překvapení , taky dost lidí nevědělo , co dát ženě k 60 . Zmiňovali nádobí do kuchyně ,ale to mě připadá takový jako , že jí vidím jen u plotny . Nicměně mám ráda humor a našla jsem hůlku pro důvodce se zvonkem :D . Váhala jsem, jestli si to objednat, ale nakonec jsem to zavrhla , protože nevím, jak by to vzala . Rozhodně jsem nechtěla kupovat něco se 60 , protože toho dostane dost a dost a taky mi to přijde málo nápaditý . Tahle věc hned napadne jako první každýho . A napadlo mě koupit dekoraci a rovnou takovou tu kovovou lucernu .

Ráno jsem vyjela do města , ale nikde jí neměli , byla jsem snad v 6 obchodech a nic . Jasně, mohla bych si jí objednat po internetu , ale mám to radši, když to vidim a můžu si to odnést hned . Taky mám pořád takový obavy ,že to nedojede včas a nebo se to cestou rozbije . Takže dneska jsem musela něco koupit , protože mám ráda, když je pak už klid . Byla jsem ve městě víc jak 3 hodiny a lucerna nikde . Nakonec jsem koupila velkou konev tu z obrázku a zítra do ní dokoupím mámě její oblíbený kafe .

Dokonce už ani nemám pocit,že bych jí měla koupit ještě něco a že je to málo . Je zbytečný soutěžit s někým , kdo dá lepší dárek, o tom to není . A když někdo dá ? může se to stát ,ale rozhodně se z toho nezhroutím . Je to stejně tak nějak jen v našich hlavách, že to musí být něco top . Já jsem spokojená a mám radost,že už jsem dárek nakoupila :).

Bohužel intuice nezklamala

Pondělí v 11:35 |  Téma týdne
Vnitřní hlas - čili intuice . Někdo jí má a někdo ne . Spousta lidí vidí někoho a na první dobou odhadne, jakej ten člověk bude , i když ho třeba v životě neviděli . Třeba já jsem byla dneska ráno se ostříhat . Nemám svou kadeřnici a ani to tam tak nechodí , tak nikdy nevím , kdo na mě vyjde . Tak nějak se mi to jedno , hlavně,že se ostříháno .

Přijela jsem tam před otevírací dobou a hned jak se paní blížila či spíš možná ještě slečna , bylo mi jasný, že to nebude nic fajnovýho . Byla jsem objednaná na 9:30 a přede mnou byl pán . Kadeřnice na pána za celou dobu nepromluvila , ani žádnej pokyn " držte hlavu "nebo tak . Už to bylo podivný , protože kadeřnice většinou mluví až moc . Pak jsem přišla na řadu já - ještě jsem ani nedojela k místu a už na mě začla , že nemam umytý vlasy . Vlasy si přímo tam mýt nemůžu , protože s vozíkem to nejde . Vlasy jsem měla umytý z domova ,ale protože nosim zimní čepici , vždycky se mi pod ní nějak znusí a vypadá to ,že je mam mastný . Tak jsem jí to řekla a ona furt řeči a že mě teda milostivě vezme ,ale,že by se na mě taky mohla vykašlat . V tu chvíli , kdybych měla jinou možnost jet jinam, což bohužel nemám , otočim se a odjedu. Navíc tam byla sama,takže nešlo přejít třeba k její kolegyni . Většinu účesu mám strojkem , paní si na nějaký něžnosti rozhodně nepotrpěla a div mi neudělala strojkem do hlavy díru a opět ani slovo- jen naštvaný brblání , že mam hrozný vlasy .

Na konci mi naštvaně řekla , že si mam odjet kam chci a tim chtěla říct, ať už vypadnu. Tak jsem rychle zaplatila a na cestu mi opět doporučila , ať si příště umyju vlasy a ani neřekla nashledanou . Já neměla slov a do hádek jsem se taky nechtěla pouštět , protože to nemělo cenu . Ale ostříháná jsem a to je hlavní . Tady se bohužel moje intuice , že to bude stát za to potvrdila na 1000 % .
 


Odvoleno ! i s vozíkem do schodů

Pátek v 15:33 |  Leden 2018
Odvoleno ! Přiznám se,že mě nikdy moc politika nezajímala , ale poslední rok jsem jí nějak přišla na chuť , teda spíš volbám . Dřív jsem nechodila , i proto , že u nás je volební místnost po schodech . Jasně, můžu si říct, aby mě přinesli urnu domů ,ale tím,že tam jdu ukazuju lidem, jak to tam mají špatně - jsme nejspíš jedinej městskej úřad široko daleko, kde mají jen schody a pořád se nic s tím nedělá .

Byla jsem relativně nedávno při volbách do sněmovny , úřad samozřejmě s bezbariérovostí za tu dobu nepokročil, což jsem ani nečekala . Tohle byla moje druhá volba prezidenta , při tý první můj favorit nevyhrál a letos to vidím stejně , ale pokud bude druhý kolo půjdu . Nechci tady poroučet jděte všichni k volbám ,ale myslim, že konkrétně na volbu prezidenta by měli jít všichni. Nicméně k akci "Z " . Jako vždycky jsme šli i s mým synovcem , není to z nějakýho výchovnýho důvodu ,ale proto,že u nás bývá každej pátek po školce , tak jsme ho vzali s sebou . Po schodech mě vytáhli před úřadem stojící zaměstnanci , pomáhala i máma . Nevim , co se stalo , ale spadla a pustila mě . Naštěstí jsem se úplně nepřevrátila . Nevim , taky ty ostatní neví , jak ten vozík držet pořádně . Vidělo mě hodně lidí, což bylo i fajn , že si třeba i uvědomili , že tahle budova by měla bejt přístupná všem . Teď jen, aby se s tím něco taky dělalo ..

Ve volební místnosti úplně přeplněno ,že se tam nešlo hnout . Na naší ves něco neobvyklýho . Opět jsem se nevešla za plentu a tak mi sami řekli,že to mám udělat před ní :D . Fakt už jsem se musela smát . Opravdu se nepočítá vůbec s tím , že tam může a chce přijít někdo hůř pohyblivej . Pak zase zpátky s pomocí dolů ,ale už to šlo líp . Dobrodružství , ale já tam budu jezdit dokud to půjde , už jen proto , aby si lidi všimli ,že to tam mají upravit jako ve všech civilizovaných městech . Jenže problém je,že jsem v celým městě na vozíku jediná a kvůli jednomu se nepřetrhnou . Nicméně na druhý kolo jdu zase , takže už by si měli masírovat pomalu svaly ..

Manželské etudy - z outsidera nakonec ten nejlepší

11. ledna 2018 v 13:18 |  Leden 2018
Nedá mi to a musím se vyjádřit k včerejšímu pořadu Manželské etudy . Není snad nikdo , koho by příběh Marcely nějak neoslovil . Před lety jsem to už viděla ,ale to, že bude i novej díl jsem nějak nezaregistrovala , nicméně jsem se včera dívala i na ten novej díl až do konce, protože od toho prostě nešlo odejít .

Ve zkratce : paní se brala s manželem a o pár měsících se rozvedli, ona zůstala sama s dcerou . Žili z ruky do huby , jak se říká . Manžel se o dítě vůbec nezajímal a nějak v tom hrála roli i jeho máma . Další natáčení ten její bejvalej manžel už odmítnul . Další díl byl po 20 letech . Paní žila stále sama ,ale narodil se jí syn , nicméně i táta toho syna jí opustil . Žila s dětma ve starým vlhkým bytě . Vyšlo najevo ,že dceru snad znásilnil v dětství vlastní táta , syn je opožděnej , hyperaktivní a bůhví co ještě . Celý se to točí vlastně okolo shánění práce a školy pro malýho - je problematickej a tak přichází na zvláštní školu , dcera se taky nemůže nikde uchytit a když jo, zase jí vyhodí . Nakonec získá práci v zahradnictví ... Po čase se dozvídá ,že její dceru asi přejel vlak cestou do práce , zemřela , pokud dobře počítám ve 24 letech .

A tak paní žila dál se synem - stěhování a v podstatě to samý s prací u syna, stal se z něj kuchař nakonec ,ale i tak nikde dlouho nevydržel , nedostatek peněz stále trval . Paní po smrti dcery se pokusila o sebevraždu a většinu času trávila v psychiatrických léčebnách . Syn se jí mezitím odcizil a časem se od ní ostěhoval někam na ubytovnu . Jenže ani to neskončilo - porazila ho tramvaj a on skončil na JIPCE , naštěstí přežil , i když se dlouho léčil v rehabilitačním ústavu . Paní opět si chtěla sáhnout na život a opět psychiatrická léčebna . Pak nějaký dluhy měla , hry na automatech . Syn po uzdravení nechtěl s mámou nic mít a odstěhoval se na podruhý. Skončilo to tím , že paní prodělala mozkovou mrtvici a chodí o chodítku ..

První , co mě napadlo bylo , že snad ani není možný , aby si toho tolik " vyžrala " jediná osoba a že je paní sice chudák ,ale má v sobě neskutečnou sílu , protože to se snad nevymyslí ani ve filmu , co všechno musela projít . Ale čím víc nad tím přemýšlím , tak největší chudák je ten její syn . Přišlo mi,že paní svou dceru měla radši než syna a soužití s matkou , která se pořád jen hroutí taky nebylo ono . Vyčet jí,že co se mu stala ta nehoda,že ho vůbec nepodpořila nic a místo toho je někde na psychině . Hodně mě překvapilo , co ze syna vyrostlo za chytrýho a pěknýho syna . Jasně, taky asi nebude svatej , ale neskutečně za ty léta dospěl a to mu vlastně bylo kolem 20 jenom . Dokázat se postavit na vlastní nohy, když žil v rodině v jaký žil je obdivuhodný .

A paradoxně - ten, co byl od malička považovanej za největšího " blbečka " je vlastně teď ten nejvíc schopnej a vyspělej . A můj názor na paní ? míň vykouřených cigaret ( je zajímavý , že ty chudý si na cigarety peníze vždycky najdou ) a asi by to nechtělo jen sedět a lkát nad osudem . Nakonec vlastně přišla o obě děti a asi zůstala sama . Určitě si dost věcí zavinila i sama . Ale tak těžko soudit . A co vy ? viděli jste ? co si o tom myslíte ?

Střípky dnů minulých

10. ledna 2018 v 14:50 |  Leden 2018
Ačkoliv konec týdne ještě není a neočekávám,že by se stalo něco převratnýho- vlastně jdu v pátek k volbě prezidenta , tak jsem se rozhodla ,že si sem napíšu takový shrnutí , co se tenhle týden dělo.


1) V neděli jsme byly s celou rodinou na mojí neteře , která slavila 16. narozeniny a byli jsme pozváni na oběd. Jak se ukázalo tohle byl nejlepší tah, neboť jsme měli svíčkovou a jelikož moc neholdujeme knedlíkům a omáčkám z důvodu tučnosti našich těl , neskutečně jsme si dali do nosu. Až se ostatní podivovali z našich nadšených výkřiků . Teď v neděli jsme zase pozvaný na narozeniny mýho synovce pro změnu , kterýmu bude 6 a zase na oběd , takže už jen to pomyšlení ve mě probouzí, no úplnej org.. , radši to ani nebudu psát :D .

2) Byla jsem se zajet podívat tady na náměstí na asi největší atrakci několika týdnů - u katedrály udělali kovový ruce , takže jakoby tu katedrálu podpírají . Nikdo neví kdy se tam objevili, kdo to udělal a proč , takže záhada . Všichni se na to koukají a fotí ( ani já nebyla vyjímkou ) . Je pravda,že tam k takovým věcem dochází často , že někdo neznámej se " ukáže " . Například tam někdo dělá čepičky a šály andělíčům , respektive jejich hlavám . Nebo v centru města někdo "oblíknul " takhle strom. Je to takový hezký a zajímavý , když to má nádech tajemna . Co už teď nemá nádech tajemna je místo, kde bydlím, protože chytrej čtenář si to jistě již vydedukoval :D .

3) Včera tady byli na odečty vody a tepla . Je to vždycky hrozně akční - upozornění na datum a čas víc jak měsíc předem a nakonec je to asi tak 2 minutová záležitost . Včera zvonek samozřejmě na mě , ačkoliv se ho hrozně lekám , ale pána jsem pustila . Myslela jsem si,že budu první , když už jsem mu otevřela ,ale nakonec jsem byla mezi posledníma, že prej to má podle čísel bytu . Nakonec i dobře, protože mi začal běžet 1 .díl, seriálu na kterej jsem čekala roky a uznejte ,kdo by chtěl, aby ho v takový chvíli někdo rušil takovýma blbostma, no ne ? : D . Přišel až to skončilo , díkybohu - standart juknout do koupelny a do takový kóje co mám na měřič , podepsat a čau . Je divný ,že jsem dostala ten samej papír, co od topenáře a ani k tomu tenhle nic neřekl , že tam mám něco jinak .
Každopádně tihle lidi jsou zvláštní i jinak - chodí oblečený tak nějak domácky - všichni domácí pantofle , trička a jeden borec měl na sobě i tepláky :D . Tenhle měl sice džíny , ale na nohou takový ty domácí " důchodky " s kožíškem a to byl celkem mladej :D . To tu ještě nebylo . Nevim , jestli jsou tak oblečený záměrně , ale fakt všichni vypadají , jako soused z chodby , kterej si jde zkontrolovat měřáky . Nikde nic "firemního" a jakoby tohle měli ještě jako vedlejšák a odskočili si z domova . Nebo aby na nás působili líp ? něco ve stylu, když na dětským oddělení v nemocnici personál nenosí bílý oblečení, aby neděsil děti :D ? .

4) Psala jsem na začátku týdne maila " panu divnýmu " . Ve stylu,že bych si přála opět vykonávat brigádu a jestli můžu a nebude to třeba problém . Jako samozřejmě jsem tu pokoru vůči němu a jim hrála ,ale myslim,že to není na škodu . Ačkoliv si myslim,že "pan divnej " mě to stejně nesežral , protože mě zná už dlouho a tohle ke mě nesedí :D . Nicméně pořád neodepsal ( pořád tajně doufam,,že si sbalí kufry a čau ) , takže lze usuzovat , že během zimní pauzy se nezměnil a že z toho počátečního hodnýho pána je pořád ten vychytralej " drsňák " , kterej se mnou bude a chce dál válčit . Jak chce - koneckonců , ani mě to moc nebavilo , když jsme byli ve smíru . Nuda . Asi oba potřebujeme trochu toho boje a já se začínám těšit ...

Svatba , dítě aneb zase ta poslední z posledních

8. ledna 2018 v 16:35 |  Téma týdne
Původně jsem chtěla psát o nečem jiným ,ale stalo se něco , co moje celoživotně sebevědomí na nule totálně zdrtilo . Jak už asi víte , tak se mi před pár měsíci oženil kamarád , člověk , kterýho jsem vždycky milovala a člověk , o kterým jsem si myslela ,že mě má rád i on mě , byť jako kamarádku . Jenže jsem přišla na to, že já jeho mám ráda víc než on mě . Už nějakej čas jsme se stýkali pouze přes facebook , odešel daleko ode mě . Pravidelně jsme si psali jak se máme a bylo fajn, že já v jeho životě prostě tak nějak pořád byla .

Jednoho dne jsem na jeho facebooku zjistila,že se oženil , což byl pro mě šok , protože jsem to vůbec netušila . Hrozně mě naštvalo ,že mu nestojím za to, aby mi to vůbec řekl , protože to od kamarádů očekávám , koneckonců i já bych mu něco takovýho řekla . Je přece přirozený,že když vám na někom záleží , že chcete vědět o takových věcech a navíc já nechtěla pozvání na svatbu nebo tak , jen , kdyby mi to oznámil. A dozvědět se to po internetu to je fakt pecka . Nicméně jsem mu v počátečním šoku napsala gratulaci . Naivně jsem si myslela ,že se mi napíše - vlastně ani nevím co ,ale místo toho napsal , jak se tam ožral . Jako uvědomuje si , že jsem holka a ne kluk a že tohle mě nezajímá ? Dobře věděl , že k němu cejtim něco víc a tak mohl bejt citlivější . Hrozně mě to sebralo , hlavně to,že si snad ani neuvědomil ,že se mi to mohlo dotknout . V tu chvíli jsem byla ta absolutní nula , která mu ani nestojí za to , aby svojí kamarádce nebo co jsem vlastně byla řekl, že se žení . Aby mě neublížil nebo na mě už kašle ? Spíš to druhý - už v jeho životě nejsem , jsem nula .

Přerušila jsem s ním veškerý kontakty, je to čtvrt roku a začalo mi bejt zase fajn , protože už neexistuje . Jenže včera se něco stalo - bavila jsem se přes net s jedním naším společným známým a jen tak mimoděk se mi zeptal, jestli vim,že ten kamarád čeká dítě .Díkybohu,že to nebylo face to face , protože nevim , co bych udělala . Byl to pro mě šok , protože jsem to samozřejmě netušila . Ale přece nebudu psát ,že mi zatajil i vlastní svatbu , když si okolí myslí jaký jsme kámoši . A ten člověk mi prozradil i další věc,že už byla těhotná při svatbě,takže všechno už věděl.. Je těžký si to přiznat sama sobě natož jiným . Přiznat si,že jste pro něj absolutní nula , nic ..

Takže jsem jen napsala ,že to samozřejmě vím . Bylo mi hrozně - snažím se dělat, že neexistuje , ale stejně se to dozvím . Pikantní je , že právě na oné sociální síti , jsem si ho vymazala z přátel , právě proto abych nevěděla novinky podobného typu , ale stejně se to dozvím na stejným místě . Je hrozně potupný přiznat okolí i sobě , že asi nebudete takový kamarádi , jak jste si mysleli a věřili jste v to přátelství . Že všechny ty věci ví všichni jen vy ne a máte se za největšího blbce , za největšího lúzra . Vůbec nechápu důvod , co ho k tomu vedlo . Žádná hysterka jsem nikdy nebyla a nejsem a to,že mi to zatajuje mě hrozně sráží .

Proč nemám právo vědět ,že se oženil a bude mít rodinu , když to ví všichni ? Nikdy jsem mu do vztahu nelezla , byla jsem hodná a asi to byla chyba . Tyhle věci mě navýšit sebevědomí rozhodně nepomůžou , pořád budu ta druhá , ta nepodstatná .

To pro něj ty roky přátelství nic neznamenaly ? předstíral to ? Ale víte co ? ať si těch dětí má třeba 10 , je mi to fuk . Pro mě je nejdůležitější to , že bydlí daleko ode mě a doufam,že to tak i zůstane, protože si nedovedu představit ho někde potkávat.( i když mi něco říká ,že se mi do života ještě vrátí ) . Vlastně jedno velký přání mám - pořádně mu za to všechno rozbít hubu ! Už jen proto , aby si konečně všimnul , že já jsem tady taky . Hrozně mě štve , že i když se snažim zapomenout , nejde to a stejně se o něm něco dozvím , i když nic vědět nechci . Ve mně je hrozná křivda - přestala jsem věřit v přátelství , v lásku a hlavně v upřímost . Přátelé by si tohle říkat měli - svatba a dítě není žádná prkotina jako třeba koupení já nevim - nový skříně . To si opravdu ty druhý neuvědomí, jak to člověka s malým sebevědomím může zničit ? Evidentně ne .

A obzvlášť když jste pro něj měli vždycky slabost a milovali jste ho . Ale fakt jsem se nikdy o nic nepokusila . Kdyby jo, tak by se tím možná dalo vysvětlit , proč mi to nechtěl říct, ale takhle ? . Nevim , co se stalo - nikdy jsme se nepohádali , nic . Asi ta definice přátelství znamená pro každýho něco jinýho . Cejtim se jako totální nula a hrozně mě to sráží a nejvíc to, že on si to nejspíš neuvědomuje, že něco udělal špatně .

Co závěrem ? snad vám popřát , abyste kolem sebe měli jen ty kamarády , který vás rádi do svého života zahrnujou a který by vám takovou věc nikdy nezatajili . A taky vám přeju , abyste v takovým případě v sobě našli dostatek síly a třeba odpustili , protože já nad tím mávnout rukou nedokážu . Neskutečně mě zklamal jako snad ještě nikdo.



Poznámka : Chtěla bych upozornit , že takhle jsem se rozhodla já . Vím,že spousta lidí by to tak neřešila a nezničila si tím kamarádství . I já postupem času bych to asi řešila jinak ,ale stalo se . Asi jsem mu měla říct hned , co se mě tak dotklo ,ale mě se to v tu chvíli se zdálo prostě nepatřičný a taky není jistý ,jak by reagoval . Třeba by se na mě naštval zase on a skončilo by to tak jako tak . Prostě jsem potřebovala od toho všeho utéct a vyřešila jsem to pro někoho až moc razantně ale , pro mě je to jasnej signál ,že už kamarádi nejsme ( a ani on evidentně neřeší , co se děje, že jsem se najednou odmlčela , mohl by mě znova zkontaktovat kdyby chtěl - máme na sebe telefon, maila , teda aspoň já to pořád mám ,ale neudělal to ). Zbyla jen hořkost a zase ten starej známej pocit " zase ta poslední z posledních ".

Brigáda klepe na dveře

4. ledna 2018 v 17:05 |  Leden 2018
Tak už mě zase za chvíli začne brigáda a vůbec fotbal . Je vtipný,že fotbalová jarní část začíná vždycky v únoru . Nikdy jsem na to nepřišla proč . Letos ale bude nějakej novej model, že neúspěšný týmy skončí dřív a ty lepší budou hrát nějakou nástavbu . A "my " bysme měli bejt mezi těma lepšíma . Samozřejmě ,že svýmu klubu fandím , ale ta představa ,že hrajeme bůhví do kdy zatímco většina týmů už má padla se mi moc nezamlouvá . Jak hlediska fanouška - prostě už mě to taky ke konci nebaví tam vysedávat . Tak hlavně z hlediska brigádníka - ze začátku jsem plná energie , ale na konci sezony jsem vyšťavená z těch zákazníků atd .

No , vlastně jsem se jaksi ještě nezeptala , jak to bude s brigádou , ale chci pokračovat :D . Nevim , jak se na to bude tvářit " pan divnej " , ale byl by tak trochu proti sobě a když by mě nechtěl doprovázet , tak snad může za sebe někoho posílat . Už jsem takhle poznala celou redakci magazínu , kterej prodávam :D . Přiznám se ,že tohle mě baví nejvíc - ti doprovázeči , jsou v mojí věkový kategorii , jinak moji kolegové prodavači jsou dospívající , takže dospěláci mi přijdou vhod . A navíc jsou to samý muži , takže občas po nich hodim i očkem :D .

Fotbal mě samozřejmě baví ,ale spíš žiju těma lidma kolem sebe . Nemám tolik možností potkávat lidi a vlastně ani jako introvert po tom mc netoužím a tady je to takový přirozený , potkávat další a další . Navíc díky prodeji znám i hodně lidí , který jsou v tý fotbalový komunitě známý - zdravim se různě s trenérama, s lidma z managmentu , s ředitelema mládeže .. dokonce některý zdraví automaticky první mě , což je fajn . Někdo mi i podá ruku , zeptá se jak se mám, když mě potká . Je to hezká rovnoprávnost taková . A v neposlední řadě to působí i na ostatní - kolikrát se pozdravim s někým v obleku, koho ostatní lidi neznají osobně a jak pak koukají . No vlastně nemusí mít ani oblek , stačí když někdo má na krku kartičku klubu jako zaměstnanec a už to přitahuje pozornost . Je to dětinský , ale mě to dělá hrozně dobře , že znám lidi, co ostatní fanoušci ne . Taky mám ráda pořadatele a oni mě , ačkoliv nevim proč a čím jsem si to vlastně zasloužila . Chovají se ke mě líp než třeba k ostatním vozíčkářům , nadšeně mě zdraví .. Asi reprezentuju nějakou tu "neklubovou" třídu lidí když prodávam . Ty "obyčejný " "poskoky " :D .
Tak uvidíme , co bude :) .

Mezinárodní den introvertů

2. ledna 2018 v 15:00 |  Leden 2018
Ty jo, málem bych zapomněla - dneska 2. ledna je mezinárodní den introvertů . Takže všem introvertům i sobě přeju všechno nejlepší :) . Přikládám svou nejoblíbenější a nejpravdivější defininici toho, jak se přiblížit k introvertovi :D . Doufám ,že mi ta fotka nezmizí a když jo , tak se moc omlouvám . Proč mizí ( mizí mi i moje osobní fotky ) a nebo jak tomu zabránit fakt netuším .

Držení slibů se dneska nenosí

2. ledna 2018 v 10:30 |  Téma týdne
Nechci se chválit ,ale já sliby plním . Opravdu jsem asi až moc čestná , ale co slíbim , tak se snažim dodržet . O to horší je, když moje okolí sliby nedodržuje a že těch lidí kolem sebe mám . Kolikrát se těším ,že si třeba někdy se někam podívám , co mi bylo slíbeno , ale sejde z toho . Vytáčí mě to , protože hned mám podezření , že to ten druhej odvolal zcela záměrně . Nebo slíbí,že něco donese a nic . Pro někoho je slib posvátnej a snaží se ho dodržet , ale mám pocit , že pro stále víc a víc lidí tohle slovo nic neznamená . Ono vám taky tohle může ukázat , co je to za člověka a myslim ,že takový ty slibotechny , že bude všechno a nakonec nic lidi moc rádi nemají . Je to asi v mojí pesimistický povaze, ale už předem dokážu odhadnout ,že ten či ta , aniž by mě někdy něco předtím sliboval , jestli to bude nebo ne . Bohužel nakonec díky svý naivitě mu stejně uvěřím , takže jsem vlastně stejně na začátku . Nejvíc mě štve , když odněkud odcházím , třeba ze školy : věty typu budeme se navštěvovat , slibme si to . Budeme si psát . Ale realita je nakonec úplně jiná . Už máme jiný životy a na to co bylo už najednou nemáme čas , což je smutný . Holt už dávno nejsou ty časy , kdy slib opravdu něco znamenal .

Kam dál